přeju Vám na sjezdu co nejlepší výsledek, ale po přečtení Tvého článku vím, co by ČSSD neměla a v tom se bez problémů shodneme. ale nevim, co by měla :- kromě té nejobecnější roviny, ale to je málo.

V daném případě se v hodnocení mohu plně ztotožnit s panem Profantem.

Na analýzách O. Novotného je v každém případě nutno ocenit důkladnost a poctivost, s kterou vypočítává všechna bolavá místa, všechny klíčové problémy současné (české) sociální demokracie. A je bezpochyby nutno sympatizovat i s neotřesitelností jeho ideového postoje, s nímž odmítá vézt se na vlně laciného populismu jakéhokoli druhu.

Nicméně, jestliže volá po tom aby vedení sociální demokracie konečně ujasnilo základní hodnotovou orientaci strany, ani on sám nedokáže předložit nic, co by mohlo představovat, či jenom vůbec naznačovat nějaké nové, inspirující vize. Jeho požadování "spravedlivé společnosti sobě rovných" jsou sice provolání sympatická, ale naprosto mlhavá, na běžného občana/voliče sotva mohou zapůsobit jinak nežli pouze abstraktní floskule.

Klíčovou otázkou je, proč tolik členů sociální demokracie odešlo k hnutí ANO. Bezprostřední odpověď zní, že současná sociální demokracie prostě "nemá drajv". Nevyzařuje ze sebe žádnou energii, nemá nic čím by mohla oslovit, inspirovat, či dokonce strhnout širší vrstvy populace. Sociální demokracie nemá osobnosti; ale já už celá léta znovu a znovu poukazuji na to, že nemá osobnosti proto, že nemá program, nemá vizi. Je to uzavřený kruh.

Taktéž už celá léta opakuji, že základním problémem sociální demokracie je, že dnes už má její činnost víceméně pouze defenzivní, pasivní charakter. Obrana práv těch slabších je sice ušlechtilý postoj; ale pro úspěch v politice je to zoufale málo.

Vraťme se zpět k rozhodující otázce, proč tolik dřívějších členů ČSSD odešlo k hnutí ANO. Oto Novotný v souvislosti s ANO použil termín "korporativismus". Podle všeho právě někde tady asi bude vysvětlení celé věci.

"Korporativismus" - to je pojem který je v prvé řadě zatížen velmi negativní konotací. Korporativistický byl především italský fašismus; a stejně tak i německý nacismus. Na straně druhé - fakticky ke korporativistickým idejím neměl příliš daleko ani takový Masaryk, se svým odmítnutím marxistického pojetí třídního boje, a se svými výzvami o "činné spolupráci" mezi dělníky a zaměstnavateli.

Podívejme se tedy blíže na to, co tento "korporatismus" vlastně znamenal. Na rozdíl od konkurenčního komunismu korporativismus nezrušil fungující tržní ekonomiku (respektive kapitalismus); ale zároveň obsahoval silný aspekt zájmu o sociální postavení (manuálně) pracujících vrstev.

Pokud bychom tento základní rys korporativismu aktualizovali na současné české podmínky, pak to čím hnutí ANO táhne, je kombinace právě těchto dvou prvků:

- silná, efektivní ekonomika

- zároveň zdůrazňování zájmu o pracující, o "obyčejného člověka" (zda je tento zájem pravý či pouze předstíraný, zde nehraje roli).

U sociální demokracie naprosto absentuje právě onen první moment. Sociální demokracie se stále nemůže, nedokáže zbavit image těch, kdo chtějí pouze přerozdělovat, ale sami netvoří. A s něčím takovým dnes už není možno být politickým, ani ideovým tahounem.

Jmenovitě český člověk má stále ještě "v kostech" vzpomínku na léta komunismu, s jeho zoufale nevýkonnou a zdevastovanou ekonomikou. Český člověk proto plně akceptoval ten model, že napřed a v prvé řadě je nutno vytvořit, vybudovat efektivní, výkonnou ekonomiku; a že teprve poté je možno přerozdělovat takto vytvořené statky. Právě proto tak táhne Babiš: jako úspěšný podnikatel funguje jako symbol funkční ekonomiky, navíc má i osobní charisma úspěšného, agilního manažera; a zároveň má vynikající schopnost působit jako člověk z lidu, který se o "svůj" lid dokáže postarat.

Zatímco sociální demokracie? Oto Novotný zmínil ve svých úvahách nutnost obrany před "neoliberalismem". Tady se ovšem skrývá další kámen úrazu ideového pojetí (či spíše: ideové dezorientace) sociální demokracie. Sociální demokracie si stále nedokáže uvědomit (respektive přiznat), že tržní ekonomika = kapitalismus = neoliberalismus. Kapitalismus je ze své nejvlastnější podstaty "neoliberalistický", to jest fixovaný na maximalizaci soukromého prospěchu, soukromého zisku. Jakékoli sociální ohledy v něm budou vždy cizorodým prvkem. Samozřejmě, politickým tlakem a politickým úsilím je možno mu tyto sociální ohledy do jisté míry vnutit; ale opakuji znovu, vždy se bude jednat o cizorodý prvek.

Ideová rozpolcenost sociální demokracie spočívá v tom, že ona sice akceptovala tržní ekonomiku - ale přitom odmítá přiznat si platnost výše uvedené rovnice, a stále si pěstuje iluzi že je možno nějakým způsobem tento produkční způsob trvale osvobodit od "neoliberalismu". Právě z toho pak rezultuje ideová, a tedy i programová dezorientace sociální demokracie: ona chce mít kapitalismus a zároveň ho mít nechce, ona chce mít jeho výkonnou ekonomiku, ale zároveň odmítá její nevyhnutelné důsledky.

