Nabídne sjezd ČSSD východisko z její krize? Šancí je jen konfrontace

Oto Novotný

ČSSD má jedinou šanci: definitivně potřít všechny snahy koketovat s ANO a SPD. Jen pokud ČSSD pojmenuje oba subjekty jako své nesmiřitelné protivníky, mohou její opoziční návrhy začít vyznívat věrohodně.

Podle různých výzkumů rámcovou sociálnědemokratickou představu dobré společnosti, ve které svoboda jednotlivce předpokládá svobodu všech v rovných, spravedlivých a solidárních sociálních podmínkách, u nás dlouhodobě preferuje nejvíce občanů; ovšem jen velmi málo z nich ji spojuje s ČSSD. Foto FB ČSSD

V sobotu proběhne 44. sjezd České strany sociálně demokratické. Oficiálně má jít o sjezd nevolební. Vedení strany bylo před rokem po neúspěšných sněmovních volbách na mimořádném sjezdu kompletně převoleno, předsedou se stal představitel progresivního křídla Michal Šmarda.

Od té doby však strana téměř neviditelně působí v mimoparlamentní opozici s volebním potenciálem necelých pět procent voličské podpory. Znatelně oslabila i v posledních komunálních volbách. Naděje na opětovný návrat do sněmovny při nejbližší volební příležitosti jsou tedy stále značně nejisté a návrat na pozici jedné z hlavních mainstreamových stran spíše v nedohlednu.

Nadcházející sjezd by mohl perspektivy ČSSD zlepšit jen za předpokladu, že by se na něm současné vedení jasně přihlásilo k autentické sociálně demokratické vizi dobré společnosti a vyzvalo všechny spolustraníky, kteří takovou vizi spojují s hnutím ANO nebo SPD, k odchodu ze strany. Snahy udělat z ČSSD druhou politickou divizi Agrofertu, anebo zálohu protofašistické SPD už toto vedení nemůže tolerovat.

Bilance Šmardova vedení

Nové Šmardovo vedení si dalo v prvé řadě za úkol zbavit stranu astronomických dluhů a odvrátit tak riziko konkurzního řízení. Toho bylo dosaženo prodejem nemovitostí, které strana ještě vlastnila, naštěstí ne Lidového domu, po kterém volaly některé horké hlavy. Lidový dům zůstává důležitou symbolikou strany a připomínkou její slavné minulosti.

Strana však musela výrazně zredukovat svůj aparát na centrální a místní úrovni a začít fungovat za podstatně skromnějších materiálních podmínek. To samozřejmě oslabilo její akceschopnost, ať už jde o financování kvalitního odborného zázemí v Lidovém domě či marketingové prezentace v každodenní komunikaci s občany a prostřednictvím volebních kampaní.

Lidový dům, který je jedním ze symbolů ČSSD, odkoupilo roku 1907 Tiskové a stavební družstvo dělnické, přidružené k tehdejší Českoslovanské sociálně demokratické straně dělnické. Foto VitVit, WmC

Postavení strany mimo sněmovnu má za následek, že její lídři strany jsou méně často zváni do hlavních médií. A mají tak ztíženou možnost prezentovat veřejnosti alternativy řešení aktuálních politických problémů.

Nejasné vyhlídky strany ochromují vnitřní aktivitu členů, navíc dále pokračuje jejich úbytek. I když v tomto směru nelze v krátkodobé perspektivě očekávat zásadní obrat, tento trend by měl být zastaven anebo alespoň významně zbrzděn. V opačném případě ze strany vyprchá veškerá energie a je s ní konec.

To ovšem nepůjde, aniž by vedení strany šířilo mezi členy naději na lepší budoucnost, což znamená, že bude vnímáno jako kompetentní vedení, které ví, jak stranu revitalizovat. Je zřejmé, že pozitivní výsledky se nedostaví hned, ale nejspíše až v příštích sněmovních volbách.

Aby v nich však strana uspěla, musí začít obnovovat svoji akceschopnost již nyní a podstatně rychleji. Na druhé straně řadoví členové a lokální funkcionáři se nemohou spoléhat výlučně na centrální vedení, ale sami musí přiložit ruce k dílu.

×
Diskuse
MP
January 6, 2023 v 21.03
Milý Oto,

přeju Vám na sjezdu co nejlepší výsledek, ale po přečtení Tvého článku vím, co by ČSSD neměla a v tom se bez problémů shodneme. ale nevim, co by měla :- kromě té nejobecnější roviny, ale to je málo.

JP
January 7, 2023 v 10.53
Neřešitelné dilema sociální demokracie

V daném případě se v hodnocení mohu plně ztotožnit s panem Profantem.

