Že nevěděli, za co demonstrovali? Nedělejte z lidí blbce, zvládnou-li to sami
Petr BittnerAniž bychom sebeméně zlehčovali fatální vládní chyby, zejména v sociální a energetické politice, kolaborantský a nenávistný étos sobotní demonstrace na Václavském náměstí je třeba principiálně a se vším všudy odmítnout.
V emotivních reakcích na sobotní sedmdesátitisícovou demonstraci na Václavském náměstí zaznělo mnoho silných výroků. Styl komunikace na sociálních sítích mezi nimi vytváří víc konfliktů, než pro kolik nutně obsahují zárodek. Obě krajní reakce přitom opomíjejí důležité aspekty situace, která je komplexní.
Předně — sdílím levicovou kritiku vlády, která se komunikačně i prakticky soustředí na mezinárodní otázky, zaspává v radikálnějších opatřeních vůči cenám energií a úplně upozaďuje bezprostřední hrozbu sociální katastrofy, která se valí na nižší vrstvy české společnosti. Masivní demonstrace proti tomuto postupu je zcela legitimní a v principu si zaslouží podporu všech sociálně smýšlejících občanů.
Problém je, že hlavní kritika vlády ze strany demonstrantů nesměřovala vůči její sociální a energetické politice, ale de facto vůči jejímu celkovému hodnotovému balíčku opřenému o partnerství v rámci západních demokratických struktur, zejména Evropskou unii a Severoatlantickou alianci, v jejichž rámci vláda operuje. Organizátoři se rekrutovali většinou z řad známých proruských kanálů a serverů — a právě tímto směrem mířila většina požadavků. Vždyť hned první bod na oficiálním webu hlásá „Česká republika potřebuje zajistit přímé smlouvy s dodavateli plynu za nízké ceny — tedy především s Ruskou federací“…
S takovým požadavkem se může ztotožnit jen člověk, kterému nevadí podrážení nohou partnerským státům a otevřená kolaborace s válečným zločincem, jehož armáda vraždí civilisty na evropském území. Levice, která na místě sobotních demonstrantů vykresluje obraz nevinných obětí další kapitalistické krize a asociální vládní politiky, má pravdu jen zčásti: předně si musí ujasnit, zda hodlá těmto lidem upřít základní schopnost zjistit si, jaké demonstrace se účastní, jací řečníci a řečnice vystoupí a jakým požadavkům budou aplaudovat.
Protože pokud budeme z těchto lidí dělat jen nebohé, pasivní oběti zmítané systémem a zmanipulované prodejci hrnců, nevím, kde přesně se pak nachází onen „respekt“, který jim tím máme vyjádřit. Uznání svéprávnosti a odpovědnosti za vlastní politické názory je přeci klíčovým vyjádřením občanského respektu vůči druhému.
Organizátoři o svých požadavcích dlouho dopředu informovali, ke komunikaci s demonstranty z celé republiky používali své dobře fungující kanály — obnovení obchodu s ruským plynem, zastavení dodávek zbraní pro ukrajinskou armádu i dehumanizace ukrajinských uprchlíků. To všechno jsou body, které uvnitř takzvané „vlastenecké“ scény dlouhodobě rezonují — to, že se objevují mezi požadavky demonstrantů, není žádné překvapení.
Jinými slovy, je třeba se smířit s možností, že na Václavském náměstí skutečně demonstrovalo sedmdesát tisíc lidí za kolaboraci s Ruskem. Směřovala by aspoň část z nich své požadavky jinam než do Ruska, kdyby se vládě dařilo regulovat ceny energií a kočírovat sociální záchranné sítě? Možná ano. A dá se na to jistě upozorňovat.
Ale to samo o sobě není důvodem, který by legitimizoval otevřenou kolaboraci s vojenským nepřítelem v čase války, ani některé další z nepřijatelných, otevřeně deklarovaných hesel včetně požadavku na zastavení „ředění národa“ ukrajinskými uprchlíky. Právě při vší úctě vůči lidem, kteří v sobotu obsadili Václavské náměstí, je třeba jim přiznat, že vědí, co dělají — a principiálně to odmítnout.
Protože ježíšovské „nevědí, co činí“ v demokratické politice nemá místo, neboť ta má smysl jen pokud se budeme navzájem chápat jako rovnocenní a svéprávní spoluobčané. Ne jako bezbranná telátka, kterým někdo něco nakukal, a oni vlastně ani pořádně nevědí, kde stojí, co drží v ruce nebo čemu tleskají.
Z takové přezíravosti čiší víc paternalismu než z toho, označím-li někoho za blbce. Jsem za rehabilitaci politické kategorie „blbec“. Protože chci-li jako liberál uznat svrchovanou občanskou hodnotu svému oponentovi, musím na něj klást i určité základní nároky.
Třebaže zohledním jeho vzdělání nebo sociální zázemí, třebaže zohledním vlastní privilegia, musím mu nějak základně uznat, že ví, co činí. A musím to označit za blbost, je-li to blbost. Beru to jako svou komentátorskou povinnost. Musím těm lidem uznat právo na svobodnou manifestaci svých politických požadavků.
Z toho plyne i moje právo říct na rovinu, že se jednalo o nebezpečnou, masovou demonstraci lidí, kteří si v krizi svobodně vybrali kolaboraci s Putinem. A mlčet o tom žádnému dialogu ani sociálnímu smíru nepomůže.
Kolaborantští a nepřátelští vůči národu jsou takoví jedinci a taková vláda, kteří nedokáží zajistit svým spoluobčanům základní potřeby, v tomto případě plynu a elektřiny, za alespoň trochu přijatelné ceny. Kolaborantem USA, které mají svou agresivní zahraniční politikou podíl na válce na Ukrajině a bez jejichž masivní vojenské pomoci by se ukrajinský odpor již dávno zhroutil, kolaborantem Bruselu či Berlína, případně spekulantů z ČEZU a na německých energetických burzách a nepřítelem národa je tedy v tomto případě předseda vlády Petr Fiala, jeho vláda a autor tohoto článku Petr Bittner spolu s dalšími, protože nenavrhl žádné řešení, které by Česku zajistilo dostatek plynu či jeho náhrady za přijatelné ceny, který by nepocházel přímo z Ruska. O cenách elektřiny, které jsou z cenami plynu částečně provázány ani nemluvě.
Buďme ovšem k těmto kolaborantům a nepřátelům lidu shovívaví. Nebuďme jako třeba fašizoidní ministr vnitra Rakušan, který dehumanizuje své oponenty, když je označuje za ruské šváby. Nezakazujme zdroje informací, které se nám nelíbí, jak to učinila vláda atd. Buďme demokraté.
Petr Bittner se nám dále snaží sugerovat, že Západ pod vedením USA je ten "hodný" a my se k němu musíme přimknout. Už jen stovky tisíc mrtvých, které USA a jeho spojenci mají na svědomí v důsledku válek, které v posledních desetiletích vedli či podporovali ať už v Afghánistánu, Iráku či Jemenu (někteří lidé tam zemřeli v důsledku např. nedostatku zdravotní péče či potravin), nám ale jasně ukazují, jak falešná jsou slova Petra Bittnera. Jistě to nejsou jediné zločiny Západu, USA a Německa, kteří si žijí na úkor chudších států světa i Evropy, částečně i Česka, respektive jeho chudých obyvatel, ze kterých výhodně vyvážejí kapitál, suroviny a jiné produkty a zneužívají jejich pracovní sílu.
Jak přehledný je černobílý svět nedostatečně levicového (pokud vůbec, v komentáři se definoval jako liberál) progresivistického elitáře a kolaboranta Petra Bittnera. Sedí si zajištěný pohodlně ve své redakci a plive z ní na lidi, kteří ačkoli často dřou, tak nemají dost peněz na uspokojení základních potřeb, na platby za elektřinu a plyn. Petr Bittner je snad solidární, ale hlavně s partou jemu podobných.
"Z toho plyne i moje právo říct na rovinu, že se jednalo o nebezpečnou, masovou demonstraci lidí, kteří si v krizi svobodně vybrali kolaboraci s Putinem."
Ano, též jsem "za rehabilitaci politické kategorie „blbec“...
Většině z účastníků svatováclavské manifestace dobré vůle bylo a je zcela evidentní, že na delší dobu fungující demokracie je tehdy možná, když nadpoloviční většina voličské obce racionálně usiluje o společenská řešení rozporů na základě vstřícné diskuze a dodržování státotvorných právních norem. Většina z nich ví, že ta většina může být sebemenší a že mnohdy je to jen pár hlasů, které celé společnosti zachrání svobodné sdělování názorů.
To slyším v mém okolí a proto bych se domníval, že přání nacionální obrody konzumního ráje s lidskou tváří (i to bylo požadováno) zastupuje ponejvíce 49 procent voličské obce.
Domněnka oblažující to sice není, ale pokud úsilí nepovolí tak 51 procent zůstane oporou a pokusí se čelit třeba i rasizmu a jiným projevům proklamované cesty do post humanistické epochy….bych pln optimismu dodal.
Všichni účastníci okamurovské demonstrace si svobodně vybrali kolaboraci s Putinem, stejně jako si všichni účastníci demonstrací Milionu chvilek pro demokracii svobodně vybrali kolaboraci s ODS.
Prostě co Čech, to blbec.
Na obhajobu prvně jmenovaných říkají psychologové, že nouze oslabuje inteligenci a pod tlakem se lidé rozhodují hloupěji, než když mohou přemýšlet bez obav z jakékoliv bezprostřední existenční hrozby.
Možná by se tedy Pavel Krupička dokázal rozhodnout chytřeji, kdyby se nebál, že letos v zimě buď rovnou umrzne nebo se aspoň ocitne ve spárech exekutorů. Kdo pomáhal k moci ODS, žádnou takovou polehčující okolnost nemá.
Babiš nikoho existenčně neohrozil. Zabil sice pár desítek lidí covidem, ale to přišlo náhle, jeho oběti nedostaly čas se bát. A zrušení superhrubé mzdy beze změny daňových sazeb, ta první velká koaliční spolupráce Babiše s ODS a jejich společný atentát na státní rozpočet, to taky nikoho nevyděsilo a nedostalo tak pod tlak, spíše ti, kteří se měli nejvíc bát, slavili konec Kalouskova vynálezu a zvýšení čisté mzdy, které se zrovna jich vlastně ani netýkalo. Andrej Babiš zkrátka napáchal mnoho zla a mnoha lidem ublížil, ale strach o přežití dokázal v masovém měřítku vyvolat až Petr Fiala.
Závěr, že pravice si najde vždy dost blbců, kteří jí dají hlas, a k dokonalému vítězství nad levicí jí stačí přivést ostatní do takové bídy, aby jako blbci naletěli fašistům, je smutný. Jak z toho ven, mě nenapadá.
Když už se tedy musíme označovat za blby a kolaboranty (já s tím nezačal), tak čím prosím vás asi tak v Čechách topíme a na co jezdí naše dopravní prostředky? Kdyby byl někdo tak blbý a nevěděl to, tak jsou to z velké části ruský plyn a ropa. Jsme tedy všichni kolaboranti, když takto pomáháme financovat Rusům válku na Ukrajině? Ne, jsme především blbci, respektive blbové jsou v naší vládě, protože my ten ruský plyn kupujeme přes německé prostředníky za absurdně vysoké ceny a předstíráme, že právě takto je to košer.
S tou elektřinou, kterou můžeme vyvážet, ale opět ji prodáváme do Německa, abychom ho z něj draze koupili, je to ještě horší. Tam už i označení naší vlády za blbou je nedostatečné.
Ale to není bohužel všechno. Může mi někdo laskavě sdělit, jak může být naše vláda, její příznivci a média k ní loajální tak kolosálně blbí, že se domnívají, že Rusko nám bude za přijatelné ceny a v dostatečném množství dodávat plyn a ropu za situace, kdy my s ním jdeme do zásadního konfliktu, uvalíme na něj bezprecedentní sankce a dodáváme jeho nepříteli zbraně, které např. bombardují ruské pozice? Protože proč by jinak u toho všeho tak trapně fňukali, že nás Rusové vydírají?
