Hnutí Svoboda a přímá demokracie, jak její zástupci avizovali už na jaře, půjde do evropských voleb příští červen v koalici s hnutím Trikolora. První tři místa na společné kandidátce má obsadit současný jediný zbývající europoslanec hnutí SPD Ivan David, předsedkyně Trikolory a bývalá poslankyně ODS Zuzana Majerová a bývalý europoslanec, někdejší předseda Svobodných Petr Mach.

V posledních evropských volbách v květnu 2019 získalo hnutí Tomia Okamury 9,14 procenta hlasů a dva mandáty: jeden pro lídra, bývalého poslance ČSSD a ministra zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana Ivana Davida, a pro Hynka Blaška, kterého voliči vykroužkovali z osmého místa kandidátky. Loni v září Blaško z SPD vystoupil kvůli dlouhodobým sporům a od té doby vystupuje jako nezávislý europoslanec v rámci europarlamentní frakce Identita a demokracie.

„Ze strany SPD je to logický krok a reakce jednak na situaci po nástupu strany PRO Jindřicha Rajchla, jednak obecně i na sjednocování zbytku antisystémové scény a otevřené snahy hnutí ANO získat pro sebe hlasy SPD. Okamurovci se tak snaží pojistit si svůj výsledek,“ říká politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd pražské Univerzity Karlovy.

„Zároveň ale evropské volby pro SPD nejsou zásadní. A tím spíše v momentě, kdy se rozhodla otevřeně podporovat czexit, což zhruba v době před covidem ještě nedělala. Z tohoto hlediska není její vstup do evropského parlamentu pro vlastní voliče úplně srozumitelný,“ vysvětluje Jan Charvát, proč se na přední místa kandidátky SPD dostávají osobnosti jako Petr Mach či Zuzana Majerová. A to navzdory tomu, že má Okamura s politickými solitéry, jako jsou exposlanec Lubomír Volný či právě Hynek Blaško, negativní zkušenost.

Machovu příležitost účastnit se na kandidátce SPD chápe politolog Charvát jako sbližování SPD s okruhem kolem exprezidenta Václava Klause, kam Petr Mach dlouhodobě patří. Mach byl ještě jako člen ODS Klausovým prezidentským poradcem. Po odchodu z ODS založil Stranu svobodných občanů jako ekonomicky důsledně liberální a zároveň vyhraněně euroskeptickou alternativu k občanským demokratům.

Prvních více než osm let také stál v čele Svobodných. V době jejich největší slávy, když se v roce 2014 dostali do evropského parlamentu, byl Mach europoslancem. Na svůj mandát rezignoval před sněmovními volbami 2017 a v Bruselu a Štrasburku ho na dva roky nahradil stranický kolega Jiří Payne. V dalších eurovolbách již Svobodní neuspěli. Exprezident Václav Klaus se v posledních letech otevřeně hlásí k podpoře SPD.

„Machovo angažmá je mimo jiné výrazem celkové personální nouze, která je pro politické strany v České republice typická, ale v případě SPD je ještě více viditelná, a to vzhledem k radikální ideové orientaci i vysoce uzavřené vnitřní struktuře strany,“ říká politolog Vlastimil Havlík z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

„Těžko odhadovat, jak moc může Mach zvýšit volební zisk SPD. Nevíme, jak bude vypadat kampaň, nicméně předpokládám, že hlavní postavou, byť nekandidující, bude znovu Okamura. Každopádně dlouhodobý Machův až tvrdý euroskepticismus zapadá do stávajících ideových východisek SPD,“ dodává Havlík.

„Myslím si, že na těchto volbách druhého řádu se Okamura snaží testovat, co se stane, když budou na kandidátce výrazné tváře i mimo hnutí. Pokud by tito lidé uspěli — což je dost možné, protože SPD může získat opět dva, či dokonce tři mandáty —, vyšle je mimo českou politiku, do evropského parlamentu,“ říká politolog Jan Charvát. „Okamura v podstatě nemá co ztratit a může jenom získat.“

SPD sbírá mediálně známé politické turisty

Právě na Machově angažmá v hnutí SPD a na jeho kandidátce do evropského parlamentu lze ilustrovat aktuální širší strategii Okamurova hnutí.

Hnutí SPD v září a říjnu představilo několik svých nových „poradců“ — výrazných osobnostní alternativní scény či krajní pravice. Kromě Macha navázalo spolupráci s děkanem Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické Miroslavem Ševčíkem, jemuž aktuálně hrozí odvolání z funkce za to, že se v březnu účastnil pokusu o stržení ukrajinské vlajky na budově Národního muzea.

