Z prostředí policie a justice přichází v poslední době množství znepokojivých zpráv. Odvolání ministra Pospíšila, prapodivné natahování vazby Davida Ratha ostře kontrastující s benevolentním přístupem v jiných případech, zamítnutí stížnosti ministra spravedlnosti proti uvěznění Romana Smetany či krajně pochybná výměna policejního prezidenta — to vše jsou příznaky trendu, který vede k tomu, že i mnozí lidé beze sklonů důvěřovat konspiračním teoriím vznášejí otázku: hrozí českým zemím, že se změní v policejní stát?

Faktem je, že zneužívání policie k politickému boji má po roce 1989 tradici, u jejíhož zrodu stojí dnešní ministr vnitra. Tak zvaná Kubiceho zpráva z roku 2006 zásadně a zcela mimo meze poctivé demokratické soutěže ovlivnila volební výsledek ve prospěch zájmů, které v současné vládě učinily Kubiceho ministrem.

Politické zneužívání státních zastupitelství a soudů se pak rozmohlo během panování vlády, která i díky Kubiceho zprávě vznikla. Způsob, jímž koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených hájila před spravedlností svého ministra Čunka, byl za hranicí počínání přijatelného v právním státě.

Obavy z prohlubování těchto tendencí jsou tedy pochopitelné a na místě. Je veřejným tajemstvím, že podstatné části vládních stran jsou de facto agentury pro obsluhu institucionalizované korupce. Celý systém současné české varianty demokracie je založen na tom, že reprezentanti různých zájmových skupin obsazují mocenské pozice, které potom využívají k tomu, aby z veřejných rozpočtů nezákonným způsobem vyváděli pro sebe a své partnery prostředky. To je ostatně jedna z hlavních příčin krize veřejných rozpočtů.

Jedná se o organizovaný zločin svého druhu a jsou jim zasaženy všechny strany, včetně opozičních. Ale v případě Občanské demokratické strany se jedná o její základní organizační princip. A nervózní způsob, jímž Miroslav Kalousek reagoval na stíhání své kolegyně Parkanové, patrně pramení z okolnosti, že také jeho počínání v resortu obrany se ve značné míře řídilo tímto systémem.

Pokud jsou ovšem podstatné složky politické elity zapojeny do organizované hospodářské kriminality, je pro ně zcela nezbytné udržovat si nějaký typ politické kontroly jak nad policií, tak nad justicí. Systém by jinak nemohl fungovat. Odtud z logiky věci pramení náběh k vytvoření autoritářských struktur, které by justici i polici kontrolovaly spolehlivěji, než je v současné české, sice churavé, ale stále ještě, demokracii možné.