Ještě že se toho nedožil Marx. Komunisté se do eurovoleb spojili s konspirátory
Vojtěch PetrůKomunisté už ani nepředstírají žádnou levicovost. Pro evropské volby se spojili s konspiračními influencery a s odpadlíky od hnutí PRO, ANO i SOCDEM.
Komunistická strana Čech a Moravy představila, v jaké podobě půjde do voleb do Evropského parlamentu v červnu příštího roku. Pro KSČM, která se aktuálně nachází mimo parlament a má zastoupení pouze v několika málo krajích a zastupitelstvech statutárních měst, jsou nadcházející evropské volby poslední šancí, aby se zcela neztratila z politického zorného pole. Evropský parlament je totiž posledním místem nad lokální úrovní politiky, kde mají čeští komunisté svého zástupce, a to svou stranickou předsedkyni Kateřinu Konečnou.
Ačkoli se spekulovalo o spolupráci s hnutím Nespokojení expremiéra Jiřího Paroubka či hnutím Česká republika na prvním místě aktivisty Ladislava Vrabela, nakonec koalice Stačilo!, s níž se Konečná pokusí obhájit mandát, zahrnuje vedle komunistů pouze malé hnutí Spojení demokraté. Jako by se inspirovali zářijovým návratem krajně pravicové Slovenské národní strany do slovenského parlamentu, vsadili komunisté na spolupráci s osobnostmi konspirační scény.
Kdo by čekal, že se tématem kampaně komunistické strany stanou absurdní zisky fosilních oligarchů v čele s Danielem Křetínským a Pavlem Tykačem, postupující oligarchizace české politiky a společnosti či umístění České republiky na druhém místě v indexu klientelistického kapitalismu hned za Ruskem, ten by se pletl. Hlavními tématy komunistické kampaně totiž budou — podobně jako u ultrapravicových soků — odpor k Zelené dohodě pro Evropu, migraci, multikulturalismu, genderové rovnosti a k vojenské pomoci napadené Ukrajině.
Kandidátku komunistů podobně jako před pěti lety povede europoslankyně Kateřina Konečná, která o koalici Stačilo! hovořila na úvodní tiskové konferenci jako o „levicovém a vlasteneckém projektu“. „Říkáme stačilo zelenému blouznění, protože Green Deal není nic jiného než likvidace evropského průmyslu a občanů, kteří to budou muset zaplatit. Říkáme stačilo podlézání Evropské unii, (…) aby bylo zrušeno právo veto a z EU se stala federace. Stačilo cenzuře a nálepkování nepohodlných názorů,“ uvedla Konečná na úvodní tiskové konferenci. Komunisté tedy otevřeně povedou kampaň inspirovanou domácí i evropskou krajní pravicí.
Nostalgici s aplikací
Kateřinu Konečnou zvolili delegáti KSČM po neúspěšných sněmovních volbách koncem roku 2021 za nástupkyni dlouholetého předsedy Vojtěcha Filipa. O čtyřicátnici Konečné se hovořilo jako o člověku, který má šanci skomírající stranu modernizovat a nastartovat.
Představě nahrávala i podoba komunistické kandidátky z posledních evropských voleb. Druhé místo po lídryni Konečné obsadil tehdy třiadvacetiletý Andrej Bóna ze Strany demokratického socialismu, dnes transformované ve stranu Levice, třetí místo tehdy jednatřicetiletý Arťom Korjagin z pražského sociálního bistra Střecha. Téměř polovina z osmadvaceti komunistických kandidátů byla mladší čtyřiceti let.
Strana nakonec získala 6,94 procenta hlasů a jediný mandát pro Konečnou. Zásadně tak oslabila oproti téměř jedenáctiprocentnímu zisku z roku 2014 a ztratila dva mandáty. V kontextu vleklého úpadku tradiční levice a masakru, jaký zažila ve stejných volbách sociální demokracie, šlo ještě o relativní úspěch.
Už Marx věděl, že vedle skutečných komunistů existuje i jejich určitá sorta, pro kterou měl označení "vulgární komunisté". Dá se víceméně s jistotou očekávat, že současné české (pseudo)komunisty by zařadil někam do této kategorie.
Totiž, pokud by je vůbec ještě uznal za komunisty, byť i jen v tom nejširším slova smyslu.
Musím přiznat, že bych tyhle hořké konce Marxovi přála, kdyby se jich dožil. Jiný trest za tragické důsledky jeho teorií mě teď stejně nenapadá.
