O nástupcích Miloše Zemana na Hradě se začalo čile spekulovat už krátce po poslední prezidentské volbě v roce 2018. Samozřejmě padalo i jméno tehdejšího hegemona české politiky Andreje Babiše, byť mnozí byli už tehdy k vyhlídkám jeho kandidatury skeptičtí.

Zatímco se Babiš dokázal prosadit i díky poměrnému systému ve sněmovní politice, málokdo si dokázal představit, jak by se majitel holdingu Agrofert a tehdejší premiér, s jehož jménem je spojeno tolik skandálů, smiřoval s reprezentativní rolí v paláci na pražských Hradčanech. Nemluvě o tom, že zdaleka nebylo jasné, zda by si ho na Hradě přála většina voličů.

Je dost možné, že si to nedokázal představit dlouho ani sám Babiš. Situace se však zásadně změnila poté, co loni — zejména souhrou šťastných okolností — získala sněmovní většinu koalice demokratických stran v čele s Petrem Fialou (ODS) a Babišovo ANO se spolu s Okamurovou SPD poroučelo do opozice; a Babišovi dosavadní koaliční spolupracovníci sociální demokraté a komunisté rovnou mimo sněmovnu.

„Andrej Babiš se ale dlouhodobě profiluje jako člověk, který se snaží působit jako efektivní manažer a akceschopný lídr, což v našem ústavním systému odpovídá spíše premiérské funkci. Sám se netají tím, že mu taková pozice vyhovuje víc,“ glosuje nesamozřejmost Babišovy prezidentské kandidatury politolog z pražské Univerzity Karlovy Aleš Michal.

„Pokud by se skutečně po volbách v roce 2021 stal předsedou vlády, na prezidenta by nejspíš nekandidoval, protože by prezidentská funkce, jíž ani po přímé volbě fakticky nepřibyly reálné pravomoci, nebyla dostatečnou motivací pro to opouštět pozici předsedy vlády,“ domnívá se pražský politolog.

Jak ale Michal podotýká, v českém ústavním systému jsou všechny instituce právě tak silné, jak jim ostatní instituce dovolí. „To ví moc dobře i Andrej Babiš a ostatní politici hnutí ANO: pokud by těžiště moci reprezentované tímto hnutím leželo na vládě s oporou ve sněmovní většině, kandidát hnutí ANO — nebo s jeho podporou — by se nepochybně objevil, nebyl by však pokládán za významnou mocenskou pozici,“ vysvětluje politolog.

Babišova optika se ale proměnila, poněvadž ANO je v opozici. Inspiraci zřejmě vidí i v „kreativním“ zacházení s ústavou, jaké tu předváděl prezident Zeman. V prezidentské funkci tak spatřuje mocenskou příležitost, která mu v situaci, kdy není důvod předpokládat, že tu vláda nevydrží až do voleb v roce 2025, otevírá prostor k uplatnění.

Byť se může zdát, že Andrej Babiš v reprezentativní a formální roli prezidenta země může představovat menší nebezpečí než jako předseda vlády, ve skutečnosti to tak vůbec být nemusí. Jsou nejméně čtyři závažné hrozby, pokud by se na Hradě skutečně ocitl.

Prezident — vydavatel třetiny médií v zemi

Přestože se Babišův holding Agrofert vždy soustředil na podnikání v oblasti zemědělství, potravinářství a petrochemie, po vstupu do politiky začal polykat velké porce mediálního prostoru. Za zlom se dodnes pokládá zejména koupě vydavatelství Mafra v roce 2013. Babiš si tak zajistil kontrolu nad dvěma nejvlivnějšími seriózními deníky MF Dnes a Lidovými novinami. Ale u toho zdaleka nezůstalo.

V roce 2014 Babišovo impérium rozšířilo nejposlouchanější komerční rádio Impuls. V roce 2018 Mafra převzala vydavatelství Bauer media s rozsáhlým portfoliem volnočasových a bulvárních titulů, jako jsou Rytmus života, Pestrý svět, Chvilka pro tebe, Žena a život nebo TV Max. Součástí Babišovy mediální divize jsou také tiskárny Mafra print a podíl v distribuční společnosti PNS.

