První prezidentka?

Radovan Bartošek

V lednu proběhne třetí přímá volba prezidenta. Hrozí, že v důsledku neschopnosti současné vlády uchvátí úřad Andrej Babiš. Jedině sociálně citlivá politika může zabránit, aby na Pražském hradě usedl Babiš, Schillerová nebo Havlíček.

Blíží se konec prezidentování Miloše Zemana. Ačkoli by bylo pravděpodobně prospěšné, kdyby jej v úřadu nahradila žena, nelze to tvrdit o Aleně Schillerové: byla by jen prodlouženou rukou Andreje Babiše. Foto FB Alena Schillerová

Konec mandátu současného prezidenta se nezadržitelně blíží a s ním i volba jeho nástupce. Hlavní politický střet sezóny už budí vášně a mobilizuje podporovatele jednotlivých kandidátů a kandidátek.

Zatím to vypadá, že po Miloši Zemanovi převezme žezlo hlavního antihrdiny Andrej Babiš, který už zahájil vlastní intenzivní kampaň. Nynější vládní tábor se vymezuje právě vůči Babišovi, jehož Státní bezpečnost vedla jako jako tajného agenta, a prezentuje ho jako trojského koně východních sil.

Internetový komentariát, podobně jako v letech 2012 a 2017, již víceméně vybral vhodného protikandidáta, který východní nebezpečí dokáže porazit. Po archetypu šlechtice a profesora přichází postava vojevůdce, který nás provede těžkými časy.

Nebo neprovede — jsem přesvědčen, že pokud „antibabišovská koalice“ a především její dominantní liberálně-pravicová část svou dosavadní politickou strategii zásadně nepřehodnotí, prohraje prezidentskou volbu i potřetí a Babišovi otevře příležitost k bezprecedentnímu uchvácení politické moci, které bude zahrnovat Hrad, parlament i exekutivu.

Babiš je mizerný kandidát

Prezidentský souboj je v mnoha ohledech jedinečný a odlišuje se od ostatních voleb. Nehraje se v něm o druhé místo. Víc než v jiných volbách záleží na osobním profilu kandidáta: jeho minulosti, morální integritě, reprezentativním vystupování. Pretendent Hradu je pod drobnohledem jako nikdo druhý.

Babiš má přitom na sobě nalepenou naprosto nevídanou koncentraci skandálů, které si s sebou odnese i do politického hrobu. Jeho skalním příznivcům jeho prohřešky nevadí, pro část nerozhodnutých voličů, které k dobytí Hradu bude potřebovat, to ale může být důvodem, proč dát hlas protikandidátovi.

Česká zkušenost s přímou volbou prezidenta je zatím jiná, ale například zkušenost ze slovenských voleb ukazuje, že často nezvítězí kandidát, který je sám o sobě silná, výrazná a polarizující politická figura. Vítězí ten, kdo dokáže vybudovat koalici na obranu právě před příliš silným favoritem.

Neschopnost a neochota budovat takovou koalici zapříčinila debakl obou pravicových kandidátů v obou druhých kolech minulých českých prezidentských voleb. Přesto měl Miloš Zeman v poslední volbě namále a svůj politický důchod dokázal odsunout o pár let hlavně díky svému charismatu, osobnímu příběhu a legendě, která mu za pomoci agresivní a štvavé kampaně pomohla zmobilizovat rozhodující část nevoličů z periferií.

Žádný druhý Zeman schopný podobné mobilizace ale dnes na české politické scéně není. Rozhodně jím není Andrej Babiš. Díky tvrdému a dlouhodobě budovanému marketingu dokáže k volbám dostat dost velký počet voličů, aby třeba vyhrál parlamentní volby, ale v prezidentské volbě potřebuje výrazně větší podporu.

Bude-li sám Babiš hlavním tématem prezidentské kampaně, má libovolný protikandidát ve druhém kole slušnou šanci ho smést, jak ostatně naznačují i dosavadní průzkumy. Vtipná twitterová glosa k tomu praví, že Babiše porazí ve druhém kole i hrábě opřené o strom. Jinak řečeno: Andrej Babiš je naprosto mizerný prezidentský kandidát, protože je příliš polarizující a množina lidí, které odpuzuje, příliš velká.

Předem prohrané bitvy?

Stanout na Pražském hradě je přitom neocenitelná a téměř nezbytná podmínka pro pozdější komfortní převzetí moci a vládnutí, nebo naopak pro výrazné znepříjemnění života nynější vládní koalici. Hlavně v momentech vládních krizí a povolebních vyjednávání se role prezidenta stává zásadní. Miloš Zeman i jeho předchůdce to ostatně poslední dvě dekády velmi dobře demonstrovali.

