Pohádka o tom, jak pravice nenávidí přerozdělování

Ilona Švihlíková

Pravice se nevyhýbá redistribuci, naopak: redistribuje, vytváří si tak pevné klientelistické sítě, které už Českou republiku obepnuly jako pavouk mouchu, a tváří se přitom, že zavádí tržní ekonomiku.

Ke klasické výzbroji pravice patří spoléhání se na „tržní síly“ a odpor k přerozdělování, které je údajně doménou levice a které „bere těm úspěšným a pilným a dává líným nemakačenkům.“ Když se ovšem podíváme na vývoj od devadesátých let po žhavou současnost, zjistíme přesný opak: nikdo totiž nepřerozdělil národní bohatství tak sofistikovaně, jako právě pravice. Trh slouží jako oficiální zdůvodnění, ale málokdo už se ptá, co ten trh — který se během současné krize hlavně v souvislosti s finančním sektorem málem píše s velkým T, jako nějaké božstvo — vlastně je a jak funguje.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Velmi silný příkladem takové mohutné redistribuce je koneckonců celá transformace — počínaje kupónovou privatizací a konče vstupem nadnárodních koncernů (lákaných investičními pobídkami placenými z našich daní). Právě zde se ukázalo, že pokud se nebere v úvahu institucionální zakotvení a elity se řídí učebnicovými grafy, co všechno to může napáchat. Trh je obecně zprostředkující mechanismus poptávky a nabídky. Ale: abychom mohli provést analýzu, tak je potřeba jít mnohem více hloubky a ptát se: jaké subjekty jsou na straně poptávky a nabídky? Jaká je jejich koncentrace? Jaká je dynamika vztahů (dominuje poptávka, či nabídka, jak na sebe reagují)? Jaké je institucionální prostředí (tvorba zákonů, jejich vymáhání, regulace)? Jak jsou informování účastníci trhu (málokdy obě dvě strany stejně, pro většinu trhů je charakteristická dosti silná informační asymetrie). Jaké je propojení účastníků trhu s politickou sféru (lobbying, korupce, tvorba zákonů „na míru“)? Obecné plky o tom, že Trh rozhodne (jako když se z Božích výšin snese deux ex machina) slouží jen k zakrytí pravého stavu věcí, k dominanci určitých účastníků nad jinými i k tomu, že případná „pravidla“ hry nejsou ani náhodou neutrální a čím dál častěji jsou tvořena takříkajíc na zakázku.

Pravice redistribuje skrytě, narozdíl od reformistické levice, která hovoří o tom, že selhání trhu je třeba napravit (ale málokdy jde do hloubky struktury daného trhu, nemluvě o tom, jak se vlastně vytvořila a jaký vliv má např. zahraniční ekonomické prostředí, nemluvě o povaze celého (!) systému). Pravice redistribuje a vytváří si tak pevné klientelistické sítě, které už Českou republiku obepnuly jako pavouk mouchu. Vše maskuje jinými cíli: zaváděním tržní ekonomiky (vzpomeňme na zhasnutí světel a na slavný výrok o tom, že nejsou špinavé peníze). To zcela odpovídá neoliberální víře (nic jiného to není), že volný trh se nastaví tak nějak sám a zdroje se samy od sebe přemístí správným způsobem. Že se „správným způsobem“ bezesporu přemístí k tomu, kdo má více informací a známostí, o tom už se cudně pomlčí.

V současnosti se provádí obrovská redistribuce a to s krycím názvem operace „fiskální konsolidace.“

První redistribuce je poměrně patrná, nicméně velmi rafinovaná. Týká se — mnou často zmiňovaného — vydlabávání veřejného sektoru a jeho privatizace. Nejedná se ale převážně o ad hoc akce, ale o zajištění pevné legislativní podpory, kterou bude nelehké odstranit. Typickým příkladem je tzv. II. pilíř penzijní „reformy“, případně reformy zdravotnictví. Tyto kroky jsou takového charakteru, že levice v příštím období — pokud bude chtít zůstat levicí — bude muset oprášit slovo znárodnění.

