Babiš na Hradě: hrozba pro nezávislost justice i demokracii jako takovou
Vojtěch PetrůBabišův vstup na Hrad by znamenal, že by se nejvyšší ústavní funkce stala součástí jeho politicko-ekonomického impéria, kterou by bez skrupulí využíval v rámci mocenského zápasu. Jaké jsou konkrétní hrozby podle českých politologů?
O nástupcích Miloše Zemana na Hradě se začalo čile spekulovat už krátce po poslední prezidentské volbě v roce 2018. Samozřejmě padalo i jméno tehdejšího hegemona české politiky Andreje Babiše, byť mnozí byli už tehdy k vyhlídkám jeho kandidatury skeptičtí.
Zatímco se Babiš dokázal prosadit i díky poměrnému systému ve sněmovní politice, málokdo si dokázal představit, jak by se majitel holdingu Agrofert a tehdejší premiér, s jehož jménem je spojeno tolik skandálů, smiřoval s reprezentativní rolí v paláci na pražských Hradčanech. Nemluvě o tom, že zdaleka nebylo jasné, zda by si ho na Hradě přála většina voličů.
Je dost možné, že si to nedokázal představit dlouho ani sám Babiš. Situace se však zásadně změnila poté, co loni — zejména souhrou šťastných okolností — získala sněmovní většinu koalice demokratických stran v čele s Petrem Fialou (ODS) a Babišovo ANO se spolu s Okamurovou SPD poroučelo do opozice; a Babišovi dosavadní koaliční spolupracovníci sociální demokraté a komunisté rovnou mimo sněmovnu.
„Andrej Babiš se ale dlouhodobě profiluje jako člověk, který se snaží působit jako efektivní manažer a akceschopný lídr, což v našem ústavním systému odpovídá spíše premiérské funkci. Sám se netají tím, že mu taková pozice vyhovuje víc,“ glosuje nesamozřejmost Babišovy prezidentské kandidatury politolog z pražské Univerzity Karlovy Aleš Michal.
„Pokud by se skutečně po volbách v roce 2021 stal předsedou vlády, na prezidenta by nejspíš nekandidoval, protože by prezidentská funkce, jíž ani po přímé volbě fakticky nepřibyly reálné pravomoci, nebyla dostatečnou motivací pro to opouštět pozici předsedy vlády,“ domnívá se pražský politolog.
Jak ale Michal podotýká, v českém ústavním systému jsou všechny instituce právě tak silné, jak jim ostatní instituce dovolí. „To ví moc dobře i Andrej Babiš a ostatní politici hnutí ANO: pokud by těžiště moci reprezentované tímto hnutím leželo na vládě s oporou ve sněmovní většině, kandidát hnutí ANO — nebo s jeho podporou — by se nepochybně objevil, nebyl by však pokládán za významnou mocenskou pozici,“ vysvětluje politolog.
Babišova optika se ale proměnila, poněvadž ANO je v opozici. Inspiraci zřejmě vidí i v „kreativním“ zacházení s ústavou, jaké tu předváděl prezident Zeman. V prezidentské funkci tak spatřuje mocenskou příležitost, která mu v situaci, kdy není důvod předpokládat, že tu vláda nevydrží až do voleb v roce 2025, otevírá prostor k uplatnění.
Byť se může zdát, že Andrej Babiš v reprezentativní a formální roli prezidenta země může představovat menší nebezpečí než jako předseda vlády, ve skutečnosti to tak vůbec být nemusí. Jsou nejméně čtyři závažné hrozby, pokud by se na Hradě skutečně ocitl.
Prezident — vydavatel třetiny médií v zemi
Přestože se Babišův holding Agrofert vždy soustředil na podnikání v oblasti zemědělství, potravinářství a petrochemie, po vstupu do politiky začal polykat velké porce mediálního prostoru. Za zlom se dodnes pokládá zejména koupě vydavatelství Mafra v roce 2013. Babiš si tak zajistil kontrolu nad dvěma nejvlivnějšími seriózními deníky MF Dnes a Lidovými novinami. Ale u toho zdaleka nezůstalo.
V roce 2014 Babišovo impérium rozšířilo nejposlouchanější komerční rádio Impuls. V roce 2018 Mafra převzala vydavatelství Bauer media s rozsáhlým portfoliem volnočasových a bulvárních titulů, jako jsou Rytmus života, Pestrý svět, Chvilka pro tebe, Žena a život nebo TV Max. Součástí Babišovy mediální divize jsou také tiskárny Mafra print a podíl v distribuční společnosti PNS.