Současnou nelehkou situaci Babišovi paradoxně ještě více usnadňuje část protibabišovského hnutí, která se koncentruje kolem koalice SPOLU. Svou kritiku babišismu zredukovala na dvě hesla: Babiš je nepřijatelný, protože je trestně stíhán a protože spolupracoval se Státní bezpečností.

Hnutí ANO proto stačí nominovat na prezidenta někoho, kdo se Státní bezpečností nespolupracoval a není trestně stíhaný. V tu chvíli se jádro argumentace protibabišovské koalice, zaměřené na boj s Babišem jako nemorálním člověkem, zhroutí. Neodpustím si malou poznámku: V prezidentském pelotonu pak zůstane jen jeden vážný kandidát, jenž spolupracoval s komunistickou rozvědkou — paradoxně ten, který nás měl před Babišem zachránit.

Zní to banálně — ale antibabišovský narativ se banálním stal. Vládní politici rezignovali na „deagrofertizaci“ státu: z kritiky Babiše zbyl jen apel na morálku a dobrý vkus. Souhlasím s rostoucím počtem komentátorů, kteří si myslí, že Babiš nakonec na prezidenta kandidovat nebude, a místo toho vyšle do boje někoho, kdo bude méně toxický a zatížený skandály — a přitom zcela loajální. Ovládnout Hrad může Babiš i v zastoupení.

Prezidentka?

Hnutí ANO má pro nominaci na Hrad k výběru tři jména: vedle Andreje Babiše Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou. Z širšího pelotonu k vrcholu se deroucích politiků „hnutí“ jsou to právě tyto tři osoby, která ANO nejčastěji reprezentují v diskuzích, na veřejných mítincích, v parlamentních vystoupeních nebo třeba na sociálních sítích. Právě do Babiše, Havlíčka a Schillerové hnutí ANO dlouhodobě investuje největší prostředky, čas a energii při budování jejich marketingového obrazu.

Babiše jako nezpochybnitelného lídra doplňuje Schillerová, která dokáže oslovovat ženy nad čtyřicet zvláště z menších měst a venkova — ale zdaleka nejen je, a Havlíček jako druhý „zlý muž“ po Babišovi. Brabec, Radek Vondráček nebo různí regionální politici samozřejmě zcela nezmizeli, ale evidentně se nejeví jako perspektivní investice.

Pokud z prezidentského klání vyloučíme Babiše, zužuje se výběr na Havlíčka a Schillerovou. Druhá jmenovaná má přitom oproti Havlíčkovi několik výhod. Tou největší je, že by byla první žena v historii prezidentské volby s reálnou šancí zvítězit. Tím se by se vyjímala mezi ostatními kandidáty — s čestnou výjimkou Danuše Nerudové, která má však podle všeho k naději na úspěch daleko. Raději ponechám bez komentáře, že politické strany nemají ani v roce 2022 ambici postavit do boje o Hrad ženu.

Schillerová také na rozdíl od Havlíčka a Babiše staví svou prezentaci méně agresivně, snaží se vytvořit dojem hledání konsenzu — v testosteronem nasáklém prostředí je to znát. Schillerová může efektivně oslovovat své dosavadní cílové publikum, na které klasické strany ostentativně kašlou. Babiše bude mít samozřejmě za zády, bude to nepochybně její dvojče v kampani. Jen jí prostě nepůjde vyčítat, že nepatří na Hrad, protože je trestně stíhaná a že spolupracovala se Státní bezpečností.

Osobně se domnívám, že marketéři ANO počítají ještě s jedním jevem provázejícím všechny české přímé prezidentské volby. Jsem přesvědčen, že řadu nerozhodnutých voličů přesvědčila nebo v jejich volbě Zemana utvrdila vybičovaná kampaň osobních útoků, která se osobně dotýkala i jich samotných. Volba Zemana se pro ně stala protestem — nejen proti vládě, ale i proti povýšeneckému chování části městských elit a jejich bohorovné aroganci.

Nabízí se ještě jedna paralela: když na Paroubka létala vejce, dosáhl svého nejlepšího volebního výsledku. Řada váhajících voličů totiž pochopila, že žloutek symbolicky teče i po jejich čele. Také Alena Schillerová byla terčem osobních útoků zaměřených nikoli na její strašidelný výkon ministerského úřadu, ale na její sebeprezentaci a vystupování. Věřím, že ty voliče, které nedokáže dostat k volbě její samotná kampaň, k urnám doslova dotlačí twitterová úderka bojující po Knížeti a Profesorovi za Generála, proti všem malověrným a neosvíceným jedinou pravou vírou.

Co dál?