Napadají mě ještě dvě otázky:
1) Je možné vyřešit energetickou krizi a s ní související inflaci v Česku bez toho, aby Česko odebíralo v dostatečném množství a za rozumnou cenu ropu a zejména plyn z Ruska? Jakým způsobem?
A s tím související:
2) Je možné se zlepšit naše vztahy s Ruskem a tím tedy získat zpět (výrazně lepší) přístup k ruské ropě a zejména plynu za rozumnou cenu a zároveň zůstat dlouhodobě součástí NATO a EU?
Osobně na první otázku odpovídám NE, na druhou NEVÍM, SNAD ANO (viz třeba Maďarsko).
Bohužel očekávám, že v této diskuzi spíš ještě minimálně padesátkrát padne slovo blb či kolaborant nebo jim podobné, než aby se někdo snažil poctivě odpovědět na tyto nebo jiné důležité otázky.
Pane Krupičko, včera jsem napsal na adresu pana Plevy, že svými výroky definitivně demaskoval své politické postoje. Dnes mohu to samé konstatovat i o Vás. (A není to ostatně poprvé.)
Napsal jsem (v paralelní diskusi), že účastníci oné demonstrace by byli za levné energie ochotni uzavřít třeba i pakt s ďáblem; a Vy naprosto plně potvrzujete, že ani Vám ani v nejmenším nezáleží na osudech jiných lidí a jiných národů, nýbrž z Vás hovoří šovinismus malého českého človíčka, který nevidí nic jiného nežli jenom svůj vlastní prospěch.
Žonglujete přitom všemi věčnými (ultra)levičáckými klišé o údajných zločinech americké strany (Američanům lze vytýkat mnohé, ale téměř vždy měli pro své zásahy alespoň určité legitimní důvody); ale naprosto nic nechcete vědět o zcela aktuálních zločinech strany ruské.
Napsal jsem, že - vedle českého šovinismu - zřejmě hlavní motivací účastníků demonstrace byl jejich principiálně kverulantský postoj: to jsou lidé kteří jsou proti všemu, tedy proti všemu co je nějakým způsobem nutí k racionálnímu a odpovědnému jednání. To jediné státní uspořádání se kterým se dokáží ztotožnit je nacionalistický, šovinistický stát typu současného Maďarska. (Ne-li přímo hitlerovského Německa.) Atestoval jsem Vám už jednou toto osobní kverulantství; odmítl jste tuto diagnózu, ale sám ji svými deklarovanými postoji potvrzujete znovu a znovu.
Co dělat? Už ve své "Velké loupežnické pohádce" napsal Karel Čapek, že je určitá sorta lidí, kteří vůbec nejsou schopni přirozeného vztahu k okolnímu světu, k ostatním lidem; nýbrž všechno vidí jenom černě, a nevynechají sebemenší příležitost tento svůj negativismus ventilovat navenek. Ovšem: tento jejich negativismus se k nim pak samozřejmě vrací zpět jako bumerang. Nejenže tito lidé ničím nepřispívají k pozitivnímu rozvoji světa a společnosti; ale sami se utápí ve svém černém vidění života a ostatních lidí.
Pane Petrasku, zjevil jste se zde bezmála jako "deus ex machina". To téma, které jste tu nadhodil, se napohled sice může zdát - vzhledem k ústřednímu konfliktu - jenom vedlejší; ale přesto má svůj zásadní význam. A sám kolem této otázky myšlenkově kroužím vlastně už delší čas, ale aktuálně právě v souvislosti s danou kauzou.
Na oné zmíněné argumentaci Vašeho okolí je ovšem nutno konstatovat tu vadu, že oněm "minoritně majoritním" demonstrantům nikdo nezakazuje jejich veřejné výlevy. Jsou pouze objektem morálního (respektive politického) odsouzení ze strany (stále ještě) většiny.
Nicméně: z hlediska obecné teorie systémů (jakým je ovšem i lidská společnost) ten vztah centrum-periferie je velice složitý a proměnlivý; dalo by se i říci, že dialektický.
Každý systém (tedy každé panující společenské uspořádání) se přirozeně snaží udržet, preferovat především svůj vlastní "algoritmus fungování", respektive svou "černou skříňku"; v případě společenského systému tedy vlastní základní politické, ale i hodnotové principy. Zatímco všechny "alternativní", konkurenční názory a hodnoty, které by mohly mít potenciál ho destabilizovat, se snaží odsunout na periférii, respektive zcela potlačit.
To je tedy zcela obecná snaha (společenských) systémů, bez ohledu na mravní hodnocení. Takovýmto způsobem víceméně stejně jedná diktátor stejně jako demokrat. (Liší se ovšem v metodách onoho "vytěsňování" opozice.)
Ale přes to všechno: stejně tak platí i to, že tyto "alternativní" názory, postoje, hodnoty se za určitých - krizových - podmínek mohou dostat do popředí; respektive se dokonce mohou ukázat být spásnými. (A to znamná: většinovými.) Je to stejné jako kdekoli jinde v přírodě: za standardních podmínek určitý živočišný respektive biologický druh existuje ve své standardní, "mainstreamové" podobě či formě. Ale - když se náhle, krizově změní rámcové životní podmínky, pak tento "mainstream" přestane být životaschopným - a další existence tohoto druhu za změněných podmínek může být zaručena právě jenom tou dosavadní minoritou, s doposud se "extrémisticky" jevícím způsobem existence.
Řečeno zcela konkrétně: ano, všechny tyto ultralevičácké (anebo i ultrapravičácké) postoje s kterými jsme konfrontováni v tuto chvíli jsou sice z obecného mravního hlediska naprosto deformované, nepřijatelné a zavrženíhodné; ale přes to všechno si i ony uchovávají - a to právě svým vyhraněně kritickým postojem vůči establishmentu a jeho "mainstreamovým" hodnotám - určitý zbytek legitimity. Přes všechnu iracionalitu jejich aktuální argumentace přece jenom udržují při životě onu "evoluční rezervu" určitých alternativ, které by mohly nastoupit na scénu při naprosto krizové situaci.
Můžeme si například představit takový scénář, že v důsledku globálního klimatického kolapsu dojde ke zcela nekontrolovatelným proudům "divoké" migrace, která by mohla mít potenciál zcela rozvrátit současnou civilizaci. Demokratický způsob vlády by si s danou situací dost možná nebyl schopen poradit, neboť by měl zábrany provést zcela drastická opatření. Zatímco autoritativní, respektive fašistické režimy by takovéto zábrany neměly; a tak by to nakonec mohly být právě ony, které by dokázaly uchovat alespoň jádro současné civilizace. - Je to samozřejmě pouze fiktivní (doufejme) scénář; ale má ilustrovat ten fakt, že i ony "alternativní" postoje a pozice z objektivního hlediska skutečně mohou mít alespoň určité oprávnění pro svou existenci.
Když pro nic jiného tak právě proto, že svým kverulantským, negativistickým postojem vůči "mainstreamu" tento neustále nutí reflektovat své vlastní konání, korigovat jeho (zjevné) chyby.
Pane Poláčku, podle této vaší "logiky" by kverulanty byli třeba i signatáři Charty 77, jednalo se tehdy o hrstku lidí, kteří se postavili v podstatě celému státu :-) Víte vůbec o tom, že naše vláda má nejmenší podporu v celé Evropské unii? Jsem tedy kverulant, když jsem proti ní? To se nám to kverulanství nějak rozmáhá, viďte :-) ? Podle pana Poláčka tu máme miliony kverulantů. Víte o tom, pane Poláčku, že na Ukrajinu nedodávají zbraně státy, kde přebývá většina lidské populace? Víte o tom, že svět je rozdělen na Východ, respektive Jih a Západ, a ta první část poplulace, opět představující většinu, má s politikou USA nějaký problém? Podle pana Poláčka zřejmě miliardy kverulantů! Ale nemějme obavy, pan Poláček nám je všechny vyléčí, snad asi americkým napalmem a bombami :-)
Nacionalista a německý jste tu vy pane Poláčku a vám podobní a ne malý, jak píšete o mně. Neustále tu něco drze kážete a nemáte pochopení pro lidi v Česku, kteří jsou výrazně chudší nežli Němci, mají horší vládu, horší energetický mix a sociální systém. A to také díky německým šovinistům, kteří na nich dlouhodobě parazitují: vývozem kapitálu po miliardách a spekulacemi na energetické burze a jinak.
Takže si laskavě si pane Poláčku nastudujte, co to znamená být kverulantem. Kverulant má problém často a skoro se vším, na rozdíl ode mne. Já jsem jen člověk, která má určité politické názory, někdy v kontextu doby a oblasti menšinové, ale zdaleka ne vždy, jak jsem vám na příkladech výše snad dokázal.
Pane Poláčku, doporučil bych vám studenou sprchu, možná byste udělal radost svému ministru Habeckovi a jeho heslu "Ich dusche schnell", když byste ho v rámci energetických úspor překonal, ale obávám se, že by vám to nepomohlo. To co píšete, nemá podle mě ani hlavu, ani patu.
PS: A když píšete o tom, že "naprosto nic nechcete vědět o zcela aktuálních zločinech strany ruské", tak lžete, pane Poláčku. A nejen v tom. I když, když jsem tuhle napsal, že mám v určitém ohledu problém s ruskou politikou, tak jste to bral zas jako kverulanství. Zdá se pane Poláčku, že vám se člověk jen tak nezavděčí. Když se to panu doktoru psychiatrie Poláčkovi hodí, musí člověk milovat i Rusy útočící na Ukrajinu :-)
Jasně a podle pana Poláčka jsou miliony kverulantů a šovinistů i v Maďarsku, protože tam nechtějí zmrznout jako ti lidé na Václaváku a tak si dovolili nedodávat Ukrajině zbraně a domluvit tím pádem s Ruskem ohledně plynu výhodný kontrakt. Budeme tam muset poslat tým psychiatrů koordinovaných panem Poláčkem. Zdá se ale, že USA budou muset narychlo vyškolit další psychiatry, protože o přímých dodávkách plynu z Ruska teď budou jednat i podle pana Poláčka zřejmě kverulantští a nacionalističtí Bulhaři. Ajaj, já zapomněl na Srbsko, které také odebírá ruský plyn. No, pošleme tam alespoň nějaké psychiatrické sanitáře a sociální pracovníky nebo co s těmi Srby provedeme, pane Poláčku? A čím pak to, že se v jiných státech "kverulanství" tak nerozmáhá? Nebude to tím, že mají nějaké ty vlastní zásoby plynu či jiné zdroje energie, jako třeba Norsko či Nizozemí? Nebo jim tam teče/bude téct plyn z Afriky jako do Itálie? Nebo zatím ještě mají peníze na předražený plyn z jiných států a nezačali mrznout? Pan Poláček nám to určitě racionálně vysvětlí.
1) Je možné vyřešit energetickou krizi a s ní související inflaci v Česku bez toho, aby Česko odebíralo v dostatečném množství a za rozumnou cenu ropu a zejména plyn z Ruska? Jakým způsobem?
2) Je možné se zlepšit naše vztahy s Ruskem a tím tedy získat zpět (výrazně lepší) přístup k ruské ropě a zejména plynu za rozumnou cenu a zároveň zůstat dlouhodobě součástí NATO a EU?
Odpovědi:
1) Nevím, jestli to pane Krupičko budete považovat za řešení, ale mohu Vás ujistit, že bez ruského plynu u nás v zimě rozhodně nikdo umrznout nemusí.
Je tomu tak proto, že na topení se spotřebuje ca čtvrtina plynu, zbytek slouží potřebám průmyslu. Tu čtvrtinu v každém případě pokryjeme ze zásobníků a náhradních zdrojů.
2) Moje odpověď na Vaši druhou otázku zní NE. Nic takového možné není, ledaže bychom se dobrovolně rozhodli opět stát ruskými poddanými. Současné Rusko je stát-kazisvět. Jakékoliv pokusy o spolupráci s ním se krutě nevyplatí.
Ono je to celkem prosté. Vstřícnost k Putinovi nám jiné ceny ropy nezajistí, resp. nezajistí nám je jako spotřebitelům. Stačí se podívat do Maďarska k pumpě (přijel jsem odtamtud před čtyřmi dny).
