Odcházení a neodcházení Andreje Babiše

Jiří Pehe

Podle interních informací Babiš údajně váhá s oznámením prezidentské kandidatury, neboť mu z průzkumů vychází, že by ve druhém kole jasně prohrál s generálem Pavlem. Svým současným kličkování každopádně těžko cokoli získá.

Babiš se snaží, ale zatím mu nepomáhá nic. Foto Facebook Andrej Babiš

Andrej Babiš od začátku tohoto roku vydává poněkud zmatené signály, pokud jde o jeho politickou budoucnost. Na sjezdu hnutí ANO oznámil, že na příštím sjezdu už nebude kandidovat ani na předsedu hnutí, ani do Sněmovny.

Nedávno v rozhovoru pro deník Právo tvrdil, že je v podstatě na odchodu, zváží ale prezidentskou kandidaturu. Nejnověji v rozhovoru pro CNN Prima News ale prohlásil, že v politice nejspíš zůstane, pokud by byl pravomocně odsouzen v kauze Čapí hnízdo.

Celý rozhovor vyzněl tak, že svoje případné odsouzení chápe Babiš jako takovou nespravedlnost, že by v politice zůstal takříkajíc na truc. „Tyto věci, tahle nespravedlnost, tyhle lži mě spíše motivují, abych v politice zůstal,“ řekl expremiér. Pravda a láska by prý měly zvítězit, a zatím prý nevítězí.

Není přitom jasné, zda svým případným setrváním v politice má Babiš na mysli, že by revidoval svoje rozhodnutí nekandidovat znovu na předsedu hnutí ANO a ve sněmovních volbách. Anebo zda by ho to, co vnímá jako nespravedlnost v podobě případného odsouzení v kauze Čapí hnízdo, nakonec definitivně přesvědčilo, že má kandidovat na prezidenta.

Politický mučedník

Babiš se evidentně pokouší rozehrát politickou hru, kterou známe dobře z repertoáru jiných autoritářských politiků po roce 1989. Do role politického mučedníka se v roce 1994 pasoval slovenský premiér Vladimír Mečiar, když byla odvolána jeho vláda. Fungovalo to, a na konci téhož roku se po parlamentních volbách znovu stal premiérem.

Václav Klaus rozehrál v podobě takzvaného sarajevského atentátu důmyslné politické divadlo na konci roku 1997 a v první polovině roku 1998. Vystupoval v něm v roli oběti spojených sil havlovského Hradu, centrální banky, lidovců a zrádců ve vlastní straně. I v jeho případě to zafungovalo.

Klaus se sice už nikdy nestal premiérem, ale jeho ODS skončila ve volbách v roce 1998 druhá, a dokázala si pojistit vliv na chod státu v podobě opoziční smlouvy s ČSSD. Klaus se později dokonce stal prezidentem.

Babiš se pokouší hrát podobnou hru. Z pozice premiéra byl údajně sesazen jen proto, že se proti němu spojily politické síly, kterým vadil jeho boj s korupcí. I kauza Čapí hnízdo byla údajně uměle vyvolaná proto, aby byl donucen coby „nepohodlný“ donucen k odchodu z politiky.

Novináři, kteří se seznámili s detaily žaloby na Babiše, hlásí, že žalobce viní expremiéra z toho, že způsob, jak si v případě Čapího hnízda neoprávněně přivlastnit 50 miliónů korun, nejen vymyslel, ale dohlížel i na kroky lidí v účelově vytvořené firmě Farma Čapí hnízdo, která byla nástrojem Babišova Agrofertu v celém dotačním podvodu. Babiš ale dál tvrdí, že je naprosto nevinný.

A evidentně chce hrát hru, v níž se vykresluje jako oběť politicko-justičního spiknutí, až do konce. Nyní k ní dokonce přidal cosi jako vydírání: už měl prý v úmyslu z politiky skutečně odejít, ale bude-li odsouzen, nezbude mu nic jiného než v ní zůstat. Právě on totiž musí naplnit odkaz Václava Havla.

