Komunistická strana Čech a Moravy představila, v jaké podobě půjde do voleb do Evropského parlamentu v červnu příštího roku. Pro KSČM, která se aktuálně nachází mimo parlament a má zastoupení pouze v několika málo krajích a zastupitelstvech statutárních měst, jsou nadcházející evropské volby poslední šancí, aby se zcela neztratila z politického zorného pole. Evropský parlament je totiž posledním místem nad lokální úrovní politiky, kde mají čeští komunisté svého zástupce, a to svou stranickou předsedkyni Kateřinu Konečnou.

Ačkoli se spekulovalo o spolupráci s hnutím Nespokojení expremiéra Jiřího Paroubka či hnutím Česká republika na prvním místě aktivisty Ladislava Vrabela, nakonec koalice Stačilo!, s níž se Konečná pokusí obhájit mandát, zahrnuje vedle komunistů pouze malé hnutí Spojení demokraté. Jako by se inspirovali zářijovým návratem krajně pravicové Slovenské národní strany do slovenského parlamentu, vsadili komunisté na spolupráci s osobnostmi konspirační scény.

Kdo by čekal, že se tématem kampaně komunistické strany stanou absurdní zisky fosilních oligarchů v čele s Danielem Křetínským a Pavlem Tykačem, postupující oligarchizace české politiky a společnosti či umístění České republiky na druhém místě v indexu klientelistického kapitalismu hned za Ruskem, ten by se pletl. Hlavními tématy komunistické kampaně totiž budou — podobně jako u ultrapravicových soků — odpor k Zelené dohodě pro Evropu, migraci, multikulturalismu, genderové rovnosti a k vojenské pomoci napadené Ukrajině.

Kandidátku komunistů podobně jako před pěti lety povede europoslankyně Kateřina Konečná, která o koalici Stačilo! hovořila na úvodní tiskové konferenci jako o „levicovém a vlasteneckém projektu“. „Říkáme stačilo zelenému blouznění, protože Green Deal není nic jiného než likvidace evropského průmyslu a občanů, kteří to budou muset zaplatit. Říkáme stačilo podlézání Evropské unii, (…) aby bylo zrušeno právo veto a z EU se stala federace. Stačilo cenzuře a nálepkování nepohodlných názorů,“ uvedla Konečná na úvodní tiskové konferenci. Komunisté tedy otevřeně povedou kampaň inspirovanou domácí i evropskou krajní pravicí.

Nostalgici s aplikací

Kateřinu Konečnou zvolili delegáti KSČM po neúspěšných sněmovních volbách koncem roku 2021 za nástupkyni dlouholetého předsedy Vojtěcha Filipa. O čtyřicátnici Konečné se hovořilo jako o člověku, který má šanci skomírající stranu modernizovat a nastartovat.

Představě nahrávala i podoba komunistické kandidátky z posledních evropských voleb. Druhé místo po lídryni Konečné obsadil tehdy třiadvacetiletý Andrej Bóna ze Strany demokratického socialismu, dnes transformované ve stranu Levice, třetí místo tehdy jednatřicetiletý Arťom Korjagin z pražského sociálního bistra Střecha. Téměř polovina z osmadvaceti komunistických kandidátů byla mladší čtyřiceti let.

Strana nakonec získala 6,94 procenta hlasů a jediný mandát pro Konečnou. Zásadně tak oslabila oproti téměř jedenáctiprocentnímu zisku z roku 2014 a ztratila dva mandáty. V kontextu vleklého úpadku tradiční levice a masakru, jaký zažila ve stejných volbách sociální demokracie, šlo ještě o relativní úspěch.

Tehdejší volby však byly úspěchem spíše konzervativního, národoveckého křídla strany: prvním náhradníkem za Konečnou se stal tehdejší poslanec a někdejší studentobijec z Palachova týdne 1989 Zdeněk Ondráček, který se na druhé místo vyhoupl díky preferenčním hlasům až z osmnáctého místa.

Toto poselství bylo možné vzít jako signál, že změny ve zkostnatělé a velmi rychle stárnoucí české komunistické straně musí být mnohem dalekosáhlejší a že — lakonicky řečeno — jedno mladé čelo kandidátky jaro nedělá, což voliči správně prohlédli. Komunisté ale jakoby poté definitivně odhodili vzory svých partnerů z evropské frakce GUE/NGL z Německa, Skandinávie, Španělska, Řecka či Portugalska a místo toho se — občas neohrabaně — pokoušejí jít vstříc novým trendům na antisystémové scéně.

Protestní pozice vůči současnému politickému zřízení byla ostatně při chybějící silné krajní pravici dlouhodobou rolí KSČM ve stranickém systému ještě předtím, než jí tuto pózu s nástupem migrační krize sebral ambiciózní Tomio Okamura.

