Smích nás, naivky, přešel dřív, než jsme si to byli ochotni připustit. Šejdíři, šíbři a šibalové ještě zdaleka nejsou v této zemi mimo hru. Jeden Pavel Zeman jaro nedělá, ba ani Lenka Bradáčová.

Jiří Pospíšil byl z postu ministra spravedlnosti odvolán nikoli proto, že by byl tvrdý a přísný. On byl naopak měkký - a nedokázal stále sebevědomějším státním zástupcům odolávat v rovině jak personální, tak legislativní. Pavel Blažek dostal za úkol vrátit poměry do starých kolejí. Daří se mu to jen částečně. Novelu zákona o státním zastupitelství brzdí. S paní Bradáčovou ale nebylo vyhnutí: jmenovat ji už musel. Tak aspoň udělal „bububu“ na žalobcovský stav jako takový. Připomněl, že Zeman je jeho podřízeným, a vymínil si, aby jedna klika neválčila s druhou. Hodnoty a principy se mu do vyjádření (a myslím, že bohužel ani do uvažování) nevešly. Odpověď na otázku, jak moc se podaří očistné procesy spuštěné Zemanem dotáhnout do konce, zůstává otevřená.

Menší štěstí než Blažek s Bradáčovou má policejní prezident Petr Lessy. Tak dlouho si vyskakoval na ministra financí, ministra vnitra a potažmo celou vládu, až jej Jan Kubice odvolal — přesněji, ukončil mu služební poměr, protože jej Generální inspekce bezpečnostních sborů najednou obvinila z porušení služebního slibu. Netvrdím, že Lessy byl neviňátko. O kom to lze v této zemi se stoprocentní jistotou také říct, že… Každopádně stál za svými podřízenými (a oni za ním) a nebál se bílou označit za bílou a černou za černou.

Lessyho zásluhou víme víc o snaze ovlivňovat kriminalistu zakousnutého do rozplétání podezřelého nákupu letounů CASA. Dobrá práce řadových vyšetřovatelů zase vytočila premiéra Nečase, že výslovně odmítl, aby o vládě rozhodovala parta policejních plukovníků a podplukovníků, a ministra Kalouska, který začal křičet cosi o policejní zvůli, gestapáckých a estébáckých metodách. Škrabošky spadly. I díky Lessymu.

Komplikované politické hry dokonce vedou k tomu, že se odvolaného prezidenta zastal prezident setrvávající. Podle Václava Klause odvolání Lessyho destabilizuje situaci v Policii ČR, ale i na celé politické scéně. Třeba už jen tím, že byl popuzen hradní pán, dodávám já. Jenže popuzena je i opozice, jakkoliv například ČSSD žádný vliv na někdejší Lessyho jmenování neměla. Naopak nový policejní prezident Martin Červíček žije s jednou z poslankyň ODS.

Kubice s Nečasem a Kalouskem rozehráli riskantní hru. Dílčí vítězství je ale nakonec může stát holou politickou existenci. Stačí, aby se k opozičním stranám ČSSD, KSČM a VV přidal ještě Václav Klaus. Soudě podle jeho výroků z posledních týdnů k tomu nemá daleko.

Zpátky ale k šíbrům, šibalům a šejdířům. Radují se například v pražském dopravním podniku, včetně jeho dozorčí rady, ale i za dopraváckými zdmi — tedy alespoň ti, kteří si tam něco v minulosti odsáli. Řeznický generální ředitel Lich byl odstraněn. Stačil sice s advokátem Láskou, adresátem prázdných nábojnic, rozjet nějaké šetření, ale ledacos nejspíš ještě půjde zastavit. Ostatní závisí na poctivosti a pečlivosti policistů a státních zástupců.

Úsměv na rtech má i bývalý poradce exministra životního prostředí Drobila (stávajícího místopředsedy ODS) Martin Knetig. Soud opět nedal na naléhání státních zástupců a  už potřetí Knetiga zprostil obžaloby z pokusu uplácet pracovníka banky v souvislosti s rozhodováním o ukládání peněz Státního fondu životního prostředí (SFŽP). Podle tajných nahrávek, které pořídil bývalý šéf SFŽP Libor Michálek, Knetig po Michálkovi požadoval, aby miliardovou zakázku na výběr banky svěřil doporučenému finančnímu poradci. Nezákonné nahrávky však soudkyně odmítla uznat za důkazní materiál. Dál se tak — nevyvráceny a nepotvrzeny — vznášejí spekulace ohledně možné skrytého financování jisté klíčové vládní politické strany…

Proti tomu všemu je soudní přelíčení s lobbistou-motoristou Romanem Janouškem banalita. Jenže skutečnost, že vážné ublížení na zdraví má být zahlazeno sladkou finanční satisfakcí poškozené, vyvolává u řady lidí otázky, zda ještě stále žijeme v právním státě, kde se všem měří stejným metrem.

Sám nevím. Janoušek, Knetig, kmotři z dopravního podniku jsou možná před zákonem čistí jako lilie. Stejně jako Kalousek, Rampula, Vesecká či Parkanová. Možná opravdu mají Rath a Bárta (přestože i ten se snaží kličkovat) smůlu, že byli neopatrní a nechali se nachytat, respektive usvědčit.

Stále mám tendenci věřit policistům, jakkoliv odvolání Lessyho je špatným signálem, žalobcům, byť se jim do řemesla montuje ministr Blažek, i soudcům, i když si netroufám odhadnout poměr mezi černými a bílými vranami. Mnohé naznačila výroční zpráva Bezpečnostní informační služby. Důvěřuj, ale prověřuj, říká se však. Zvlášť když prsty politiků jsou dlouhé a portmonky lobbistů nadité.

Po orgánech činných v trestním řízení chtějme důslednost, otevřenost a odůvodňování činěných kroků. Do politiků ale rovnou bušme. Políček si zaslouží za každou liknavost, prodejnost, autokratickou povýšenost. Jedni tvrdí, že se někde krade, ani poledne se nesvětí. Další hovoří o skrytém financování tu ČEZem, tu zbrojaři ze zákulisí resortu obrany. Jediná reakce, jíž je dnešní vláda ale schopná, je vypořádávání si účtů s nepohodlnými špičkami policie či žalobců. V případě vykuků, jakými jsou Nečas, Kalousek či Kubice, tudíž dvojnásob platí, že je škoda každé rány, která padne vedle.