protože z minulosti vám prostě nevěřím, možná je vaše organizace založena na aktivitě běžných občanů, ale někdo silný jim hodně pomáhá.

A to jsem intelektuál, demokrat, křesťanský sociál, komunitarista a regionalista. Tento stát má dlouhodobé vážné systémové problémy, které vaše aktivity tímto směrem nevyřeší.

Pavel Veleman:

Ta velká demonstrace "Milionů chvilek pro demokracii" má pro mne tyto zásadní kritické otázky na přemýšlení:

1. Jak pomoci tomu druhému Česku, který je sociálně, zdravotně, existenčně vyřízené a odkázané na nefunkční a kolabující sociální systém? Zazní nějaký návrh?

2. Jak dokázat vysvětlit rozdílný postoj k této vládě a k té minulé nebo předminulé, pakliže jejich dopady jsou vlastně velmi podobné?

3. Opravdu je pro Vás lepší ministr spravedlnosti pan Pavel Blažek než paní Marie Benešová, kvůli které byla obrovská demonstrace? A je servilní chování pana Petra Fialy k prezidentovi Zemanovi tolik odlišné od chování pana Andreje Babiše k prezidentovi?

4. Jak obhájit vlastně stejný schodek letošního rozpočtu, jaký měla minulá vláda, která řešila covid, zatímco tato vláda řeší válku na Ukrajině? A jsou současné korupční kauzy opravdu o tolik jiné než za minulých vlád?

5. Ztotožňujete se s smířlivým postojem premiéra Fialy k italské "premiérovi" (nejsem la presidentessa - Giorgia Meloniová), která se hrdě hlásí k diktátorovi a vrahovi dvacátého století Mussolinimu?

6. Jak lze vysvětlit občanům naprosto správný odsudek komunální političky Radmily Kleslové, která se na 23. odboru StB pod falešnou identitou připravovala na kariéru rozvědčice ve Francii - dovedete si představit, co by se strhlo, kdyby tato žena ohlásila kandidaturu na prezidentku? A na druhé straně propagovat kandidaturu na prezidenta Petra Pavla s krycím jménem Pávek, který úplně ten samý výcvik absolvoval v armádě? Kdyby nepadl komunistický režim, nejspíše by oba spolupracovali pod krycími jmény na československé ambasádě v Paříži ( pochopitelně jako falešní diplomaté) a společně pronikali třeba do "Tigridova Svědectví", které by mělo za následky další mnohaleté tresty spolupracovníků tohoto exilového časopisu v ČR ( (viz proces se spisovatelem Janem Benešem)?

7. Souhlasíte s řešením současné krize obrovským propadem životní úrovně těch nejzranitelnějších? Byla a je pro Vás přijatelná dohoda ODS a hnutím Ano ohledně stomilionového schodku v rozpočtu zejména pro vysokopříjmové skupiny?

8. Je pro Vás opravdu naprosto nepřijatelná cesta Německa a jeho sociálně/ tržní/zelené ekonomiky a politiky, nebo se přikláníte k cestě Velké Británie s neskutečným propadem nižší střední třídy a současným politickým chaosem? Opravdu je tato neoliberální cesta pro tuto zemi dobrá?

9. Nebylo by v rámci sjednocení rozděleného Česka dát třeba na pódiu hlas lidem v exekucích, důchodcům, kterým nejsou vypláceny příspěvky na bydlení a stojí desítky hodin v dlouhých a ponižujících frontách před nefunkčními Úřady práce ČR, lidem na ulici, kteří před zimou nemají šanci získat bydlení, jelikož již veškeré snesitelné ubytovny bez štěnic (není jich mnoho) obsazují matky samoživitelky a střední třída?

10. A poslední: Opravdu organizace Milion chvilek měří všem politikům a společenským skupinám stejným metrem? Myslím že ne.

Sleduji činnost hnutí či spolku "Milion chvilek pro demokracii" pouze okrajově, nemohu si proto s následujícím hodnocením být zcela stoprocentně jist, ale mám pocit, že tato chystaná demonstrace bude první, která nebude primárně proti něčemu (proti vládě či A. Babišovi), nýbrž za něco, za určité pozitivní obsahy.