S Konečnou v čele komunisté zmodernizovali svou komunikaci: zprofanovanou značku stranických Haló novin transformovali v týdeník Naše pravda, zavedli mobilní aplikaci KSČM, v níž si zájemci mohou pročíst stranický program či vyplnit přihlášku ke členství, sama předsedkyně si zjevně se sociálními sítěmi rozumí více než její dnes osmašedesátiletý předchůdce Vojtěch Filip a formátem pravidelných facebookových videí navázala na Andreje Babiše nebo Tomia Okamuru.

Kosmetické změny v komunikaci ale nemohly zakrýt to, že podstata strany zůstala stejná. Pobyt mimo parlament jí navíc naplno otevřel prostor pro konspirační tendence. Do letošních prezidentských voleb komunisté s posvěcením Konečné přišli s plánem kandidatury bývalého stranického místopředsedy Josefa Skály, představitele ortodoxního křídla komunistů, autora mnoha bizarních kombinací narativů staré sovětské propagandy a moderních konspiračních teorií. Naposledy byl Skála podmínečně odsouzen kvůli zpochybňování katyňského masakru v rozhovoru pro konspirační Svobodné rádio.

Plán zaktivizovat a namotivovat členskou základnu ale nevyšel a potřebných padesát tisíc hlasů se ultrakonzervativnímu komunistovi sesbírat nepodařilo.

V komunálních volbách, jež proběhly loni v říjnu, se komunisté na mnoha místech už zcela bez skrupulí spojovali s krajní pravicí do předvolebních koalic. V Brně pro volby magistrátu i v městských čtvrtích sestavili kandidátku „Restart pro Brno“, v níž byli krom komunistů zastoupeni i lidé z dnes již neexistujících zemanovců (SPOZ) a hlavně později formálně rozpuštěného hnutí brněnských fotbalových chuligánů Slušní lidé.

V Plzni, Táboře nebo Uherském Hradišti se komunisté spojili rovnou s SPD, v Českých Budějovicích pak s malými krajně pravicovými subjekty v čele s Aliancí národních sil Vladimíry Vítové.

Proti „zelené a genderové ideologii“

V evropských volbách komunisté hodlají v  tradici spojování se s krajní pravicí pokračovat. Konečné bude krýt záda třeba Ondřej Dostál, právník a specialista na zdravotní právo, který v posledních dvou letech stihl být členem a expertem Pirátů, úzce spolupracovat s pravicově populistickým hnutím PRO Jindřicha Rajchla, řečnit na jeho demonstracích a besedách a nakonec skončit na kandidátce KSČM pro volby do evropského parlamentu.

Na kandidátce — přesné pořadí ještě známo není — se objeví i někdejší členka a neúspěšná senátní kandidátka PRO Petra Rédová, zdravotní sestra, jež se v době covidu zviditelnila šířením konspirací o údajných čipech v proticovidových vakcínách. Sám Rajchl dřív spolupráci s komunisty pravidelně odmítal — dílem kvůli totalitě předlistopadové, dílem kvůli údajné „covidové totalitě“, na níž se prý KSČM podílela podporou vlády Andreje Babiše (ANO).

Sám Dostál zřejmě cítil potřebu si politický turismus od nejprogresivnější strany v současné sněmovně přes radikálně konzervativní a antikomunistickou krajní pravici až po komunisty obhájit.

„Dělicí linie mezi pravicí a levicí není to jediné. V posledních letech se zvýraznily nové linie. Na jedné straně tu máme ty, co hájí zájmy zaměstnanců a běžných lidí, na straně druhé zájmy spekulantů, oligarchů a dotačních podvodníků. Další linie je ta mezi umírněnými konzervativci, kteří chtějí normálně žít, a těmi, kdo tlačí zelené agendy a tahají politiku i do tak intimních sfér, jako je rodina nebo sexualita. Dělení na zastánce ústavních práv a svobody projevu a zástupce cenzorů, kteří nám chtějí říkat, co si máme myslet,“ uvedl se rádobypolitologickou úvahou Dostál na úvodní tiskové konferenci „levicové a vlastenecké koalice“.

Na dalších pozicích kandidátky se objeví Jana Turoňová, bývalá členka sociální demokracie, která se mimo jiné angažuje ve spolku Svatopluk, sdružujícím odpůrce západního liberalismu jak v ekonomické, tak v hodnotové rovině. Jeho hlavními představiteli jsou politolog a diplomat Petr Drulák, aktivista Michal Semín a ekonomka Ilona Švihlíková.

