Dva roky do voleb: česká politika je nebezpečně zabetonovaná
Jiří PeheČeská společnost je frustrovaná současnou politickou scénou, což otevírá prostor pro demokratickou levici či novou proevropskou liberální stranu. Nevznikne-li taková alternativa, země po volbách nejspíš vykročí orbánovskou cestou.
Česká politika je dva roky před řádnými volbami ve zvláštní situaci: rekordně klesá důvěra ve vládu Petra Fialy a strany vládní koalice si špatně vedou i v průzkumech stranických preferencí, avšak opozice z toho významně neprofituje. Ačkoliv popularita hnutí ANO mírně stoupla, většina lidí nespokojených s vládní koalicí nevidí ani Babišovo hnutí, ani hnutí Svoboda a přímá demokracie jako důvěryhodné alternativy.
Taková situace by měla logicky vést k tomu, že se vynoří jeden či dva nové politické subjekty, nebo začnou posilovat některá politická mimoparlamentní uskupení. Jenže to se u nás zatím neděje. Spíše jen sílí celková společenská frustrace.
Řádné volby se mají konat za dva roky a do té doby se samozřejmě může v politice leccos stát. Představit si lze několik scénářů, z nichž ten, že se v současném uspořádání české politiky nic nezmění, je nejméně pravděpodobný.
Vládní koalice evidentně doufá, že balík vládních úsporných opatření, jakož možná i určitý úspěch připravované reformy důchodů přivedou zpět voliče, kteří strany vládní koalice volili v minulých volbách a nyní se od vlády odvracejí, ale možná i některé voliče hnutí ANO.
Jenže problémy současné vlády se bohužel neomezují jen na nespokojenost veřejnosti s ekonomickou situací. Vláda má potíže se srozumitelnou komunikací a premiér Petr Fiala, který se osvědčil na poli zahraniční a evropské politiky po začátku války na Ukrajině, se doma stále více jeví jako spíše slabý politik. Koalice sestávající z pěti stran přitom může působit jako srozumitelný a rozhodný celek jen v případě, že se rozdílná stanoviska jednotlivých stran a ministrů z pěti stran „schovají“ za silného lídra.
Tento problém bude pro vládní koalici těžké vyřešit. Fialu nebude možné vyměnit bez hrozby rozpadu koalice a odstředivé tendence budou s blížícími se volbami spíše růst, což zřejmě bude způsobovat i větší disonance ve vládní komunikaci, která už nyní tolik lidí popuzuje.
Taktika ANO
Šéf hnutí ANO Andrej Babiš či spíše jeho poradci vsadili na to, že zejména v Občanské demokratické straně poroste nespokojenost se stagnujícími či klesajícími preferencemi. A tudíž se v ODS vynoří politici, podle nichž je na vině skutečnost, že se ODS nechala svázat koalicí Spolu, a nemůže tudíž dělat svou vlastní politiku.
Babiš proto ustoupil do pozadí a hnutí ANO, reprezentované především duem Karel Havlíček a Alena Schillerová, začalo tvrdit, že se stává konzervativním politickým subjektem s „vlasteneckou“ strunou. Úkrok ke konzervativismu, jakkoliv umělý a v hnutí nijak neprodiskutovaný, má z ANO ‒ bez Babiše coby jeho hlavní tváře ‒ udělat politický subjekt, který bude přijatelný jako koaliční partner pro konzervativní část ODS. Nacionalistická a protiimigrační rétorika, pepřená silnou kritikou Evropské unie, má přilákat voliče SPD.
Nedá se vyloučit, že Babišovi tato taktika vyjde. V ODS už zaznívají hlasy, že spolupráce s ANO by byla za určitých okolností možná. Jan Zahradil, který už nechce působit v europarlamentu, nejen razí tuto tezi, ale také otevřeně kritizuje koalici s lidovci a TOP 09. A v ODS není sám.
Pokud by v ODS nakonec převládl názor, že koalice Spolu je pro ni jen břímě, bezpochyby by se začaly prudce měnit poměry na české stranické scéně. Lidovci nemají bez koalice Spolu momentálně šanci dostat se do Sněmovny, TOP 09 balancuje na hranici pěti procent, která ještě účast ve Sněmovně zaručuje.