Druhá redistribuce už není tak viditelná. Týká se dopadů „fiskální konsolidace“ a la Kalousek, která nemůže vést k ničemu jinému než je zvyšování podílu dluhu na HDP. I když to na první pohled tak nevypadá, pravici se podařilo vytvořit ideální perpetum mobile: růst dluhu si vyžádá další škrty — další části veřejného sektoru s touto argumentací předáme vybraným částem soukromé sféry a zajistíme si tak a) rentu do dalšího období b) financování volební kampaně c) obojí — další růst dluhu budeme krýt vydáváním dalších dluhopisů — finanční trhy a ratingové agentury naši „zodpovědnou“ škrtací politiku, při které si taky přijdou na své, ocení vysokým ratingem, kterým budeme své oponenty mlátit po hlavě, případně opět získáme od lobby finančních spekulantů cenu Ministr roku.

Bohatým skupinám nabídneme koupi českého veřejného dluhu. Ty části obyvatelstva, které již dnes neplatí žádné daně a hromadně přesídlují do daňových rájů, se mohou těšit na úroky, na které se jim bude skládat zbytek (chudšího) obyvatelstva. Jako věřitelé se v případě koncentrace dluhopisů u několika osob či firem stávají i mocenskou pákou.

Pravice si touto „skrytou“ redistribucí, kterou vydává za zcela přirozenou (tržní), zajišťuje finanční a mocenské zázemí dost silné na časy, kdy by přeci jen nemusela vyhrát volby.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse
    JS
    August 29, 2012 v 9.43
    špatná strategie
    I když s článkem souhlasím, přijde mi to jako špatná strategie, označit "pravici" za zlou a pokryteckou. Většina reakcí pravičáků, kteří té ideologii věří, předpokládám bude, že ti co jsou ve vládě nejsou ti praví pravičáci. Asi jako u nás nebyli ti praví komunisté.

    To ale k ničemu nevede. Lepší je útočit přímo na samotnou ideologii volnětržní společnosti.

    Já tu ideu považuji za pomýlenou z vícero důvodů:

    1. Tržní konkurence nefunguje tak, jak se píše v učebnicích a jak si to představuje většina lidí. Ty zbytky, které fungují, jsou paradoxně založené na lidem vrozeném altruismu.

    2. I samotná idea poptávky a nabídky, jako signálovacího mechanismu, má řadu nevýhod. Není náhoda, že v krizi se státy uchylují k regulaci. Mimochodem, té představě poptávky a nabídky jako něčeho dokonalého propadá i hodně lidí, co rozhodně pravicoví nejsou.

    3. A dokonce i samotná idea společnosti, kde si každý všechno s každým vyúčtuje je zcestná, protože nepřipouští lidské chyby (a podvody, což je jen úmyslné vyvolání chyby někoho jiného). Proto nemůžeme říct "dluhy se musí vždycky splatit" nebo "soukromý majetek je posvátný" - eventuální chyby jednotlivých lidí způsobí, že na to doplatí celá společnost (jako je tomu v současné dluhové krizi). Takže, čas od času je zkrátka nevyhnutelný určitý restart, mimo jakoukoli podobu "exaktního" účetnictví.
    VP
    August 29, 2012 v 9.50
    aneb věčné dilema,
    jsou-li například všemožná podpora zelené energetiky, zneužívání prokletých evropských dotací pro jednoznačně výdělečné podniky nebo třeba nakonec i klientelistické sítě (provázání moci s byznysem) způsobeny pokřivením trhu socialismem, anebo pokřivením socialismu trhem... Pro obě strany sporu je odpověď jasná.
    JP
    August 29, 2012 v 9.53
    Pokrytectví české pravice
    Ne, že by levice nekradla, to pokušení je příliš silné, ať už jde o osobní prospěch či financování stranické pokladny. Na české pravici je ale iritující to pokrytectví. Každý se má prý starat sám o sebe, pilně pracovat, nespoléhat se na stat. A pak člověk vidí exponenty a kmotry (nejen) ODS, kteří jsou živi jen z předražených či účelových zakázek, resp.z vysávání státu - ať už jde o úroveň krajskou či nejvyšší. V tomto kontextu je i volání po potřebě minimálního státu coby prevence korupce zcela nevěrohodné - nejde o to, aby toho zbylo co nejméně k rozdělování, ale aby tady a teď bylo možno rozkrást to, na co tradiční penězovody nestačí, a osekané a privatizované funkce státu bylo možno učinit předmětem zisku. Pokud možno pak v rámci monopolů, které mohou určovat nadsazené ceny za to, co se dříve obešlo bez potřeby generovat zisk. Zkrátka minimální stát je v našich podmínkách jen ideologická floskule, která má legitimizovat další cestu, tak stát cestou jeho privatizace rozkrádat. A tento proces mít zároveň skrze mocenské pozice pevně pod kontrolou, aby šel profit do těch správných rukou.
    MT
    August 29, 2012 v 10.27