Dalšími jsou exministr vnitra, bývalý poslanec ČSSD a předseda antimonopolního úřadu Martin Pecina a právník a exposlanec ČSSD Zdeněk Koudelka. Ten už loni kandidoval za SPD, Trikoloru a hnutí Moravané v Brně do Senátu, skončil na čtvrtém místě se ziskem 14,32 procenta hlasů a do druhého kola nepostoupil.

SPD dlouhodobě personálně staví na politicky vysloužilých postavách z okolí Miloše Zemana či Václava Klause. Kromě zmíněného Zemanova exministra zdravotnictví Ivana Davida jde i o poslance SPD — aktuálně mimo službu kvůli vážné nemoci — a neúspěšného prezidentského kandidáta Jaroslava Baštu, který je bývalým ministrem ČSSD bez portfeje, i bývalého poslance a místopředsedu ČSSD Jaroslava Foldynu.

Bývalou poslankyní sociální demokracie je i poslankyně SPD Vladimíra Lesenská. Druhá tvář hnutí SPD, místopředseda Radim Fiala, je bývalým politikem ODS.

Podle politologa Vlastimila Havlíka z Masarykovy univerzity v Brně a Národního institutu SYRI jde ze strany SPD o pragmatickou snahu pomoci si spoluprací s mediálně alespoň trochu známými jmény. „I když odborná reputace Koudelky nebo Ševčíka je dosti pochybná, svými veřejnými prohlášeními relativně zapadají do toho, co je programem SPD. Na druhou stranu snaha o jistou integraci krajně pravicové části stranického spektra, tedy v tomto případě spolupráce s Trikolorou, je i vzhledem k nastavení volebního systému pro obě strany logická,“ dodává Havlík.

Vzhledem k těsnému rozdílu v podpoře vládních a opozičních stran to může být důležitý moment příštích sněmovních voleb. „Zároveň, jakkoli objektivně je to věc více než sporná, SPD může — ve snaze o zvýšení koaličního potenciálu — prezentovat lidi jako Koudelka, Ševčík nebo Pecina jakožto relevantní kandidáty na exekutivní posty,“ upozorňuje politolog Vlastimil Havlík.

To potvrzuje i politický analytik Lukáš Jelínek. „SPD byla dosud vnímána jako projekt, ve kterém Tomiu Okamurovi dělají křoví nepříliš kompetentní politici, u nichž je zabroušení kamkoliv spíš rizikem než přínosem. Nyní ale SPD předkládá osobnosti zleva zprava, kterým lze nedostatek kvalifikace vytýkat obtížně. Je to výrazná změna strategie, která souvisí s tím, že jako protestní opoziční hnutí by SPD mohla časem ztrácet dech. Teď ale buduje koaliční potenciál a prokazuje vůli podílet se na vládnutí,“ komentuje Jelínek.

„Na jedné straně je riskantní umetat cestičku solitérům typu Petra Macha, na straně druhé jména jako Koudelka, Noveský, Pecina nebo Mach budí dojem způsobilosti usednout v případné Babišově vládě. Na to, že by se jednalo o trvalé splynutí srdcí a duší, bych ale nespoléhal. Většina těchto figur si už totiž vydobyla pověst politických turistů,“ glosuje politolog Lukáš Jelínek.

SPD v souboji s PRO Jindřicha Rajchla

Jak už citovaní politologové zmínili, nová strategie SPD je reakcí na působení stále poměrně nového hnutí PRO Jindřicha Rajchla. Ten je na jedné straně mnohem lepší v pravidelné mobilizaci v ulicích než Okamura, a zároveň se rovněž snaží spolupracovat s odborníky — právníky, lékaři či učiteli, jako jsou Ondřej Dostál, Alena Dernerová, Petr Vrána, Ivo Budil nebo Jana Zwyrtek Hamplová — dnes nezávislá senátorka, mimochodem také bývalá poslankyně ČSSD.

Tím buduje dojem „týmu expertů“, kompetentních k usednutí ve vládě. Z hlediska koaličního potenciálu se pak hnutí PRO — tak jako pro Okamurovo SPD — nabízí zejména hnutí ANO Andreje Babiše.

V neděli na stranickém sněmu PRO znovuzvolený předseda Rajchl momentálně pokračuje ve svých besedách, s nimiž objíždí zejména maloměstské kulturní domy po celé zemi. Demonstrace na Václavském náměstí sice pro předsedu PRO představují hlavní mobilizační instrument, avšak naposledy v půli září byla účast nižší, než se všeobecně čekalo. Bylo to také výrazně méně, než kolik lidí se před rokem dokázali pod sochu Svatého Václava aktivisté Ladislav Vrabel a Jiří Havel.

