Smích nás, naivky, přešel dřív, než jsme si to byli ochotni připustit. Šejdíři, šíbři a šibalové ještě zdaleka nejsou v této zemi mimo hru. Jeden Pavel Zeman jaro nedělá, ba ani Lenka Bradáčová.

Jiří Pospíšil byl z postu ministra spravedlnosti odvolán nikoli proto, že by byl tvrdý a přísný. On byl naopak měkký - a nedokázal stále sebevědomějším státním zástupcům odolávat v rovině jak personální, tak legislativní. Pavel Blažek dostal za úkol vrátit poměry do starých kolejí. Daří se mu to jen částečně. Novelu zákona o státním zastupitelství brzdí. S paní Bradáčovou ale nebylo vyhnutí: jmenovat ji už musel. Tak aspoň udělal „bububu“ na žalobcovský stav jako takový. Připomněl, že Zeman je jeho podřízeným, a vymínil si, aby jedna klika neválčila s druhou. Hodnoty a principy se mu do vyjádření (a myslím, že bohužel ani do uvažování) nevešly. Odpověď na otázku, jak moc se podaří očistné procesy spuštěné Zemanem dotáhnout do konce, zůstává otevřená.

Menší štěstí než Blažek s Bradáčovou má policejní prezident Petr Lessy. Tak dlouho si vyskakoval na ministra financí, ministra vnitra a potažmo celou vládu, až jej Jan Kubice odvolal — přesněji, ukončil mu služební poměr, protože jej Generální inspekce bezpečnostních sborů najednou obvinila z porušení služebního slibu. Netvrdím, že Lessy byl neviňátko. O kom to lze v této zemi se stoprocentní jistotou také říct, že… Každopádně stál za svými podřízenými (a oni za ním) a nebál se bílou označit za bílou a černou za černou.