Dva roky do voleb: česká politika je nebezpečně zabetonovaná

Jiří Pehe

Česká společnost je frustrovaná současnou politickou scénou, což otevírá prostor pro demokratickou levici či novou proevropskou liberální stranu. Nevznikne-li taková alternativa, země po volbách nejspíš vykročí orbánovskou cestou.

Velmi nebezpečnou roli může sehrát to křídlo ODS, které se lísá k evropské krajní pravici. Právě pro ně by bylo hnutí ANO se svým národoveckým konzervatismem vhodným koaličním partnerem. Foto FB Jan Zahradil

Česká politika je dva roky před řádnými volbami ve zvláštní situaci: rekordně klesá důvěra ve vládu Petra Fialy a strany vládní koalice si špatně vedou i v průzkumech stranických preferencí, avšak opozice z toho významně neprofituje. Ačkoliv popularita hnutí ANO mírně stoupla, většina lidí nespokojených s vládní koalicí nevidí ani Babišovo hnutí, ani hnutí Svoboda a přímá demokracie jako důvěryhodné alternativy.

Taková situace by měla logicky vést k tomu, že se vynoří jeden či dva nové politické subjekty, nebo začnou posilovat některá politická mimoparlamentní uskupení. Jenže to se u nás zatím neděje. Spíše jen sílí celková společenská frustrace.

Řádné volby se mají konat za dva roky a do té doby se samozřejmě může v politice leccos stát. Představit si lze několik scénářů, z nichž ten, že se v současném uspořádání české politiky nic nezmění, je nejméně pravděpodobný.

Vládní koalice evidentně doufá, že balík vládních úsporných opatření, jakož možná i určitý úspěch připravované reformy důchodů přivedou zpět voliče, kteří strany vládní koalice volili v minulých volbách a nyní se od vlády odvracejí, ale možná i některé voliče hnutí ANO.

Jenže problémy současné vlády se bohužel neomezují jen na nespokojenost veřejnosti s ekonomickou situací. Vláda má potíže se srozumitelnou komunikací a premiér Petr Fiala, který se osvědčil na poli zahraniční a evropské politiky po začátku války na Ukrajině, se doma stále více jeví jako spíše slabý politik. Koalice sestávající z pěti stran přitom může působit jako srozumitelný a rozhodný celek jen v případě, že se rozdílná stanoviska jednotlivých stran a ministrů z pěti stran „schovají“ za silného lídra.

Tento problém bude pro vládní koalici těžké vyřešit. Fialu nebude možné vyměnit bez hrozby rozpadu koalice a odstředivé tendence budou s blížícími se volbami spíše růst, což zřejmě bude způsobovat i větší disonance ve vládní komunikaci, která už nyní tolik lidí popuzuje.

×
Diskuse
JP
August 18, 2023 v 11.15
Nová levicová strana?

Jiří Pehe tedy žádá nástup nějaké nové, progresivní levicově liberální proevropské strany. Prý je po ni u městských intelektuálů poptávka.

Jenže - já už celá léta opakuji, že nějaký zásadní pohyb na politické scéně (jmenovitě na její levicové části) je možno očekávat jedině spolu s nástupem nějakých nových, inspirativních idejí.

Jenže takovéto ideje nenabízí ani J. Pehe. Liberální postoje? - Ano, to je bezpochyby pozitivní postoj; ale za prvé, tento liberalismus sám dneska dokáže někoho zvednout ze židle, a za druhé, tyto "městské intelektuály" v daném ohledu může uspokojit už existující strana Pirátů. Proevropskost? To samé. Levicovost? Ta sama je natolik abstraktním vymezením, že si pod ní lze představit jakékoli obsahy - anebo spíše naprosto žádné.

Tato levicovost by mohla dostat jasné kontury tím, kdyby například dokázala zcela přesvědčivě a odůvodněně definovat svůj postoj ke kapitalismu. A tedy zároveň i ke všem institucím, které s tímto kapitalismem souvisí.

