Odbor bezpečnostní politiky příslušný k ministerstvu vnitra vydal začátkem května novou výroční zprávu o projevech extremismu a předsudečné nenávisti na území České republiky. Její obsah popisuje nejen aktivity dané momentální mobilizací některých skupin obyvatel, ale také dlouhodobé trendy pozorované v antisystémovém politickém prostoru. Nové téma extrémní skupiny v uplynulém roce získaly zejména s počátkem války na Ukrajině, která umožnila oprášit kritiku migrace, ale také dala vyrůst novým politickým aktérům.

Zpráva o projevech extremismu, kterou ministerstvo vnitra vydává od roku 1997, je každoročně rozdělena do několika stěžejních částí, jež se vzájemně doplňují. Dominantní část tvoří popis monitorovaných aktivit a výroků představitelů extrémně pravicových a krajně levicových subjektů, jejichž činnost je pro společnost a český demokratický systém dlouhodobě potenciálně nebezpečná. Druhou, spíše přehledovou částí je pak výčet statistik trestných činů s extremistickým podtextem, rozdělených rovněž podle českých regionů.

S pojmem „předsudečná nenávist“ jako integrální součástí této zprávy ministerstvo vnitra pracuje od roku 2018. Zavedení pojmu souviselo s novou koncepcí boje proti dezinformacím, jejichž síla se projevila nejen v obdobích předvolebních kampaní, ale také v době takzvané migrační krize, která po roce 2015 aktivizovala značnou část extremistické scény. Ačkoli se však pojem „dezinformace“ objevuje ve zprávách ministerstva vnitra již léta, dosud postrádá ucelenou definici.

Za více než čtvrtstoletí své existence zpráva prošla obsahově výraznou změnou. Zatímco „tradiční“ extremistické aktivity a jejich nebezpečnost pro společnost zůstaly víceméně stabilní, zásadně se proměnil mediální trh a způsob šíření zpráv stejně jako propagace nových politických iniciativ. Za poslední desetiletí jsme se posunuli do světa sociálních sítí i rostoucí hrozby individuální radikalizace ve virtuálním herním prostředí. V uplynulém roce se navíc ukázalo, že podobná hrozba se nevyhýbá ani regionu středovýchodní Evropy: to když zfanatizovaný extremista na podzim v Bratislavě zavraždil několik lidí pro jejich sexuální orientaci.

O charakteristikách této zprávy rovněž platí podobné premisy jako o materiálech tajných služeb: čím méně podléhají politickému tlaku, tím lépe. Sice by se mohlo na první pohled zdát, že politici v demokratickém systému nebudou mít žádný problém s kvalitním popisem politického extrému, ale nebylo tomu tak vždy.

Miloši Zemanovi a jeho hradnímu okruhu se několikrát podařilo projednávání zprávy na vládní úrovni pozdržet kvůli zmínkám o SPD Tomia Okamury, jejíž zařazení do zprávy v připomínkovém řízení Hrad označil za „naprosto nepřijatelné“. Přesto zpráva již několik let považuje SPD za nejvlivnějšího aktéra uvnitř národoveckého politického proudu, často jsou citovány konkrétní výroky politiků hnutí, které jsou hodnoceny jako xenofobní a nenávistné. Ostatně Okamurovo hnutí je nyní už i soudně povoleno označovat za fašistické.

Aktuální zpráva, která shrnuje extremistické projevy za rok 2022, mluví o dominanci SPD v „politickém spektru“, které ohraničuje skrze protimuslimské, protimigrantské a anticiganistické projevy. Zároveň ale konstatuje, že v loňském roce mobilizační potenciál odporu proti muslimským migrantům oproti dřívějšku značně oslabil. Rétorika vedoucích představitelů hnutí se nově orientuje spíše na odpor proti Ukrajincům a ekonomická témata, která se snažili s konfliktem na východě Evropy spojit. Válka zastínila nejen motiv muslimské hrozby, ale oslabila také odpor proti doznívajícím opatřením proti covidové pandemii.

SPD však nebyla jediným subjektem působícím na krajní pravici, který by se snažil postupně uvadající podpory Ukrajině v české společnosti využít. Podobně jako dříve migrace a covid se téma Ukrajiny stalo atraktivním i pro menší extremistické strany, kterým se ale nepovedlo výrazněji prorazit.

Zpráva zmiňuje aktivity Dělnické strany sociální spravedlnosti a Národní demokracie, dvou menších politických stran, které nedokázaly shromáždit na svých akcích větší množství účastníků ani získat mohutnější podporu. Obě konstantně volaly po změně politického systému. V souvislosti s Národní demokracií zpráva rovněž zmiňuje i existenci domobraneckých oddílů, které jsou se stranou spojeny už od roku 2015 a jsou nebezpečné svým potenciálním militarismem.

Vzestup Vrabela i proruských komunistů

Česká republika v posledních měsících rovněž pozoruje náhlou mobilizaci nespokojených skupin kolem Ladislava Vrabela a Jindřicha Rajchla, kteří se snaží zdůrazňovat vlastní politické požadavky na pozadí odporu proti současné vládě. Ostře také kritizují pomoc Ukrajině v boji proti agresi, zejména pak dodávky zbraní. První velká demonstrace vrabelovců se odehrála na začátku září, Rajchl je aktivní až letos, a ve zprávě za uplynulý rok se proto vůbec neobjevuje.

O Vrabelově aktivitě se pak zmiňuje okrajově, jeho úspěch nicméně označuje za „krátkodobý“ a podmíněný jeho silnou aktivitou na sociálních sítích, kde šíří konspirační teorie. Na konci loňského roku dokonce na sociálních sítích naznačil, že česká vláda chystá jaderný útok na Rusko. Jak Vrabelova, tak Rajchlova protestní aktivita nastartovala v době covidové pandemie a je geneticky spjata s antivakcinačními protesty.