Fialova vláda selhala a selhala drasticky. Jak v opatřeních sociálních, tak v krocení ČEZU. Selhala ostatně také v mnohem politicky jednodušší věci: přenesla váhu integrace ukrajinských dětí na školy bez podpory a přípravy.
A pokud Fialovi stran sobotní demonstrace něco vyčítám, pak to, že jasně nepřiznal jasnou otázku: Jistě, svolavatelé demonstrace jsou vesměs protiputiovská a proticivilizační svoloč -- ale sedmdesát tisíc pitomců. K tomu bych potřeboval kampusovou elitářskou nafoukanost Petra Bittnera, aby tomu uvěřil.
Jistě, jsou lidé,kteří by měli pozorně naslouchat projevů, které se na té demonstraci vedli. Služby, policie, občas zřejmě i orgány činné v trestním řízeni. A také vládní politici, mají znát své oponenty, patří to k profesi. I když jim poslech těch blábolů nezávidím. Také novináři, ale to je ode mne nehezký náročný požadavek, oni kriticky naslouchat vesměs zapomněli.
Naslouchat ano, chápat strach a znechucení také ano. Ani jedno nevylučuje pohrdání a soucit, tedy avers a revers jediné přiměřené reakce.
Pane Krupičko, jestliže si za příklady hodné následování volíte autoritářské a šovinistické Maďarsko a autoritářské a šovinistické Srbsko, pak už to samo bez dalšího ukazuje, kde politicky (a především hodnotově) stojíte. Tento fakt nemůžete zamaskovat žádným naříkáním nad energetickou chudobou. (Mimochodem, i Německu je velmi mnoho chudých lidí; ale kupodivu ani tamější neonacisté a kverulanti ještě nepřišli na nápad uspořádat si demonstraci obdobného druhu, která by žádala začít se pro levnější ropu a plyn lísat k Putinovi.)
Problém bude, pane Kaliszi, ale zřejmě v té ceně, jak jsem také psal. I na Seznam Zprávách píší, že: "Náklady na toto doplnění zásob ale budou činit více než 50 miliard eur (1,2 bilionu Kč), což je desetkrát více, než činí historický průměr pro naplnění zásobníků na zimu, uvedla agentura Reuters." (míněno v rámci EU)
Také jsem se dočetl, že: "Rusové za první půlrok války vydělali prodejem paliv víc, než kolik utratili za invazi"
A na Argumentu dnes třeba píší, že se spekuluje o tom, zda dokonce Čína nepřeprodává ruský zkapalněný plyn do Evropy.
https://casopisargument.cz/?p=45177
Nakonec je ve hře i klimatický a ekologický aspekt v souvislosti s frakováním a zkapalněním plynu.
jsou špatné odpovědi na správné otázky.
Lidé nejsou primárně ani extremističtí, ani demokratičtí (alespoň většina lidu, která se o politiku často ani nijak hlouběji nezajímá).
Lidé mají svůj svět, svůj život a své problémy. Když jim na jejich otázky důvěryhodně odpoví demokrati, jsou za nimi, když extremisti, jdou zas za těmi. Resp. extremisti převádějí podstatné otázky na zavádějící, podružné či zcela pervertované odpovědi.
Kvalitní a dobré odpovědi by znepokojeným lidem mohla dát pouze levice. Tu ale v ČR nemáme. Pak zbývá už jen perverze extremistů...
Jediná šance - která nás ještě může zachránit - je naučit se vést dialog. Uznat ono zrnko pravdy, které mají lidé z opačného tábora, včetně extremistů, a odmítnout tu drtivou většinu balastu omylů, lží a demagogie. A nezbývá než doufat, že na někoho snad takový přístup zapůsobí, a že se tedy někoho podaří ze spárů extremistů vyrvat.
Jinak tady budou dva kmeny, navzájem vůči sobě čím dál agresivnější, a v každém z nich lidé budou jenom mezi svými, ve svých bublinách, omílat pořád ty stejné písničky a utvrzovat se v těch stejných názorech a postojích.
Což je cesta k občanské válce.
Ta by mohla být takovým "pěkným" pandánem k té třetí světové...
Ano, taky přeji Martinovi Plevovi a ostatním slunce v duši a mír na zemi.
Jinak pokud se ještě dobře dívám a počítám, tak aktuálně naše zásobníky plynu pokryjí cca 40 % roční spotřeby. Čeká nás teď ovšem cca 9 měsíců topné sezóny. Pokud vyjdu z údajů pana Kalisze, že domácnosti spotřebují cca čtvrtinu celkové spotřeby, tak už asi chápu proč Putin posílá do Evropy zrovna 20 % plynu. Při nejčernějším scénáři lidé sice nezmrznou, ale někdy na jaře zkolabuje hospodářství a vzhledem k tomu, že už teď mají mnozí lidé problémy uhradit ceny za energie, tak při nárůstu nezaměstnanosti, zadlužení obyvatel atd. by nespokojeným lidem příště už ani nemusela stačit Letná, každopádně myslím, že vím, kam se vydají, až tam či jinde skončí.
" (Mimochodem, i Německu je velmi mnoho chudých lidí; ale kupodivu ani tamější neonacisté a kverulanti ještě nepřišli na nápad uspořádat si demonstraci obdobného druhu, která by žádala začít se pro levnější ropu a plyn lísat k Putinovi.)"
No, pane Poláčku, tím bych si nebyl tak jistý...
"We can assume that populists and extremists will again try to influence protests to their liking," Britta Beylage-Haarmann, a ministry spokesperson, told DW in a statement. "Extremist actors and groups in Germany can lead to a growth in dangers if corresponding social crisis conditions allow for it."
"Můžeme předpokládat, že se populisté a extremisté znovu pokusí ovlivnit protesty podle svých představ," řekla DW mluvčí ministerstva Britta Beylage-Haarmannová. "Extremističtí aktéři a skupiny v Německu mohou způsobit nárůst nebezpečí, pokud to odpovídající podmínky sociální krize dovolí."
Zdroj: Germany braces for social unrest over energy prices
https://www.dw.com/en/germany-braces-for-social-unrest-over-energy-prices/a-62726300
"Uznat ono zrnko pravdy, které mají lidé z opačného tábora, včetně extremistů, a odmítnout tu drtivou většinu balastu omylů, lží a demagogie" - pro tentokrát musím uznat: zlatá slova, pane Plevo.
Ovšem: i tady bude celá záležitost poněkud složitější. Tvrdíte, že lidé "nejsou primárně ani extrémističtí, ani demokratičtí". Tady je především nutno vytknout, že mícháte dva poněkud různé pojmy. Komplementárním opakem extrémismu je centrismus, nikoli demokratismus.
To není pouhý detail. Když se podíváme na Gaussovu křivku rozložení/četnosti sociálních fenoménů, vyjde nám z toho neklamně výsledek, že zde - za standardních rámcových podmínek - bude vždy většinový střed, a zároveň oba extrémy. Tedy jak pravicový, tak levicový.
Tyto extrémní pozice zůstávají za normálních okolností jenom (zcela) minoritní; ale za krizových podmínek dochází k jejich početnímu nárůstu, někdy i velmi razantnímu. (Tak tomu bylo například v Německu třicátých let v období hospodářské krize.)
Co to pro nás znamená? "Oddělit zrnko pravdy od demagogie" - ano, to je skutečně cílem, ale na straně druhé je nutno vidět i to, že ta část populace která je extremistická "od přírody", ta nemá na pravdě žádný zájem. Ona žádá bezvýhradnou podporu svých extrémistických pozic. Kde ono "zrnko pravdy" se v těchto jejich extrémistických postojích a projevech vyskytuje prakticky jenom ryze náhodně.
Příklad z nepolitické oblasti: zloděj-recidivista si své "povolání" může obhajovat tvrzením: "Všichni kradou!" Což sice může v leckterých případech souhlasit; ale jemu se nejedná o tuto - relativní -pravdu, nýbrž o to aby mohl s klidným svědomím krást.
To znamená: destruktivně orientovaný extremista vždycky bude chtít moci zachovat svůj principiálně negativistický vztah ke světu, vždycky bude proti všemu a proti všem (pokud mu snad nebude umožněno zřídit si svět podle jeho vlastních extrémistických představ).
Tak tedy, o co se jedná: tyto "extrémisty od přírody" je krajně obtížné, až nemožné dosáhnout jakýmkoli vstřícným gestem. To jediné co v dané souvislosti může mít smysl je zaměřit se na ty, kteří nejsou těmito "extremisty od přírody", ale k extrémním pozicím jsou strhováni momentální krizovou situací.
Prostě řečeno, mohou to být v zásadě slušní lidé, ale pod tlakem podmínek (pravidelně vlastní nouze) sklouzávají ke zjednodušenému vidění světa, a jsou pak snadnou obětí manipulátorů a demagogů.
Jestli by tento segment společnosti mohla dosáhnout (a před extrémními pozicemi uchránit) autentická levicová strana? Pravděpodobně by skutečně přinejmenším část z nich mohla podchytit; ale musela by to být jasně čitelná levice, s jasnými postoji a s jasným programem. A v tomto ohledu je to především na české politické krajině velká bída. KSČM je sama extremistická; sociální demokracie je bez jasného profilu; strana Levice je příliš marginální, a navíc i ona má silnou tendenci uchylovat se ke zjednodušeným, v reálné praxi sotva uskutečnitelným řešením. Zbývá fakticky už jenom liberální levice typu Pirátů; jenže z tábora extrémistů jsou liberální pozice principiálně odmítány.
Pane Krupičko, ve Vašich výpočtech naprosto opomíjíte ten fakt, že Česko nebude ani v zimě plyn čerpat jenom ze zásobníků, ale i ze všech dalších zdrojů (dost možná ovšem s výjimkou ruských, budou-li definitivně vypnuty).
V celé letní sezóně je tedy dost plynu nejen pro udržení normálního provozu, ale i pro doplňování zásobníků. Nějaký totální kolaps českého průmyslu někdy v březnu tedy skutečně nehrozí.
Přičemž závislost západní Evropy vůbec na ruském plynu se bude postupně dále snižovat; takže nějaká naprostá katastrofa zřejmě nestojí za dveřmi. Problémem není že by plyn nebyl vůbec; problémem je jeho vysoká cena.
Zásadní otázka je, jestli Rusové Západu v zimě naprosto zastaví dodávky plynu; oni by to dozajista rádi udělali, ale je velká otázka jestli si to oni sami mohou finančně dovolit. Dá se soudit že spíše ne; jinak by to už dávno udělali.
Pane Václavů, napsal jsem výslovně že němečtí extrémisté se "ještě" nechopili příležitosti využít/zneužít energetickou krizi pro svou demagogii. Samozřejmě je možné že se k tomu také časem propracují.
Diagnózu odhalující aktuální stav (formu a stupeň) toxicity antidemokratických postojů hledám v centru politického spektra. Příkladem povážlivé toxicity je sdělení štěstím kypícího páru "Chci žít pohodlně". Nejde blbce, o "bezbranná telátka, kterým někdo něco nakukal, a oni vlastně ani pořádně nevědí, kde stojí, co drží v ruce nebo čemu tleskají"......, ale o nositele orientační hodnoty bilance základních předpokladů funkční demokracie pravicového centra společnosti.
A o dojem celkové celospolečenské způsobilosti demokratismu.
Vedle štěstím kypícího páru pohříchu nepostával nikdo s nápisem "Mysli Arendt" ....bych dodal.
Nevím, o čem by se mohl vést dialog. A s kým?
Organizátoři sobotní demonstrace a mluvčí z tamější tribuny žádný dialog vést nechtějí. Jde o politické parazity, kteří se živí na ránách naší společnosti. Včera antimigranti, anticikánisti a tu a tam také antisemité, pak antivaxeři, dnes antiukrajinci -- vždy jde o to, co je nejvíce antiestablišmentové, a proto oslovuje nespokojenost těch, kteří mají žitou zkušenost s rozdílem "my" a "oni". Dialog s pí. Majerovou opravdu vést nejde.