Kapitalista Babiš má tu výhodu, že si s problémy tohoto druhu nijak nemusí lámat hlavu; jak řečeno jeho příznivci (a to i bývalí sociální demokraté) na první místo staví výkonnou ekonomiku, a teprve sekundárně chtějí přerozdělovat z toho, co bylo vytvořeno.

Dokud si tedy sociální demokracie neudělá jasno v těchto zcela klíčových teoretických a ideových záležitostech, pak je sotva možno očekávat že by mohla být schopna vytvořit nějaký nový, inspirující, vizionářský program. Ovšem - sociální demokracie si v těchto otázkách jasno udělat vůbec nemůže, neboť toto dilema, tato ideová rozpolcenost se nachází v samotných základech její "raison d’être", ona je stále ideovou dědičkou dob široké dělnické fronty, kdy se tedy jednalo o to prosadit co nejvíce práv pracujících vrstev vůči třídě zaměstnavatelů/kapitalistů, ona tedy nikdy nemůže plně akceptovat kapitalismus, ale zároveň nikdy nemůže vystoupit otevřeně proti němu, aby si nějak nezadala s komunismem, respektive marxismem. Tato strategie "ani nahá ani oblečená" ale v politice nemůže fungovat natrvalo; to co je v pohádce důvtipným a elegantním řešením, to v politice nutně působí jako projev bezradnosti a bezcílnosti.

Ještě malý dodatek: ideový profil ČSSD by zřejmě byl dramaticky navýšen už pouze tím, kdyby měla odvahu vůbec vzít do úst jedno "nepřístojné" slovo: kapitalismus.

Kdyby alespoň dokázala veřejně vyhlásit, že kapitalismus je produkční systém, který nevyhnutelně plodí sociální nerovnosti; a to sice nerovnosti nespravedlivé, nezasloužené.

Nikdo po sociální demokracii nechce, aby byla schopná vyřešit definitivně dilema kapitalismu; ale kdyby alespoň byla schopná veřejně vyhlásit: "My musíme prozatím akceptovat systém kapitalismu, protože k jeho výkonnosti aktuálně není alternativa; nicméně chceme se snažit utlumovat nespravedlivosti jím produkované tak dalece jak je to jen v rámci tohoto systému možné; a zároveň budeme usilovně hledat cesty k nalezení takového ekonomického modelu, který by zachoval efektivitu kapitalismu, ale přitom pokud možno neobsahoval jeho vady."

Už jenom tímto prostým prohlášením by sociální demokracie mohla otevřít široký prostor pro nové ideje, nebo přinejmenším pro jejich hledání. Ale místo otevřeného zaujetí postoje vůči kapitalismu se ona stále schovává za kouřovou clonu údajného "neoliberalismu", stále udržuje fikci, že asociální neoliberalismus je pouze jakousi přechodnou deformací kapitalistického společensko-ekonomického modelu.

Ještě v minulých volbách odevzdali již notně váhající voliči svým zjevně otřeseným levicovým stranickým favoritům (ČSSD a KSČM) přes 7% hlasů. Za zhoršené sociální situace je pravděpodobné, že aspoň jedna ze stran má šanci na návrat do PS a na zisk kolem 10% hlasů. V návaznosti na stav ANO, resp. případný konec stranického angažmá Andreje Babiše, samozřejmě i na víc. Pokud se tak nestane, nespokojenost zužitkuje ve znepokojivé míře ve svůj prospěch krajní pravice.

Myslím, že nejlepší by bylo, kdyby navrátilcem byla ČSSD. KSČM, jež tu vždy měla limitovanější potenciál (voličský, koaliční i politický), je spjata s proruskou orientací, což ji nebude ku pomoci hlavně vzhledem k vyšším preferencím SPD.

Když bývala ČSSD pro pravici nebezpečným rivalem, ozývaly se běžně hlasy, že jde o socialisty. Kapitalismem se tu myslela pouze "tržní ekonomika bez přívlastků", na Západě totiž údajně byl socialismus (s atributy jako jsou progresivní zdanění, o svátcích zavřené obchody, prý demotivující podpora v nezaměstnanosti atp.).

Je na lidech, aby pro sebe pojmenovali, jaký charakter ČSSD přisoudí. Pro některé půjde i nadále o "soft komunisty", pro jiné naopak o oportunisty, kteří kapitalismus vždy podrží nad vodou. Někteří však, snad, usoudí, že jde o stranu realistické socioekonomické politiky. Mimochodem, lidí, kteří jsou pro socialismus (ať si pod ním představují cokoli) spíše než pro stávající kapitalismus, je jistě více než pouhá desetina.

Za těchto okolností, není, myslím, na místě, nebo aspoň nutné, aby se malá, jediná snad (taktak) levicová strana reálného politického spektra okázale, či okatě přihlašovala ke kapitalismu, v jehož půdě vězí a který není nikde (natož u nás) politicky ohrožen. Něco takového by mohlo vyznít jako zaštiťování, jež bylo požadováno jako nutnost za minulého režimu a jež bylo považováno za slabost a trapnost.

ČSSD je přece dnes u nás, nejinak než v minulosti nebo třeba v Německu se sociálně únosným kapitalismem smířena, a to střednědobě i dlouhodobě, a pouze zanedbatelný počet jejich členů si snad občas "namaluje" socialistickou alternativu k soukromému vlastnictví a tržnímu charakteru ekonomiky. S tím bychom ostatně neměli zcela přestat.

Sociální demokracie musí přesvědčit o něčem jiném, než že je pro kapitalismus. Je to v panujícím pořádku, žel, stále o tom, že je silná, jednotná, s nezpochybnitelným a rozhodným lídrem v čele, jenž voliče strany za jejich přízeň dokáže odměnit.