Andrej Babiš samozřejmě na prezidenta stále kandidovat může, nynější mlžení může být jen strategií, jak rozptýlit pozornost protivníků. Jsem přesvědčen, že až do voleb v loňském roce na kandidaturu zcela vážně pomýšlel. Zároveň ale počítal s tím, že parlamentní volby vyhraje a stane se premiérem. Chybělo mu k tomu ostatně jen neuvěřitelně málo a za neúspěch vděčí hlavně bezbřehé neschopnosti Jana Hamáčka a Romana Onderky.

Kdyby Babiš premiérské křeslo obhájil, byl by po Václavu Klausovi teprve druhým v dějinách České republiky. Zároveň by se stal služebně nejdéle sloužícím předsedou vlády a měl by dost času dotáhnout všechny hlavní lumpárny ke svému prospěchu. Na Hrad by nastupoval jako ultimátní vítěz, který jde završit svůj triumf. Premiér Havlíček by pak dovládl a pan prezident by definitivně vyřešil všechny své problémy z minulosti.

Jenže Babiš šel po volbách do opozice. Vlády se chopila koalice pěti politických stran, které spojil pouze ideově neukotvený odpor proti němu. S ukrajinskou krizí, kupícími se vládními skandály, přešlapy koaličních politiků a hrozící sociální katastrofou na podzim a v zimě se pro hnutí ANO otevírá zcela nová perspektiva. Průšvih s energiemi nechá vládu vyžrat až do úplného dna a zároveň bude stupňovat kampaň „Za Babiše bylo líp“, která je šikovně navržená pro použití v prezidentské kampani i do případných předčasných voleb.

Do klání o Hrad vyšle Schillerovou, která v situaci ekonomické krize a dalších okolností bude mít reálnou šanci uspět. Energii získanou z porážky vládních sil Babiš přetaví do dalšího útoku, za pomoci prezidentky zahájí totální obstrukci exekutivy a pokusí se vyvolat předčasné volby. Do nich půjde posílený vítězstvím v prezidentské volbě jako lídr protivládního povstání.

Hrad bez ANO?

Jak nástupu Schillerové nebo Havlíčka na Hrad zabránit? V prvé řadě je potřeba, aby strany vládní koalice vzaly vážně potřebu očištění státní správy od vlivu lobbistických skupin — nejen — Agrofertu. Laciný antikomunismus je pistole s jedním nábojem, který se navíc vzpříčí v hlavni.

Babiš je přitom opravdu systémovým ohrožením naší demokracie i ekonomiky. Právě tak musí jeho roli komunikovat nebabišovské síly. Je třeba tematizovat samotné hnutí ANO jako z principu nedemokratickou a demokracii i prosperitu země ohrožující organizaci. Nechci vládním stranám moc napovídat, ale dobrou ilustrací mého tvrzení by bylo objasnění, kdo otrávil Bečvu.

Kritika Babiše jako systémového problému zároveň nesmí být samoúčelná. Je třeba nastavit jasná a transparentní pravidla komunikace a oddělení velkého byznysu a politiky a umožnit efektivní kontrolu veřejných institucí, například rozšířením pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu. Celkově je třeba, aby vládní strany konečně pochopily, že žijeme v době permanentní politické kampaně, a přizpůsobily tomu svou komunikaci a marketingovou prezentaci. Není třeba pálit horentní sumy peněz. Nynější komunikace vládních politiků je jedním slovem tragická a neodráží realitu informační společnosti v roce 2022.

Pokud jde o samotné prezidentské kandidáty, nemám patrně právo dávat jednotlivým pretendentům Hradu nevyžádané rady. Dovolím si jediný apel: představte si, že je leden 2023. V zemi je patnáctiprocentní nezaměstnanost, dodávky teplé vody jsou na příděl tři hodiny denně, zálohy za energie vyletěly až kamsi na Měsíc, zdražuje jídlo a začal další covidový lockdown. V prezidentské debatě stojí proti vám Alena Schillerová a tohle všechno vám klade za vinu. Sledují vás miliony občanů, kteří si toužebně nepřejí nic jiného, než „aby bylo zase líp“.

Máte na její útok věrohodnou odpověď? Máte co nabídnout zoufalým televizním divákům? Cokoli nad rámec honosně znějících, ale bezobsažných frází? Pokud ne, dvakrát zvažte, zda se chcete do nynějšího závodu pouštět. Nebude to pro slabé žaludky a půjde doslova o všechno.

Diskuse
PK
August 22, 2022 v 15.51
Řekl bych Schillerce...

že brečí dobře, ale na špatném hrobě, protože toto všechno se děje za prezidenta Zemana, kterého si koblihy zvolily.

PK
August 22, 2022 v 16.3
A "zoufalých televizních diváků" bych se zeptal

a to nikoliv bez škodolibosti, jak jim Zeman zvýšil životní úroveň. A jaktože jsou tedy po 10 letech jeho prezidentování stále ještě "zoufalí".