Dva roky do voleb: česká politika je nebezpečně zabetonovaná
Jiří PeheČeská společnost je frustrovaná současnou politickou scénou, což otevírá prostor pro demokratickou levici či novou proevropskou liberální stranu. Nevznikne-li taková alternativa, země po volbách nejspíš vykročí orbánovskou cestou.
Česká politika je dva roky před řádnými volbami ve zvláštní situaci: rekordně klesá důvěra ve vládu Petra Fialy a strany vládní koalice si špatně vedou i v průzkumech stranických preferencí, avšak opozice z toho významně neprofituje. Ačkoliv popularita hnutí ANO mírně stoupla, většina lidí nespokojených s vládní koalicí nevidí ani Babišovo hnutí, ani hnutí Svoboda a přímá demokracie jako důvěryhodné alternativy.
Taková situace by měla logicky vést k tomu, že se vynoří jeden či dva nové politické subjekty, nebo začnou posilovat některá politická mimoparlamentní uskupení. Jenže to se u nás zatím neděje. Spíše jen sílí celková společenská frustrace.
Řádné volby se mají konat za dva roky a do té doby se samozřejmě může v politice leccos stát. Představit si lze několik scénářů, z nichž ten, že se v současném uspořádání české politiky nic nezmění, je nejméně pravděpodobný.
Vládní koalice evidentně doufá, že balík vládních úsporných opatření, jakož možná i určitý úspěch připravované reformy důchodů přivedou zpět voliče, kteří strany vládní koalice volili v minulých volbách a nyní se od vlády odvracejí, ale možná i některé voliče hnutí ANO.
Jenže problémy současné vlády se bohužel neomezují jen na nespokojenost veřejnosti s ekonomickou situací. Vláda má potíže se srozumitelnou komunikací a premiér Petr Fiala, který se osvědčil na poli zahraniční a evropské politiky po začátku války na Ukrajině, se doma stále více jeví jako spíše slabý politik. Koalice sestávající z pěti stran přitom může působit jako srozumitelný a rozhodný celek jen v případě, že se rozdílná stanoviska jednotlivých stran a ministrů z pěti stran „schovají“ za silného lídra.
Tento problém bude pro vládní koalici těžké vyřešit. Fialu nebude možné vyměnit bez hrozby rozpadu koalice a odstředivé tendence budou s blížícími se volbami spíše růst, což zřejmě bude způsobovat i větší disonance ve vládní komunikaci, která už nyní tolik lidí popuzuje.
Jiří Pehe tedy žádá nástup nějaké nové, progresivní levicově liberální proevropské strany. Prý je po ni u městských intelektuálů poptávka.
Jenže - já už celá léta opakuji, že nějaký zásadní pohyb na politické scéně (jmenovitě na její levicové části) je možno očekávat jedině spolu s nástupem nějakých nových, inspirativních idejí.
Jenže takovéto ideje nenabízí ani J. Pehe. Liberální postoje? - Ano, to je bezpochyby pozitivní postoj; ale za prvé, tento liberalismus sám dneska dokáže někoho zvednout ze židle, a za druhé, tyto "městské intelektuály" v daném ohledu může uspokojit už existující strana Pirátů. Proevropskost? To samé. Levicovost? Ta sama je natolik abstraktním vymezením, že si pod ní lze představit jakékoli obsahy - anebo spíše naprosto žádné.
Tato levicovost by mohla dostat jasné kontury tím, kdyby například dokázala zcela přesvědčivě a odůvodněně definovat svůj postoj ke kapitalismu. A tedy zároveň i ke všem institucím, které s tímto kapitalismem souvisí.
Pak by ovšem takováto nová levicová strana nemohla být prostě a jednoduše liberální; neboť liberalismus je pupeční šňůrou svého zrodu nerozlučně svázán právě s tímto kapitalismem. A ani její proevropanství by nemohlo být naprosto bezvýhradné; neboť nemálo evropských institucí a norem slouží v prvé řadě právě volnému pohybu kapitálu. A tak dále a tak dále.
To jest: nová levicová strana, která by mohla mít potenciál stát se zajímavou pro širší vrstvy populace, by musela dokázat učinit krajně obtížný počin: zaujímat jednoznačné a čitelné postoje - ale to uprostřed světa, který je sám rozporuplný, ambivalentní, kde progresivní prvky jsou velice často velice úzce propleteny s prvky konzervativními, případně přímo reakcionářskými.
Ale pro vznik takovéhoto politického subjektu by napřed v (české) společnosti muselo existovat příslušné intelektuální, programové zázemí; ale po něčem takovém není ani vidu ani slechu. Za těchto okolností nemá ale cenu uměle ze země vydupávat nějaké nové partaje, když ještě vůbec nejsou k mání ideje které by je mohly udržovat při životě.
obávám se, že pan Pehe nemá na mysli levicovou, ale jen liberální stranu pro městské liberály především z pražského centra a dalších větších měst. Otázkou je, zda na to skočí, ale bude to další recyklát TOP09 a STAN.
Pane Ungere, je myslím možno celkem s jistotou předpokládat, že J. Pehe má na mysli stranu liberálně levicovou (či snad levicově liberální?...).
Otázkou ovšem je právě to, zda se má jednat o subjekt v prvé řadě levicový, anebo ale liberální. Kde by byla - v onom druhém případě - levicovost jenom určitým (dodatečným, vnějškovým) atributem, ale nikoli vlastní substancí.
Vůbec, liberální levice - to je svým způsobem protimluv sám o sobě. Liberalismus vždycky mířil na individuum, na jeho bezpodmínečnou autonomii - zatímco levice zcela naopak na člověka nahlíží zásadně jako na sociálně podmíněnou bytost. Jejíž osud je tedy možno zlepšit jenom zásadními zásahy do panujících sociálních poměrů a struktur. Zatímco pro liberála je právě toto naprosto nepřijatelný zásah do "přirozeného řádu věcí".
srdečně vás zdravím a taky si říkám, že liberalismus a levice je tak trochu contradictio in adiecto... Děkuji za příspěvek. Já sám bych přivítal stranu méně liberální, dosti levicovou, a trochu méně revizionistickou, spíše marxisticky středovou (Kautsky). Ale na to je ještě brzy.
Takhle: ano, i já jsem přesvědčen že celkový trend směřuje ke středovým pozicím. Nějaký "čistý komunismus" zůstává skutečně pouhou utopií.
Na straně druhé - kdykoli je řeč o středu, o středových pozicích, je nutno být velmi na pozoru před tím, aby všechno nakonec neskončilo u nevýrazného mainstreamu, neschopného vyšších idejí a význačnějších počinů. Jmenoval jsem principiální rozdíl respektive protiklad mezi liberalismem a levicovostí (respektive socialismem): tento protiklad je nutno vyřešit pozitivním způsobem, to jest cestou dialektické syntézy. Jedině tak zůstane zachováno dynamické napětí mezi oběma momenty - tentokrát ale nikoli v jakési laciné, neorganické směsce, nýbrž jako promyšlený a vyvážený komplex protichůdných, ale zároveň navzájem propojených momentů.