Babiš má i díky svému dominantnímu postavení na trhu médií nepřímý vliv i na podstatnou část médií, která sám nevlastní. Ať už jde o dezinformační či manipulativní weby, které, jak potvrzují třeba měsíční analýzy Českých elfů, Andreje Babiše a jeho komunikační narativy podporují, či komerční televize: ostatně například CNN Prima News na lokálním zpravodajství spolupracuje právě s krajskými redakcemi MF Dnes.
Podle dat Mediaprojektu mělo vydavatelství Mafra v druhém pololetí loňského a v prvním pololetí tohoto roku podíl 26,12 procent na čtenářském trhu. Přední příčku drží právě od převzetí volnočasových magazínů z Bauer media. Na poli tištěných médií mu konkurují jen další oligarchové: Czech News Center (deníky Blesk, Sport, Aha! a E15, týdeník Reflex) Daniela Křetínského, Patrika Tkáče a Romana Korbačky a Vltava Labe Media (síť regionálních Deníků, časopisy Vlasta nebo Týdeník Květy) finanční skupiny Penta.
Svými tituly Mafra celkově osloví tři miliony a 233 tisíc čtenářů každý měsíc. S více než sedmi miliony reálných uživatelů je pak Babišovo vydavatelství druhým největším aktérem na českém internetu po společnosti Seznam Ivo Lukačoviče. Přes 700 tisíc posluchačů denně má také Babišovo rádio Impuls, dvojka na trhu za veřejnoprávním Radiožurnálem.
Že svůj mediální vliv Babiš jako premiér i ministr financí uplatňoval, je dobře doloženo na konkrétních případech i analýzách proměny obsahu médií Mafry po akvizici. Lidové noviny i MF Dnes krátce po převzetí opustila výrazná novinářská jména, mezi nimi investigativní reportér Jaroslav Kmenta či Robert Čásenský, kteří založili magazín Reportér, či skupina editorů a komentátorů Lidových novin v čele s šéfredaktorem Daliborem Balšínkem, kteří založili Týdeník Echo.
Pokřivený obsah Babišových médií a jejich referování o svém majiteli analyzovali v knize Žlutý baron reportéři Deníku Referendum Jakub Patočka a Zuzana Vlasatá už před volbami v roce 2017. Momentů, kdy média Mafry jednala v Babišově zájmu, připravovala mu půdu pro politické kroky či podporovala jeho rétorické narativy, od té doby jen přibylo, o manipulacích existují přímé důkazy.
Na rozdíl od dvou předchozích přímých voleb, které jsem úspěšně odignoroval, tentokrát to nepůjde. Jak bylo řečeno, "urputné hovado" se prostě nesmí stát českým prezidentem.
Překvapilo mě , že ani nebylo tak těžké najít toho, komu dám hlas. Budu volit generála Pavla.
1) Je to napravený hříšník a ti jsou nejlepší, mnohem lepší než světci, proroci, čistí kariéristé atd.
2) V boji prokazatelně předvedl statečnost, čest a dobré rozhodování.
3) Dokáže se bez problémů pohybovat na nejvyšší mezinárodní úrovni.
Dobré argumenty, jen dvě drobné doplňující otázky:
a) V jakém boji, že to bylo, kde prokázal svou statečnost?
b) Když někdo lže a zapírá chybí své minulosti, odkdy se tomu říká napravený hříšník?
Dík za odpověď.
a) 1992 v srbské Krajině, ale to vy moc dobře víte, nedokážu rozklíčovat smysl otázky.
b) Pro napravení hříšníka je klíčové, jestli se skutečně vzdal svého pochybení a to si myslím, že se stalo. Že se do toho zapletl v rámci předvolebního boje je chyba, ale opravdu pochybuju, že je to pořád zakuklený komunistický rozvědčík.
Také soudím, že je namístě zvolit prezidentem generála Pavla.
Takže statečnost = 0
A co se napraveného hříšníka týče -- nevyčítám nikomu jeho komunistickou minulost, ani spolupráci s tehdejší tajnou policií nebo rozvědkami. Lhaní, kariérismus a zbabělou neschopnost své minulé viny nikoliv veřejně vytrubovat, ale nezapírat -- to považuji u potenciálního prezidenta dost vážnou vadu a nemluvím o věcech starších než třetina potenciálních prezidentských voličů.
