Soudní jednání s bývalou novinářkou Janou Peterkovou, které skončilo uložením podmínky za šíření poplašné zprávy, vyvolalo velkou pozornost médií i odborníků na dezinformace, mezi jejichž šiřitele se odsouzená řadí. Dav jejích příznivců přímo v průběhu narušil soudní líčení a poškodil dveře od jednací síně. Záběry z chodby soudní budovy připomněly, jakou sílu má extrémní forma radikalizace spojená s psychologií davu.

Jana Peterková byla minulý týden odsouzena ke dvouleté podmínce za šíření zprávy o smrtelných následcích očkování, které podle ní měly nastat v jednom z pečovatelských domů ve středočeských Měšicích. Údajná zaměstnankyně tohoto zařízení, která měla být zdrojem této informace, uvedla, že si vše vymyslela.

Jana Peterková se zařadila vedle Ladislava Vrabela nebo Lubomíra Volného mezi proponenty české extremistické scény, kteří byli v poslední době souzeni za tzv. verbální trestné činy. Případ Jany Peterkové však poukázal na víc než jen na problémy některých příznivců konspiračních teorií se zákonem.

Hnutí „legitimního věřitele ČR“

Peterková se u soudu domáhala československého občanství. Ve svém vyjádření poskytnutém médiím přímo v soudní budově se tak fakticky přihlásila k hnutí suverénních občanů, jež všude po světě oslovuje tisíce příznivců. To, původně importované do Evropy ze Spojených států, odmítá legitimitu v současnosti definovaného státního zřízení, včetně všech jeho státních institucí. Pro příznivce to v praxi znamená, že nemusí dodržovat místní zákony, protože neuznávají státní autoritu, která je vydala.

V českém případě se toto hnutí již delší dobu soustřeďuje kolem Jana Macháčka, který se sám označuje za „legitimního věřitele České republiky“. Jádro jeho argumentace tvoří představa, že jemu a jeho příznivcům, kteří se k hnutí přihlásí a podstoupí proces začlenění do spolku, český stát dluží více než miliardu korun.

Dle zprávy ministerstva vnitra, které činnost spolku monitoruje, lze skupinu považovat za fakticky sektářskou. Po Macháčkovi samotném je vyhlášeno celostátní pátrání. Média počátkem května informovala o případu, kdy se asi dvacetičlenná skupina hlásící se k tomuto hnutí dostavila do budovy ministerstva financí a požadovala nejen „navrácení“ majetku, ale i přiznání československého občanství.

Nic nestojí mezi mnou, Janou Peterkovou, a Bohem

V médiích se zatím neobjevily informace o tom, že by Peterková byla s Macháčkovou skupinou v kontaktu či se na činnosti „legitimních věřitelů“ spolu s Pavlem Zítkem, který se stal jedním z jejích nejhlasitějších příznivců, přímo podílela. Myšlenky však sdílejí prakticky totožné: současnou Českou republiku Peterková v rozhovorech označila za korporaci a neopomněla připomenout, že „nic nestojí mezi mnou, Janou Peterkovou, a Bohem“.

Peterková sama není v českém extremistickém prostředí neznámou postavou. V 90. letech byla sama redaktorkou „mainstreamové“ TV Nova, ještě nedávno se objevovala na demonstracích svolávaných aktivistou Ladislavem Vrabelem na Václavském náměstí.

Sám Vrabel po soudním líčení Peterkové vyjádřil svou podporu. Naopak za „blázny“ označil její příznivce Jindřich Rajchl, další z lidí, kteří se snaží ve svůj prospěch využívat radikální atmosféry u části společnosti kritizující zejména současnou vládu.

USA: hnutí je větší hrozbou než islamisté

Ministerstvo vnitra ve zprávě zmiňuje, že myšlenka „suverénního občanství“ dorazila do Evropy — nejen do České republiky — ze Spojených států. Tam státní úřady a tajné služby takové aktivity monitorují delší dobu. V roce 2013 dokonce americké akademické a nevládní instituce, které provádějí dlouhodobé výzkumy zaměřené na extremistické aktivity, uvedly, že se dle jejich poznatků pro americkou bezpečnost jedná o větší hrozbu, než jakou jsou spící islamistické buňky.

Jak je zjevné z jimi zveřejněných materiálů, ale i z vydaných odborných studií, je složité aktivity postihnout i terminologicky. Americké státní úřady mluví o „group of individuals“, čímž se snaží vyhnout jakémukoliv formalizovanějšímu označení.

Mimo úřední dokumenty, zejména ve výzkumech a monitorujících zprávách se pak běžně — do jisté míry pro účely jisté terminologické redukce — používá nejčastěji pojem „hnutí“, v obecně přijímaném slovníku odkazujícím k volné vnitřní struktuře.