Nicméně, kritické otázky formulované Pavlem Velemanem, které zde reprodukoval pan Unger, jdou skutečně "na tělo", a asi nebude pro reprezentanty "Milionu chvilek" je přesvědčivě zodpovědět. Zdá se totiž, že "Milion chvilek" svůj demokratismus omezuje jenom na oblast pouze bezprostředně politickou respektive občansko-politickou, ale reálné problémy především z oblasti sociální zřejmě zůstávají mimo zorný úhel jeho pozornosti.

Bude proto nemálo zajímavé, kolik "ryzích občanů" (tedy bez dalších materiálních či sociálních zájmů) se na onu ohlášenou demonstraci dostaví.

Kde jsou důvody občanské většiny odmítat existenčně nutné předpoklady liberální demokracie a střet pravicového a levicového pojetí konečně pojmout jako prodemokraticky nezbytnou nutnost.....bych se pozeptal.

Ano, na ty Velemanovy otázky není snadné odpovídat. Protože je ideologicky poslepovaná snůška.

Ta demonstrace je jasně tématicky vymezená: proti strachu. Nechce suplovat politické hnutí a nechce suplovat vládu.

Nicméně zkusím na ty otázky odpovědět jako socialista (když DU uvedl převzetí otázek svým politicko-personálním profilem):

a) Neexistuje snadná pomoc těm , kteří se ocitli na hranici chudoby a pod ní. Ale ve stávající krizi je třeba pomáhat bez ohledu na politickou barvu a předsudky těch, kdo jsou právě u vlády. Fialova vláda to dělá tak, jak umí -- občas pitomě, vždy pomaleji než by měla, ale dělá.

Sociální systém nekolabuje a pojem druhé Česko je ubohá ideologická floskule ze slovníku pokleslého populismu.

b) Rozdílný postoj je dán faktem, že tuto vládu nevede prokazatelný korupčník a zatím se ji neprokázalo, že by zametala nějaké kauzy svých kamarádů pod koberec. Jistě jsou v ní špinavá jména, ale ty také nikdo nepardonuje.

c) Ano je. Kupodivu, protože jde o jedno z těch špinavých jmen. A "servilnost" Petra Fialy vůči prezidentovi zatím nepřekročila rámec ústavní kurtoasie, byť bych raději viděl, aby 28. 10. nebyl ve Vladislavském sále žádný ústavní činitel vyjma opozičních poslanců. Nicméně jakkoli s Fialou v tomto případě nesouhlasím, jeho důvody mohu brát vážně.

d) Schodek letošního rozpočtu potřebuje obhajovat jen z jednoho důvodu -- je uměle snížený na úkor životních funkcí státu.

Co už obhajovat nelze, je neochota vlády řešit systémovou nerovnováhu veřejných financí, jednoduše řečeno neochota zvednout progresivně daně. Ale to není opatření, které by se mohlo projevit v rozpočtovém roce 2023 a 2024.

5) A co byste si představoval, máme vyhlásit Itálii válku nebo přerušit se zemí EU diplomatické vztahy?

6) On generála Komispetra nominoval do prezidentské volby Milión chvilek? Nevšiml jsem si.

7) Ne, nesouhlasím, ale to je téma pro jinou demonstraci. Ale důvěřuji této vládě, že se snaží. Se zděděným rozpadlým aparátem zatím vláda dokázala nabídnout jen rychlé a plošné (proto málo efektivní) formy pomoci. O dohodě s ANO v tomto případě nevím, naopak čtu od lidí jako Schillerová a Havlíček mimořádně hloupé kritiky i toho mála, co se dělá.

Mimochodem opakujete jen otázku jedna jinými slovy.