Babiš má i díky svému dominantnímu postavení na trhu médií nepřímý vliv i na podstatnou část médií, která sám nevlastní. Ať už jde o dezinformační či manipulativní weby, které, jak potvrzují třeba měsíční analýzy Českých elfů, Andreje Babiše a jeho komunikační narativy podporují, či komerční televize: ostatně například CNN Prima News na lokálním zpravodajství spolupracuje právě s krajskými redakcemi MF Dnes.

Podle dat Mediaprojektu mělo vydavatelství Mafra v druhém pololetí loňského a v prvním pololetí tohoto roku podíl 26,12 procent na čtenářském trhu. Přední příčku drží právě od převzetí volnočasových magazínů z Bauer media. Na poli tištěných médií mu konkurují jen další oligarchové: Czech News Center (deníky Blesk, Sport, Aha! a E15, týdeník Reflex) Daniela Křetínského, Patrika Tkáče a Romana Korbačky a Vltava Labe Media (síť regionálních Deníků, časopisy Vlasta nebo Týdeník Květy) finanční skupiny Penta.

Svými tituly Mafra celkově osloví tři miliony a 233 tisíc čtenářů každý měsíc. S více než sedmi miliony reálných uživatelů je pak Babišovo vydavatelství druhým největším aktérem na českém internetu po společnosti Seznam Ivo Lukačoviče. Přes 700 tisíc posluchačů denně má také Babišovo rádio Impuls, dvojka na trhu za veřejnoprávním Radiožurnálem.

Že svůj mediální vliv Babiš jako premiér i ministr financí uplatňoval, je dobře doloženo na konkrétních případech i analýzách proměny obsahu médií Mafry po akvizici. Lidové noviny i MF Dnes krátce po převzetí opustila výrazná novinářská jména, mezi nimi investigativní reportér Jaroslav Kmenta či Robert Čásenský, kteří založili magazín Reportér, či skupina editorů a komentátorů Lidových novin v čele s šéfredaktorem Daliborem Balšínkem, kteří založili Týdeník Echo.

Pokřivený obsah Babišových médií a jejich referování o svém majiteli analyzovali v knize Žlutý baron reportéři Deníku Referendum Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá už před volbami v roce 2017. Momentů, kdy média Mafry jednala v Babišově zájmu, připravovala mu půdu pro politické kroky či podporovala jeho rétorické narativy, od té doby jen přibylo, o manipulacích existují přímé důkazy.

Jedním z nejkřiklavějších byly uniklé odposlechy, které zachytily v květnu 2017 Babiše, jak se s redaktorem MF Dnes Markem Přibilem domlouvá na zveřejnění dehonestačních materiálů o tehdejším ministrovi vnitra za ČSSD Milanu Chovancovi či ministrovi zdravotnictví Miloslavu Ludvíkovi. Přibil byl obratem po zveřejnění propuštěn, ale není žádný důvod se domnívat, že taková praxe v Mafře nepokračuje.

K zacílení a podpoře svých kampaní vedle ovlivňování zpravodajských médií Babišovi slouží také volnočasové tituly, které přebral v roce 2018. Jak opakovaně popisuje web HlídacíPes.org, v ženských a volnočasových magazínech někdejšího portfolia Bauer media po převzetí Mafrou se jméno Babiše a zejména jeho manželky Moniky a jeho dětí začaly objevovat daleko častěji.

Ať už v souvislosti se soukromým rodinným životem Babišových či dobročinných aktivit Nadace Agrofert. Bulvární tituly Mafry líčí Babiše jako „obyčejného tátu od rodiny“ a jeho manželku jako spořádanou choť, pomáhající matkám samoživitelkám.

„Z předsedy vlády Andreje Babiše sálá nefalšovaná lidskost a zájem o veškeré dění v naší zemi, kvůli kterému musí často ke své bolesti zanedbávat i svou milovanou rodinu,“ psal například magazín Čas pro hvězdy z portfolia Mafry. Nedávno zase hned několik volnočasových časopisů Agrofertu psalo o tom, že se Babiš nechal ostříhat v jednom z luxusních kadeřnictví.