Tento komentář doporučuje 9 z 10 agentů CIA. A jako bonus obdržíte dvakrát týdně úvahu o demokracii od Jiřího Pehe. A to se vyplatí!
Paní Zemanová, je mi líto, ale musím to takto konstatovat: stále ještě jste nic nepochopila.
Přitom jsem to zrovna posledně vysvětlil naprosto jednoznačně: sociální hnutí 19. století bylo naprosto objektivním vývojem dějin, byla to naprosto zákonitá, přirozená a historicky nevyhnutelná reakce na dravý kapitalismus té doby, na zostřující se třídní protiklad. (Mimochodem, komunistické hnutí vzniklo už léta předtím, nežli do něj vůbec mohl vstoupit Marx.)
Takže Vaše tvrzení, že "za všechno může Marx", má asi přesně takovou hodnotu jako Hitlerovy výlevy o tom, že teorie relativity je produktem "židovské fyziky" (neboť její první teoretik byl jak známo semitského původu).
Jenže kdyby tuto teorii relativity nezformuloval Einstein, našel by se časem samozřejmě někdo jiný, kdo by tak učinil místo něj. A to samé platí i o teorii komunismu. Ještě jednou: mezinárodní komunistické hnutí zde bylo už před Marxem (kdybyste alespoň dávala pozor na hodinách MDH, dějin mezinárodního dělnického hnutí!), a kdyby jeho teorii nezformuloval Marx, pak by ji stvořil Müller nebo Novák. Ovšem - dost možná na méně vysoké úrovni, snad by od samého počátku vše zůstalo na úrovni onoho "vulgárního komunismu".
Všechny tyto zmatky vznikají z toho, že se dnes stále ještě vychází z naprosto naivní představy, že dějiny dělají výhradně a pouze lidé, svou subjektivní činností, svým subjektivním - a tedy nahodilým - chtěním. A stále se ještě nevytvořilo ani základní povědomí a pochopení toho, že dějiny mají (také) svůj vlastní, objektivní chod a vývoj, a že určité vývojové fáze přicházejí se stejnou neodvratností jako dejme tomu mořský příliv a odliv.
Inu přiznejme si, že sice ne komunisté, ale zklamaní socialisté, kteří podlehli ultrapravici, byli i silnou skupinou v nedemokratickém fašistickém i nacistickém hnutí. Koneckonců tripartita je fašistický vynález.
částečně vám musím dát zapravdu. Marx nemůže úplně za všechno. Za zbytek všeho toho zla mohou marxisti, kteří se domnívali /a domnívají/, že ke svému ničivému konání nastoupili s dějinnou neodvratností.
Víte, paní Zemanová, Váš antikomunismus by byl mnohem přesvědčivější, kdybyste stejně tak citlivá a nesmlouvavá byla vůči zločinům kapitalismu. A že ten jich na svém kontě za celou dobu svého trvání má také dost a dost.
Jenže právě tohle je naprosto typický symptom antikomunistů: zlo plozené kapitalismem je nijakým způsobem nepálí. Nad jeho oběťmi pouze nevzrušeně pokrčí rameny; či nanejvýš pro ně tu a tam zřídí nějaký chudobinec, aby uklidnili své svědomí, a ještě navíc se mohli vychloubat svým humanismem.
To je hodně složitá otázka, odpovědnost myslitele za verbež, která se k němu hlásí.
Nietzsche by nejspíše označil nacisty za tu nejodpornější sortu, kterou ve svém díle znal, totiž za poslední lidi (stádo, které se k sobě choulí majíce potřebu živočišného tepla). A ani Heideggera není možné redukovat jen na to, že byl osobním životě nechutný přikrčený nácek. A že byl opravdu nechutný.
Marx - podobně jak ti dva výše jmenování -- učinil obrovský myslitelský průlom a vytvořil dílo, na které mohla navázat obdivuhodná kritická filosofie. Impuls, který se stal od té doby -- zase stejně jako u Heideggera a Nietzscheho -- obecným myslitelským statkem a užívají ho dnes často nejlépe ti, kteří se k marxismu nehlásí.
A ještě jednu věc nutno vzít v úvahu -- ačkoliv přitahuje dogmatiky, sám Marx dogmatický nikdy nebyl.
Jinak přeju šťastné a veselé a hodně štěstí.
MP
Co se ostatně Heideggera týče: ano, on sice vložil své naděje na nový duchovní impuls do národně socialistického hnutí, jsa stržen jeho energií; nicméně po čase se od něj zklamaně odvrátil, neboť poznal že i nacistická partaj je fakticky v moci bezkrevných, strnulých funkcionářů a byrokratů. - V podstatě učinil tu samou zkušenost, jako svého času už Lenin. Každá revoluce nakonec ztroskotá na tuposti (a zkorumpovanosti) byrokratického partajního aparátu.