Tu komunistickou atd. minulost nesoudím, protože jsem potkal jsem jak v minulém režimu , tak po jeho pádu dost lidí, kteří se k tomu dostali pochopitelnými cestami . Například kapitán Kuřátko, se kterým jsem absolvoval svůj největší vojenský malér, byl zřejmě osobně statečnější a slušnější člověk než bych to řekl o sobě -- přišel do armády z děcáku a ta banda zelenejch mozků bylo to nejpodobnější rodinnému teplu, co do té doby zažil. Ve svých pětadvaceti letech byl poprvé konfrontován -- dobře, konfrontoval jsem ho, sám by na to asi nepřišel, ale svědčí o jeho naivitě, ne o lhostejnosti -- se situací, kdy buďto poruší zvyky smečky, a to, co mu vtloukali do hlavy, nebo pošle na pár let do kriminálu slušného nevinného kluka. Rozhodl se tehdy jako člověk a protože to naštěstí neodskákal, tak se to z jeho kádrových materiálů historik asi nikdy nedoví.
Zajímavá úvaha (mj.) Erika Besta, proč nevadily Pavlovy "hříchy mládí" při jeho volbě na předsedu vojenského výboru NATO:
Ono nebude špatné tam mít někoho, na koho kdyžtak něco máme... :) (parafráze)
Asi máte pravdu pane Profante.
Vlastně nechci nikoho z nich za prezidenta a celou tuhle pompézní volbu nejvyššího kladeče nechápu. Nicméně pokud to nebude Babiš, nějak to snesu. Stejně se z toho vítěz zblázní a teprv se uvidí, jaký prezident to bude.
Budu se k tomu tedy muset postavit jinak -- na první kolo kašlu, pokud nebude ve druhém Babiš, kašlu i na druhé a nechám výběr na lidu. Jedině v případě postupu Babiše do druhého kola v něm budu hlasovat pro jeho protikandidáta, ať to bude kdokoliv.
Nic lepšího mě nenapadá.
Ano, plně souhlasím. Úřad bych zrušil, ale přímá volba je prostě pitomost.
Všichni víme, jak těžké je měnit ústavu. Zrušit funkci prezidenta, to je stejně nereálné jako intronizovat krále (čehož se také najdou zastánci). Navíc by z toho nic dobrého nekoukalo. Nejen, že hlavu státu téhož typu mají všude kolem, v Německu, Rakousku, Polsku, Slovensku.
Existence nejvyšší autority, jejíž pravomoci jsou ústavně dány jako značně limitované, ale jež zároveň má podstatný význam symbolický a legitimační, působí proti pokušením (jak politiků, tak voličstva) učinit z šéfa exekutivy (víceméně) diktátora.
Proč jsem se výše vyslovil pro prezidentského kandidáta Petra Pavla?
Za 30 let samostatné ČR (ano, větší Československo bude ještě tento týden historií již takhle dlouho) jsme se třemi prezidenty, kteří setrvali ve funkci shodně po deseti letech, udělali nezanedbatelné zkušenosti. Tou hlavní bylo, že ač Klaus a Zeman byli orientováni ekonomicky, jejich působení v nejvyšší funkci stejně ovlivňovalo především sféru zahraniční politiky. Týkalo se především vztahu k EU, Rusku a Číně (a tak i k USA). Bylo přitom napácháno mnoho škody. (Prezident Zeman se nyní snaží dát co nejvíce najevo, že je na straně napadené Ukrajiny. Pozdě, ale přece, říká se. Jeho ještě "včera" nadšení stoupenci na něj proto také koukají jako vrány.)
Že je prezidentská funkce těžká, nenapsal pouze (ve svém abdikačním dopise) T. G. Masaryk. Osudy nejedné z našich většinou silných prezidentských osobností o tomto dobře svědčí. Nyní je situace zase, abych tak řekl, velmi otevřená. Nemálo lidí si to stále neuvědomuje. Vždyť v médiích se pořád něco vaří, aby měly co horkého prodat, takže běžnému člověku otupěly smysly. Co že to povídal (nějaký) Medveděv? A no jó!
