Česká ambasáda v Hanoji je uzlem v kriminální síti. Stát to dosud neřešil

Martina Křížková

Vydávání českých víz ve Vietnamu kontrolují zprostředkovatelé. Přístup k nim umožní jen žadatelům, kteří jim zaplatí. Počty jsou navíc omezeny kvótami. V překonávání obou překážek byli nápadně úspěšní vietnamští zaměstnanci Agrofertu.

Při dovážení vietnamských dělníků do Vodňan musel Agrofert překonat dva filtry: kriminální struktury, které ovládly vydávání víz v Hanoji, a české kvóty. Je evidentní, že bez dohody s vietnamskými „zprostředkovateli“ by neměl šanci zaměstnance z Vietnamu, nota bene v takovém počtu, získat. Ilustrace Šárka Motyčková

O kriminální praxi spojené s vydáváním českých víz na některých zastupitelských úřadech se ví dlouho. Během posledních dvaceti let ji řešily české instituce od vlády až po tajné služby. Periodicky se o ní objevují svědectví v médiích.

Zájem veřejnosti ani politiků však nikdy nebyl dost velký na to, aby se kriminální praxi podařilo potlačit. Spíše to vypadá, že se tiše toleruje. V minulých volebních obdobích však na nelegálním obchodu s českými vízy fakticky parazitoval člen vlády — bývalý ministr financí a posléze premiér Andrej Babiš (ANO). Nelegálními „zprostředkovateli“ je totiž zablokovaná i ambasáda ve Vietnamu, odkud přijížděli lidé na práci do firmy Vodňanská drůbež z holdingu Agrofert.

V čase, kdy do drůbežáren Agrofertu proudili za prací dělníci z Vietnamu, je možné poprvé svědectví o obchodování s českými vízy doložit. Jednak díky experimentu úřadu ombudsmana a také díky policejnímu vyšetřování, jež zpětně rozkrylo některé ze zprostředkovatelských praktik při vydávání víz na české ambasádě v Hanoji. Mírou zapojení firmy Vodňanská drůbež do popsané kriminální praxe se budeme zabývat nyní.

Do České republiky každoročně míří za prací či za studiem tisíce zadlužených lidí, kteří jsou prakticky od začátku svého pobytu v „pasti“. Za možnost získat české vízum museli totiž zaplatit často i stotisícové částky.

Suma je například pro běžné Vietnamce tak velká, že ji z normálního platu ve Vietnamu nedokáží nikdy splatit. Nezbývá jim tudíž, než za každou cenu zůstat v České republice a pokusit se tu na svůj dluh nějak vydělat.

To je činí zranitelnými vůči některým českým zaměstnavatelům, kteří neváhají jejich těžkou situaci zneužít. Přesně jako se to podle zjištění reportérky DR dělo v drůbežárnách Agrofertu — jak jsme tu popsali.

Každý z vietnamských zaměstnanců ve Vodňanské drůbeži musel zaplatit zprostředkovatelům za přístup k českým vízům čtrnáct tisíc dolarů. S kriminální sítí však nemuseli jednat jen oni, ale i firma Vodňanská drůbež.

Víza oficiálně za 2500 Kč reálně stojí až osmnáct tisíc dolarů

K pochopení toho, co se kolem českých ambasád vlastně děje a do čeho se drůbežárny bývalého premiéra v Hanoji přímo zapletly, je ale nejprve nutný krátký exkurz do historie. „Všude, kde je poptávka [po vízech], vyšší než nabídka, jsou na českých zastupitelských úřadech dlouhodobě problémy: na Ukrajině, v Mongolsku, ale především ve Vietnamu,“ vysvětluje Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci-SIMI.

Situaci podle ní zhoršuje především fakt, že ji česká strana — tedy zejména Ministerstvo zahraničí — systematicky neřeší. A když tak jen pod velkým tlakem a pozdě.

Během posledních dvaceti let se — nejen — ve Vietnamu se železnou pravidelností objevují svědectví o nutnosti platit za česká víza vysoké sumy. Či přesněji řečeno: za možnost přístupu k nim. Mění se jenom částka, kterou je nutno složit do rukou zprostředkovatelů.

Nabrání žádosti o vízum a její zpracování českými úřady stojí ve Vietnamu oficiálně 2500 Kč. Více by, jak upozorňují webové stránky české ambasády v Hanoji, nikdo platit neměl. Realita je však zcela jiná.

V roce 2008 organizace La Strada odhadovala cenu za česká víza v Hanoji na sedm tisíc dolarů, o tři roky později již byla podle předchozích zjištění reportérky DR na deseti tisících dolarech. Po ekonomické krizi v letech 2011—2012 v České republice byl počet vydávaných víz pro Vietnamce omezen, cena se proto rychle vyšplhala ještě výš.

V roce 2015 se platilo za zaměstnaneckou kartu, což je druh pracovního víza, čtrnáct až patnáct tisíc dolarů. Podle posledních zjištění Deníku N bylo v období před propuknutím pandemie covidu za české vízum ve Vietnamu nutné zaplatit až osmnáct tisíc dolarů. Částku tam museli lidé platit bez ohledu na to, že je tu čeští zaměstnavatelé zoufale chtěli.

Ve Vietnamu jsou podle zjištění reportérky DR korupčním způsobem „zpoplatněny“ všechny druhy víz. Turistické stojí tisíc dolarů, svůj ceník mají i studentská nebo podnikatelská víza. Vietnamci musí navíc kvůli nefunkčnosti české ambasády v Hanoji platit i za víza, na něž mají po splnění všech podmínek de facto nárok.

×