„Představujeme protiváhu progresivním a liberálním stranám, které v současné době vládnou v České republice a ovládají také Evropský parlament. Síly v evropském parlamentu se proměňují a po volbách budeme mít velkou šanci nastavit nová pravidla,“ prohlásila na představení kandidátky Turoňová, která letos řečnila také na pravidelném srpnovém Vlasteneckém setkání na zámku ve středočeských Příčovech.

„Chci Evropu bezpečnou, bez migrace a válek, do nichž nás zatahují cizí velmoci. Migrace z Afriky i Ukrajiny přetěžuje náš sociální systém i naše zdravotnictví a vytváří tlak na levnou pracovní sílu a ohrožuje každodenní bezpečnost na našich ulicích. Je absurdní, abychom se jako členský stát v Bruselu obhajovali a vysvětlovali, proč nechceme migraci. Je to naopak — Brusel musí vysvětlit, proč nás chce touto cestou zničit,“ uvedla dále kandidátka.

Vymezila se vůči ideologiím, které údajně Brusel „předkládá“ a které mají za cíl zničit evropskou společnost: multikulturalismus, zelená politika a genderová politika. „Takové ideologické šílenství musí skončit a být nahrazeno politikou zdravého rozumu,“ prohlásila Turoňová.

Další kandidát, místopředseda KSČM Milan Krajča, mluvil o navyšování výdajů na obranu a vyslovil se pro mír na Ukrajině, jak komunisté i zástupci krajní pravice nazývají stav, kdy se Ukrajina vzdá ruskému agresorovi, jenž okupuje část jejího území.

Úvodní pětici pak uzavírá Jan Skalický, bývalý předseda představenstva společnosti Vodní cesty a podporovatel výstavby kanálu Dunaj — Odra — Labe, někdejší člen ODS, od loňského roku zastupitel Děčína za hnutí ANO a bývalý náměstek děčínského primátora. Letos po prezidentské volbě na sebe upozornil, když na Facebooku poukázal na podobnost procentuálního výsledku Petra Pavla, Zuzany Čaputové a Emmanuela Macrona jakožto vítězů posledních prezidentských voleb v České republice, na Slovensku a Francii.

„Náhoda? Těžko uvěřitelné!!! Už se ani nenamáhají měnit software? Čím to je? Že by všude byla naprosto stejně rozdělená společnost?!? Toto není konspirace, to jsou pravdivá čísla, výsledky voleb, které jsem si ověřil!! Zaujala mě ta shoda. Jak je to možné? Proto tam mám ten otazník. Nic netvrdím,“ napsal tehdejší náměstek děčínského primátora za ANO Skalický na sociální síti. Letos v březnu byl z pozice náměstka primátora Děčína Jiřího Anděla (ANO) v rámci místní koalice ANO a SPD odvolán kvůli svému údajně chaotickému a arogantnímu jednání ve funkci.

„Stačilo podporuje normální pojetí ochrany přírody. Green deal je vlastně proti životnímu prostředí. Je to uměle naroubovaná ideologie na tak běžnou věc, jako je ochrana přírody. Ochranu přírody chce každý, proto je tak snadno zmanipulovatelná z ideologických důvodů,“ uvedl na představení kandidátky držitel anticeny Ropák roku 2018.

„Ochrana přírody nemá být v cestě rozvoji. Člověk by byl ohrožen sám sebou, kdyby vylomil jeden subjekt rozvoje společnosti nad ty ostatní,“ uvedl na tiskové konferenci Skalický a vyslovil se proti zákazu spalovacích motorů u aut i „zběsilému“ konci těžby uhlí a navrhl zrušit emisní povolenky. Komunisté dále avizují, že na kandidátce se mají objevit moderátor konspirační internetové televize Petr Bureš, lékařka Kateřina Jirousová, zastupitel Moravskoslezského kraje za KSČM Ivan Strachoň nebo předsedkyně komunistické Komise mládeže Petra Prokšanová, která se přitom dříve vůči spolupráci KSČM s krajní pravicí vymezovala.

K hlavě takového obludária, předsedkyni KSČM Kateřině Konečné mohou být nakonec dějiny ještě milosrdné. Třeba v klíčových evropských volbách, v nichž velmi hrozí nárůst sil krajní pravice, svým dílem přispěje k tomu, že se hlasy odpůrců zelené transformace, evropské integrace, rasistů a homofobů v České republice rozmělní. Konkurence komunistů totiž bude nemalá: utkají se s koalicí SPD a Trikolory, vedenou bývalým europoslancem Petrem Machem, s blokem kolem europoslance Hynka Blaška, původně zvoleného za okamurovce, i s novými hnutími Jindřicha Rajchla a Ladislava Vrabela.