Nový nejvyšší představitel státu musí být připraven doslova na všechno a potřebuje mít předpoklady konat rozhodně a přitom rozvážně a předvídavě. Musí mít, jako vrchní velitel armády, jasnou představu, co je třeba a co je možné. Měl by se zkrátka vyznat ve vojenské oblasti a strukturách. Zde je přednost generála Pavla ohromná a nesporná.
Pochyby ohledně jeho minulosti nezohledňují v dostatečné a přitom rozumné míře realitu. Všechno totiž chtít nemůžeme. Ostatně dnes nejvíce komunistickou minulost Pavlovi vyčítají ..obdivovatelé komunistické minulosti. Parafráze pana Václavů pomíjí, že na Západě vybírali perspektivního zástupce ze zemí s mladou politickou demokracií mnohokrát (týkalo se to dříve též Řeků, Portugalců či Španělů) a často tak činil rovněž soukromý sektor. Pragmatismu sice jistě nemá být nadmíru, ale ani našeho kádrování (v duchu nezapomínajících Klause či Zemana), jež je mocné dostihnout a zapudit každého, ať běhal jako Zátopek, nebo zpíval jako Gott.
Za sebe přidám ještě jeden argument pro Pavla, jenž snad trošičku býval Šavlem. Vhodný věk. Nemyslím si, že by prezident měl být starý. (Např. Reagan byl zvolen na poslední chvíli, neboť tehdy byla účast v první volbě celkem rozumně limitována věkem pod sedmdesát let). Na druhou stranu by prezident neměl být ani příliš mladý. V listopadu 1989 bylo nadějné kandidátce Danuši Nerudové pouhých deset let. Ještě před pěti lety, pro nás již starší vlastně včera, byla osobou zcela nevlivnou a neznámou. Při vší úctě, takhle se mají startovat prezidenti?
Svého favorita jsem si určitě nevybral proto, že Pavel a Havel se rýmuje.
Pavel Kolařík, informatik
26. prosince 2022 v 20.17
Ruská filcka Václavů nám sem cpe ruského švába Besta.
Budeme to "na něj mít" už vždycky. Internet nezapomíná.
No, jen abyste to stihli pořešit než přijde demence, My-Kolaříku. Ve vašich postech již lze rozpoznávat první varovné signály...
Tak jsem si přivstal, Kolaříku, a musím konstatovat, že vy jste s tím "pluralis maiestaticus" fakt komická postava... :)
Ach jo, teď abych se v duchu omluvil Danuši Nerudové. Doteď jsem její výrok o komplikacích, které pro ni v kampani představuje fakt, že "je mladá a krásná" považoval za jeden z nejpitomějších kandidátských výroků -- což v konkurenci Babiše a některých exotů na chvostu kandidátky lze považovat za pozoruhodný výkon.
A Vy mi to takhle rozvracíte. Ona paní profesorka je se svými čtyřmi křížky pro Vás na prezidentku mladá. A navíc nepamatuje normalizaci.
Občas se hádám s jejími vrstevníky, kteří si ten minulý režim idealizují, a dokážou mě občas vytočit. Například, když se o zemi, ve které byl záměrný nedostatek hormonální antikoncepce a případné žádosti o interrupci rozhodovala smečka místních drben a stranických pablbů (ti chytřejší v takové komisi nikdy nebyli), dovím, že byla ohledně svobodné volby matky liberálnější než režim po roce 89.
Ale vím, že v tom hádání se je závist -- taky bych to rád nepamatoval a fakt, že pamatuji, rozhodně nepovažuji za ctnost. Při pohledu na jednání mých vrstevníků, některé pamatuji z minulého režimu jako lidi s neohebnou páteří a zvláště při pohledu na to, jak snadno zapomínají, že „svoboda je vždy jen svobodou pro ty, kteří smýšlejí jinak“ rozhodně nevěřím, že by zkušenost minulého svinstva nějak člověka upevnila či imunizovala ohledně svinstech současnosti . A stařecké žvatlání, které vysvětluje Pavlův kariérismus, Babibišovu zbohatlickou chamtivost, afinitu zubožených a ponížených k dočasně úřadujícímu hlavnímu nepříteli Západu nebo Fialovu sociální bezohlednost jako přežitky minulého režimu, na to se ještě necítím dost stár.
Výše jsem napsal, že argument vhodného věku přidávám za sebe. Samozřejmě chápu, že např. prvovolič se může na věc dívat jinak. Podvědomě, možná i vědomě, bude třeba preferovat kandidáta, který se na ZŠ učil již angličtině (a ne ruštině), či který už měl (či chtěl mít) před maturitou "pecko".