Otázka 9 a 10 jsou ideologické a nemá smysl na ně odpovídat. Ti v exekucích, důchodci atd. jsou zcela heterogenní skupina s velmi rozličnými hlasy a jako organizátor demonstrace nemůžete určovat, kdo je má reprezentovat. Oni si svou reprezentaci vybírají sami, jsou v nouzi, ale nikoli nesvéprávní -- jedněm mluví z duše Babiš, jiným Okamura a mnohým Fiala nebo Bartoš. A mnohým nikdo, se.ou je všichni stejně, ale ti buď reprezentování být nechtěji nebo si třeba v budoucnu najdou/vytvoří vlastní reprezentaci (ale spíše ne).

Osobně naprosto nebagatelizuji problémy kapitalismu, byť je vidím zdaleka ne (jen) v témž jako běžní kritici poměrů. Pravicové vlády považuji z hlediska hledání východisek za nezpůsobilé. O oslabené levici však, žel, neplatí dnes nic jiného.

Demonstrace tedy není (neměla být) provládní. Jejím úkolem je dát najevo, že omlouvání Ruska či nadržování mu v jeho agresi proti sousednímu nezávislému státu nemá u nás "zelenou", protože je ničemné a hanebné.

Mnozí z účastníků předchozích demonstrací, fakticky podporujících válku, nejsou k účasti na obdobných akcích vedeni neuspokojivostí nebo zoufalostí své materiální situace. Jsou jen, pro a skrze své nízké politické instinkty navigováni opírat se do vesel a tlačit naši státní loď k ústí krkolomného kanálu, ženoucího vodu na mlýn diktatury, násilí a nesvobody.

Pane Profante, zdá se být trochu nejistým komu jste vlastně adresoval své odpovědi ohledně onoho katalogu otázek na organizátory demonstrace uskupení "Milion chvilek pro demokracii" - zda jste tímto oponoval mně anebo samotnému autorovi těchto otázek. Pro mou osobu upřesňuji, že tomu není tak že bych se se (všemi) položenými otázkami plně ztotožňoval; moje stanovisko je přesně takové jak jsem ho vyjádřil, tedy že na takto položené otázky "nebude snadná odpověď".

Podle Vás je ovšem celá záležitost v daném ohledu zcela neproblematická; podívejme se tedy na danou věc ještě jednou.

Především si ujasněme, o co se vlastně jedná: myslím že ani sám pan Veleman, a už vůbec ne já zpochybňujeme legitimitu a pozitivní charakter demonstrace, která vyjádřila (v překvapivě a potěšitelně velkém množství) odhodlání české společnosti vytrvat v podpoře bojující Ukrajiny v jejím boji proti ruskému uzurpátorovi.

Jedná se ale o něco jiného: pan Veleman (a mám pro tento jeho názor určité pochopení) celé hnutí "Milion chvilek pro demokracii" zřejmě vnímá především jako záležitost ekonomicky saturované střední třídy, která se vší vehemencí hlásá politicky liberální hesla, ale která vykazuje mnohem menší zájem a mnohem menší starost o aktuální životní nouzi, které jsou vystaveny nemalé části vlastního národa. Konkrétně na včerejší demonstraci sice v úvodu bylo proneseno několik zmínek o "pochopení" toho že i v české společnosti je určité množství lidí kteří se dostali do nepříznivé sociální situace; nicméně se jeví poněkud pochybným, zda tento ohled na spoluobčany v sociální nouzi byl vyjádřením skutečného přesvědčení organizátorů demonstrace, anebo jenom důsledkem vědomí že situace vyžaduje několik těchto nezávazných vět veřejně vyslovit. Jakožto nutnou úlitbu bohům, respektive případným kritikům.

Věnujme se teď ale centrální položené otázce: kolabuje, či nekolabuje český sociální systém? Vy tvrdíte, či nikoli. Já sám z pohledu zdálky mám ovšem jenom velmi omezené možnosti v daném ohledu vyslovovat definitivní soudy; nicméně samotná česká veřejná média v poslední době zpravují o tom, že v současné akutní situaci lidé začínají dokonce přicházet o své byty (!) jenom proto že jim včas nebyla vyplacena příslušná podpora.