Panovaly proto oprávněné obavy, nakolik dokáže využít svůj mediální vliv už ve své kampani k prezidentským volbám. „Andrej Babiš jistě určitou výhodu má, ale nemyslím si, že by byla zásadní. Ostatní zpravodajská média k němu velmi zřetelně přistupují kriticky, což se jistě odráží i v jeho strategii neúčastnit se debat a diskuzí,“ popisuje expert na mediální etiku Jan Motal. „Ani explicitní podpora významných médií nemusí být nutně výhoda, jak ukázaly americké volby v roce 2016, v nichž noviny podporovaly Hillary Clintonovou — a zvítězil Trump,“ upozorňuje ovšem Motal.

„Nezapomeňme rovněž, že většinu zpravodajského obsahu u nás lidé stále ještě konzumují z televizí a nepodceňujme význam on-line médií,“ dodává. Pokud by ale přišel s nějakou silnou agendou zvláště v závěrečné fáze kampaně, může to podle Motala výrazně ovlivnit dynamiku soutěže s Pavlem a Nerudovou — právě jeho média by mohla v nastolování agendy hrát důležitou roli. Takové možnosti ostatní kandidáti nemají.

Ve sněmovně nyní leží vládní návrh, který by současný zákaz vlastnictví médií politiky vztáhl na reálného vlastníka, nikoliv na vlastníka formálního, jako je tomu nyní. Opozice v čele s hnutím ANO — pro jehož šéfa by zákon byl velkou komplikací a mohl by jej přinutit svá média prodat — jej kritizuje.

V souvislosti s prezidentskými volbami a také připravovanou vládní legislativou proti mediálně-politickému střetu zájmů, se objevily zákulisní spekulace o tom, že Babiš plánuje Mafru prodat. Ty se nicméně cyklicky objevují už od doby, kdy ji převzal. Zájemci mají být podle webu Echo24, který informaci přinesl, fosilní miliardáři Daniel Křetínský a Pavel Tykač či majitel zbrojařské firmy Czechoslovak Group Michal Strnad.

Možné zneužívání prezidentských pravomocí

Staré klišé českých politických komentátorů zní, že prezident má v naší zemi spíš reprezentativní roli. Do značné míry skutečně ano, a vlastně to stvrzuje i sama ústava. Málokdo však ukázal, nakolik lze i s omezenými prezidentskými pravomocemi politickou scénu opakovaně paralyzovat, jako končící prezident Miloš Zeman.

Krom toho, že prezident formálně svolává a rozpouští poslaneckou sněmovnu, také odvolává předsedu a další členy vlády. Přestože tato pravomoc má být ceremoniální, končící prezident Miloš Zeman ji využíval jako reálnou — například při jmenování úřednické vlády Jiřího Rusnoka v roce 2013 nebo o pár let později, když odmítal jmenovat politiky ČSSD — Miroslava Pocheho do resortu zahraničí a Michala Šmardu do resortu kultury.

Prezident krom toho jmenuje ze soudců předsedy a místopředsedy Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu a členy Bankovní rady České národní banky. Krom toho má také pravomoc udělat amnestii a zmírňovat či zahlazovat tresty uložené soudem. Právě nové vedení Ústavního soudu bude prezident jmenovat hned v půli příštího roku, současnému předsedovi Pavlu Rychetskému končí mandát v srpnu.

Objevily se spekulace o tom, že jmenovat nového předsedu předem s odloženou platností se pokusí ještě současný prezident Zeman, jemuž končí mandát v březnu. Dosluhující prezident uvedl, že si k tomu nechává zpracovat právní analýzu.

Fialově vládě by Babiš samozřejmě mohl „zatopit“ i možností prezidentského veta přijatých zákonů. Ale zde nejde o nic, k čemu by nepřistupoval i Miloš Zeman.

O všechny uvedené pravomoci se Andrej Babiš v prezidentské volbě uchází nejen jako majitel jednoho z největších ekonomických subjektů v tuzemské ekonomice a jako největší mediální vydavatel, ale také jako člověk obžalovaný z dotačního podvodu, aktuálně stojící před soudem. „Pokud by se Andrej Babiš stal prezidentem, jistě se můžeme dočkat další epizody seriálu o jeho střetu zájmů,“ potvrzuje právník občanské organizace Transparency International Petr Leyer.

