Začněme pěkně zostra. Stále více se zdá, že žábu na prameni tuzemské spravedlnosti představuje sám ministr Jiří Pospíšil. Prostě zklamání sezóny. Přitom dobré úmysly mu věřím dodnes. Jen by je také musel umět prosadit.

Jiří Pospíšil se v řešení problémů justice nesměle a rozpačitě plácá. Zatímco jsou ale resorty, kde se nějaký ten bambula ztratí, spravedlnost potřebuje muže rozhodného a zásadového. Možná je Pospíšilovo přešlapování dáno povahou, možná upřednostňováním mocenských kót, které dobývá na mapě ODS. V Topolánkově vládě tiše asistoval dubiózním nápadům nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké. Tudíž je spoluviníkem pověstné „čunkiády“, na níž doplatilo i několik poctivých žalobců. V únoru 2007 nadto jmenoval do funkce vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu.

S odvoláním Renaty Vesecké otálela celá vláda. Je paradoxní, že nejvíce na něm lpěly Věci veřejné, které se o pár měsíců později postavily za kontroverzního Rampulu — jeho setrvání chtěly dokonce učinit předmětem koaličního jednání.