S těmi, kteří přišli na demonstraci vykřičet svojí objektivní frustraci a mají do značné míry po právu pocit, že současné vládnoucí elity na ně s*rou? O čem? Budete jim dávat populistické sliby, nabízet jednoduchá, leč nefunkční řešení, tedy konkurovat těm, kdo je na náměstí přivedli? To není dialog, jen pokrytecká forma opovržení -- a navíc Vám nebudou věřit, protože nevěří ani Majerové a spol., jen je těší se chvíli souhlasně vykřičet a zanadávat si. Ventil, který nic nezmění, ale alespoň něco.
Nebo jim budete pravdivě vykládat o potřebné tvrdé práci na změně, které může být úspěšné nejdříve v horizontu deseti nebo patnácti let? Nebudou Vás poslouchat, jde o to, co bude zítra.
Samozřejmě, je třeba velmi vážně diskutovat, zda si můžeme dovolit vládu, která nedělá nezbytné.
Zda si můžeme dovolit premiéra, který neví, že poctivá pomoc ukrajinským uprchlíkům sebou obnáší odpovědné úsilí o minimalizaci třecích ploch a nenechává například zátěž školní docházky ukrajinských dětí jen na školách a obcích?
Premiéra, který není není ochoten využít v rámci Evropy mimořádně výhodnou situaci rozhodujícího státního podílu v největším producentu a distributorovi elektřiny (a obecní vlastnictví dalších velkých distribučních sítí) a schovává za potenciální právní problémy (místo aby je řešil)?
Atd.
Jenže to není na dialog s těmi na sobotní demonstraci, protože ti mají předem jasno.
Bittner nenabízí řešení, ale to vy taky ne, pane Krupičko, i když se tak tváříte:
"S tou elektřinou, kterou můžeme vyvážet, ale opět ji prodáváme do Německa, abychom ho z něj draze koupili, je to ještě horší. Tam už i označení naší vlády za blbou je nedostatečné."
Kdo "my" pane Krupičko? Ta elektřina nepatří vám, nám, ani našemu státu. To byste snad mohl vědět, jako levičák. Je to jenom plk, co říkáte.
Za pár týdnů najedou odstavené francouzské jaderné bloky, elektřiny v Evropě dokážeme vyrobit dost, i kdyby Rusko úplně zastavilo dodávky plynu, ceny se zklidní. Politici musí jen zařídit, ať není elektřina z plynu cenotvorná, ať už vyřazením z trhu, nebo regulací ceny. Protože nemůže být cenotvorné něco, co se vymklo kontrole.
U samotného plynu je situace horší, ale taky by se to nějak zvládlo. Stanjura dokonce říká, že na letošek máme plynu dost. Tržní systém na tak drastické zásahy jako od Ruska reaguje panikou, co si namlouvat.
Putin vede Rusko do sraček.
To samé třeba vaše hláška, že nebýt zbraní ze Západu, už by Rusko Ukrajinu převálcovalo. Opravdu? Od Kyjeva je hnali i bez budoucích dodávek. Protože jim bylo jasné, že to příjde a jen doufali, že později, než dříve. A od 2014 - ano, s pomocí Zápoadu - budovali armádu. Takže bez těch zbraní by teď byli v mnohem zoufalejší situaci, ale bojovali by.
Já myslím pane Poláčku, že právě ta cena plynu je a čím dál více bude pro konkurenceschopnost hospodářství největším problémem. Ostatně i pro to "mrznutí" domácností (lépe by ale asi, alespoň doufám, bylo mluvit o tepelném komfortu či tak něčem).
Jinak určitě nehodlám předstírat, že jsem odborník na energetiku nebo dobrý v matematice. Určitě mi toho ohledně zásobení plynem mnoho uniká. Rozpory mezi vládními prohlášeními a názory některých odborníků jsou ale alarmující. Pokud se ovšem nakonec ukáže, že pravdu má naše vláda, budu svým způsobem rád. Ve výpočtu ohledně dodávek plynu je pochopitelně také několik nepřesných údajů, jejichž hodnotu ukáže až čas.
Co se týče dlouhodobého cenově výhodného kontraktu na plyn, byla by myslím ruská diplomacie realistická a vstřícná, částečně i ve svém zájmu. Viz už zmiňované Maďarsko nebo Bulharsko. Další dodávky zbraní na Ukrajinu a nebo nějakou masivnější nehumanitární pomoc Ukrajině by ale téměř jistě netolerovala. Naše členství v EU či NATO by to neohrozilo, ale k určitému drolení těchto organizací by to zřejmě dlouhodobě přispět mohlo. Byl by to hlavně reputační problém, pokud lze u české vlády s její nízkou podporou u veřejnosti ještě vůbec o něčem takovém hovořit.
Mimochodem, opravdu si nedělejme o NATO nějaké velké iluze, viz nedávné prohlášení Erdogana směrem k Řecku "můžeme přijít náhle, i v noci"
nikoli extremistickými politiky a aktivisty.
Opakem dialogu je snaha odsuzovat a nálepkovat.
Lidé se bojí o svou budoucnost. A oprávněně. V tom se snad všichni shodneme.
Ale prostí lidé také instinktivně cítí (většinou tomu v dějinách tak bylo), že válka je zlo a že ubližuje vždycky hlavně jim. Jsou proto minimálně ostražití vůči současné mainstreamové interpretaci, nekriticky prozápadní a proukrajinské, kterou např. tady inkvizitorsko-stalinistickými metodami hájí jistý pan K. Neboli pokud lidé nechtějí "věčnou válku proti Rusku", je to legitimní.
Pak ovšem přijdou skuteční proputinovští extremisté a kolaboranti a ti určité legitimní výhrady demagogicky obrátí v propagandu ve prospěch Putinova režimu.
A tak tady soupeří jeden vyhrocený postoj s druhým. Plus a minus, dobro a zlo je u obou zcela přepólované, zcela opačné. To je strašně nebezpečné. Podmínky pro občanskou válku nemůžou být definovány lépe...
Nemůžeme brát plyn z Ruska (dlouhodobě a do budoucna), protože nás pak kremelský režim může vydírat.
Nemůžeme mít žádné separátní dohody s Ruskem ve věci plynu, protože to by byla skutečně zrada našich partnerů v EU a i Ukrajiny. Navíc Putin by právě nepochybně trval na dlouhodobém kontraktu.
Myslím, že je to jednoduché a pochopitelné.
podle mě to není tak jednoduché, nikdy jsem kontrakty ohledně plynu neuzavíral, ale myslím že bychom mohli uzavřít dohodu s Ruskem na několik let a během té doby pracovat na alternativě.
Ukrajinu za svého partnera nepovažuji. Jedná se o hybridní režim s vysokou mírou korupce, který např. zakazuje levicové strany (nevěřím tomu, že všechny byly napojené na Rusko). Její vláda není schopna v zahraniční politice realistického uvažování a je momentálně závislá na USA, zejména jejich vojenské pomoci, která je tam pumpována v poslední době po desítkách miliard dolarů. Pomoc tomuto státu nás neúměrně vyčerpává. Neříkám, že bychom neměli Ukrajině pomáhat vůbec, ale jsou i jiné státy, které si to zaslouží, navíc bychom se měli více soustředit na domácí problémy, viz oněch 70 000 lidí na Václavském náměstí, s tím související zhoršující se kondice českého hospodářství, sociálního státu atd.
Pokud jsou USA, Kanada a další naši spojenci, tak proč to jediné, co pro nás v dané situaci udělají, je prodej jejich zcela předraženého plynu?!
To samé platí pro Německo.
Pardon, vojenská pomoc USA Ukrajině v posledním období je v desítkách miliard korun, nikoli dolarů.
K Vaší podnětné diskusi jen věcnou poznámku: My plyn z Ruska bereme a ty dlouhodobé kontrakty máme. Jen je ruská strana jaksi neplní a plyn ve smluvních objemech nedodává.
A pro pana Krupičku ryze technická otázka: Ten výhodně, za zradu EU a Ukrajiny vyhandlovaný plyn, půjde do ČR kudy? Přes Německo, Polsko nebo Ukrajinu (jiné cesty si jaksi nevybavuji, ale rád se poučím)?
Ona poctivá třídní nenávist zatuhlá ve světě zmizelém před šedesáti lety je sice vhodný nástroj, jak ventilovat vlastní nasranost, ale člověk, který se ji oddává natolik, že se nepodívá na mapu, kudy vedou plynovody a ani se nenamáhá zjistit si, odkud pochází alternativní zdroje zkapalněného plynu nasmlouvaného pro ČR -- kupodivu to není ani USA, ani Kanada -- riskuje, že bude prostě za blba.
Koukám, že jsou tu někteří diskutující zase zmatení a agresivní místo toho aby si vyhledali příslušné veřejně dostupné informace nebo se zeptali někoho kdo nežije v jejich názorové bublině, takže půjdu dělat něco výrazně smysluplnějšího, např. koukat na porno, případně z okna či do zdi :-)
Mě za diskutování zde nikdo neplatí, naopak platit musím já a když o tom tak přemýšlím, ty peníze, kterých nemám málo, můžu posílat někam jinam, třeba Argumentu nebo Britským listům. A v této souvislosti budu přeci jenom tak laskav, že dám diskutujícím pár odkazů z těchto webů, které souvisí se zdejší diskuzí:
https://casopisargument.cz/?p=44419
https://casopisargument.cz/?p=45008
...a mnohé jiné z Argumentu
Britské listy moc nečtu, ale doporučuji komentáře Daniela Veselého, třeba zde, ale doporučuji snad všechny z posledních měsíců:
https://blisty.cz/art/109395-genocida-na-ukrajine-nejde-o-korejskou-nebo-vietnamskou-valku.html
A jako třešničku na dortu doporučuji přečíst všechny komentáře Jana Kellera napsané za poslední půlrok:
https://casopisargument.cz/?author=5
Samozřejmě informace čerpám z více zdrojů. Mám ale takové neblahé tušení, že i kdyby si někteří naši diskutující opravdu přečetli jen to uvedené výše, tak se v té záplavě informací opět ztratí.
Pane Petrasku, na toto téma "celkové celospolečenské způsobilosti demokratismu" jsem právě před chvílí napsal obsáhlejší úvahu pod článkem J. Kašpárka "Ani náckové..."
Nebudu to tedy zde znovu opakovat; jenom Vám tedy plně přisvědčím, že aktuálně diskutované události jsou pouze symptomem, za nímž se skrývá vlastní problém: tedy hodnotové nastavení současné - občanské?... konzumní?... - společnosti.
Ono krédo "chci žít pohodlně" - máte naprostou pravdu, to je přesným opakem takové žité demokracie, jak si ji představovala třeba Hannah Arendtová. Pravá demokracie, to je za prvé neustálá práce, neustálá námaha; a je to také ochota a připravenost obětovat něco z vlastního pohodlí, když se jedná o nadřazené zájmy celku.
Ovšem reálná podoba současné demokracie by se daleko spíše dala vyjádřit termínem "konzumní demokracie". Každý si chce především "žít pohodlně", a hledět jenom na svůj vlastní privátní prospěch.
PS: Německo samozřejmě plynem nedisponuje, ale spekuluje s ním a je na tom celkově lépe, takže by nám mohlo pomoci jinak.
"Nebo jim budete pravdivě vykládat o potřebné tvrdé práci na změně, které může být úspěšné nejdříve v horizontu deseti nebo patnácti let?" - Pane Profante, shodou okolností jsem právě včera na internetu (na jakémsi asijském serveru) objevil kompletní projev Adolfa Hitlera - první po jeho instalování do funkce říšského kancléře. (Je to ten dost známý projev, respektive jeho začátek je často ukazován, jak Hitler napřed dlouho čeká se zahájením své řeči, nežli hala zcela ztichne.)
Hitler zde - nutno přiznat - pronesl ve velkých částech docela "státnickou" řeč, ve které Němcům sdělil, že k tomu aby překonali krizovou situaci ve které se Německo nacházelo bude zapotřebí "dlouhých let tvrdé práce".
Je dost tristním zjištěním, že tuto výzvu fašistického diktátora k "tvrdé práci" přijalo přítomné publikum s bouřlivým potleskem; zatímco premiér demokratického státu by s tou samou výzvou narazil zřejmě jenom na posměch a velmi podrážděnou reakci.
Aneb jak už konstatoval pan Petrasek "my chceme žít pohodlně".
