Tradiční xenofobně populistickou a extremistickou scénu v České republice v první polovině roku zastínilo „antisystémové hnutí“. Jde nejčastěji o všemožné „influencery“, kteří se zaštiťují konspiračními teoriemi. Aktivizovali se zvláště v průběhu koronavirové pandemie, upozorňuje pololetní zpráva o extremismu z dílny ministerstva vnitra.

K příznivcům „antisystémového hnutí“ patří nejčastěji lidé starší čtyřiceti let. „Lze tak hovořit o revoltě osob středního či vyššího věku, které cítí existenční obavy a zažívají pocit odcizení,“ upozorňuje pololetní zpráva.

Osobnosti antisystémové scény podle vnitra mezi sebou soupeří a případně uzavírají krátkodobá spojenectví. „Na hnutí se tzv. ‚nalepili‘ i lidé, kteří frustrace druhých účelově zneužívají k získávání popularity, finančního zisku či politického kapitálu. V rámci antisystémového hnutí našli uplatnění i někteří tradiční extremisté. Vznikla i dobře fungující symbióza s kvazi-mediální scénou,“ píší ministerští analytici.

Konspirační influenceři se podle zprávy ministerstva vnitra ve svých online prezentacích snažily působit dojmem masových a dobře organizovaných subjektů s vysokými politickými ambicemi, včetně nahrazení stávajícího politického systému.

„O přízeň nespokojených občanů usilovala řada politiků či aktivistů, kteří organizovali veřejná shromáždění a objížděli za tím účelem česká města. Tyto osoby k získávání příznivců využívaly šíření dezinformací,“ referuje ministerstvo vnitra.

Zpráva také upozorňuje, že v návaznosti na podobná hnutí v Německu a USA rezonuje i v rámci českého „antisystémového hnutí“ představa, že Česká republika není legitimním státem, ale obchodní korporací. Sympatizanti myšlenky se v uplynulém období dopouštěli nátlakových akcí vůči úřadům.

„Bylo možné sledovat, že někteří aktivisté zradikalizovaní v době šíření onemocnění Covid 19, se přeorientovali na aktuálnější témata a stali se zastánci a šiřiteli prokremelských narativů. V reakci na zájem orgánů činných v trestním řízení o některé šiřitele těchto obsahů začalo antisystémové hnutí hovořit o ‚obětech systému‘ či ‚bojovnících za pravdu‘,“ píše dále zpráva ministerstva vnitra.

Místo rasismu odpor k muslimům, místo nacionalismu boj proti EU

Politolog Jan Charvát z pražské Univerzity Karlovy se závěrem zprávy o přerodu xenofobně populistické scény v „postcovidovou“ antisystémovou scénu souhlasí. Zároveň však upozorňuje, že antisystémové či pravicově populistické prostředí se podobně proměňuje už od druhé světové války. Zásadní zlom nastal po teroristických útocích 11. září 2001, kdy se doménou krajní pravice stal odpor vůči muslimům.

„Jedenácté září umožnilo přepsat ty nejvíc problematické momenty, které krajní pravice měla, a nahradit je něčím, co funguje stále stejně, ale pro lidi je to přijatelné,“ popisuje politolog Charvát Deníku Referendum.

„Antisemitismus tu vystřídal odpor vůči islámu. Narativ: ‚Nejsme proti židům ani proti jiným rasám, ale jsme proti islámu‘. Současně ale odpor vůči islámu jde pro lidi z této scény ruku v ruce s odporem vůči Arabům či lidem ze severní Afriky. Jejich kultura je v tomto podání s evropskou nekompatibilní a současně neměnná, což znamená, že funguje de facto stejně jako dřívější rasový přístup, jen to není na první pohled tak zřejmé,“ upozorňuje odborník na krajní pravici.

Tento přerod však podle něj proběhl na více osách: z nacionalismu se stal euroskepticismus, jenž považuje Evropskou unii za „socialistický moloch“, a z odporu vůči zastupitelské demokracii se stalo volání po přímé demokracii.

„Přímá demokracie v případě krajní pravice je o rozbíjení struktur parlamentní demokracie, ne o tom, dát ‚skutečnou‘ demokracii lidem,“ vysvětluje Charvát. To vše jsou podle něj příznaky nástupu moderního typu krajní pravice, která se stala mnohem přijatelnější: posunula se mírně ke středu, ale zároveň k sobě začala přitahovat etablované politické strany.

„Mluvíme o tzv. mainstreamizaci krajní pravice. Vidíme například, že rétorika některých politiků z nejkonzervativnějšího křídla současné ODS ve vztahu k Evropské unii, LGBTQ, boji s dezinformacemi či migraci je velmi podobná tomu, co zní od současné krajní pravice,“ dodává Charvát.

Politolog Aleš Michal z Univerzity Karlovy, který se zaměřuje na populismus a společenskou polarizaci, má za to, že antisystémová scéna je dalším vývojovým typem krajně pravicového hnutí.

„Přerod se jednoznačně projevuje sepětím s dezinformačními médii, což souvisí obecně s fenoménem rozmachu sociálních sítí a snahou o co nejjednodušší přenos informací k potenciálním podporovatelům. Jinak řečeno, agenda klasické krajní pravice je řízena tím, co je atraktivní pro dezinformační média,“ vysvětluje Michal DR.

