Linie, v nichž bude probíhat volba nástupce Miloše Zemana na Pražském hradě, jsou už několik týdnů narýsované. Jak potvrzují také dostupné průzkumy veřejného mínění, do volby nejvýrazněji promluví expremiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který však s potvrzením kandidatury vyčkává na poslední chvíli a oznámí ji začátkem listopadu, a bývalý předseda vojenského výboru NATO, Petr Pavel. Poslední průzkum agentury Stem, který probíhal v první polovině června, přisoudil Babišovi v prvním kole podporu dvacet procent, Pavlovi šestnáct.

Jako další výrazní kandidáti se rýsují bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová (podle Stemu by získala 9 procent), dnešní nezávislí senátoři a neúspěšní kandidáti z minulé prezidentské volby Pavel Fischer (9 procent) a Marek Hilšer (8 procent) či odborový předák Josef Středula, který má v kampani slíbenou podporu ČSSD i menších levicových stran (4 procenta).

Do volby zřejmě ještě promluví případný společný kandidát sdružení Spolu, potažmo celé vládní koalice: spekuluje se o předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi či senátorce Miroslavě Němcové (oba ODS), kterým Stem v červnu přisoudil shodně potenciál devítiprocentního zisku.

Favorité prezidentské kampaně s týmy svých dobrovolníků aktuálně pracují na sběru padesáti tisíc podpisů, které ke kandidatuře potřebují — alternativou je dvacet poslaneckých nebo deset senátorských podpisů.

Janeček — Skála — Vitásková

Přes celkem přehledné kontury nadcházející prezidentské volby a veskrze známá jména favoritů se do volby i letos, stejně jako před pěti lety, hlásí mnohdy až bizarní kandidáti z řad okrajových či radikálních společenských proudů. O post prezidenta se tak chce ucházet například podnikatel Karel Janeček, který svou kampaň loni pompézně odstartoval tím, že sponzorsky ovládl populární televizní anketu Český slavík. Během jejího živého přenosu opakovaně běžely Janečkovy spoty varující před totalitou orwellovského střihu ve zjevné narážce na opatření v souvislosti s covidovou epidemií.

Kandidaturu ohlásili také antirouškařská aktivistka Jana Peterková či proruský buřič a dezinformátor Ivan Smetana — ten se chtěl ucházet o prezidentský post i před pěti lety, kandidaturu však nakonec stáhl. Komunisté zase do boje o Hrad vysílají zástupce konzervativního křídla Josefa Skálu, kterému jeho deklarované komunistické smýšlení nebrání v tom, aby se vzhlížel v Donaldu Trumpovi.

A hradní kandidaturu nakonec vyhlásil i europoslanec Hynek Blaško (SPD), který však do volby a sbírání podpisů jde na vlastní pěst, protože o podporu poslanců domovské strany se opřít nemůže — má s ní totiž špatné vztahy. Okamurovci svého oficiálního prezidentského kandidáta plánují představit po podzimních komunálních a senátních volbách.

Zájem stát se hlavou státu deklarovala také bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu a někdejší kandidátka do Senátu za Okamurův Úsvit Alena Vitásková a bývalý rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima. Toho nechvalně proslavila nejen spolupráce univerzity s Kellnerovým Home Creditem, ale také jeho popíračské výroky k pandemii covidu, z nichž ho nevyléčil ani těžký průběh nemoci.

Pomyslným vrcholem je ohlášená kandidatura teprve čtyřiatřicetiletého Zdeňka Scheeho, který chce do ledna přesvědčit politiky, aby změnili ústavu, která dnes prezidentskou kandidaturu dovoluje výhradně lidem starším čtyřiceti let. V programu má Schee mimo jiné nastolení nového světového řádu a spolupráci s mimozemšťany.

Prostor předvést se

„Prezidentské volby patří mezi velmi atraktivní témata a zajímají spoustu lidí. Je jim věnován velký mediální prostor, a to už dlouho před tím, než uchazeči o prezidentský post odevzdají podpisové archy na Ministerstvo vnitra. Je to tedy ideální příležitost pro zviditelnění a prezentaci svých politických názorů,“ popisuje politolog a specialista na prezidentské kampaně Michael Drašar, proč může být deklarovaná prezidentská kandidatura pro mnohé lákadlem i přesto, že nemají ani šanci sesbírat dostatečný počet podpůrných podpisů.

„Jde o lidi, kteří jsou obvykle známí nějakému omezenějšímu okruhu sympatizantů, ale široká veřejnost o nich většinou nikdy neslyšela. Před prezidentskými volbami ale najednou mají možnost ocitnout se ‚ve světle reflektorů‘,“ dodává politolog z pražské Karlovy univerzity.

Zkušenosti s „bizarními kandidáty“ máme i z minulých přímých prezidentských voleb. Zájem o post prezidenta před pěti lety projevil monarchista Emil Adamec, který deklaroval, že kandiduje za účelem obnovení konstituční monarchie.

Záměr před pěti lety hlásili také herečka Jana Yngland Hrušková, která proslula svými nesnášenlivými výroky na adresu uprchlíků či muslimů, exposlanec za Věci veřejné Otto Chaloupka, jenž se pro změnu proslavil rasistickými výroky vůči Romům, předseda „devadesátkových“ ultrapravicových republikánů Miroslav Sládek či konspirátor Josef Toman, který hlásal, že nasbíral pětasedmdesát tisíc podpisů, odevzdal jich však pouze jedenáct. Ti všichni nakonec do volby nešli, nebo z ní byli vyloučeni právě pro nedostatek platných podpisů.

První prezidentské volbě v roce 2013 pak mimo Jany Bobošíkové či nakonec vyřazeného Tomia Okamury zmíněný rozměr kandidátského panoptika dodávali předseda neonacistické DSSS Tomáš Vandas či lidovecký exposlanec a protipotratový bojovník Jiří Karas, jemuž se sběrem podpisů pomáhalo Hnutí pro život.

Valné šance nemají krajně pravicoví a obskurní kandidáti podle politologů ani letos, a to i v případě, že by se jim potřebnou podporu povedlo sehnat. Podle deníku Právo zisk čtyřiceti tisíc podpisů oznámila Vitásková, Skála mluví o „pětimístném čísle“. Ostatní, včetně favoritů volby, zatím počty sesbíraných podpisů tají.