Odbor bezpečnostní politiky příslušný k ministerstvu vnitra vydal začátkem května novou výroční zprávu o projevech extremismu a předsudečné nenávisti na území České republiky. Její obsah popisuje nejen aktivity dané momentální mobilizací některých skupin obyvatel, ale také dlouhodobé trendy pozorované v antisystémovém politickém prostoru. Nové téma extrémní skupiny v uplynulém roce získaly zejména s počátkem války na Ukrajině, která umožnila oprášit kritiku migrace, ale také dala vyrůst novým politickým aktérům.

Zpráva o projevech extremismu, kterou ministerstvo vnitra vydává od roku 1997, je každoročně rozdělena do několika stěžejních částí, jež se vzájemně doplňují. Dominantní část tvoří popis monitorovaných aktivit a výroků představitelů extrémně pravicových a krajně levicových subjektů, jejichž činnost je pro společnost a český demokratický systém dlouhodobě potenciálně nebezpečná. Druhou, spíše přehledovou částí je pak výčet statistik trestných činů s extremistickým podtextem, rozdělených rovněž podle českých regionů.

S pojmem „předsudečná nenávist“ jako integrální součástí této zprávy ministerstvo vnitra pracuje od roku 2018. Zavedení pojmu souviselo s novou koncepcí boje proti dezinformacím, jejichž síla se projevila nejen v obdobích předvolebních kampaní, ale také v době takzvané migrační krize, která po roce 2015 aktivizovala značnou část extremistické scény. Ačkoli se však pojem „dezinformace“ objevuje ve zprávách ministerstva vnitra již léta, dosud postrádá ucelenou definici.

Za více než čtvrtstoletí své existence zpráva prošla obsahově výraznou změnou. Zatímco „tradiční“ extremistické aktivity a jejich nebezpečnost pro společnost zůstaly víceméně stabilní, zásadně se proměnil mediální trh a způsob šíření zpráv stejně jako propagace nových politických iniciativ. Za poslední desetiletí jsme se posunuli do světa sociálních sítí i rostoucí hrozby individuální radikalizace ve virtuálním herním prostředí. V uplynulém roce se navíc ukázalo, že podobná hrozba se nevyhýbá ani regionu středovýchodní Evropy: to když zfanatizovaný extremista na podzim v Bratislavě zavraždil několik lidí pro jejich sexuální orientaci.

O charakteristikách této zprávy rovněž platí podobné premisy jako o materiálech tajných služeb: čím méně podléhají politickému tlaku, tím lépe. Sice by se mohlo na první pohled zdát, že politici v demokratickém systému nebudou mít žádný problém s kvalitním popisem politického extrému, ale nebylo tomu tak vždy.

Miloši Zemanovi a jeho hradnímu okruhu se několikrát podařilo projednávání zprávy na vládní úrovni pozdržet kvůli zmínkám o SPD Tomia Okamury, jejíž zařazení do zprávy v připomínkovém řízení Hrad označil za „naprosto nepřijatelné“. Přesto zpráva již několik let považuje SPD za nejvlivnějšího aktéra uvnitř národoveckého politického proudu, často jsou citovány konkrétní výroky politiků hnutí, které jsou hodnoceny jako xenofobní a nenávistné. Ostatně Okamurovo hnutí je nyní už i soudně povoleno označovat za fašistické.

Aktuální zpráva, která shrnuje extremistické projevy za rok 2022, mluví o dominanci SPD v „politickém spektru“, které ohraničuje skrze protimuslimské, protimigrantské a anticiganistické projevy. Zároveň ale konstatuje, že v loňském roce mobilizační potenciál odporu proti muslimským migrantům oproti dřívějšku značně oslabil. Rétorika vedoucích představitelů hnutí se nově orientuje spíše na odpor proti Ukrajincům a ekonomická témata, která se snažili s konfliktem na východě Evropy spojit. Válka zastínila nejen motiv muslimské hrozby, ale oslabila také odpor proti doznívajícím opatřením proti covidové pandemii.

SPD však nebyla jediným subjektem působícím na krajní pravici, který by se snažil postupně uvadající podpory Ukrajině v české společnosti využít. Podobně jako dříve migrace a covid se téma Ukrajiny stalo atraktivním i pro menší extremistické strany, kterým se ale nepovedlo výrazněji prorazit.