Je přitom jisté, že do voleb společně nepůjde druhá z koalic, které utvořily vládní pětikoalici ‒ koalice Pirátů a hnutí Starostové a nezávislí. Testem toho, jak si jednotlivé strany vládní koalice vedou, a zejména toho, jak by dopadly, pokud by kandidovaly samostatně, budou už volby do Evropského parlamentu příští rok.
Udržet koalici Spolu i pro tyto volby může být přitom složité, protože právě v evropské politice má ODS na řadu témat jiný názor než lidovci a TOP 09. Hnutí ANO se svým údajným posunem ke konzervativismu bude mít kritičtějším postojem k Evropské unii blíže k občanským demokratům než lidovci a TOP 09.
Snahy části ODS nevylučovat pragmatickou spolupráci s ANO po příštích volbách mohou spustit štěpení ve straně či souboj o novou orientaci, vyjádřenou i personálními změnami v jejím vedení. Pokud by k takovému štěpení došlo po evropských volbách, může to mít dopady na soudržnost celé vládní koalice. A právě s tím nejspíš Babiš kalkuluje.
Nové strany
Zabetonovaná situace v české politice přímo volá po nástupu nových politických subjektů. Zatím se nezdá, že by existovala silná poptávka po další nacionálně-populistické straně. SPD i ANO patrně ve velké míře uspokojují poptávku, která existuje.
Prostor se otevírá spíše pro demokratickou levici, protože posun ANO k národoveckému konzervativismu, může znejistit nemálo levicových voličů, kteří Babišovo hnutí začali podporovat, když během účasti ANO ve vládě Bohuslava Sobotky otočil kormidlem doleva. V demokraticko-levicovém táboře je ovšem pozoruhodně mrtvo.
Nedávný sjezd Sociální demokracie nenabídl nic, co by stranu mohlo přesvědčivě katapultovat zpět do sněmovních lavic. Ačkoliv jasný odstup SOCDEM od ANO je základním předpokladem možného znovuoživení strany jako suverénního politického subjektu na levici, SOCDEM v podobě společného senátorského klubu a řady lokálních koalic s ANO dál koketuje s Babišovým hnutím.
Poptávka po nějaké levicově-demokratické alternativě k současné vládě i k rádoby konzervativnímu ANO přitom může být relativně silná. Aby z ní mohla SOCDEM profitovat, musela by ovšem projít zásadní změnou ‒ včetně personálních změn ve vedení strany.
Prostor pro nástup nějakého politického subjektu existuje kvůli zabetonované situaci na české politické scéně mimo jiné v oblasti, kterou na Slovensku obsadil s novou stranou Progresivné Slovensko Michal Šimečka. I v české společnosti totiž existuje mezi vzdělanějšími, městskými voliči poptávka po jasně proevropské, liberální politice.
Takovou politiku by samozřejmě mohli dělat Piráti nebo hnutí STAN, jenže obě politická uskupení si svázala ruce účastí v koalici vedené euroskeptickou ODS a v oblasti kulturněpolitických témat dominovanou nejen konzervativci z ODS, ale i lidovci. Nabídka pro voliče, kteří si přejí otevřenou proevropskou, liberální politiku, zakotvenou v jasné prozápadní orientaci země, tak možná musí přijít zvenčí vládní koalice.
Taková strana by se přitom mohla opřít i o orientaci současného Hradu. Dokonce by možná nebylo nic špatného na tom, kdyby vznikla se štítem „hradní“.
Jisté ovšem je, že pokud česká politika doklopýtá k volbám bez toho, aby došlo k některým z popsaných scénářů, může se stát, že se naše země vydá po roce 2025 antiliberální, orbánovskou cestou.
Jiří Pehe tedy žádá nástup nějaké nové, progresivní levicově liberální proevropské strany. Prý je po ni u městských intelektuálů poptávka.
Jenže - já už celá léta opakuji, že nějaký zásadní pohyb na politické scéně (jmenovitě na její levicové části) je možno očekávat jedině spolu s nástupem nějakých nových, inspirativních idejí.