Pak by ovšem takováto nová levicová strana nemohla být prostě a jednoduše liberální; neboť liberalismus je pupeční šňůrou svého zrodu nerozlučně svázán právě s tímto kapitalismem. A ani její proevropanství by nemohlo být naprosto bezvýhradné; neboť nemálo evropských institucí a norem slouží v prvé řadě právě volnému pohybu kapitálu. A tak dále a tak dále.

To jest: nová levicová strana, která by mohla mít potenciál stát se zajímavou pro širší vrstvy populace, by musela dokázat učinit krajně obtížný počin: zaujímat jednoznačné a čitelné postoje - ale to uprostřed světa, který je sám rozporuplný, ambivalentní, kde progresivní prvky jsou velice často velice úzce propleteny s prvky konzervativními, případně přímo reakcionářskými.

Ale pro vznik takovéhoto politického subjektu by napřed v (české) společnosti muselo existovat příslušné intelektuální, programové zázemí; ale po něčem takovém není ani vidu ani slechu. Za těchto okolností nemá ale cenu uměle ze země vydupávat nějaké nové partaje, když ještě vůbec nejsou k mání ideje které by je mohly udržovat při životě.

DU
August 18, 2023 v 22.59
Pane Poláčku,

obávám se, že pan Pehe nemá na mysli levicovou, ale jen liberální stranu pro městské liberály především z pražského centra a dalších větších měst. Otázkou je, zda na to skočí, ale bude to další recyklát TOP09 a STAN.

JP
August 19, 2023 v 13.09

Pane Ungere, je myslím možno celkem s jistotou předpokládat, že J. Pehe má na mysli stranu liberálně levicovou (či snad levicově liberální?...).

Otázkou ovšem je právě to, zda se má jednat o subjekt v prvé řadě levicový, anebo ale liberální. Kde by byla - v onom druhém případě - levicovost jenom určitým (dodatečným, vnějškovým) atributem, ale nikoli vlastní substancí.

Vůbec, liberální levice - to je svým způsobem protimluv sám o sobě. Liberalismus vždycky mířil na individuum, na jeho bezpodmínečnou autonomii - zatímco levice zcela naopak na člověka nahlíží zásadně jako na sociálně podmíněnou bytost. Jejíž osud je tedy možno zlepšit jenom zásadními zásahy do panujících sociálních poměrů a struktur. Zatímco pro liberála je právě toto naprosto nepřijatelný zásah do "přirozeného řádu věcí".

DU
August 20, 2023 v 11.03
Pane Poláčku,

srdečně vás zdravím a taky si říkám, že liberalismus a levice je tak trochu contradictio in adiecto... Děkuji za příspěvek. Já sám bych přivítal stranu méně liberální, dosti levicovou, a trochu méně revizionistickou, spíše marxisticky středovou (Kautsky). Ale na to je ještě brzy.

JP
August 20, 2023 v 13.50

Takhle: ano, i já jsem přesvědčen že celkový trend směřuje ke středovým pozicím. Nějaký "čistý komunismus" zůstává skutečně pouhou utopií.

Na straně druhé - kdykoli je řeč o středu, o středových pozicích, je nutno být velmi na pozoru před tím, aby všechno nakonec neskončilo u nevýrazného mainstreamu, neschopného vyšších idejí a význačnějších počinů. Jmenoval jsem principiální rozdíl respektive protiklad mezi liberalismem a levicovostí (respektive socialismem): tento protiklad je nutno vyřešit pozitivním způsobem, to jest cestou dialektické syntézy. Jedině tak zůstane zachováno dynamické napětí mezi oběma momenty - tentokrát ale nikoli v jakési laciné, neorganické směsce, nýbrž jako promyšlený a vyvážený komplex protichůdných, ale zároveň navzájem propojených momentů.