"Na tuto pozici hledáme mladého flexibilního člověka do 25 let s patnáctiletou praxí v oboru", je vtip, jenž se týká i hledání nového prezidenta.
Hlasovat v případech jako je např. nadcházející volba, v níž budeme vybírat jedince, nikoli kolektiv (stranu), je vlastně značně na pováženou. Co o kandidátech všechno nevíme! Povzbudit nás může nejspíš jen vědomí, že jiní nebudou (většinou) pociťovat svou zodpovědnost tak tíživě. (Chybu, že jsem se minulého "přebírání" mezi Milošem Zemanem a (vládním) Karlem Schwarzenbergem zcela výjimečně neúčastnil, proto opakovat rozhodně nebudu).
Pane Profante, dovolím si říci to takhle... Kdybyste kandidoval na prezidenta (a zvlášť, měl-li byste jakousi šanci na zvolení), dal bych Vám svůj hlas! Nebyl bych si sice jist mnohým, včetně toho, zda se na tu funkci aspoň trochu hodíte, ale mohl bych Vás, což je důležité, vnímat jako svého reprezentanta. Je mi zkrátka jasné, že víte, co napsal Hašek, a totéž tuším i v případě ohromné spousty dalších pro mě samozřejmých a podstatných, zažitých "věcí". V případě čtyřicátnice Nerudové, která se zabývala, osobně důvodně pochybuji, že úspěšně, otázkou spravedlivých důchodů, bych si byl jist především tím, že o většině z nich nemá asi ani "ánung". Do jisté míry totéž samozřejmě platí také o skoro 20 let starším generálovi. Ten však mě (nám) blízké sféře neobětovaný čas věnoval něčemu, co z něho jako z českého prezidenta může udělat potřebného (poněkud) krizového vůdce...
Nejlepší by stejně bylo hodinu si s každým z kandidátů popovídat.
V prvé řadě přeji alespoň nadějný, ještě lépe šťastný Nový rok.
Dokonce i válka je příliš vážná věc, aby mohla přenechat generálům. Natož mír.
Prezidentský úřad nemá být v České republice exekutivní a pokud by se měl prezident stát krizovým vůdcem, asi bych zvažoval emigraci na Slovensko.
Jednak mám vzhledem k pokročilému věku obavu z politiků, kteří vůbec přijímají slova jako "vůdce" nebo "vůdcovství" (byť v angličtině), jednak jsem bytostně přesvědčen, že politik není k tomu, aby byl krizový manažer. A kdyby to ještě navíc byl zelený mozek ...
Ale souhlasím s Vámi, volíme mezi profláknutými existencemi a zajíci v pytli. A ani mezi těmi, ani mezi těmi není nikdo, kdo by budil alespoň důvěru, že se funkčním obdobím promlčí, natož že by k něčemu byl.
Možno to souvisí s tím, že Dubček nekandiduje na Hrad. A určitě s tím, že nekandidoval nikam v roce 1989 (a nekomplikoval tak situaci).
Jinak byl Dubček člověk, který se opakovaně pokoušel překročit svůj stín a jeho ztroskotání mělo punc tragiky -- v režii mimořádně schopného a cynického manipulátora Husáka to byl samozřejmě tragikomický punc, ale přesto...
A nechci lhát, poznal jsem ho v letech 89-92 osobně a měl jsem ho lidsky rád.
Pavel Kolařík, informatik
29. prosince 2022 v 8.58
Jinak dnešní chvilka české gramatiky
"Pro 1. kolo jsem si sice vybral někoho jiného" je konstatování v 1. osobě jednotného čísla.
Myslím, že to vidíme všichni, a je nám to všem jasné.
Ano pane Kolaříku, to je opravdu v 1.osobě jednotného čísla.
Nicméně výrok:
"Budeme to "na něj mít" už vždycky."
(podobně jako váš výrok v jiné diskusi: "Víme vše, co jsme potřebovali vědět.") *)
je bezpochyby v plurálu. Pokud to není míněno jako "pluralis maiestaticus", pak se zřejmě považujete za jakéhosi samozvaného mluvčího nějaké blíže neurčené komunity. I tak je to dost legrační... :)
*) https://denikreferendum.cz/clanek/34615-ukrajinske-vitezstvi-v-chersonu-prvni-dejstvi-valky-skoncilo