Pane Profante, mít možnost vlastního, bezpečného bydlení patří k těm nejzákladnějším potřebám člověka; a naopak ztráta tohoto vlastního bydlení patří k nejvíce traumatizujícím životním zážitkům. (Je nemálo případů, kdy takto postižení volí raději dokonce sebevraždu, nežli aby je stihl osud bezdomovců.)

Jestliže tedy skutečně dochází (a to ne v pouze výjimečných případech) k tomu že lidé ztrácejí své vlastní obydlí jenom proto že jim - jak například konkrétně uvádí P. Veleman - "nefunkční úřady práce" včas nevyplatí podporu, pak je tady plně namístě konstatovat kolaps veřejného sociálního systému. A jestli pak ani není postaráno o jakž takž přijatelné náhradní ubytování (a P. Veleman jako sociální pracovník zřejmě ví o čem mluví), pak toto selhání ještě drastičtější.

Jistě, je možno mít pochopení pro to že ve výjimečně vyostřené situaci jsou příslušné instituce (jako například úřady práce) přetížené; jejich personální stav není možno navýšit ze dne na den. Co však bylo možno naprosto snadno učinit, by bylo například přijetí opatření, že komu příslušné úřady nestačí jeho žádost o podporu vyřídit dejme tomu do tří měsíců (což je myslím lhůta pro možnost majitele bytu dát nájemci výpověď), že tato podpora bude vyplácena automaticky, předběžně až do jejího regulérního zpracování. Anebo bylo možno přijmout zákonné opatření, podle kterého se po dobu krize prodlouží lhůta pro výpověď z bytu.

Ještě jednou tedy, pane Profante:

- pokud souhlasí uvedené mediální zprávy, pak je nutno přiznat, že sociální systém v ČR se v současné době nachází ve stavu kolapsu

- stížnosti potrefených skupin obyvatelstva v daném ohledu jsou pak zcela oprávněné

- a zdá se, že příslušníky středních tříd vyznávající politický liberalismus (tedy ty kteří zřejmě tvoří sociální základ hnutí "Milion chvilek pro demokracii") tento osud jejich méně majetných spoluobčanů zřejmě nijak nepálí. A místo toho si raději pěstují svůj boj s Babišem.

Tohle je tedy, pane Profante, podle mého názoru vlastním jádrem pozice (a opozice) P. Velemana vůči činnosti spolku "Milion chvilek pro demokracii"; pro mou osobu pak opakuji, že tuto jeho kritiku v každém případě pokládám za legitimní počin.

Příčiny Vámi monitorovaného stavu jsou prostě takové, že sociálně existenční otázka principiálně vůbec není součástí ideového horizontu občanské společnosti systému liberální demokracie. (To je ostatně právě ten důvod, proč Karel Marx tuto liberální demokracii zavrhl jako nedostatečnou, nekompetentní k řešení palčivých sociálních problémů.)

Občanská liberální demokracie je ze své nejvlastnější definice omezena jenom a pouze na záležitosti ryze občanské, tedy v zásadě politické. Liberální demokracie stále ještě pěstuje iluzi, že fundamentální sociální a existenciální protiklady ve společnosti je možno v dostatečné míře řešit tím, že bude povoleno o nich veřejně hovořit. A svobodně hlasovat.

Jenže toto "svobodné hlasování" ve svém důsledku vede opět k hegemonii určité skupiny. To co této reálně panující skupině nevyhovuje nebo ji nezajímá, sice není mocensky potlačováno, ale je fakticky vytěsněno na periférii dění, na periférii zájmu. Z tohoto důvodu liberální demokracie ani nepociťuje žádnou potřebu pěstovat autentický pravolevý dialog. Každý z obou táborů svou temporální dominanci využívá k tomu, aby prosadil své vlastní zájmy, svůj vlastní "ekosystém".

Ale skutečně řešit zásadní ideové (natožpak třídní) konflikty, tohle nikdy nebylo ani záměrem, a už vůbec ne potenciálem liberální demokracie. Pokud by se tedy skutečně měl uskutečnit autentický pravolevý dialog, pak by to bylo možné pouze na takové ideové platformě, která by svou podstatou už přesahovala omezený horizont liberální demokracie.

