Můj pes má strakatý pískací polštářek. Když chce přilákat pozornost a odvést mě od práce, chytne ho do tlamy a začne na něj pískat. Nemotornost jeho počínání a průzračnost jeho záměru jsou směšné, roztomilé — a efektivní.

Ve své přesvědčovací technice klade důraz na teatrálnost — ví, že to je účinná strategie, kterou mě dokáže v relevantním počtu případů donutit, abych si s ním hrál. Jsem o něco chytřejší, než můj pes, jistě mám lepší vzdělání a i víc životních zkušeností — ale není mi to nic platné. Jakmile pes zapíská na polštářek, patrně mě donutí hrát si s pískací hračkou taky.

Dospělí si sami sebe představují jako aktéry dospělých činností. Diskusí o politice, etice, estetice, formě a obsahu, růstu HDP nebo profesionálním sportu. Ve skutečnosti ale většinu svého času všichni věnujeme pískacím hračkám. Protože dospěláctví je až nadstavba dětské základny každého z nás, pravidelně podléháme.