Podle politoložky Vladimíry Dvořákové je Česká republika v situaci, jejíž základní charakteristikou je systémová korupce. Dvořáková to uvedla na  konferenci v Brně, jejímž tématem byl klientelismus a korupce ve členských zemích Evropské unie.

Dvořáková svou přednášku nazvala Systémová korupce a jak ji čelit. Pro odstranění korupce je podle ní klíčové nikoli to, kdo zastává rozličné pozice ve státním aparátu, nýbrž systémové nastavení pravidel a zákonů, v jejichž rámci se úředníci a politici pohybují.

„Korupčníci jsou neuvěřitelně tvořiví,“ uvedla v úvodu Dvořáková s tím, že zvýhodňování a protislužby mohou mít podobu vzestupu v kariérním řádu. Podle jejích slov je podstatné, že existuje nepřeberné množství korupčních praktik. Podobu korupce rozdělila do tří bodů: 1. nahodilá korupce; 2. sektorová; 3. systémová, která může být centralizovaná, nebo decentralizovaná.

„Nahodilé korupci nelze zabránit. Zkrátka se občas objeví člověk, který selže a upřednostní svůj zájem nad zájmem obecným,“ zdůraznila politoložka. U sektorové korupce je tomu jinak, neboť se nejedná o jednání jednotlivce.

Charakteristický pro ni naopak je vznik sítí. „Tu již máme klientelistickou síť, která je založena na vazbách. Přesto jde stále o korupci, která zasáhla pouze část aparátu. Ať už ministerstvo, policie či soudy,“ vysvětlila Dvořáková.

„Systémová korupce je fenomén, který do značné míry paralizuje celý politicko-ekonomický aparát státu. Působí na politiku, justici, státní podniky, zastupitelství či policii,“ zdůraznila Dvořáková s tím, že Česká republika je v situaci, jejíž základní charakteristikou je právě systémová korupce.

„Systémová korupce určuje mechanismy rozhodovacích procesů, zásadním způsobem působí na vládní rozhodnutí, legislativu a justici,“ dodala politoložka. Typickým příkladem systémové korupce je podle jejich slov například projekt tzv. sKaret či církevní restituce v podobě, jakým způsobem je schválila Nečasova vláda. „Jde o reformy, jejichž efektem bude vyvedení peněz do rukou konkrétních finančních skupin,“ doplnila.

„Systémovou korupcí je přitom zasažen také legislativní proces,“ uvedla dále Dvořáková a za typický příklad korupční praktiky při schvalování zákonů označila praxi tak zvaných přílepků. „Přílepky k zákonům by nebyly možné v zemích, které nejsou zasaženy systémovou korupcí,“ vysvětlila.

„Pro centralizovanou systémovou korupci jsou charakteristické finanční toky, které směřují zdola nahoru,“ uvedla politoložka s tím, že jde o situaci, kdy má centrální mocenský systém kontrolu nad přerozdělováním finančních toků.

„Centrum kontroluje hierarchizovanou klientelistickou síť. Centrum si současně uvědomuje, že si stát, který je zdrojem renty a současně do jisté míry funguje,  musí zachovat aspoň základní efektivitu celého systému,“ doplnila Dvořáková.

Opak se děje v případě decentralizované korupce. „Finanční toky směřují shora dolů. Centrum tím pádem ztrácí kontrolu nad regionálními elitami a stát je postupně privatizován a není schopen plnit základní funkce,“ vysvětlila politoložka. Jako příklad uvedla obsazování ministerských funkcí v Nečasově vládě.

„Prakticky lze říct, že v České republice vedení ministerstev obsazují krajské buňky politických stran, respektive krajští kmotři. Stát je privatizován a rozebrán, premiér ztrácí vliv, který přebírají lokální kmotři,“ dodala. S tím, že typickým příkladem je politický vzestup ministra průmyslu a obchodu a prvního místopředsedy ODS Martina Kuby

Pokud jde o způsoby, jak korupci čelit, zdůraznila Dvořáková přijetí kvalitního zákona o úřednících, odbourávání bariér při poskytování informací či změnu úprav legislativního procesu (přílepky, jednací řády). „Nutný je také ale tlak veřejnosti na celostátní úrovni, podpora mikroprojektů, které chtějí na místní úrovni poukázat na transparentnost veřejných politik či osvětová činnost,“ uzavřela své vystoupení Vladimíra Dvořáková.

Na celodenní akci, kterou pořádala Masarykova demokratická akademie a Skupina progresivní aliance Socialistů a Demokratů v Evropském parlamentu ve spolupráci s Česko-slovenským výborem, vystoupila také předsedkyně regionální rady odborových svazů Jihomoravského kraje Stanislava Slavíková.

Podle Slavíkové je boj proti korupci zásadním opatřením, které musí předcházet všem dalším krokům. „Korupce je ve skutečnosti jen špičkou ledovce, jedním z chapadel mnohovrstevnatého systému, který má různé názvy — nejčastěji stínová ekonomika,“ odcitovala Slavíková z materiálů Českomoravské konfederace odborového svazu.

Podle odborářů proto musí být součástí boje proti korupci stejně intenzivní boj proti organizovanému zločinu, daňovým únikům, praní špinavých peněz či práci na černo. „Bez tohoto opatření v ekonomické a sociální oblasti, nelze ve skutečnosti zaručit efektivnost a účinnost opatření hospodářské politiky,“ zdůraznila Slavíková.

Podle ní je řešením korupce znemožnit legalizaci korupčních příjmů, tedy majetková přiznání a majetkové daně. „Dalším opatření potlačující korupci je mnohokrát připomínané, ale vždy sabotované: zakázat anonymní akcie na majitele,“ doplnila odborářka. Poté také připomněla nutnost boje proti lichvě a lichvářům.

„Lichvu lze omezit celkem jednoduchou úpravou, například tak, že úroky z úvěrů včetně poplatků nesmí převýšit pětinásobek oficiálního indexu inflace spotřebitelských cen,“ uzavřela Slavíková.