Pane Krupičku, jednu věc je nutno objektivně uznat: současné ceny plynu (a ropy) na mezinárodních trzích se naprosto vymykají standardní racionalitě. (O morálce ani nemluvě.) Produkční náklady energií jsou přece v zásadě stále stejné - jak má běžný spotřebitel pochopit a snést, že má za ten samý produkt náhle platit několikanásobně vyšší cenu?!...
Klíčovým problémem je tu jeden jediný, poslední článek celého řetězu. Dejme si příklad z jiné oblasti: dejme tomu že je dost chleba pro devadesát procent obyvatelstva; ale ne dost pro zbývajících deset procent. Výsledek? Zdraží se skokově chléb pro všechny. Neboť prodejci se samozřejmě chopí příležitosti, protože vědí že svůj chléb vždy dokáží prodat za onu nejvyšší možnou cenu. No - a s energiemi je to to samé. Nejde o to že by energie nebyly vůbec - ale stačí když se nedostává dejme tomu oněch "posledních" deseti procent, a ceny letí nahoru.
A s tím nemohou naprosto nic udělat ani vlády spřátelených zemí: výroba energií - jmenovitě v USA a Kanadě které jste jmenoval - je v rukou soukromých producentů, nikoli vlád. A ti soukromí producenti se jak řečeno chovají prostě tržně; a tedy maximalizují svůj zisk.
Pokud by se mělo pátrat po tom kdo je současnému stavu na vině (pokud pomineme samotnou bezprostřední příčinu, tedy válku na Ukrajině), pak jsou to především předchozí vlády, které nevěděly většinou nic lepšího nežli posmívat se ekologickým aktivistům, kteří už celá léta žádali přechod na bezemisní technologie výroby energie. Že prý by to bylo moc drahé, že by to prý příliš zatížilo národní ekonomiku. No - a tak tady najednou máme naprosto krizovou situaci v zásobování energií, ke které vůbec nemuselo dojít, kdyby se včas přešlo z ropy a plynu na čisté zdroje domácí provenience.
"Jsou (prostí lidé) proto minimálně ostražití vůči současné mainstreamové interpretaci, nekriticky prozápadní a proukrajinské" - pane Plevo, v určitém smyslu skutečně nemáte tak docela nepravdu. Je sice spíše málo pravděpodobné že by pravou příčinou tohoto znepokojení určitých částí lidu byla samotná válka (ta je tu tak jako tak); nicméně faktem je, že zde trvá určitá politicko-ideová nerovnováha.
Vrátím se k oné Gaussově křivce rozložení sociálních fenoménů, v daném případě postojů: ta je sama o sobě naprosto symetrická. A holým faktem je, že od časů zhroucení "tábora míru a socialismu" existuje jasná disproporce v orientaci (českého) státu směrem na Západ.
K této orientaci je ovšem kdykoli možno uvést celou řadu dobrých důvodů (stále je lepší liberální Západ nežli autoritativní Východ); nicméně objektivním stavem je, že zde určitá disproporce existuje. Která je určitou částí populace (jak správně píšete, spíše jen čistě intuitivně) vnímána.
Pokud tato (ideová) disproporce není vládnoucím establishmentem uchopena a nějakým způsobem sanována, pak si nachází vlastní prostředky, vlastní cesty svého ventilování; a protože se jedná o v zásadě nevědomou, emocionální záležitost, pak je zde otevřené široké pole působnosti pro činnost demagogů a manipulátorů všeho druhu.
Dám Vám tedy za pravdu v tom, že zde zmíněná nerovnováha existuje; a že dokud ta nebude nějakým způsobem pozitivně překonána, vždy znovu a znovu povede k odpovídajícím projevům nespokojenosti v určitých segmentech populace.
je proklamace i současného vládnoucího establishmentu, který tím skrývá i manifestuje své intuitivní pojetí demokracie.
Jenže demokraticky akceptované právní uspořádání nepadá ze svobodného nebe.
Je totiž namáhavým dílem a závaznou platformou podmínek a záruk svobody, bez které je veškerý liberalismus pouze tím čím dnes je - bojištěm partikulárních zájmů.
Tedy čistě emocionální záležitostí se širokým polem působnosti pro činnost demagogů a manipulátorů všeho druhu.....bych dodal s panem Poláčkem.
Vy víte, k čemu byste se mohl ve vztahu k současnému ruskému východu obracet? Já ne.
Ani politické, ani sociální vize, ani technická či organizační vynalézavost.
Pokud bych nezačal blábolit o panslovanské vzájemnosti, prostě nevím.
Prostě si tu a tam občas něco ruského přečtu, podívám se na ruský film -- ale asi tak se stejným odstupem jako na iránský nebo švédský.
Velký trh, ale ten jsme efektivně využívali, často okouzlující lidé (jako kdekoli jinde), ale v zasraných poměrech hnusné kombinaci monopolního kapitalismu a nestabilního vládnutí smečky vzájemně se požírajících oligarchů.
Jistě, funguje tu český provinciální snobismus. Napsal jsem se ženou před deseti lety článek pro ruský historický časopis (vyžádaný článek). V evaluaci výsledků vědecké činnosti ho vyškrtli jako bezvýznamný. O pět let později jeho český překlad jistý kolega přeložil do angličtiny, aby splnil nějaký grant -- podle citací ho v té anglické verzi četlo mnohem míň lidí, ale byl to ceněný zahraniční výstup.
S tím Hitlerem a demokratickým politikem -- ale jistěže jako demokratický politik můžete slibovat lidem roky tvrdé dřiny a odříkání a oni Vám budou freneticky tleskat. Dokázal to před pětadvaceti lety třeba Václav Klaus, když pominu Churchilla a Masaryka jakožto příklady časově odlehlé. Jen jim k tomu musíte dát přesvědčivou iluzi společné práce na velkém díle. Někdy blízkou pravdě (Masaryk a stát, Churchill a boj proti nacismu) někdy zpola absurdní (Klaus) nebo zcela odpornou (Německo sjednocené jako jeden lid, jedna vůle a jeden vůdce nebo Čechy Čechům s inmplicitním slibem vyhnání cigošů, rákosníků, úkáček a další náhradních objektů nenávisti), ale uvěřitelnou.
Ale myslím, že bych musel lhát -- a že by musel lhát i Martin Pleva -- kdybychom měli takovou vizi nabízet tomu sobotnímu davu.
Dokonce i kdybychom ji měli nabízet našim neextrémistickým spoluobčanům -- ono totiž to velké dílo může dnes spočívat jen v práci drobné, meliorizaci a slibu, že za deset let --když se do toho opřeme -- nebude hůř než dnes.
Dobře tedy, podívejme se poněkud blíže na to, jak spolu souvisejí demokracie a práce občanů na jejím rozkvětu.
"Tvrdá práce" - tu sliboval zmíněný Churchill, a sklidil za to dozajista vstřícnou reakci svého národa; ovšem to bylo za zcela výjimečných podmínek boje na život a na smrt proti vnějšímu nepříteli. Masaryk - ano, i ten vyžadoval neustálou ("drobnou") práci, a i ten s tímto požadavkem došel alespoň určité rezonance; ale to bylo především v prvním období, tedy ve výjimečných podmínkách vzniku nového státu. Václav Klaus - nejsem si zcela jist do jaké míry i on od lidu jako takového vyžadoval "tvrdou práci"; ale pokud ano, i to pak bylo za výjimečných okolností bezprostředně po zásadním politickém převratu. Žádný z uvedených příkladů tedy nijak nedokládá, že by za standardních podmínek mohl demokratický politik od svého lidu žádat "tvrdou práci" na budování státu, a přitom sklidit entuziastickou reakci svého publika, svého občanstva.
Hitler - zajímavé na tomto jeho projevu bylo, že Hitler zde (pokud si dobře vzpomínám) nepronesl žádné antižidovské či jiným způsobem nenávistné tirády. (Ovšem nutno přiznat, že tak v míře vrchovaté učinil jeho předřečník Goebbels.) Hitler v tuto chvíli pronesl v zásadě pozitivní státnickou řeč, ve které svůj lid vybídl k překonání dosavadní politické roztříštěnosti, a ke společnému dílu, společné práci na překonání krizové situace a výstavbě nového Německa, které by opět mohlo být hrdé na sebe samo. A byl to právě tento projekt společného díla, za který sklidil nadšený aplaus zaplněné haly.
Jádrem jeho sdělení, jeho výzvy tedy bylo: společným dílem, společnou prací k překonání občanské i politické rozpolcenosti, roztříštěnosti Výmarské republiky.
Jenže - to je právě něco, co demokratický politik (za standardních okolností) jako cíl nikdy vytknout nemůže. Demokracie (liberální, tedy ta současná) je totiž ze své nejvlastnější podstaty roztříštěná; ona je založená právě na tom, že národ je rozštěpen na různé zájmové a názorové skupiny a frakce, které proti sobě neustále bojují v zápase o prioritu, v soupeření o moc. Jak by za těchto podmínek národní roztříštěnosti, trvalého vnitřního nesouladu mohl někdo vůbec přijít s ideou "společného díla"?!...
A za druhé: tato liberální demokracie je ze své vlastní podstaty zastupitelská. Což je ovšem natolik obecně známá skutečnost, že nad jejím pravým významem a jejími důsledky už nikdo nepřemýšlí. Přičemž tato "zastupitelská" demokracie reálně znamená totéž jako "profesionalizovaná" demokracie. Vládu ve státě vykonávají političtí profesionálové, jako svým způsobem "servis" pro své zákazníky, tedy pro občany. Ano, tito "servismani" dozajista vykonávají svou práci (někteří dokonce i poctivě); nicméně faktem je, že samotný lid, samotný občan tu není nikým jiným nežli pouze objednatelem, zadavatelem. Tento lid sám žádnou práci (v občanském, státotvorném) smyslu nevykonává, není jí účasten. A byl by asi velmi nemile překvapen, kdyby se po něm náhle začala požadovat.
Už minule jsem tento způsob demokracie nazval "konzumentskou demokracií"; a v dané souvislosti nelze jinak, nežli tuto charakteristiku ještě jednou potvrdit. V liberální demokracii člověk-občan ke svému státu pěstuje ryze konzumentský vztah, jak řečeno jako objednatel respektive zákazník ke komerčnímu poskytovateli služeb: já ti řeknu co od tebe chci, zaplatím ti za to - a očekávám že ty mi za to dodáš odpovídající produkt, odpovídající servis. Ty sám (to jest: stát, národní společenství) nemáš vůči mně žádné jiné nároky, než abych ti zaplatil. Ano, i já budu pracovat - ale jenom jako soukromník, ne jako občan společného státu.
-----------------------------------
Podívejme se teď pro srovnání, jak by měla vypadat pravá demokracie v pojetí antického Řecka. Odhlédněme pro tuto chvíli od mnohdy tristní reality tehdejší demokracie; zaměřme se na to, co o "dobrém státu" mínili a napsali tehdejší velcí myslitelé. Ukáže se nám pak velmi rychle, že ve srovnání s dnešní liberální demokracií se jedná o dvě zcela rozdílné záležitosti.
Tehdejší "dobrý stát" totiž spočíval ne na nějakých politických profesionálech, nýbrž na samotném občanovi. To pak ovšem znamená: kvalita státu bezprostředně záležela od osobních kvalit každého jednotlivého občana!
V důsledku této skutečnosti pak ale stát nejenom že byl odvislý od každého jednotlivého občana - ale zároveň měl právo, měl nárok žádat od svých občanů, aby si oni sami vytvořili, vypracovali odpovídající občanskou i čistě osobní kvalitu!
Jinak řečeno: v tomto antickém pojetí nebyl dobrý stát dosažitelný bez oné známé sokratovské "péče o duši". A právě tady se dostáváme k samotnému jádru věci. Právě tato "péče o duši" je ta vlastní "tvrdá práce", kterou by měl každý občan, každý jedinec provádět, odvádět jak v prospěch svůj, tak v prospěch celku, ve prospěch společné obce. Jedině osobně zralý, vyspělý, kultivovaný člověk-občan může být tím fundamentem, na kterém může spočívat vyspělý, kultivovaný stát.