V reakci na kritiku, že demonstrace jsou primárně propagační mítinky jeho strany PRO, přišel nyní Rajchl s inovací a nechal o příštím termínu a skladbě řečníků hlasovat své příznivce. V létě ho pak opustila skupina členů v čele s výrazným advokátem Tomášem Nielsenem, který vzešel ve známost žalobami vůči státním covidovým omezením. Před několika dny hnutí opustila také další výrazná postava a pravidelná účastnice Rajchlových akcí Petra Rédová společně s dalšími členy jihomoravské krajské buňky.

Jak potvrzuje politolog Jan Charvát, ve volbách do evropského parlamentu se kvůli dlouhodobě chronicky nízké účasti může dobře dařit okrajovějším stranám, pokud mají mobilizovaný elektorát.

„Čistě teoreticky je úspěch hnutí PRO možný, ale bude hodně záležet na celkovém vývoji situace do voleb. Vzhledem ke zrychlující se frekvenci různých krizových momentů v posledních letech je odhadování toho, co se ještě do voleb může stát, něco jako věštění z křišťálové koule,“ upozorňuje Charvát.

„V souvislosti s nynějším konfliktem v Izraeli se zdá, že bude více rezonovat téma migrace a islámu, z čehož krajně pravicové strany těží. To jsou velmi typická témata pro SPD, méně už pro Jindřicha Rajchla. Ale pokud to bude důležité, velmi rychle na ně i on naskočí. Zda to ale bude rezonovat i příští rok, je otázka. Tyto strany se sice téma určitě pokusí udržet ve veřejném prostoru, a konflikt v Izraeli se do té doby jistě zcela neuklidní,“ pokračuje politolog Charvát.

„Možná se také stane něco nového na rusko-ukrajinské frontě, něco velmi dramatického se může odehrát uvnitř Evropy, v USA nebo v okolí Číny. Na těchto případných krizích bude záviset i ochota lidí přijít k volbám do evropského parlamentu,“ dodává.

Konečná podoba kandidátky hnutí PRO do evropských voleb není známá a jsou k dispozici pouze kusé informace. Není jasné ani to, zda bude kandidovat sám Rajchl.

„Souhlasím s tím, že zájem o Jindřicha Rajchla klesá, protože udržet pozornost antisystémově naladěných lidí je poměrně těžké. Pořád je musíte krmit něčím novým, a zároveň nepřestřelit. To není úplně jednoduché vybalancovat,“ říká Jan Charvát.

„Žarko Jovanovič z Raptor TV Rajchla nemá rád a otevřeně na něj útočí. Raptor TV je přitom v rámci dezinformační scény poměrně výrazný činitel. K tomu se připočítává spor mezi Rajchlem a SPD. Lidé chycení v těchto konfliktech mohou o podpoře hnutí PRO uvažovat,“ dodává.

Čím bude podpora hnutí PRO podle Charváta silnější, tím slabší bude výsledek SPD. Politolog nicméně odhaduje, že pět procent nutných v České republice pro zisk europoslaneckých mandátů Rajchl nezíská.

O podobné voliče se pak vedle koalice SPD s Trikolorou a hnutí PRO pokusí se svým novým hnutím Česká republika na prvním místě přetavit protestní, aktivistický apel z ulic a sociálních sítí ve voličské hlasy Ladislav Vrabel. Komunisty, jejichž současná europoslankyně a předsedkyně Kateřina Konečná je poslední političkou KSČM s pozicí nad komunální a krajskou úrovní, podpoří bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek.

Současný nezávislý europoslanec zvolený za SPD Hynek Blaško povede kandidátku malých ultrapravicových subjektů včetně Dělnické strany sociální spravedlnosti, Národní demokracie, Rozumných, Aliance národních sil, republikánů Miroslava Sládka či zbytků hnutí Chcípl pes pod názvem Aliance za nezávislost ČR.

Podle politologa Jana Charváta nikdo z nich valnou šanci nemá. „Lidé si Blaška pamatují, je to nejvýraznější tvář, i když dosah z hlediska práce v europarlamentu měl ve veřejném prostoru mnohem více druhý europoslanec zvolený za SPD Ivan David,“ říká Charvát.

Hlasy by odebral Blaško především SPD a dalším podobným subjektům. „Jsem zvědavý, co udělá v tomto případě dezinformační scéna, která stála v roce 2019 ze značné části za Blaškovým vykroužkováním v rámci kandidátky SPD. Jedna věc je podporovat někoho v rámci SPD, a něco jiného je podporovat někoho proti SPD,“ uzavírá politolog z pražské Univerzity Karlovy.