Jenže takovéto ideje nenabízí ani J. Pehe. Liberální postoje? - Ano, to je bezpochyby pozitivní postoj; ale za prvé, tento liberalismus sám dneska dokáže někoho zvednout ze židle, a za druhé, tyto "městské intelektuály" v daném ohledu může uspokojit už existující strana Pirátů. Proevropskost? To samé. Levicovost? Ta sama je natolik abstraktním vymezením, že si pod ní lze představit jakékoli obsahy - anebo spíše naprosto žádné.
Tato levicovost by mohla dostat jasné kontury tím, kdyby například dokázala zcela přesvědčivě a odůvodněně definovat svůj postoj ke kapitalismu. A tedy zároveň i ke všem institucím, které s tímto kapitalismem souvisí.
Pak by ovšem takováto nová levicová strana nemohla být prostě a jednoduše liberální; neboť liberalismus je pupeční šňůrou svého zrodu nerozlučně svázán právě s tímto kapitalismem. A ani její proevropanství by nemohlo být naprosto bezvýhradné; neboť nemálo evropských institucí a norem slouží v prvé řadě právě volnému pohybu kapitálu. A tak dále a tak dále.
To jest: nová levicová strana, která by mohla mít potenciál stát se zajímavou pro širší vrstvy populace, by musela dokázat učinit krajně obtížný počin: zaujímat jednoznačné a čitelné postoje - ale to uprostřed světa, který je sám rozporuplný, ambivalentní, kde progresivní prvky jsou velice často velice úzce propleteny s prvky konzervativními, případně přímo reakcionářskými.
Ale pro vznik takovéhoto politického subjektu by napřed v (české) společnosti muselo existovat příslušné intelektuální, programové zázemí; ale po něčem takovém není ani vidu ani slechu. Za těchto okolností nemá ale cenu uměle ze země vydupávat nějaké nové partaje, když ještě vůbec nejsou k mání ideje které by je mohly udržovat při životě.
obávám se, že pan Pehe nemá na mysli levicovou, ale jen liberální stranu pro městské liberály především z pražského centra a dalších větších měst. Otázkou je, zda na to skočí, ale bude to další recyklát TOP09 a STAN.
Pane Ungere, je myslím možno celkem s jistotou předpokládat, že J. Pehe má na mysli stranu liberálně levicovou (či snad levicově liberální?...).
Otázkou ovšem je právě to, zda se má jednat o subjekt v prvé řadě levicový, anebo ale liberální. Kde by byla - v onom druhém případě - levicovost jenom určitým (dodatečným, vnějškovým) atributem, ale nikoli vlastní substancí.
Vůbec, liberální levice - to je svým způsobem protimluv sám o sobě. Liberalismus vždycky mířil na individuum, na jeho bezpodmínečnou autonomii - zatímco levice zcela naopak na člověka nahlíží zásadně jako na sociálně podmíněnou bytost. Jejíž osud je tedy možno zlepšit jenom zásadními zásahy do panujících sociálních poměrů a struktur. Zatímco pro liberála je právě toto naprosto nepřijatelný zásah do "přirozeného řádu věcí".
srdečně vás zdravím a taky si říkám, že liberalismus a levice je tak trochu contradictio in adiecto... Děkuji za příspěvek. Já sám bych přivítal stranu méně liberální, dosti levicovou, a trochu méně revizionistickou, spíše marxisticky středovou (Kautsky). Ale na to je ještě brzy.
Takhle: ano, i já jsem přesvědčen že celkový trend směřuje ke středovým pozicím. Nějaký "čistý komunismus" zůstává skutečně pouhou utopií.
Na straně druhé - kdykoli je řeč o středu, o středových pozicích, je nutno být velmi na pozoru před tím, aby všechno nakonec neskončilo u nevýrazného mainstreamu, neschopného vyšších idejí a význačnějších počinů. Jmenoval jsem principiální rozdíl respektive protiklad mezi liberalismem a levicovostí (respektive socialismem): tento protiklad je nutno vyřešit pozitivním způsobem, to jest cestou dialektické syntézy. Jedině tak zůstane zachováno dynamické napětí mezi oběma momenty - tentokrát ale nikoli v jakési laciné, neorganické směsce, nýbrž jako promyšlený a vyvážený komplex protichůdných, ale zároveň navzájem propojených momentů.