S Vrabelovým snažením zaujmout antisystémový politický prostor se snaží svést i komunistická část extrémní levice. Zpráva zmiňuje její dlouhodobou marginalizaci, která se neúspěchem KSČM v posledních poslaneckých volbách ještě zrychlila. Komunisté spojili svou politickou současnost s proruskou radikalizací a právě Ladislavem Vrabelem.

Ten se nyní snaží budovat platformu, jež otevřeně deklaruje cíl zničit systém politických stran a nahradit jej vládou lidu. Do této platformy na rozdíl od Rajchla integruje již existující menší extremní subjekty, jimiž dává na svých demonstracích prostor.

Mezi řečníky tak patří nejen komunisté, nejčastěji reprezentovaní předsedkyní Katečinou Konečnou a ultrakonzervativním Josefem Skálou, ale s i Lubomír Volný, předsedkyně Aliance národních sil Vladimíra Vítová či nověji šéf iniciativy Nespokojení a bývalý premiér Jiří Paroubek.

Extremističní „mírotvorci“

„Boj za mír“, který se snaží Vrabel na svých akcích prezentovat, naposled třeba prostřednictvím lesu rudých vlajek se srpy a kladivy nebo dříve teatrálním vypouštěním bílé holubice, se postupně stal hlavním tématem jeho akcí. Na pódiu se však kromě politiků extremních stran v případě Vrabelových demonstrací střídaly i osoby spojené s ezotericko-antivakcinačními iniciativami a v posledních případech také s oporem proti „cizím“ základnám na českém území.

V tomto boji se v očích vrabelovců stávají hrdiny nejen komunisté, kteří měli se Spojenými státy a jejich roztahovačností údajně vždy pravdu, ale také znovu po letech Jiří Paroubek, který ostře vystupoval proti stavbě amerického radaru v Brdech v roce 2008.

V menší míře pak zpráva pojednává i o menších uzavřených skupinách, zejména nábožensky orientovaném extremismu nebo anarchistických akcích. Zatímco fundamentální islamisté si dávali pozor na nenávistné projevy zejména kvůli očekávanému konfliktu se zákonem, anarchistickou scénu pak vnitřně rozštěpil přístup k ruské agresi na Ukrajině. Po delším vnitřním pnutí se většina anarchistů přiklonila k podpoře ukrajinského obranného úsilí.

Nenávist a dezinformace v médiích

Samostatnou kapitolu v posledních letech vyžadují právě média, která se běžně označují za dezinformační a která zpráva tituluje jako „šířící nenávistné předsudky“. Jejich obsah byl v uplynulém roce relativně předvídatelný: dominantně se věnovaly napomáhání prokremelské propagandě, dlouhodobě pak šíří konspirační teorie, často s protiukrajinským nebo antisemitským podtextem.

Stejně jako tomu je u extrémních hnutí, i pro tato média postupně klesá atraktivita šíření manipulativních zpráv souvisejících s covidovou pandemií, byť se je v uplynulých letech snažila spojit právě s židovským spiknutím.

Obecně však platí, že se snaží jít na jedné straně naproti poptávce svých konzumentů, čemuž odpovídají zejména zprávy ostře kritizující vládu, a na druhé straně se stávají komunikační platformou pro politiky menších extrémních stran, kteří prostřednictvím nich šíří své vlastní myšlenky.

Ministerstvo vnitra popisuje i některé loni projednávané soudní případy spjaté předsudečnou nenávistí. Sem spadají nejen kauzy Lubomíra Volného nebo Miloslava Roznera, jejichž projevy soudy vyhodnotily jako nenávistné, ale i třeba mediálně propíraný výrok bývalého poslance Věcí veřejných Jaroslava Škárky, který označil předčasně narozené děti za zbytečné. Facebookový status z podzimu roku 2020 vyvolal nejen silnou mediální pozornost, ale také vlnu solidarity se všemi, kterých se tímto nenávistným výrokem dotknul.

Zločiny z nenávisti

V závěrečné části zpráva nabízí souhrnné statistiky tzv. hate crimes. V roce 2022 takových, jež byly klasifikovány jako trestné činy, bylo celkem 149, což je oproti covidovým rokům mírný nárůst. Největší podíl takových skutků zahrnovalo podněcování k národnostní a rasové nenávisti. Podle očekávání jich nejvíc bylo spácháno v Praze a poté v Libereckém kraji. Horní sazbou pro takové jednání pachatelů je odnětí svobody až na tři roky.

Násilí bylo podněcováno zejména vůči Židům, po nichž následovaní Romové a příslušníci LGBT+ komunity. Podle zprávy však u antisemitských skutků došlo k meziročnímu poklesu. Antisemitismus se dlouhodobě hojně objevuje v konspiračních teoriích, xenofobními útoky proti LGBT+ komunitě se policisté museli zabývat i po teroristickém útoku ve slovenském klubu Tepláreň.

Ministerstvo vnitra se v uplynulém i letošním roce snaží držet dlouhodobé koncepce boje proti extremismu, kterou vydalo pro roky 2021—2026. Za identifikované neuralgické body označuje zejména ochranu obětí nenávistně motivovaných trestných činů, ochranu demokracie nebo posilování státní resilience. K tomu je nutné mimo jiné zabránit šíření xenofobních dezinformačních narativů nebo paralyzovat domobranecké skupiny.

Spolu se zprávou byl vydán akční plán pro příští dva roky, v němž ministerstvo vnitra uvádí, že se snaží edukovat bezpečnostní složky v oblastech nových hrozeb včetně kybernetických, potírat nenávistný obsah nebo analyzovat finanční toky proudící do provozu manipulativních médií.