Bylo ukázáno, že reálná liberální demokracie současnosti se fakticky odtrhuje od svého občana, tím že jeho vztah k vedení, k řízení státních záležitostí omezuje jenom na vztah pouhého zadavatele, zákazníka. Tato liberální demokracie ale tento akt svého odtržení od občana provést musí - neboť ona vůbec nemá k dispozici onoho zralého, uvědomělého občana antického ražení! Ona má k dispozici pouze onoho soukromníka, který si žije jenom sám pro sebe, pachtí se za svými vlastními zájmy, a ve jménu "demokratické svobody" po něm nikdo nemůže a nesmí požadovat, aby se jakkoli namáhal s prací na tříbení, na kultivaci jak svých občanských a politických názorů, tak své osobnosti vůbec.
Takže je pak naprosto zákonitým a nevyhnutelným ten stav, kdy se v podhoubí této liberálně demokratické společnosti vytváří, a neustále reprodukuje vysoký potenciál lidské přízemnosti, obhroublosti a občanské nekompetentnosti, který za normálních podmínek zůstává relativně skryt, který ale za podmínek krizových okamžitě využívá příležitost, aby veřejně prorazil na povrch. Tak, jako se podle všech příznaků stalo v sobotu na Václavském náměstí hlavního města Prahy.
Ještě jednou tedy: je naprosto zásadní rozdíl, jestli demokracie, jestli stát spočívá na občanu, který neustálou namáhavou prací na sobě samém provádí onu sokratovskou "péči o duši" - anebo ale na soukromníkovi, který u sebe nevidí žádnou povinnost pracovat na vlastní sebekultivaci, tak jak je tomu v podmínkách reálné liberální (buržoazní, kapitalistické) demokracie.
Pane Profante, znovu a znovu se dopouštíte té chyby, že velmi komplexní skutečnost společenského žití zkracujete na pouze politickou dimenzi. Takto zúženým pohledem pak ovšem nelze spatřit skryté příčiny aktuálního stavu. Ostatně: otázka naprosto nezní co bych já sám snad shledával pozitivního na (současném, jmenovitě ruském) charakteru východní části našeho evropského domova; nýbrž otázka zní, proč tato pozitiva v onom regionu hledá nikoli nevýznamná část (české) populace. Odbýt tento fakt poukazem na pouhou intelektuální zaostalost respektive mravní deformovanost této části národa by bylo (byť i třeba mnohdy pravdivým) příliš laciným tvrzením.
Proč se tedy nemalé části populace respektive národa stále snaží na východoevropském/ruském modelu státního uspořádání odhalit nějaké pozitivní prvky?
Pravé příčiny tohoto stavu leží mnohem hlouběji, nežli aby bylo možno je postihnout povrchním politickým pohledem. Tedy konstatováním, že ten a ten má takové a takové politické názory a preference (které se nám ovšem jmenovitě v dané politické a vojenské situaci právem jeví jako nepřijatelné a antihumánní).
Položme si jednoduchou otázku: je model liberální demokracie, tak jak i do středoevropského regionu pronikl po roce 1989, modelem naprosto dokonalým, který dokáže pokrýt všechny existenciální potřeby lidské bytosti? Může model liberální demokracie, který člověka fakticky redukuje jenom na soukromníka, na atomizované individuum žijící jenom pro svůj vlastní osobní zájem, skutečně saturovat bytostné potřeby člověka žijícího přirozeně v úzké pospolitosti se svým vlastním společenstvím? - Asi sotva; ostatně že se tento systém liberální demokracie ocitl v krizi je dnes už všeobecně přijímaným faktem.
Tento model lidsky atomizované, občansky anonymní liberální demokracie je tedy zcela principiálně systémově deficitní; a kde je přítomen nějaký deficit, tam zcela zákonitě vzniká pnutí, které si žádá tento deficit vyrovnat. Není pak tedy žádného divu, nýbrž je to jevem zcela zákonitým, že ta část populace, která je více pospolitě, více kolektivisticky orientovaná, která více touží po svém vlastním ukotvení v pevném a bezpečném síťoví státních a společenských struktur, že se se svými tužbami obrací tam, kde se domnívá spatřovat alespoň určité elementy těchto svých (ať vědomých či spíše nevědomých) tužeb.
Jinak řečeno, pane Profante, zcela zpříma: dokud v našem vlastním světě liberální demokracie západního typu nebudeme schopni v dostatečné míře uspokojit ony zmíněné potřeby určitého segmentu populace, pak se nijak nemůžeme divit, že se oni přiklánějí směrem východním - a to i přes všechen mravní marasmus, kteří my sami v tomto regionu zcela právem spatřujeme. Tyto hluboce zakořeněné niterné touhy jsou mnohem silnější, nežli jakákoli bezprostřední politická, občanská, vojenská atd. realita. Může se nám to nelíbit, můžeme - do jisté míry právem - tento stav, tyto postoje kritizovat; nicméně nakonec platí už řečené, že pokud sami nedokážeme odstranit příčiny, pak jen málo pomůže naříkat nad tím, že jisté příčiny vedou k jistým následkům.
Z Vašeho vysvětlení nadále nijak nechápu, co bych měl vidět na ruském východě. Atomizace je tam stejná, pokud ne horší než na liberálním západě. Rozdělení společnosti a vykořisťování je tam tvrdší.
Náboženský fundamentalismus a z nouze upečená představa o vyvolenosti? To nemusím pořizovat z východu, toho najdu dost v Americe.
Ano, liberální demokracie není dokonalá a zdejší zkorumpovaná oligarchie si v bezohledně chamtivosti s tou ruskou moc nezadá. To je důvod hledat řešení, nikoliv mít pochopení pro ty, kdo se domnívají, že něco řeší retardace k ještě odpornějsim poměrům.
je samozřejmě správně, protože jde o napadený stát (ale naším cílem by mělo být pomáhat hlavně Ukrajincům jakožto lidem, s pomocí vládě té země je to složitější a tamním oligarchům bychom pomáhat rozhodně neměli). Je-li Putinovým cílem (kulturní) likvidace ukrajinského národa, je samozřejmě také třeba se za ohroženého postavit.
Ke spojenectví s Ukrajinou jsme navíc "odsouzeni", protože nás spojuje stejný cíl: zájem na tom, aby se ruská expanze zastavila. Já se ovšem s českým, západním a ukrajinským mainstreamem neshoduji v tom, kde se má ona expanze zastavit. Zatímco mainstream trvá na tom, že Rusko musí být vytlačeno až na své hranice (a někteří mluví dokonce o rozbití Ruska), já jsem ochoten byť se skřípěním zubů se spokojit s tím, že Rusku ponecháme Donbas a Krym, pokud za to získáme řadu jiných ústupků z jeho strany a pokud nám to umožní se proti Rusku dostatečně opevnit na hranici, která tak vznikne. Říkám tomu ozbrojený mír. Vím, že toto řešení je a může být pro Ukrajince bolestivé a je špatné a nemorální, ale je pořád nejméně podle mě nejméně špatné a nejméně nemorální ze všech špatných...
To je jediný bod, ve kterém se od mainstreamu odchyluji (vynecháme-li otázku příčiny konfliktu). Jinak souhlasím s nutností zbrojení (s těžkým srdcem), s dodávkami zbraní na Ukrajinu, s přistoupením Finska a Švédska do NATO i s alternativami v energetice.
Ale už ta jedna jediná odchylka, byť uznávám v podstatné věci, stačí k tomu, abych byl považován za "ruského švába". Myslím, že to vypovídá o úrovni současné české debaty vše...
Abych se vrátil k Ukrajině a Ukrajincům. Vláda té země to nám, Evropanům, opravdu neulehčuje. Její představitelé vystupují arogantně a zcela necitlivě, solidaritu si vynucují a vypadá to často, že má snad EU přistupovat k Ukrajině a ne naopak. Tím ukrajinští politici své věci a svým lidem pochopitelně škodí.
Přesto však musíme neochvějně stát na pozici solidarity s ukrajinským lidem a pomáhat ukrajinským uprchlíkům.
(Samostatnou kapitolou je nekritický postoj k dějinám ukrajinského nacionalismu, který je bohužel po desetiletí v ukrajinské společnosti -nemalou částí politiků - propagován.)
Pane Profante, zase uhýbáte. Znovu: nejde o tom co já nebo Vy vidíte/vidíme na (reálném) Východě; jde o to co se tam domnívají nacházet určité segmenty (české) populace. Přičemž tyto vize, tyto tužby se naprosto nemusejí krýt s tamější aktuální realitou.
Ano, je docela dobře možné že v současném Rusku je občanská atomizace (a třídní protiklady) ještě větší, nežli na (liberálním) Západě. Nicméně - tento stav je v rozporu s převažující ideovou tradicí Východu; a nedá se nic dělat, tato ideová tradice si stále ještě udržuje svou nemalou přitažlivost.
A opakuji ještě jednou: pravou příčinou této atraktivity Východu není tento Východ sám; nýbrž je to Západ (včetně našeho Středozápadu), který svými vlastními systémovými deficity (především atomizací a anonymizací svého způsobu života) přinejmenším u určité části populace vyvolává negativní reakci, a touhu po opaku.
Já vidím pro nás poučnou ruskou zkušenost především co se ecepce liberálního kapitalismu dotejčí.
Příkladně ve střetu s tradičním hluboce zažitým systémem a všeobecné korupce východní provenience.
Takřka veškeré složky elity a nejen ti jsou v Rusku po staletí tradičně integrovány do systému "vedlejších nutných mimořádných příjmů a výdajů". Jde o systemický nezbytný jev, (generální štáb rozkrádá investice do mimořádného opatření), který je neslučitelný s liberální ekonomikou, tedy demokratickým režimem mírnější korupce a toxicity.
Pane Plevo, možná to bude poněkud překvapivé, ale s Vašimi posledními vývody mohu do jisté míry souhlasit.
O tom že současný stav ukrajinské společnosti (a především její politiky) nelze v žádném případě glorifikovat, jsem už sám psal. Ukrajinský nacionalismus: není pochyb o tom, že ten je do značné míry přítomen. (Jenom je v současné době ventilován do legitimní podoby boje za vlast napadenou vnější agresí.)
Ani mně se nijak příliš nepozdává způsob vystupování leckterých ukrajinských představitelů. (Zrovna nedávno jsem na mém webu vedl dost vyostřený spor o to, zda prezident Zelenský vystupuje či nevystupuje příliš teatrálně.)
V těchto bodech tedy s Vámi mohu souhlasit víceméně bezvýhradně. Co se poválečného uspořádání, tedy hranic Ukrajiny týče: záleží na tom, z jakého úhlu se na celou záležitost podíváme.
Z čistě morálního (a tím spíše právního) hlediska má Ukrajina samozřejmě naprostý nárok na to získat/vybojovat si všechna svá dřívější území, a to včetně Krymu.
Poněkud jiná záležitost (a na to se na Západě, v zájmu plné solidarity s bojující Ukrajinou, obvykle zcela zapomíná) je otázka národní příslušnosti v určitých (východních) regionech. Dejme tomu, že Ukrajina získá zpátky i celý Donbas. To pak ovšem znamená, že bude mít pod svou správou i území, kde obyvatelstvo je většinově ruskojazyčné, a navíc - v důsledku válečného konfliktu - zřejmě silně prokremelsky, a tedy protiukrajinsky orientované.
To znamená: poválečná Ukrajina by sice byla vítězem, ale s těmito regiony a jejím obyvatelstvem by měla masivní, a zřejmě trvalé potíže. V tomto ohledu se naprosto nabízí srovnání se Sudetami a sudetskými Němci. V daném ohledu by se tedy skutečně mohla stavět otázka, zda by pro samotnou Ukrajinu nebylo výhodnější se těchto regionů vzdát, místo aby na svém území měla trvale usídlenou přinejmenším latentní pátou kolonu.
Takovýmto způsobem by tedy skutečně bylo možno se na celou záležitost podívat. Proti takovémuto modelu ovšem stojí zase celá řada úvah v jiném směru:
1. Naprosto nikde není záruka, že by tyto nové hranice Rusko natrvalo respektovalo. Zcela stejně tak, jako když Hitler svého času dostal "své" Sudety, tak nakonec stejně pohltil i "Resttschechei".