    Mně se naopak takto koncipovaný článek líbí jako málokterý jiný.

    Je to i ve stylu Wallersteina a liberální levice - včetně té radikální libertariánské - dávno zdůrazňuje, že jeden z největších podvodů a iluzí na úseku politického střetnutí PRAVICE - LEVICE, je představa, že pravice a svobodný trh jedno jest. zejména víme, že jde o vyjednávací pozice subjektů (účastníků) na trhu, který by jako mechanismus jinak byl neutrálním a vhodným mechanismem - nicméně ovšem zvyšujícím náskok toho, kdo měl v tržním vztahu nějakou výhodu.

    Mě ze zbytku těchto iluzí o pravici (pokud u mne ještě vůbec nějaké zůstávaly) dokonale vyléčil zejména vývoj po r. 2008.
    Pravice je konstruktérem "socialismu pro nejbohatší", ty největší motivační výnosy těch nejbohatších jsou utkány z vytloukané (seeking) renty místo z klasického zisku a současná fáze začíná nabírat polofeudální rysy velkých patronů a prosebníků-klientů. Liberalismus u pravice dávno zmizel, jeho zakladatelé (J.S.Mill) jsou součástí myšlenkového dědictví široké levice. A mezi liberalismem a neoliberalismem je podobný rozdíl jako mezi keynesovstvím a neokeynesovstvím - neokeynesovci zcela a naprosto zradili princip keynesovství jako samostatné a obecné doktríny, stali se speciálním přívěskem neoklasicismu a bastardem (slovy Robinsonové) keynesovství, které posluhovalo svému neoklasickému protipólu. Odkazu Keynese zůstali věrni postkeynesovci (s vyjímkou odvětvových dílčích zásahů a průmyslových politik, se kterými Keynes nikdy nesouhlasil, ale postkeynesovci v nich nalezli zalíbení)
    August 29, 2012 v 18.55
    M. Tejklovi
    Můžete rozvést, resp. definovat ty pojmy neokeynesián a postkeynesián?
    JS
    August 29, 2012 v 22.54
    pane Tejkle, to je omyl
    "jeden z největších podvodů a iluzí na úseku politického střetnutí PRAVICE - LEVICE, je představa, že pravice a svobodný trh jedno jest"

    To může být klidně pravda, ale je velká skupina slušných lidí, kteří prostě tu představu mají, a pak je jedno, jak to pojmenujete. Mě na tomhle tvrzení vadí, že je to vlastně totéž, jako když se tvrdí, že exponenti bývalého režimu (a třeba Stalin) byli levicoví. Jinak řečeno, pokud někdo prodává nějakou ideologii, a pak pokrytecky dělá něco jiného, vůbec to není chyba té ideologie a nijak to nesouvisí s její reálnou aplikovatelností.