Na analýzách O. Novotného je v každém případě nutno ocenit důkladnost a poctivost, s kterou vypočítává všechna bolavá místa, všechny klíčové problémy současné (české) sociální demokracie. A je bezpochyby nutno sympatizovat i s neotřesitelností jeho ideového postoje, s nímž odmítá vézt se na vlně laciného populismu jakéhokoli druhu.

Nicméně, jestliže volá po tom aby vedení sociální demokracie konečně ujasnilo základní hodnotovou orientaci strany, ani on sám nedokáže předložit nic, co by mohlo představovat, či jenom vůbec naznačovat nějaké nové, inspirující vize. Jeho požadování "spravedlivé společnosti sobě rovných" jsou sice provolání sympatická, ale naprosto mlhavá, na běžného občana/voliče sotva mohou zapůsobit jinak nežli pouze abstraktní floskule.

Klíčovou otázkou je, proč tolik členů sociální demokracie odešlo k hnutí ANO. Bezprostřední odpověď zní, že současná sociální demokracie prostě "nemá drajv". Nevyzařuje ze sebe žádnou energii, nemá nic čím by mohla oslovit, inspirovat, či dokonce strhnout širší vrstvy populace. Sociální demokracie nemá osobnosti; ale já už celá léta znovu a znovu poukazuji na to, že nemá osobnosti proto, že nemá program, nemá vizi. Je to uzavřený kruh.

Taktéž už celá léta opakuji, že základním problémem sociální demokracie je, že dnes už má její činnost víceméně pouze defenzivní, pasivní charakter. Obrana práv těch slabších je sice ušlechtilý postoj; ale pro úspěch v politice je to zoufale málo.

Vraťme se zpět k rozhodující otázce, proč tolik dřívějších členů ČSSD odešlo k hnutí ANO. Oto Novotný v souvislosti s ANO použil termín "korporativismus". Podle všeho právě někde tady asi bude vysvětlení celé věci.

"Korporativismus" - to je pojem který je v prvé řadě zatížen velmi negativní konotací. Korporativistický byl především italský fašismus; a stejně tak i německý nacismus. Na straně druhé - fakticky ke korporativistickým idejím neměl příliš daleko ani takový Masaryk, se svým odmítnutím marxistického pojetí třídního boje, a se svými výzvami o "činné spolupráci" mezi dělníky a zaměstnavateli.

Podívejme se tedy blíže na to, co tento "korporatismus" vlastně znamenal. Na rozdíl od konkurenčního komunismu korporativismus nezrušil fungující tržní ekonomiku (respektive kapitalismus); ale zároveň obsahoval silný aspekt zájmu o sociální postavení (manuálně) pracujících vrstev.

Pokud bychom tento základní rys korporativismu aktualizovali na současné české podmínky, pak to čím hnutí ANO táhne, je kombinace právě těchto dvou prvků:

- silná, efektivní ekonomika

- zároveň zdůrazňování zájmu o pracující, o "obyčejného člověka" (zda je tento zájem pravý či pouze předstíraný, zde nehraje roli).

U sociální demokracie naprosto absentuje právě onen první moment. Sociální demokracie se stále nemůže, nedokáže zbavit image těch, kdo chtějí pouze přerozdělovat, ale sami netvoří. A s něčím takovým dnes už není možno být politickým, ani ideovým tahounem.

Jmenovitě český člověk má stále ještě "v kostech" vzpomínku na léta komunismu, s jeho zoufale nevýkonnou a zdevastovanou ekonomikou. Český člověk proto plně akceptoval ten model, že napřed a v prvé řadě je nutno vytvořit, vybudovat efektivní, výkonnou ekonomiku; a že teprve poté je možno přerozdělovat takto vytvořené statky. Právě proto tak táhne Babiš: jako úspěšný podnikatel funguje jako symbol funkční ekonomiky, navíc má i osobní charisma úspěšného, agilního manažera; a zároveň má vynikající schopnost působit jako člověk z lidu, který se o "svůj" lid dokáže postarat.

Zatímco sociální demokracie? Oto Novotný zmínil ve svých úvahách nutnost obrany před "neoliberalismem". Tady se ovšem skrývá další kámen úrazu ideového pojetí (či spíše: ideové dezorientace) sociální demokracie. Sociální demokracie si stále nedokáže uvědomit (respektive přiznat), že tržní ekonomika = kapitalismus = neoliberalismus. Kapitalismus je ze své nejvlastnější podstaty "neoliberalistický", to jest fixovaný na maximalizaci soukromého prospěchu, soukromého zisku. Jakékoli sociální ohledy v něm budou vždy cizorodým prvkem. Samozřejmě, politickým tlakem a politickým úsilím je možno mu tyto sociální ohledy do jisté míry vnutit; ale opakuji znovu, vždy se bude jednat o cizorodý prvek.