Stěžejním faktorem by podle něj byla prezidentská imunita, kterou by Babiš zvolením do úřadu získal. Babiš je spolu se svou bývalou spolupracovnicí a dnes političkou hnutí ANO Janou Nagyovou před soudem kvůli dotačnímu podvodu při stavbě rekreačního areálu Čapí hnízdo. Do Babišova případného nástupu do úřadu v březnu přitom pravomocný rozsudek s jistotou nepadne.

Podle Leyera je celkem jisté, že Babišovy kroky ve funkci by ve velké míře vyvolávaly kontroverze a pochybnosti. „Hlavním dopadem by tedy bylo především další rozdělování společnosti, nedůvěra v úřad prezidenta republiky a ve fungování státu jako celku. Těžko si lze představit, že by Babiš dokázal striktně oddělit své ekonomické zájmy od výkonu veřejné funkce a tuto funkci navíc vykonával tak, aby naopak posiloval její integritu,“ uzavírá Leyer.

Ohrožení liberální demokracie

Část českých médií — včetně Deníku Referendum — dlouhodobě varuje, že Babišův souběh politické, ekonomické a mediální moci představuje bezprecedentní hrozbu pro liberální demokracii, pokud by získal moc exekutivní. To se projevovalo v době, kdy byl Babiš předsedou vlády a jeho lidé drželi klíčové vládní resorty jako ministerstvo financí, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo průmyslu a obchodu či ministerstvo životního prostředí. Státní úřady v mnoha ohledech v podstatě tvořily součást Babišova podnikání.

S odchodem hnutí ANO do opozice po loňských volbách do určité míry bezprostřední hrozba opadla. V letošní zprávě organizace Reportéři bez hranic o svobodě médií v jednotlivých zemích si Česká republika polepšila ze čtyřicáté na dvacátou příčku — stačilo k tomu jen to, že faktický majitel klíčového mediálního domu odešel z čela vlády.

Politoložka Petra Guasti z pražské Univerzity Karlovy, která se ve svém výzkumu zabývá kvalitou demokracie, pro DR upozorňuje, že příští prezident bude jmenovat minimálně třináct soudců Ústavního soudu. Souhlas Senátu je sice pojistkou, pokud jde o personální složení, ale nikoliv ve vztahu k možné paralýze soudu.

„Žádný český prezident se svých pravomocí zcela nedržel. Václav Havel a částečně Václav Klaus ospravedlňovali pokusy vytvořit si větší prostor nad rámec svých pravomocí svou morální autoritou. Současný dosluhující prezident Miloš Zeman pak legitimitou spojenou s přímou volbou,“ říká politoložka.

„Jakýkoliv aktivistický prezident může být veto aktér, může například odmítnout jmenování ministrů či profesorů. Ve chvíli, kdy je funkční Ústavní soud, to lze řešit, ve chvíli, kdy ne, jak jsem už popisovala, může nastat paralýza demokratického systému,“ dodává.

V případě Andreje Babiše je navíc specifickým faktorem jeho absolutní kontrola nad hnutím ANO. „Ta by jeho zvolením neskončila, pouze by se proměnila její forma.“ Andrej Babiš jako prezident je tak, jak Petra Guasti shrnuje, sice nyní typově jinou, ale nadále přetrvávající hrozbou pro českou liberální demokracii.

„V nejobecnější rovině lze říci, že bývalý premiér v roli prezidenta představuje jistou hrozbu z hlediska snahy o faktické mocenské posilování role prezidenta,“ doplňuje politoložka z pražského ČVUT Vladimíra Dvořáková. „Viděli jsme to u Václava Klause i Miloše Zemana. Narušuje to ústavní systém, který má v sobě zabudovány vyvažující mechanismy, a především určuje pravidla mocenské hry,“ popisuje pro DR.

To podle Dvořákové vyvolává nejistotu a nepředvídatelnost politických rozhodnutí, což má i negativní ekonomické dopady, ale především to oslabuje právní stát. „V konkrétnější podobě pak můžeme říci, že zeslabování právního státu je cestou k prosazování neliberálních autoritářských tendencí, které vidíme například v Maďarsku,“ říká politoložka. „A není žádným tajemstvím, že režim Viktora Orbána je pro Andreje Babiše nesporným vzorem, jak bylo vidět i v jeho kampani pro parlamentní volby.“

Hnutí ANO jako prezidentská strana?