    Proto by se měli přesvědčovat tito lidé, že ta ideologie je špatná; naopak těm politikům a jinak mocným jsou ideologické úvahy u zadku. A těžko je přesvědčíte, pokud je a priori označíte za pokrytce.

    "Můžete rozvést, resp. definovat ty pojmy neokeynesián a postkeynesián?"

    Tohle pěkně rozebírá Steve Keen ve svém 2. vydání Debunking Economics (nebo v článcích na jeho blogu). V podstatě říká (pozn. nejsem ekonom), že neokeynesiánství vychází z Hicksovy pomýlené interpretace Keynese (kterou později paradoxně odvolal) a dnes je to v podstatě určitá odnož neoklasické ekonomie, která se liší v detailech, ale nijak zásadně metodicky - stále chápou ekonomiku v podstatě jako rovnovážný systém.

    Naopak postkeynesiáni (kam patří i částečně Steve Keen, ale je to trošku heterogenní škola), narozdíl od jiných škol, se snaží uchopit ekonomiku jako systém nerovnovážný, a chápou třeba rozdíl mezi rizikem (můžeme určit pravděpodobnost jevu) a nejistotou (nevíme nic o jevu), což bylo jedno z podstatných pozorování Keynese. Více toto například rozebírá poněkud matematická knížka J.M.Blatt: Dynamic Economic Systems, kterou by bylo možné označit za postkeynesiánskou.
    August 30, 2012 v 9.27
    Tedy je pravda, že jsme schopni rozdrtit pravici v přesné definici pojmů neokeynesián a postkeynesián. Tato převaha jistě potěší každého z těch nízkopříjmových obyvatel, až bude za bůček platit tolik, co za kaviár, jak píše dnešní Právo. Řekl bych, že je už na čase sestoupit z kavárernské politiky k té praktické. Je už dávno na čase ptát se levicových politiků, proč je možné, že bez jejich většího odporu byla zrušena potravinová soběstačnost a tím ohroženo právo na potraviny, což je základní lidské právo. Nebo snad to, že se k nám dováží 40 % vepřového masa vypovídá o něčem jiném? Obavou z poklesu výroby aut dokáže automobilová lobby zaplnit čelní strany všech médií a přes své lidi vytáhnout ze státní kasy peníze na podporu prodeje. Toto opatření bylo zaplaceno nízkopříjmovými skupinami, povětšině neplátci DPH, kteří z toho, že si nějaký podnikatel mohl nakoupit další nové auto o 20 procent levněji, neměl a nebude mít, kromě snížení své životní úrovně, nic. Peníze se rozfrcaly a rozfrcávají nějakým lobbystickým skupinám, bez zjevného efektu pro většinovou společnost a to nejdůležitější, aby se lidé mohli dostat k levným a kvalitním potravinám, se naprosto opomíjí. Občasný prostest levicových politiků proti likvidaci zemědělství u nás nemá žádný efekt. V kombinaci s tím, jak vedli zemědělství socdemáci, to pak oprávněně vyvolává dojem, že to nikoho na levici ani nezajímá. Věřte, že tahle absence zemědělské politiky se levici vymstí mnohem více, než neznalost poslední knihy Žižeka. Pojďme využít občasné účasti politiků na DR k tomu, abychom tu na ně vytvářeli tlak k řešení akutních problémů obyvatel, abychom jim našimi články, nebo diskusí, tyto problémy přiblížili. 136 000 dětí je u nás pod hranicí chudoby. Páni politici, tohle jsou problémy jako hrom! Hoďte bokem nějaké nepodstatné věci a pojďte tohlo řešit. Pokud to nechcete, nebo neumíte, tak to na rovinu řekněte, ať s vámi neztrácím čas a hledám jinde.
    VH
    August 30, 2012 v 12.23
    Kavárenská politika, přerozdělování a odvaha hledat spojence levice
    Pan Ševčík se trefil "do černého": jsme schopni drtit pravici v přesných definicích, zatím co nám činí problém sestoupit " z kavárenské politiky levice k té praktické". Četné nezdary levice v praktickém řešení svízelů moderní společenské ekonomiky (od někdejších velkolepých projektů budování socialismu až po současné úsilí o převádění krachujících podniků do systému samosprávného podnikání) má zřejmě svůj objektivní původ ve skutečnosti, na kterou poukazuje dnešní komentář Jaroslava Růžičky: Ekonomie a pravicová orientace. Levici totiž chybí "přirozená" výuková laboratoř praktické hospodářské politiky na úrovni mikroekonomické, protože nevlastní majetky (kapitál), s kterými by mohla prakticky hospodařit. Asi nebude náhoda, že k zásadním návrhům na praktické řešení problémů fungování kapitalismu přispívali podnikatelé ( např. R. Owen, F. Engels), zatím co volební kampaň naší sociální demokracie škobrtá na vadných etiketách oranžových limonád. Také nebude náhoda, že komunisté v Rusku i v ČR měli úspěchy v obdobích, kdy s podnikateli spolupracovali, zatím co do průšvihů se začali propadat, když je z předpojatých ideologických důvodů začali z řízení společnosti šmahem vytěsňovat, když si ve svých kavárenských ulitách nevšimli, že i mezi podnikateli se najdou lidé mravní, sociálně cítící, kteří by úsilí o sociálně spravedlivější společnost svými znalostmi a praktickými zkušenostmi podpořili, pokud by jim vládnoucí mocenské struktury daly možnost. Kladu si tedy otázku, zda nenastal čas k tomu, aby se levice zamyslela nad svým prizmatem hledání svých spojenců pro realizaci zásadního obratu ve fungování nynější, všeobecnou dekadencí trpící, společnosti.
    MT
    August 30, 2012 v 14.51