Prezidentská kandidatura

Zdá se, že kauza Čapí hnízdo sehraje podstatnou roli i v Babišově rozhodování, zda kandidovat na prezidenta. Nikoliv proto, že by do 4. listopadu, na kterýžto den nově načasoval svoje oznámení, zda bude kandidovat, mělo být v soudním procesu o Čapím hnízdu rozhodnuto. To je dost nepravděpodobné.

Spíše proto, že průzkumy veřejného mínění do té doby ukážou, jaký vliv má kauza na Babišovu popularitu. Zejména zda zabralo jeho politicko-divadelní představení, v němž se bude vykreslovat jako oběť zkorumpovaného systému.

Nebude přitom hrát s úplně slabými kartami. Prohlubující se energetická krize a inflace budou zvyšovat společenské napětí na podzim ještě mnohem více než nyní. A přinejmenším jeho dosavadní voliči nejspíš znovu uvěří jeho slibům, že na rozdíl od chaotické vládní koalice právě Babiš ví, jak zemi z krize dostat — ať už by se znovu ocitl v pozici premiéra, anebo nově z pozice prezidenta.

Podle některých médií, která citují anonymní zdroje mezi Babišovými spolupracovníky, Babiš zatím váhá s oznámením prezidentské kandidatury proto, že průzkumy veřejného mínění, včetně těch objednaných jen pro potřeby Babišova týmu, ukazují, že by v druhém kole prezidentské volby jasně prohrál s generálem Petrem Pavlem.

Je tedy třeba počkat na to, jak s veřejným míněním zamíchá kombinace ekonomické krize, soudní proces v kauze Čapí hnízdo, Babišova sílící demagogická kritika vlády kvůli její podpoře Ukrajině, nebo případné posilování některých dalších prezidentských kandidátů, zejména odborového předáka Josefa Středuly. A také oficiální oznámení Pavlovy kandidatury na konci léta.

Poněkud překombinované

Otázkou je, zda Babišovo politické představení, v němž v krátkém časovém rozmezí oznamuje, že odchází ze stranické politiky, ba že už je v podstatě na odchodu, aby vzápětí naznačoval, že v ní možná nakonec zůstane, pokud se bude cítit jako oběť soudního procesu v kauze Čapí hnízdo, není už poněkud překombinované. Expremiér není navzdory svému údajnému odhodlání bránit Pravdu a Lásku znám jako vyznavač pravdy, a nemálo i jeho potenciálních voličů může vnímat jeho kličkování ohledně jeho politických plánů jako jen jeho další pavučinu manipulací, v nichž se už málokdo orientuje.

To se týká i jeho případné prezidentské kandidatury. Tu chtěl původně oznámit v září, spustil se i sběr potřebných padesáti tisíc podpisů na jeho podporu jako „občanského kandidáta“. Nyní prý ale bude stačit dvacet poslaneckých podpisů, a kandidaturu oznámí až na poslední chvíli.

Taktika, jejímž cílem je prezentovat Babiše jako mesiáše, který vstoupí do prezidentského klání na poslední chvíli s cílem vyvést zemi z krize, ovšem nemusí vyjít. Z Babišova ukňouraného ublíženectví a nedůvěryhodného kličkování v otázce jeho politické budoucnosti jsou nejspíš unaveni i mnozí jeho dosavadní příznivci.

Nemluvě o tom, že většina jeho dosavadních voličů by ho nejspíš raději viděla ve funkci premiéra, kde by mohl pokračovat ve své populistické politice. Prezidenta si i oni spojují s poněkud jinou symbolikou, než jakou nabízí právě Babiš.

Svoje další kroky si tedy Babiš musí opravdu dobře promyslet. Zatím se zdá, že spíše improvizuje. A ani jeho faktická prezidentská kampaň, kterou schovává za výlety v „obytňáku“ za občany po celé zemi, zatím nepřinesla výrazný posun v jeho prospěch v průzkumech podpory pro prezidentské kandidáty.