Radikální pravice je podle Michala silná a viditelná ve chvílích, kdy se sveze na komunikaci o tématu, ve kterém se cítí silná. To byla dříve migrační krize a v posledních letech především covidová pandemie.

„Zdá se, že ‚covidová mobilizace‘ v mnohém přetrvává, protože se jednalo skutečně o bezprecedentní krizi, která kladla obrovské nároky na důvěru občanů ve stát. Vygenerovala nezanedbatelnou skupinu takových, u nichž se spíš prohloubila dřívější nespokojenost, a posunula ji z radikalismu až k extrému,“ říká politolog.

„Tento politický proud se dominantně projevuje atraktivitou antisystémových hnutí: ta nabízejí trvalý odpor proti vládě, a přestože covid není již dominantním tématem, postupně se komunikace o něm přelila v politizaci ruské války na Ukrajině, energetické krize a inflace,“ vyjmenovává. „Dá se tak říct, že zatímco tematické kulisy se mění, mobilizace některých skupin obyvatel, které silně nedůvěřují státu, jeho institucím a liberální demokracii zůstává.“

SPD ve styku s německými extremisty a útoky na Ukrajince

Stálicí na xenofobně populistické scéně je, jak zpráva zmiňuje, hnutí SPD Tomia Okamury. Vnitro poukazuje na styky hnutí s německou Junge Alternative, mládežnickou organizací strany Alternativa pro Německo, již německý Spolkový úřad pro ochranu ústavy označil za pravicově extremistickou.

Vnitro dále připomíná pokračující trend xenofobních útoků vůči ukrajinským uprchlíkům. Takové případy byly zaznamenány zejména mezi v návaznosti na protesty po zabití mladého romského muže v Brně.

Zpráva ministerstva vnitra pak zmiňuje takzvanou „kvazi-mediální scénu“: „V rámci České republiky se soustředila na zásobování tzv. antisystémového hnutí situačním zpravodajstvím. Kontinuálně produkovala nesourodé zprávy namířené proti systému liberální demokracie, vládě a ukotvení státu v rámci mezinárodního demokratického společenství. Pravidelně označovala členy vlády za vlastizrádce, kteří ČR údajně zaprodali různým zahraničním subjektům, umožnili zde pobyt cizích vojsk, ohrožují českou kulturu prostřednictvím Istanbulské úmluvy a podobně.“

V rámci prezidentských voleb tento typ médií útočil na Petra Pavla a podporoval především kandidáta SPD Jaroslava Baštu a konspirátora Pavla Zítka, který však nesplnil podmínky pro registraci do voleb a jeho kandidatura byla ministerstvem zamítnuta. Potenciál dezinformačních média radikalizovat společnost však podle vnitra opadá. „Jejich čtenáři tak dávají přednost údernějším a kratším sdělením šířeným na sociálních sítích, případně pak streamovaným videím,“ uvádí zpráva.

Neonacisté, spojení zejména s organizacemi Dělnická mládež a Nacionalisté, uskupení Národní demokracie konspirátora a odsouzeného popírače holocaustu Adama B. Bartoše ani Dělnická strana sociální spravedlnosti Tomáše Vandase výraznější aktivitu nevyvíjely.

Pokles aktivity zaznamenaly také domobranecké skupiny. Anarchistickou komunitu označuje zpráva jako rigidní. Přes úpadek KSČM zůstávají výrazné veřejné aktivity některých „ortodoxních komunistů“ či stalinistů, jejichž hlavní tváří je bývalý místopředseda strany Josef Skála, který byl odsouzen za zpochybňování masakru v Katyni. Skála se současně stále více přibližuje antisystémové scéně a bývá jejím oblíbeným řečníkem na demonstracích.

Krajní pravice? Už neznamená jen hákový kříž

Podle politologa Aleše Michala podobu současné politické polarizace, o níž zpráva hovoří, významně určilo to, že se ve sledovaném období nekonaly žádné volby ani volební kampaň. „Politický extrém obecně naráží na limit toho, že vznikají stále nové a nové politické subjekty, které se ale snaží obhospodařovat limitované spektrum potenciálních podporovatelů,“ vysvětluje.

„To bude mít patrně velký vliv i na volební klání: před volbami do Evropského parlamentu můžeme očekávat sérii výzev ke společné kandidatuře stejně jako další dezintegrační tendence,“ uzavírá odborník na populismus.

Podle politologa Jana Charváta hraje radikální pravici a antisystémové scéně do karet současná, dlouhodobě nejistá sociální a ekonomická situace. „Pokud bychom si měli ze zprávy něco odnést, tak to, že krajní pravice už dlouho neznamená člověka s vytetovaným hákovým křížem, byť základní nastavení zůstává stejné,“ říká.

„Strach, neklid, frustrace ve společnosti pak plodí vztek, který dokážou tyto skupiny obhospodařit a bohužel si nejsem jistý, zda s tím současná vláda umí pracovat. Ostatně řada bývalých voličů vlády je dnes z jejího působení zklamaná,“ dodává Charvát.