Sociální systém nekolabuje. Lidi jsou vyděšení, a právem, inflace a růst cen energií nabízejí hodně neutěšený výhled, ale média, SPD a Velemani ženou to vyděšení do extrému a přiživují historkami v lepším případě polopravdivými. Zatím nekolabují ani veřejné finance. Obojí je ovšem pod silným tlakem.

Změny jsou nutné a bylo překvapivé, kdyby je udělala tahle vláda. Ale rozhodně jde o opatření, která nezačnou působit dříve než za dva, tři roky.

Nejsem si jist, jak je to se sociologickým profilem milionů chvilek. Nejsou moje krevní skupina a na jejich demonstrace jsem nikdy nechodil. Shodou okolností znám z těch, kteří je podporují, převážně lidi, kteří jsou v docela prekérní situaci, chudé důchodce a akademický proletariát. Nicméně je s podivem, že jste stejné obavy nad upřímnou motivací zájmu o ty pod koly nevyjadřoval při chudozubé a z hlediska sociálních požadavků impotentní exhibici odborářského kandidáta na prezidenta.

Pane Profante, nijak jste nereagoval - a tedy ani neodpověděl - na mnou uvedený zcela konkrétní stav, kdy lidé přicházejí o střechu nad hlavou jenom díky selhávání státního sociálního systému. Za těchto okolností je Vaše tvrzení, že "sociální systém nekolabuje", jenom prázdnou rétorikou.

Ke Středulově demonstraci (a jejím účastníkům) jsem se nijak nevyjadřoval proto, že za prvé není tématem této diskuse, a za druhé proto že jsem od ní nic neočekával, a proto jsem ji také nijak blíže nesledoval.

Ještě dodatek k podnětu pana Petraska: ono jde o to, že politický systém liberální demokracie fakticky vůbec není nastavený na tento střet dvou protichůdných ideových bloků.

V souvislosti s řáděním příznivců Donalda Trumpa po prohrané prezidentské volbě jeden americký komentátor poznamenal, že americký volební systém na něco takového vůbec není nastavený. Ten byl totiž konstruován fakticky pro bohaté bílé usedlé a uvážlivé muže, kteří se čas od času sejdou a rozvážně podiskutují o státních záležitostech. A nikoli pro ze řetězu utržené masy (mnohdy politicky i kulturně zcela nevzdělaného) lidu.

V obecné rovině totéž obdobně platí o liberální demokracii vůbec. Ta totiž stále vychází z původní představy, že demokratický stát bude řízen - ať přímo či nepřímo - svými svobodnými, emancipovanými, odpovědnými a rozumnými občany, kteří se budou se vší odpovědností a rozmyslností domlouvat o tom, co bude pro jejich společný stát nejlepší a nejpřínosnější.

V tomto konceptu politického systému liberální demokracie vůbec není zabudován ten fakt, že se společnost vzápětí rozštěpí na dva ideově nesmiřitelné tábory. A protože liberální demokracie s takovýmto stavem nepočítá, pak nemá v ruce ani žádné nástroje, žádné možnosti jak tento konflikt pozitivně vyřešit. Liberální demokracie pouze stanoví určité mechanismy pro regulaci těchto blokově-ideových střetů; ale nad vším dalším si jako obvykle myje ruce.

Aby demokracie mohla být schopna pro tento pravolevý konflikt poskytnout reálnou platformu pro vzájemný pozitivní dialog, pak by především musela vzdát svou fikci naprosto a všestranně svobodného člověka, který zcela autonomně a nedeterminovaně určuje svou vlastní vůli, své vlastní postoje. Musela by přiznat že ve skutečnosti je člověk tisícinásobně podmíněný, determinovaný tvor - a že i jeho politické postoje a ideové preference jsou do značné míry výsledkem působení docela profánní evoluce. Z které tento pravolevý konflikt vyplývá zcela zákonitě a nevyhnutelně. Teprve na tomto základu, s tímto vědomím by bylo možno (snad) vytvářet platformu pro určitý pozitivní dialog obou stran.