Heidegger byl velký filosof, ale také obyčejná svině. Odžidovštění univerzity, posudky na kolegy jako ouvertura k jejich cestě do koncentračního tábora. A dílo, které musel přitesávat, aby se hodilo k jeho nacistické kariéře.
Ale jistě, pane Profante; ale otázka osobního charakteru (či spíše: bezcharakternosti) M. Heideggera zde není primárním tématem. Jde o to že on se - jako velmi mnozí Němci v jeho době - nechal strhnout něčím, co pokládal za velkou, přelomovou myšlenku, která obrodí lidstvo které ztratilo svůj duchovní impuls. Poté co nahlédl svůj omyl, se s nacistickým hnutím rozešel (ne pro jeho zločiny, ale pro jeho bezduchost); a to dokonce i za cenu vlastního postavení respektive možností další kariéry.
"Ještě že se toho nedožil Marx. Komunisté se do eurovoleb spojili s konspirátory"
No, tak třeba podle pana Daniela Kroupi, který považuje marxismus za "spikleneckou teorii 19.století" *) a tedy, logicky, jejího autora za konspirátora, by to Marxovi asi nemuselo vadit. :)
*)
Daniel Kroupa:
Uvědomte si, jak bizarní je to situace... Tak tady část mladé generace, a to část inteligentní, aktivní, nelhostejná ke společenským událostem, se nadchne myšlenkami spiklenecké teorie 19. století a...
Martin Veselovský:
Správně si myslím marxismus?
Daniel Kroupa:
Marxismus. A zprávu o tom, že v naší společnosti jsou lidé, kteří žijí, řekněme, z ruky do huby a jsou na tom špatně, berou jako podnět k tomu, aby, řekněme, delegitimizovali ten systém, ve kterém žijem. Místo aby tu energii, kterou mají, obrátili tím směrem, že se budou snažit nějakým způsobem fungování toho systému zlepšovat.
Zdroj:
Kroupa: Mladí se nadchli pro marxismus, články Uhlové berou jako náboje pro boj s kapitalismem
(4:46)
Daniel Kroupa: těžko jeho výroky nějak komentovat, jsou lidé kteří jsou natolik nemocní svým antikomunismem, že s nimi jakákoli racionální diskuse není možná.
V zásadě jeho tvrzení o marxismu jakožto "spiklenecké teorii" samo patří do kategorie konspiračních teorií.
Zaznamenala jsem, pane Poláčku, v čem jste objevil důvod, proč se Heidegger odvrátil od nacismu. Ne pro jeho zrůdnost, pro vraždění nevinných lidí. Ten důvod vidíte v tom, že nacistická partaj podle něj byla fakticky v moci bezkrevných, strnulých funkcionářů a byrokratů. Dělá to na mne dojem, že pro něj v tomto jeho postoji nacházíte pochopení. Nacismus sliboval obrození lidstva, které ztratilo svůj duchovní impuls, a to je zajisté veliké plus jakéhokoli hnutí, i takového, jehož projevy jsou nanejvýš odpudivé. Pravíte, že Heidegger, poté co nahlédl svůj omyl, se s nacistickým hnutím rozešel /ne pro jeho zločiny, ale pro jeho bezduchost/. K tomu dodávám já, že to je možná příčina jisté vaší spřízněnosti s tímto myslitelem: bezduchost je podle vás, jak se mi občas zdá, horší zločin než genocida.
Paní Zemanová, Heidegger ze své funkce univerzitního rektora odstoupil už v roce 1934; tehdy bylo o vražedném charakteru nacionálně socialistického režimu ještě jen relativně málo známo. (Připomeňme například, že mezinárodní sportovní společenství tomuto režimu přikleplo dokonce i pořádání olympijských her v roce 1936, které obecně mají platit jako "hry míru".)
Ostatně v dané pasáži jsem výslovně odhlédl od otázek mravních, pouze jsem vysvětloval důvody jak příklonu Heideggera k nacistickému hnutí, tak i důvody jeho rozchodu s ním.
Máte nicméně pravdu v tom, že ztrátu vůdčí mravní ideje v určitém národě pokládám za velmi těžkou újmu, která natrvalo nemůže zůstat bez následků. Především ne tehdy když není možno vzniklé vakuum naplnit materiálním konzumem. Přesně tak jako se stalo v Německu postiženém drastickou ekonomickou krizí.