V srpnu 2019, v době bouřlivých demonstrací a protestů v Hongkongu, vydala Českomoravská konfederace odborových svazů jménem svého předsedy Josefa Středuly otevřený dopis čínskému velvyslanci. V krátkém, ale úderně formulovaném textu největší česká odborová centrála vyzvala vládu Čínské lidové republiky, aby probíhající protesty nepotlačovala, ale respektovala svobodu shromažďování a projevu. Základní občanská práva a svobody, včetně svobody shromažďování, projevu a práva na stávku, mají pro společnost a její prosperitu základní význam.

V dopisu čeští odboráři zcela konkrétně požadovali, aby čínská vláda upustila od vyvíjení nátlaku na hongkongské úřady a zaměstnavatele, po nichž požadovala propouštění pracujících, kteří využili svá nezadatelná práva k občanskému protestu. Připomněli mezinárodní pakty a úmluvy, které postup čínské policie a úřady porušují, a připojili se ke stanovisku hongkongských odborářů, „svých bratrů a sester“ na vyšetření policejního násilí, propuštění zatčených a zavedení všeobecného volebního práva.

Tento dopis je pro mě dodnes jedním z nejlepších důkazů toho, že lidská a občanská práva a práva sociální nestojí proti sobě ani odděleně od sebe, ale jsou navzájem propojená. Josefa Středulu jsem od té doby i dříve opakovaně viděl mluvit o důležitosti lidských práv, nejen těch sociálních. Po vypuknutí ruské agrese proti Ukrajině mluvil o tom, že české firmy by neměly ukrajinské uprchlíky zneužívat jako levnou pracovní sílu.

Odboráři neměli a nemají v části české veřejnosti dobrou pověst. Přežívající obraz odborů jako něčeho přežilého, anachronistického, zaostalého hezky ukázala glosa redaktora týdeníku Respekt Marka Švehly komentující Středulovo rozhodnutí jít do prezidentské volby.

Podle Švehly Středula, v roce 1989 mladý muž (ročník 1967), využil „neskutečných možností“, které se po listopadu nabízely, k tomu — aby udělal celoživotní kariéru v odborech, „těch odborech, které se nikdy nezbavily odéru zbytečnosti a možná trochu směšnosti. V další části textu Švehla svůj blahosklonně nadřazený postoj sice trochu zjemnil tím, že pochválil Středulovo „charisma, slušnost a celkovou civilnost“, díky nimž dokázal porazit zažitý, nelichotivý polistopadový obraz odborových předáků, ale to je převážně právě jen ocenění jeho osobnosti, nikoli popření teze o zbytečnosti odborů.

Zbytek článku — stejně jako jeho titulek — se pak nese v duchu naléhavé otázky, čím zaplatí Středula za podporu ze strany Miloše Zemana. Pro část české veřejnosti, a nejen pro kmenové čtenáře Respektu, bude Josef Středula nepřijatelný už proto, že je odborář, že je levicový kandidát, že mu vyjádřil podporu Zeman.

To není nic překvapivého a vlastně je to dobře, protože se ve volební kampani může jasně zformulovat rozdíl mezi demokratickou pravicí a levicí, a nezůstane jen u populistického lavírování, jaké tak skvěle umí politický všežravec Andrej Babiš. To pak může přispět k rehabilitaci politiky jako takové.

To, že české odbory nabídly do soutěže o nejvyšší ústavní post v zemi kandidáta, který se voleb může zúčastnit jako obecně — příznivci i odpůrci — respektovaná těžká váha, je samo o sobě velká událost. Vlastně je to jeden z milníků polistopadového vývoje, života české demokracie.

Odbory, samozřejmá a důležitá součást skutečně vyspělých demokratických společností světa, se zbavují nesmyslné nálepky něčeho zbytečného, „komunistického“. A to je nakonec dobře pro všechny.

Ať už volba v lednu 2023 dopadne jakkoli, dá se očekávat, že Josef Středula do kampaně vnese věcnost a kompetentnost, rozhled v politických a ekonomických tématech, jímž se zdaleka nemohli vykázat mnozí kandidáti předchozích voleb, schopnost jasně a přesvědčivě argumentovat. A také již zmíněné charisma, které prostě k politice patří.

Tím nejdůležitějším ale je jeho schopnost zastávat se zároveň sociálních a občanských práv. Mohl by se stát hlasem těch skupin obyvatel, kteří nejtíživěji nesou a ponesou vlnu zdražování a reálný propad své životní úrovně, a mohl by tak učinit bez toho, že by se musel uchylovat ke xenofobní rétorice.

Konečně Středulova prezidentská kandidatura je šancí i pro sociální demokraty, kteří mu již ústy předsedy Michala Šmardy vyjádřili jasnou podporu a měli by pro jeho úspěch udělat co nejvíc. Pomůže jim to totiž zviditelnit vlastní program, a jako bonus nabídne šanci nahradit prezidenta-noční můru prezidentem, který bude sociální demokracii programově blízko a nebude mít potřebu nikoho ponižovat a mstít se za údajné staré zrady.