Poslední velkou otázkou je, co by znamenalo Babišovo zvolení na Hrad pro politické hnutí ANO. Václav Klaus na Hradě byl sice čestným předsedou ODS, ale stranu už fakticky neřídil. Navíc žádný předseda strany neměl nad ní takový dohled jako Babiš nad politickým hnutím ANO — jeho vztah k němu je spíše vztahem vlastníka firmy než předsedy demokratické strany.

Je těžko představitelné, že by se toho Babiš na Hradě vzdal. Z funkce prezidenta by se tak stala faktická součást stranické opozice.

„Zatím máme zkušenost s výkonem funkce přímo voleného prezidenta jen v té podobě, jak ho praktikoval Miloš Zeman. Ukazuje se, že pokud je vláda v dobré kondici a dostatečně akceschopná, pro prezidenta zbývá poměrně málo prostoru, i když je silnou politickou osobností. Jakmile ale vláda upadne do problémů, prezident je náhle daleko vlivnější, než jak by to mohlo z textu Ústavy vypadat,“ popisuje DR politolog a sociolog Jan Herzmann.

„Domnívám se, že takové klima by platilo i pro soužití Andreje Babiše s vládou Petra Fialy. Dokud bude pětikoalice soudržná a akceschopná, nemá premiér důvod se zásahů prezidenta obávat, ať už tím prezidentem bude kdokoli,“ doplňuje. Z Hradu sice může přicházet kritika těch nebo oněch vládních kroků, tu a tam může přijít nějaké prezidentské veto, ale reálnou politiku by to podle Herzmanna nijak zásadně ovlivnit nemělo. „Výraznou změnu bych čekal až ve volební kampani před příští volbou do Poslanecké sněmovny, tedy v roce 2025 — tam by asi Andrej Babiš vládě zatápěl ve prospěch hnutí ANO,“ míní politolog.

Opačně to vidí politolog Lubomír Kopeček z brněnské Masarykovy univerzity. „Je zjevné, že zvolení Andreje Babiše by pro stávající vládu znamenalo nevítaný problém, protože by de facto pokračoval opoziční prezident,“ vysvětluje Kopeček. „Rozdíl by byl v tom, že Zeman ve funkci dožívá, je starý a nemocný a jeho agilita je tím výrazně ovlivněná. Andrej Babiš je naproti tomu nesrovnatelně vitálnější, navíc by v případě zvolení v lednu 2023 za sebou měl čerstvý mandát od voličů a silného spojence v ANO jako největší opoziční straně.“

Podstatnou je také otázka, zda a jaký by Babišovo zvolení mělo dopad na českou politiku ve smyslu rozložení volební podpory. Z hlediska hnutí ANO by to zřejmě znamenalo, že by muselo najít nového lídra pro sněmovní volby, což by mohlo vést k oslabení preferencí hnutí ANO.

Politolog Jakub Lysek z olomoucké Univerzity Palackého v Babišově případném zvolení hrozbu pro hnutí ANO nevidí. „Voliči ANO mají hnutí spjaté s Andrejem Babišem a nevnímají, kde kandiduje, či nekandiduje, v jakém kraji, či v jaké exekutivní roli je. Vzpomeňme si na lokální a senátní volby,“ říká.

„Podporu ANO dnes určuje hlavně to, že je reprezentantem levicových voličů, v čemž téměř zcela nahradila sociální demokraty a komunisty. Stávající energetická krize, vysoká inflace a pokles životní úrovně ANO umožňují poměrně jednoduchou a efektivní kritiku vlády zleva,“ dodává pak politolog Lubomír Kopeček.

Babiš na Hradě by prostě řečeno politickému hnutí ANO dal novou mocnou zbraň v politickém zápase. Na základě dosavadního Babišova působení v politice není třeba mít žádné iluze o tom, že by beze zbytku funkce využíval v zájmu svých privátních a politických zájmů.