    Já souhlasím, jenom připomínám, že zde šlo o reakci na určitý směr diskuse - nikdo netvrdí, že praktické věci nemají přednost před teoretickými úvahami, ale prostě diskuse předtím plynula určitým směrem, inspirována článkem.

    Paní Hábová má pochopitelně pravdu - pro některé lidi na levici, jejichž nenávist vůči podnikatelům je zvlášť vysoká, bude ale asi problém zvyknout si na to, že i systémový nástupce kapitalismu bude zalidněn podnikateli - že jenom nepůjde o "kapitalisty", ale "podnikatelé", živnostníci a OSVČ, družstva ... ti všichni tu budou s námi dál ...

    Boj s trhem jako mechanismem je prostě pošetilost ...

    August 30, 2012 v 15.55
    I přes pochvalu od paní Hábové nevím, jestli jsem byl od ní správně pochopen, Jednak jsem chtěl zvrátit debatu k původnímu tématu a také zdůraznit, že název článků je správný. Já si nemyslím, že by politice ČSSD chyběli podnikatelé, respektive, že by byl kámen úrazu přímo v tom. Spíše se domnívám, že přerozdělování státních peněz nejde správným směrem a že levici je to fuk. Jsou určité státní zájmy, pro stát strategické, a do těch, mimo vojenských, patří výroba a distribuce energií a potravin, nutných pro své občany. Stát, který se těchto zájmů zřekne, se zříká své základní funkce. Nejsme sice sami schopni pokrýt veškeré zdroje energií, ale aspoň rozvodné sítě měly zůstat státní. Co však je přímo trestuhodné, je likvidace sobestačnosti ve výrobě potravin. To je cesta do pekla a levicoví politikové se na ní také podepsali. Pane Tejkle, pro lidi není problém oddělit kapitalisty od podnikatelů a živnostníků. Boj s trhem není problémem levice, jejím problémem je boj s "volným" trhem, což, jak dokazuje autorka a ostatně i každodenní praxe, je jednak mýtus a jednak slogan pro prosazování neoliberálních zvrhlostí.
    + Další komentáře