Ideová rozpolcenost sociální demokracie spočívá v tom, že ona sice akceptovala tržní ekonomiku - ale přitom odmítá přiznat si platnost výše uvedené rovnice, a stále si pěstuje iluzi že je možno nějakým způsobem tento produkční způsob trvale osvobodit od "neoliberalismu". Právě z toho pak rezultuje ideová, a tedy i programová dezorientace sociální demokracie: ona chce mít kapitalismus a zároveň ho mít nechce, ona chce mít jeho výkonnou ekonomiku, ale zároveň odmítá její nevyhnutelné důsledky.

Kapitalista Babiš má tu výhodu, že si s problémy tohoto druhu nijak nemusí lámat hlavu; jak řečeno jeho příznivci (a to i bývalí sociální demokraté) na první místo staví výkonnou ekonomiku, a teprve sekundárně chtějí přerozdělovat z toho, co bylo vytvořeno.

Dokud si tedy sociální demokracie neudělá jasno v těchto zcela klíčových teoretických a ideových záležitostech, pak je sotva možno očekávat že by mohla být schopna vytvořit nějaký nový, inspirující, vizionářský program. Ovšem - sociální demokracie si v těchto otázkách jasno udělat vůbec nemůže, neboť toto dilema, tato ideová rozpolcenost se nachází v samotných základech její "raison d’être", ona je stále ideovou dědičkou dob široké dělnické fronty, kdy se tedy jednalo o to prosadit co nejvíce práv pracujících vrstev vůči třídě zaměstnavatelů/kapitalistů, ona tedy nikdy nemůže plně akceptovat kapitalismus, ale zároveň nikdy nemůže vystoupit otevřeně proti němu, aby si nějak nezadala s komunismem, respektive marxismem. Tato strategie "ani nahá ani oblečená" ale v politice nemůže fungovat natrvalo; to co je v pohádce důvtipným a elegantním řešením, to v politice nutně působí jako projev bezradnosti a bezcílnosti.

JP
January 8, 2023 v 11.55

Ještě malý dodatek: ideový profil ČSSD by zřejmě byl dramaticky navýšen už pouze tím, kdyby měla odvahu vůbec vzít do úst jedno "nepřístojné" slovo: kapitalismus.

Kdyby alespoň dokázala veřejně vyhlásit, že kapitalismus je produkční systém, který nevyhnutelně plodí sociální nerovnosti; a to sice nerovnosti nespravedlivé, nezasloužené.

Nikdo po sociální demokracii nechce, aby byla schopná vyřešit definitivně dilema kapitalismu; ale kdyby alespoň byla schopná veřejně vyhlásit: "My musíme prozatím akceptovat systém kapitalismu, protože k jeho výkonnosti aktuálně není alternativa; nicméně chceme se snažit utlumovat nespravedlivosti jím produkované tak dalece jak je to jen v rámci tohoto systému možné; a zároveň budeme usilovně hledat cesty k nalezení takového ekonomického modelu, který by zachoval efektivitu kapitalismu, ale přitom pokud možno neobsahoval jeho vady."

Už jenom tímto prostým prohlášením by sociální demokracie mohla otevřít široký prostor pro nové ideje, nebo přinejmenším pro jejich hledání. Ale místo otevřeného zaujetí postoje vůči kapitalismu se ona stále schovává za kouřovou clonu údajného "neoliberalismu", stále udržuje fikci, že asociální neoliberalismus je pouze jakousi přechodnou deformací kapitalistického společensko-ekonomického modelu.

IH
January 8, 2023 v 20.14

Ještě v minulých volbách odevzdali již notně váhající voliči svým zjevně otřeseným levicovým stranickým favoritům (ČSSD a KSČM) přes 7% hlasů. Za zhoršené sociální situace je pravděpodobné, že aspoň jedna ze stran má šanci na návrat do PS a na zisk kolem 10% hlasů. V návaznosti na stav ANO, resp. případný konec stranického angažmá Andreje Babiše, samozřejmě i na víc. Pokud se tak nestane, nespokojenost zužitkuje ve znepokojivé míře ve svůj prospěch krajní pravice.

Myslím, že nejlepší by bylo, kdyby navrátilcem byla ČSSD. KSČM, jež tu vždy měla limitovanější potenciál (voličský, koaliční i politický), je spjata s proruskou orientací, což ji nebude ku pomoci hlavně vzhledem k vyšším preferencím SPD.

