↗

Již ve volbách do Evropského parlamentu si Hynek Blaško vyzkoušel, že si dokáže s pomocí dezinformátotů zmobilizovat masivní podporu příznivců. Foto FB Hynek Blaško - europoslanec

Europoslanec Hynek Blaško upouští hnutí SPD. Oznámil to na sociálních sítích a krokem ukončil období, kdy byl jako zástupce v Evropském parlamentu sice členem Okamurova hnutí, předsedu však opakovaně veřejně kritizoval a vzájemné vztahy byly na bodě mrazu.

„Vaše hnutí se holedbá demokracií, ale realita je zcela odlišná. Stanovy vám umožňují vyhazovat členy, likvidovat krajské a místní organizace bez řádného zdůvodnění. Z toho důvodu jste obklopen pouze lidmi, kteří jsou k vám loajální a nedovolí si Vám oponovat,“ kritizoval Blaško předsedu SPD Tomia Okamuru v prohlášení zveřejněném na svém Facebooku.

Okamura na odchod výrazné tváře hnutí reagoval pro Novinky. Blaško se prý urazil proto, že SPD nominovalo do prezidentské volby jednomyslně svého poslance, někdejšího ministra za ČSSD a bývalého velvyslance v Rusku a na Ukrajině Jaroslava Baštu.

Blaško vyhlásil už na jaře záměr kandidovat na prezidenta a sesbírat 50 tisíc občanských podpisů — nezávisle na domovském hnutí. To plánovalo představit svého oficiálního kandidáta až v září.

Politolog Aleš Michal upozorňuje, že vztah generálmajora Hynka Blaška a Tomia Okamury byl složitý od počátku. Poprvé Blaško v roce 2016 úspěšně kandidoval do zastupitelstva kraje Vysočina za koalici SPD a Zemanovců. Za hnutí SPD se o dva roky později ucházel i o místo v Senátu na Chrudimsku — neúspěšně.

Okamuru přitom kritizoval už v té době. V roce 2017 o něm na sociálních sítích napsal, že lže a jeho hnutí je stranou jednoho muže. Přesto přes svá někdejší ostrá slova později do SPD vstoupil. V evropských volbách 2019 figuroval Blaško na osmém místě kandidátky hnutí. Přestože hnutí v eurovolbách získalo 9,14 procenta a pouze dva mandáty z jedenadvaceti vyhrazených českým zástupcům v europarlamentu, Blaško uspěl díky masivnímu voličskému kroužkování.

Za okamurovce tak v Bruselu a Štrasburku zasedl vedle lídra kandidátky a bývalého ministra zdravotnictví za ČSSD Ivana Davida. Blaško získal více než pětinu preferenčních hlasů (přes 47 tisíc) pro kandidáty hnutí, David pouze přes 15 procent.

„Blaško tak byl spíše doplňujícím kandidátem v situaci, kdy se hnutí nedařilo generovat dostatek loajálních kandidátů pro odeslání do kritizovaného Bruselu. Povedlo se mu však za mohutné kampaně v alternativních médiích i podpory politické konkurence stojící ještě dál vpravo stát jedním ze dvou europoslanců hnutí,“ připomíná politolog Michal pro Deník Referendum.

Server HlídacíPes.org popsal, že navzdory nevolitelnému místu na kandidátce a absence osobní kampaně Blaška do europarlamentu vynesly preferenční hlasy jeho příznivců.

Blaško s domovskou stranou dlouhodobě svou propagaci nijak nekonzultoval a nekoordinoval, ještě v době vrcholící covidové krize oblepil republiku plakáty odkazující k evropské frakci Identita a demokracie, o SPD se však na nich vůbec nezmínil. Podle Michala už to dalo tušit budoucí kandidatuře na vlastní pěst.

Europoslanec koncem loňského roku chtěl podle svých slov kandidovat na sněmu na předsedu SPD, nebyl však na konferenci pozván. Důvodem podle Blaška mělo být, že v doplňovacích volbách do Senátu na Teplicku po náhlé smrti předsedy horní komory Jaroslava Kubery (ODS) podpořil namísto nominanta SPD jeho protikandidáta z Trikolóry Zdeňka Peška.

Málokoho pak už překvapilo, když Blaško letos v květnu vyjádřil ambici kandidovat na prezidenta, i když samotné hnutí plánovalo vlastního kandidáta. Europoslanec pak prohlašoval, že je svobodným kandidátem a nestojí za ním žádná politická strana, byť jeho kandidaturu podpořila Dělnická strana sociální spravedlnosti.

Podle politologa a experta na politické okraje Jana Charváta má lídr a zakladatel SPD Tomio Okamura negativní zkušenost s rozpadem své první politické strany Úsvit, který vyrostl z vnitrostranické rebelie. Proto tak striktně trvá na loajalitě členů. V případě Blaška totiž nejde o první ambiciózní osobnost hnutí, která SPD po sporech s předsedou opustila.

V roce 2019 spolu s dalšími dvěma poslanci vystoupil v reakci na zrušení jeho domovské moravskoslezské buňky poslanec Lubomír Volný, posléze proslulý výstupy proti covidovým opatřením a potyčkami ve sněmovně. K nově vznikající Trikolóře Václava Klause mladšího v průběhu minulého sněmovního období přešla z důvodu údajné „podnikatelské podstaty SPD“ poslankyně Tereza Hyťhová.

Hnutí také opakovaně ruší svoje regionální buňky, naposledy po loňských sněmovních volbách tu pražskou, údajně kvůli volebnímu neúspěchu. „S tím souvisí problém všech stran vůdcovského typu. Vybalancovat situaci, kdy na jedné straně potřebujete aktivní členy, kteří vám udělají výsledky ve volbách, v čemž je chcete podporovat, ale současně je musíte držet zkrátka, aby vám nepřerostli přes hlavu a nezkusili vlastní kariéru jako bývalý poslanec Volný,“ vysvětluje pro Deník Referendum politolog Charvát.

Fungovat to podle něj může do té doby, dokud bude SPD jediným relevantním subjektem pro své voliče. „Proto také členové přesvědčují všechny ostatní uskupení na okrajích politického spektra, aby se shromáždili pod vlajkou SPD,“ dodává Charvát.