2. Přenechání Donbasu Rusku (i když třeba formálně jako "samostatný" stát) by bylo pro Putina fakticky vítězstvím; a jak pro něj, tak i pro všechny další kremelské vládce by to bylo jenom povzbuzením pro provádění dalších agresí a expanzí.
3. Alespoň v určitý pokrok v demokratizaci samotného Ruska je možno doufat jenom tehdy, když Putin utrpí naprostou porážku. Kdy se tedy zhroutí celý jeho systém autoritativní moci (které je vnější expanze jenom logickým vyústěním). Už na počátku ruské invaze jeden historik konstatoval, že historicky to byly právě těžké vojenské porážky Ruska, které vedly alespoň k určitým pozitivním posunům v demokratizaci ruské státní moci.
Takže nedá se nic dělat, pane Plevo, ale tento boj je nutno vybojovat až do konce. Tedy až k naprosté vojenské porážce Ruska. Pokud se to nepodaří (což je ovšem docela dobře možné), pak dojde k trvalé patové situaci, kdy fakticky nebude vyřešen ani jediný ze stávajících problémů. A tedy ani jedna z příčin, které ve svém souhrnu vedly k současné válce.
K tomuto patovému kompromisu by se legitimně dalo přikročit až tehdy, když by už nebyla žádná reálná šance na vojenské vítězství nad putinovským Ruskem; ale takto situace v současné době nevypadá, naopak se zdá že na bojištích se list pomalu začíná obracet (i když současné dílčí vojenské úspěchy Ukrajiny nelze nijak nadměrně přeceňovat). V tomto roce (a tedy i po celé zimní období) válka téměř jistě ještě neskončí; ale troufám si tvrdit, že už v příštím roce by mohlo dojít k rozhodujícímu obratu. Může dojít k bodu, kdy ve svém týlovém zabezpečení ruská vojska zcela vyčerpají své zdroje - a pak může celá ruská armáda velice rychle vysloveně implodovat.
Pane Petrasku, ono se vlastně nejedná jenom o samotnou korupci; ale v jádru jde o - dlouhodobý - spor o to, zda podmínky volného trhu a tržní (liberální) ekonomiky mají potenciál svým postupným působením liberalizovat, demokratizovat, modernizovat archaické systémy despotické či totalitní moci. Tato víra v demokratizační vliv liberálního kapitalismu a volnotržní ekonomiky se v poslední době začíná dost zpochybňovat především v souvislosti s Čínou: tam už je faktický kapitalismus v oblasti ekonomiky přítomen už několik desetiletí, zatímco v politické oblasti naopak spíše stále více přituhuje.
Ovšem - tady je v prvé řadě nutno uvést, že to byly samotné představy o bezprostřední, lineární souvislosti "materiální základny" se "společenskou nadstavbou", které byly příliš naivní. Takto jednoduše lineárně dějiny skutečně nefungují.
Jinak řečeno: jedná se o běh na dlouhou trať. Liberální kapitalismus tento svůj vliv bezpochyby vykonává; ale může to trvat hodně dlouho. Velmi záleží na místních podmínkách.
Může ovšem dojít i k tomu, že pokud je rezistence místních podmínek příliš silná, může dojít i k tomu že se tento liberální kapitalismus převrátí v pravý opak: namísto k liberalizaci a demokratizaci dojde k systému "mafiánského kapitalismu"; anebo k v nadpisu uvedenému "egyptskému hospodářství", kdy je sice v zásadě přítomen kapitalismus, ale ne ve své otevřené, liberální podobě, nýbrž v podobě "bakšišové", tedy za podmínek endemické korupce.
pochopitelně souhlasím s mnoha tvými argumenty, ale nikoli se závěrem, který si udělal. Pokud se ukrajinská vláda chová tak sebestředně, nedemokraticky a dobrodružně, není naší povinností ji donekonečna intenzivně pomáhat, je na čase zaujmout rezervovanější postoj (to ale nevylučuje v rozumné míře humanitární pomoc samotným Ukrajincům).
Co se týče ruské hrozby, tak jak už řekl někdo před snad několika měsíci: ruská armáda není schopna dobýt ani území poměrně blízko u svých hranic, navíc proti nedostatečně vycvičené a vyzbrojené ukrajinské armádě, jak by tedy mohla být nějakou vážnější hrozbou pro spojence z NATO? Viz také zatím úspěšná současná ukrajinská protiofenziva, jejíž pozadí ovšem nejsem schopen rozklíčovat (a dlouhodobá situace třeba u Charkova).
NEHRAJME SI PROSÍM NA NĚJAKOU VELMOC S AMBICIÓZNÍ ZAHRANIČNÍ POLITIKOU! JSME MALÁ ZEMĚ. HLAVNĚ KVŮLI VYSOKÝM CENÁM PLYNU JE OHROŽENO NAŠE HOSPODÁŘSTVÍ A ZBYTKY SOCIÁLNÍHO STÁTU. A MOŽNÁ JEJEN TO. BUĎME SOLIDÁRNÍ, ALE SLEDUJME PRIMÁRNĚ SVÉ VLASTNÍ ZÁJMY, NE ZÁJMY UKRAJINY, USA ČI NĚMECKA.
Nevíme, jak se situace vyvine, možná budou Ukrajinci dál postupovat, ale i kdyby osvobodili Krym, pustí nám poté Putin automaticky kouhoutky s plynem a ropou, kterou nám prodá za přijatelnou cenu? Nejsem si jistý.
PS: Určitou nemalou sílu a váhu samozřejmě Rusko má a zřejmě dlouho mít bude: stále má poměrně kvalitní pozemní armádu (pokud vím, tak ještě nemobilizovalo a na Dálném Východě se v době války účastnilo masivního cvičení), jaderné zbraně a hlavně obrovské zásoby nerostných surovin, která nám teď a zřejmě ještě několik dalších let, budou chybět.
Srovnávat Putina s Hitlerem, jak to tu někteří dělají, je podle mě hloupé. Putinův režim je spíše hybridní a musí brát určitý ohled na veřejné mínění. Což je další argument zpochybňující velikost ruské hrozby. Představa, že zítra Putin mobilizuje a povedy Rusy do nějaké totální války jako Hitler, se mi zdá nepravděpodobná. To spíš dělají právě Ukrajinci, i když u nich je to vzhledem k tomu, že byli napadeni, pochopitelné.
Na poštěkávání zdejšího zmateného a agresivního ratlíka, který se chová jako nakažený vzteklinou, (nemám na mysli ani pana Poláčka, ani pochopitelně Martina Plevu či třeba pana Petráska) nemá podle mě smysl reagovat.
jsou zároveň titíž lidé, kteří tvrdí, že Putin je gauner non plus ultra.
Zbývá, aby odpověděli na jednoduchou otázku: Proč by se měl takový gauner smířit s totální porážkou (když mu jde zároveň o kejhák), jestliže zároveň sedí na kufříku s jadernými zbraněmi?
Až na tuto otázku hardlineři smysluplně odpoví, můžeme pokračovat ve smysluplné diskusi...
Odpověď panu Plevovi (jakožto "předpoklad pro smysluplnou diskusi") ohledně totální porážky Ruska a jaderných zbraní:
Za prvé: touto "totální porážkou" se obvykle nemyslí nic jiného, nežli ruská okupační vojska vyhnat ze všech území legálně náležejících Ukrajině.
Jaderné zbraně: sami Rusové vyhlásili, že jaderné zbraně použijí jenom v případě, když by bylo napadeno jejich vlastní území. Jedinou otázkou tady je, jak by se zachovali kdyby Ukrajinci začali znovu dobývat Krym, kteří Rusové nyní za "své" území považují. Podle mého názoru by ale ani v tomto případě nebyla situace příliš brizantní: pokud by totiž Ukrajinci dospěli tak daleko že by mohli začít dobývat i Krym, pak by to znamenalo že ruská schopnost vést válku by se už rozložila natolik, že Putin by už neměl vůbec žádný prostor k nějakému dalšímu manévrování. Jeho největší starostí v tu chvíli by zřejmě už nebylo nic jiného nežli jak se sám udržet u moci; případně dokonce jak zabránit tomu, aby nebyl vydán Mezinárodnímu trestnímu tribunálu.
K ryze vojenské situaci na Ukrajině je ovšem nutno ještě něco dodat: tato "totální porážka" Ruska může být ještě mnohem dlouhodobější záležitostí, nežli jak by mohly naznačovat současné - nesporně významné - úspěchy ukrajinských vojsk.
Je nutno vidět, že Ukrajincům se v tuto chvíli podařilo Rusy dokonale vyšachovat. Předstíranou ofenzivou na jihu je přiměli k tomu, aby tam přesunuli velké masy svých bojových seskupení; v důsledku toho pak mohli Ukrajinci provést soustředěný útok na víceméně nechráněné východní frontě.
Ano, v tuto chvíli Rusové zřejmě bezhlavě a neorganizovaně ustupují; ale každá ofenziva se po určité době vyčerpá, a není pochyb o tom že Rusům se pak podaří frontu opět nějakým způsobem stabilizovat. A především: znovu budou moci Ukrajince pokrýt masivní dělostřeleckou a raketovou palbou.
Na straně druhé se ovšem ukazuje, že Rusové už zřejmě definitivně nemají dost sil k tomu aby v dostatečné míře pokryli celou velmi dlouhou frontu. V tomto ohledu mají Ukrajinci velkou výhodu v tom, že mohou své jednotky mnohem operativněji přesouvat své jednotky z východu na jih a naopak - protože se pohybují vnitřkem (půl)kruhu, zatímco Rusové po jeho vnější straně. Ukrajinci tedy mohou Rusy znovu a znovu překvapovat tam, kde ti je nečekají.
My ovšem v tuto chvíli stále ještě nemáme přesné informace nejen o stavu ruské, ale především ukrajinské armády. Ukazuje se že ukrajinská armáda je už schopna provádět i větší protiúdery; byla by ale skutečně schopna provést i frontální ofenzivu?...
Další neznámou je, jestli se Rusové nakonec přece jenom nerozhodnou na Ukrajinu poslat i svou odvedeneckou, neprofesionální armádu. Určité náznaky k tomu by mohly být: Rusové nyní už čím dál tím začínají hovořit o tom, že jsou ve "válce" (opouštějí tedy dosavadní přikázanou formulaci o "speciální operaci"); a dokonce tvrdí že jsou fakticky ve válce s "celým NATO".
Takováto rétorika by mohla připravit půdu pro to, že by Putin mohl prohlásit že Rusko je fakticky napadeno ze strany NATO - a to by pak mohl využít jako záminku pro nasazení odvedenecké armády. Což by ovšem dramaticky změnilo poměr sil na Ukrajině. V každém případě by takovýto krok přicházel v úvahu, když by Ukrajinci začali ohrožovat ruské pozice na Krymu, který Rusko považuje jako své vlastní kmenové území.
Pane Krupičko, žijeme ve světě, kde státy skutečně sledují své vlastní zájmy. Proč se (bolestínsky) domníváte, že je právě ČR výjimkou? Rozšířená charakteristická představa o podřizování země cizím záměrům je plodem krajní nedůvěry k reprezentaci a v důsledku tlačením států do nerozumných škodlivých střetů. Názor "proč jsme my takoví blbci" není hoden sebevědomého občana (národa). Od rezidua naší historické podřízenosti v minulých časech bychom se měli už konečně oprostit.
A ještě jednou panu Krupičkovi.
"Putinův režim je spíše hybridní a musí brát určitý ohled na veřejné mínění."
Tuhle větu by bylo možné docela klidně napsat i o režimu Hitlerově...
Když připodobňuji oba režimy, nečiním tak ovšem pro jejich vyslovenou příbuznost. Rusko nyní není Německo před 80 lety a Putin se Hitlerovi (míněno obecně) podobá nemnoho.
Shoda je v situaci. Existence liberálního světa, ocitajícího se však ve vlastních v problémech. Existence spojenců. (Co Itálie Bělorusko, co Japonsko Čína. A v paralelách by se pokračovat...) Ztráta území a velmocenského postavení před cca jednou generací. Konec demokratizační kapitoly. Především však vznik států v sousedství před asi 20 lety, sledujících jinou cestu. Despekt k těmto útvarům, považovaným za neschopné skutečné státnosti. Existence vlastní menšiny, docela kompaktní, na jejich území. Jejich nedávná ztráta hospodářského postavení a kulturní superiority. Atd.