Když bývala ČSSD pro pravici nebezpečným rivalem, ozývaly se běžně hlasy, že jde o socialisty. Kapitalismem se tu myslela pouze "tržní ekonomika bez přívlastků", na Západě totiž údajně byl socialismus (s atributy jako jsou progresivní zdanění, o svátcích zavřené obchody, prý demotivující podpora v nezaměstnanosti atp.).

Je na lidech, aby pro sebe pojmenovali, jaký charakter ČSSD přisoudí. Pro některé půjde i nadále o "soft komunisty", pro jiné naopak o oportunisty, kteří kapitalismus vždy podrží nad vodou. Někteří však, snad, usoudí, že jde o stranu realistické socioekonomické politiky. Mimochodem, lidí, kteří jsou pro socialismus (ať si pod ním představují cokoli) spíše než pro stávající kapitalismus, je jistě více než pouhá desetina.

Za těchto okolností, není, myslím, na místě, nebo aspoň nutné, aby se malá, jediná snad (taktak) levicová strana reálného politického spektra okázale, či okatě přihlašovala ke kapitalismu, v jehož půdě vězí a který není nikde (natož u nás) politicky ohrožen. Něco takového by mohlo vyznít jako zaštiťování, jež bylo požadováno jako nutnost za minulého režimu a jež bylo považováno za slabost a trapnost.

ČSSD je přece dnes u nás, nejinak než v minulosti nebo třeba v Německu se sociálně únosným kapitalismem smířena, a to střednědobě i dlouhodobě, a pouze zanedbatelný počet jejich členů si snad občas "namaluje" socialistickou alternativu k soukromému vlastnictví a tržnímu charakteru ekonomiky. S tím bychom ostatně neměli zcela přestat.

Sociální demokracie musí přesvědčit o něčem jiném, než že je pro kapitalismus. Je to v panujícím pořádku, žel, stále o tom, že je silná, jednotná, s nezpochybnitelným a rozhodným lídrem v čele, jenž voliče strany za jejich přízeň dokáže odměnit.

JP
January 9, 2023 v 10.31

Ano, pane Horáku, lidí "přejících si socialismus" je u nás dozajista více nežli jedna desetina; ale jak konstatoval už O. Novotný, většinou hledají své politické zakotvení jinde, nežli u sociální demokracie.

Proč ho daleko spíše hledají u hnutí ANO, jsem rozebral už minule. Ale na levici existuje ještě další konkurent, který sociální demokracii ubírá hlasy: totiž moderní liberálně sociální levice. V Německu jsou to Zelení, v českých poměrech Piráti.

Za hlavní příčinu propadu přitažlivosti sociální demokracie jsem označil fakt, že ona nejen že nemá nové vize; ale že ona je ani vůbec mít nemůže, protože principiálně není schopna jasně definovat svůj vztah k systému kapitalismu.

Jistě, tyto moderní liberálně levicové strany také nemají nijak příliš vyzrálou teorii; nicméně jejich základní předností je, že v sobě stále mají určitý protestní potenciál. Nevymezují se snad přímo proti kapitalismu; nicméně svým intenzivním důrazem na lidská práva ve všech oblastech života se přirozeně dostávají do konfliktu se systémem, s establishmentem jehož základní snahou je víceméně mechanická reprodukce sebe sama, své vlastní moci. Tyto nové liberálně demokratické strany tedy působí svěže, agilně, energicky; zatímco sociální demokracie, která už je s tímto systémem, s tímto establishmentem už dávno sama srostlá, působí unaveným a omšelým dojmem. Její jediná ještě zbývající kmenová agenda, totiž obrana sociálních práv, může do popředí vystoupit právě jenom v časech akutních krizí; ale jakmile tyto krize pominou, pak zájem o sociální demokracii okamžitě zase opadá.

Mimochodem, to vše co zde bylo řečeno na adresu ideové dezorientace a nevýraznosti sociální demokracie, to platí nejen pro tu českou, ale i pro všechny ostatní. Nenechme se mýlit tím, že v sousedním Německu je nyní kancléřem sociální demokrat Scholz. Vítězství jeho strany v posledních volbách bylo výsledkem ryze aktuální politické, a především personální konstelace; krátce řečeno, kandidát pravice byl ještě nevýraznější osobností nežli sociální demokrat Scholz. Kdyby tehdy byl jeho protivníkem sice kontroverzní, ale osobně výrazný Merz, je možno mít velice odůvodněné pochybnosti o tom, že by Scholz byl dnes kancléřem.