↗

„Účastníci chvilkařské demonstrace vnímají demokracii, přes její nedostatky, jako důležitou životní hodnotu, považují ji za velmi podstatnou část životních podmínek. Jsou občansky aktivní, zajímají se o dění a aktivně podporují demokratický vývoj, členství v Evropské unii a příslušnost k Západu. Současně to ale nemusí znamenat, že podporují vládu.“ Foto Archiv VD

V neděli a v pátek se konaly na Václavském náměstí dvě početné demonstrace. Ta páteční navázala na předchozí dvě obdobné. Pořadatelé chtějí vystoupit z EU a NATO, začít jednat s Ruskem o dodávkách plynu, skončit s podporou Ukrajiny a otevřeně vyzývají k „zatím nenásilné“ antidemokratické revoluci. Naopak nedělní, organizovaná Milionem chvilek, se nesla v duchu podpory Ukrajiny a demokratických hodnot. Na té „prodemokratické“ jich opticky bylo o něco více, na druhou stranu se organizátorům proruského protestu podařilo naplnit Václavák už potřetí. Co to vypovídá o rozpoložení společnosti?

Vypovídá to o rostoucím sociálním napětí, protože nejde jen o dlouhodobé spory ohledně Ruska, Ukrajiny, demokracie, ale také o současnou sociální situaci. Část lidí pociťuje ohrožení, obavy z budoucnosti, nedůvěru k vládě a v to, že její kroky skutečně pomáhají ohroženým.

To vše se promítá do radikalizace části společnosti: a současně je tu další část společnosti, která krizi nevnímá pouze v sociálním kontextu, ale právě i v kontextu ohrožení demokracie v důsledku radikalizace. Právě tato část společnost se sešla na nedělní demonstraci Milionu chvilek pro demokracii.

Zkusme popsat profil typického člověka, který šel na Václavák v pátek. A člověka, který přišel v neděli.

Když přemýšlíme nad tím, kdo demonstrovat přišel a s jakými motivy, vždy se dopouštíme nutně zjednodušení. Účastníci chvilkařské demonstrace vnímají demokracii, přes její nedostatky, jako důležitou životní hodnotu, považují ji za velmi podstatnou část životních podmínek. Jsou občansky aktivní, zajímají se o dění a aktivně podporují demokratický vývoj, členství v Evropské unii a příslušnost k Západu. Současně to ale nemusí znamenat, že podporují vládu.

A člověk, který měl už třikrát během září a října možnost navštívit demonstraci proruských sil?

To jsou lidé, kteří cítí sociální ohrožení, napětí a spojují svůj strach, nejistotu, obavu z poklesu životní úrovně s vládní politikou a její zahraničněpolitickou orientací. Vyjadřují jistý vztah k Rusku, který nemusí být nutně jasně pozitivní. Válku mezi Ruskem a Ukrajinou nevnímají hodnotovou optikou, ale jako konflikt dvou zemí, do kterého bychom neměli vstupovat, a měli bychom s nimi normálně jednat, hledat podporu a navazovat obchodní vztahy.

Sankce proti Rusku mají z jejich pohledu dopad na ekonomickou situaci „našich lidí“, tudíž se vláda stará vlastně o jiné lidi, ty na Ukrajině, namísto toho, aby se starala o Čechy. Nejde přitom o nacionalismus, vnímání silné role českého národa, ale o sociální šovinismus v tom smyslu, že by se vláda měla zabývat podporou našich lidí, a ne na jejich úkor podporovat jiné.

Překvapivé může být, že se Milionu chvilek podařilo v době, kdy se zdá, že zájem o Ukrajinu spíše slábne a do společnosti se čím dál více vkrádají obavy z energetické krize, téměř zaplnit Václavské náměstí. Máme tomu rozumět jako příznaku vyspělosti zdejší občanské společnosti?