K uvedenému ovšem přistupuje v případě Německa kdysi a Ruska dnes vysoké mínění o vlastní vojenské síle, morálce a vedení. Chce to jen jedno, dát si velký cíl a napravit škody utrpěné v minulosti (i v důsledku "nože vraženého do zad"). Na nepřátelské země převládá pohled plný despektu, jako na úpadkové, zvrácené a ke všemu změkčilé. Navrch tu je i znalost historického proudu otužilých národů, tlačících se ze severu a východu na jih k teplému moři.
byť svou otázku adresujete nám, "hardlinerům", zrcadlí se v ní Váš názor, že "gauner" Putin by s sebou (přece) vzal do jaderného pekla celý svět. Jste to tedy nakonec Vy sám, kdo implicitně vyjadřuje, že Putin může být nový, ruský Hitler, jenž už možná zasedá k poslechu Soumraku bohů...
Já to takhle nevidím. Putina považuji za vrcholného představitele klasického velkého státu (jenž není jeho osobní vlastnictvím). Pouze přistoupil na jeho archaické a vystupňované pojetí, raison d´etre. (Na čemž nic nemění fakt, že mobilizace, svého druhu, slouží dobře zachování režimu a systému osobní moci).
Podívejme se na Putina jako na - řekněme - Si Tin-pchinga. Myslí si někdo, že má glejt přivést Čínu do jaderného konfliktu? Nebo vzpomeňme Miloševiče a představme si, že by měl k dispozici jaderný kufřík. Jaká je pravděpodobnost, že by v nějaké chvíli svého pádu mohl s sebou "do pekla" vzít i svět?
Nehledě na uvedené bych chtěl, pane Plevo, ocenit Váš příspěvek, jímž jste se obrátil na pana Krupičku. My tady nemusíme při zvažování trvání na Krymu jako ukrajinském "šeptat". Ve smyslu toho, co napsal pan Poláček, souhlasím, že nejlepší by opravdu bylo, kdyby Rusko (příp. i Putin osobně) zakusilo klasiku: Prestuplenie i nakazanie.
Jestliže však začne včas obracet, je zde snazší a dostupnější možnost - urovnání. Pokud by Rusku zůstal Krym, ne-li dokonce něco z Donbasu, třeba po skutečném plebiscitu, tím spíše by Ukrajina vstoupila nejen do EU, ale také do NATO. Pružnost a realismus na obou stranách nelze odmítat.
Počkejte pane Horáku, píšete, že dnes státy hájí své zájmy... Ale co třeba takové Rusko? Všichni dobře víme, že by bylo v jeho nejlepším zájmu, kdyby své společnosti na těžbu, zpracování a distribuci ropy, zemního plynu a dalších surovin přenechali americkým (nebo německým) společnostem a jejich občanům, které by tyto zdroje a produkty dokázali využít lépe. Takže jsou i výjimky.
Počkejte pane Horáku, píšete, že dnes státy hájí své zájmy... Ale co třeba takové Rusko? Všichni dobře víme, že by bylo v jeho nejlepším zájmu, kdyby své společnosti na těžbu, zpracování a distribuci ropy, zemního plynu a dalších surovin přenechali americkým (nebo německým) společnostem a jejich občanům, které by tyto zdroje a produkty dokázali využít lépe. Takže jsou i výjimky.
Počkejte pane Horáku, píšete, že dnes státy hájí své zájmy... Ale co třeba takové Rusko? Všichni dobře víme, že by bylo v jeho nejlepším zájmu, kdyby své společnosti na těžbu, zpracování a distribuci ropy, zemního plynu a dalších surovin přenechali americkým (nebo německým) společnostem a jejich občanům, které by tyto zdroje a produkty dokázali využít lépe. Takže jsou i výjimky.
Pardon, zase to tu blbne a já moc rychle klikám, zas takový troll nejsem, abych to odesílal třikrát.
Pane Krupičko (ale i ostatní): když se po odeslání příspěvku nic nestane respektive stránka se "zasekne", pak to pravidelně znamená, že jste byl mezitím odhlášen. Optimální postup je pak tento:
1. zkopírovat si napsaný text
2. obnovit stránku
3. znovu se přihlásit
4. zkopírovaný text vložit, a znovu odeslat.
Co se výhodnosti těžby nerostných surovin týče, tady je samozřejmě v zásadě výhodnější když si je daný stát těží sám (především když se tak děje prostřednictvím polostátních koncernů jako v Rusku). Rusové přitom ovšem využívali západní technologie. V současné době ale mají ten problém, že další dovoz západní technologie je zakázán; což by se časem (pokud válka v dohledné době neskončí) mohlo velmi zřetelně projevit na schopnostech Rusů těžit především ropu a plyn.
Pan Horák: ano, ta myšlenka že "hybridní" v uvedeném smyslu byl například i mocenský systém nacistický, mi také projela hlavou.
Dokonce i takový diktátor jako Hitler si nemohl dovolit zcela ignorovat veřejné mínění; masivní tlak veřejnosti ho například donutil zcela zastavit program eutanazie.
Vaše historicko-systémové porovnání mezi současným Ruskem a někdejším nacistickým Německem je ovšem velmi zajímavé; sám jsem netušil, že zde existuje až tak mnoho vzájemných paralel.
K danému tématu aktuální zpráva: podle posledních výzkumů veřejného mínění 49 (!) procent české populace si přeje, aby český stát obnovil jednáni s Ruskem o dodávce energií! (43 procent je naopak pro naprosté odstřižení se od ruských zdrojů energie, i bez ohledu na případné zvýšení jejich cen, 8 procent nemá jasný názor).
Je to značně tristní obraz toho, jak přinejmenším relativní většina českého národa při pohledu na vlastní zájmy hází přes palubu jakékoli mravní zábrany.
skvělého textu V. Bělohradského Svět včerejška: rekviem.
"... vyslovil Karl Jaspers kategorický imperativ poválečné filosofie: Jak proti tyranii hodnot, tak proti tyranii zájmů je nutné udržet otevřenou komunikaci s ideovým soupeřem. Ta jediná dává naději, že věci budou uspořádány ne ideálně, ale snad alespoň rozumně."
" "Princip pravdivosti vyžaduje: uznávat fakta; stavět se na stanovisko druhého; vidět diferencované zájmy; přiznávat skutečné motivy vlastního jednání,“ píše Jaspers."
"Tato „normalizace obludného“ /jaderné války, pozn. MP/ je zlomovou dominantou diskurzivního pole nového desetiletí. Vynořila se jako důsledek přeměny NATO z historicky omezeného obranného paktu západních států na univerzálně platný politický projekt, který nepřipouští kompromis."
"Po roce 2010 byl esencialismus znovu nastolen jako vládnoucí paradigma ve vztahu k civilizačním soupeřům, jako je Rusko (či Čína): Rusko bylo vyhlášeno absolutním nepřítelem (ab-solutus – od-poutaný), jehož jednání je manifestací nezměnitelné „zlé esence“." O hrůze esencialismu hovořím ve svém článku Kdy vykročíme z postkomunismu?
"Ve skutečnosti však měl Západ na formování současného Ruska zásadní vliv, vždyť přechod od plánovaného k tržnímu hospodářství probíhal v režii amerických expertů a Světové banky, oligarchizace ruské ekonomiky je tak i jejich dílem..."
"...Evropa by měla začít vidět Ameriku ne jako spasitele demokracie, ale jako své vlastní dítě, které také musí dospět k pochopení své tragédie – zla konaného ve jménu velkých politických, morálních a náboženských hodnot“." Citován výrok filozofa M. Matuštíka
"Víra v nevinnost Západu je tragickou kulturní regresí ve věku vojensko-průmyslových komplexů, kdy je každá ekonomická, politická či mediální moc kriminální, protože upírá lidem jejich přirozená práva – ať už na žitelné klima, dýchatelné ovzduší, infosféru nezamořenou zájmy kapitálu, zdravotní péči, či jen pitnou vodu."
"Lidskoprávní atlantismus, jak nazýváme politiku intervencí založenou na této víře, přivedl svět na pokraj nukleární války."
"Fakt, že čínský systém, tato výjimečně efektivní asijská forma kapitalismu, je systematicky delegitimizován coby „komunistický“, je příkladem agresivního eurocentrismu – arogantní aplikací nálepek vystřižených z krvavých dějin naší civilizace na dějiny civilizací jiných. Ekonomicky efektivní systém nemůže být „komunistický“ – ekonomická efektivita a komunismus se navzájem vylučují."
"Tehdejší ministr obrany USA Donald Rumsfeld charakterizoval politiky nové Evropy formulkou willings – ochotní: noví Evropané ochotně pomáhají realizovat cíle NATO zvolené Spojenými státy, zatímco staří Evropané se chtějí podílet na volbě těchto cílů a kriticky posuzovat jejich smysluplnost."
"„Tam, kam sahala (polsko-litevská) unie, byla civilizace, dál už jen barbarská step – řekl mi ne dávno (…) jeden Polák“ – čtu v Echo24. Jako komentář k této ideji hranic civilizace jedna věta Timothy Snydera: „Nejméně čtyřicet tisíc polských civilistů bylo zavražděno v červenci 1943 a dalších deset tisíc v Haliči (…), ukrajinští partyzáni (zapalovali) domy a srpy a hráběmi zabíjeli ty, které chytili venku (…), ukřižovaná nebo rozčtvrcená těla byla vystavována.“"
"Jedním z klíčových ideologických předpokladů přeměny Evropy na předpolí boje o unipolární světový řád je redukce „Mnichova 1938“ na pouhý mem, který se hodí pokaždé, když potřebujeme mít absolutního nepřítele – Satana – a současně zakamuflovat fakt, že jsme si ho sami stvořili. Hitler je plodem egocentrismu vítězů první světové války, Putin „vítězů“ války studené."
"I Ukrajina má v dnešní válce pravdu, válečné pravdy ale skutečné problémy neřeší, jen přehlušují. Proces utváření ukrajinského národa nebyl před válkou zdaleka dokončen. /... / a válka přehlušila také nevyřešené problémy transformace ukrajinské ekonomiky – neudržitelnou korupci a oligarchizaci ekonomické i politické moci."
"Dokáže Evropa zůstat otevřená vůči sjednocujícím imperativům antropocénu i přes ohlušující válečný pokřik?"
tak to jsou teda ultrašvábi... když já jsem šváb, a přitom ostřižení od ruských energií podporuji...
Pominu-li nutnost někoho za něco přiměřeně potrestat, nikomu nepřeji nic špatného. Natož Václavu Bělohradskému. Když tu však jeden čte (na vícero místech), jeho nemilosrdné soudy o evropské civilizaci, těžko ho může nenapadnout, proč v tom koutě světa, přitahujícím (kdovíproč) spousty cizinců, stále prodlévá. Vždyť už máme pionýry, kteří odtud zamířili do Ruska.
Ne, vážně. Mám spoustu, ale spoustu výhrad ke kterékoli evropské zemi, nejvíce ovšem k naší, protože ji nejlíp znám. Vůči Asii, či Africe nepodléhám, myslím, předsudkům. Soudím, že se hodně, dost díky Západu, zvedly a že tam dnes žije spousta šťastných lidí. Naprosto však nejsem toho mínění, že nás tam předstihují v sebereflexi, otevřenosti a kritice. Není ovšem žádnou neřestí, trochu z těchto našich draze nabytých dispozic, zvláště máme-li je v míře jako V. Bělohradský, vyčlenit pro další civilizace, které tu naši usilovně, až plagiátorsky napodobovali a dosud napodobují a přesto to pořád zdaleka není ono.
Onen elaborát V. Bělohradského (pokud mě paměť neklame, původně otištěný v deníku Právo) jsem podrobněji rozebral v jiném diskusním vlákně; tím mi odpadá nutnost zde tak činit ještě jednou.
Jenom jedna osobní poznámka: pane Plevo, nebylo by vůbec na škodu kdybyste k textům obdobného charakteru (jako je tento od Bělohradského) přistupoval s podobnou míru kritičnosti, jako ke světu Západu.