↗

Tohle je obrázek, který nikdo ve vládě — naštěstí — už nechce znovu vidět. Foto Michal Čížek, AFP

Ve světle poslední vládní aféry týkající se jmenování Petra Mlejnka do čela rozvědky (Úřadu pro zahraniční styky a informace), která nakonec skončila jeho vynucenou rezignací, se rozhořely v médiích úvahy na téma, zda se vláda Petra Fialy nerozpadne. Přispěl k tomu i obrat Pirátů, kteří nejdříve podpořili společné vládní stanovisko, že má Mlejnek zůstat ve funkci, aby později — i ve světle nově se vynořujících informací — zaujali k Mlejnkovi kritický postoj.

Opozice navíc požaduje navzdory rezignaci Mlejnka i rezignaci ministra vnitra Víta Rakušana, který se v podobě výběru Mlejnka do čela rozvědky zjevně dopustil další chyby ve výběru lidí do důležitých pozic. Požadavek opozice na odchod Rakušana se dokonce stal jedním z hlavních důvodů pro vyvolání hlasování o nedůvěře vládě, které ovšem vzhledem k poměru sil mezi opozicí a koalicí ve Sněmovně skončilo předvídatelným neúspěchem.

Pod palbu kritiky se dostal i ministr průmyslu a obchodu, též nominovaný hnutím STAN, Josef Síkela, za pomalou přípravu strategii pro boj s rostoucími cenami energií. A popularita vlády i premiéra Fialy se postupně propadají v průzkumech veřejného mínění.

Faktor Babiš, faktor Zeman

Komentátoři, kteří předpovídají, že se vláda brzy rozpadne, možná dokonce před koncem funkčního období prezidenta Miloše Zemana, neberou v úvahu důvody, pro které vláda vznikla. Tím hlavním je Andrej Babiš.

Koalice SPOLU a PirStan, které nyní tvoří vládu složenou z pěti stran, vznikly primárně kvůli Babišovi — s cílem zabránit mu, aby se znovu stal premiérem. To se podařilo, jakkoliv těsně.

Ideově ne zcela sourodá vládní koalice vznikla, a nyní drží dál pohromadě, též zejména kvůli Babišovi, který po volbách zůstal v politice a postavil se do čela opozice. Pro koalici tak trvá nebezpečí, že by se Babiš v případě jejího rozpadu mohl vrátit do čela vlády, což je scénář, který činí jakékoliv vnitřní spory v koalici či vnější tlaky na rozpad koalice podružnými.

Druhým důvodem pro vznik koalice byl Miloš Zeman. Bylo zřejmé, že pokud nestane v čele vlády někdo jiný než Babiš, pro nějž byl Zeman hlavním spojencem, bude pokračovat neúměrný vliv Zemana na domácí a zahraniční politiku.

Lídři koaličních stran dobře vědí, že pokud by případný pád vlády pustil Zemana znovu do hry, mohla by Česká republika ještě v závěrečných měsících Zemanova prezidenství zažít další politický kolotoč za hranou ústavy. Je tedy jasné, že koalice udělá vše pro to, aby Zeman už nemohl využít svoje pravomoci, které se týkají třeba i jen odvolávání a jmenování jednotlivých ministrů.

Ring volný po prezidentské volbě

Po nástupu nového prezidenta se ale situace ve vládní koalici může radikálně změnit. Nestane se tak pravděpodobně pouze v případě, že by se prezidentem stal Babiš nebo někdo jiný ze zemanovsko-babišovského tábora. Raison d'être pro pokračování koalice, jakkoliv rozklížené skandály a možnými vnitřními spory, by v takovém případě zůstal zachován.

Stane-li se ale prezidentem někdo, kdo nebude zaujímat vůči současné vládní koalici a priori nepřátelský postoj, bude paradoxně soudržnost koalice ohrožena. Některé z důvodů, pro které by se vládní koalice mohla rozpadnout, jsou přitom nabíledni už nyní.

Jeden je ideologický. Zatímco občanští demokraté, lidovci, hnutí Starostů a nezávislých, i TOP 09 se zatím víceméně shodnou na ekonomické politice, kterou ve vládě určuje ODS, Piráti mají nejspíš už nyní s politikou, v níž přežívá někdejší poblouznění ODS a TOP 09 neoliberalismem, problém. Pokud se bude ekonomická situace zhoršovat a ve společnosti poroste napětí kvůli nedostatku solidarity či vnímání vládní politiky jako sociálně nespravedlivé, těžko budou moct dál mlčet jen proto, aby zachovali jednotu koalice.

Ve vládní koalici ale tvoří napětí i jiné ideologické příkopy, které se eventuálně mohou stát nepřekročitelnými. Jedním jsou různé pohledy na evropskou politiku, zejména na přijetí eura a na postoje České republiky k Maďarsku. ODS stojí osamocena proti zbytku koalice se svým odmítáním snahy třebas i jen zahájit proces přijímání společné evropské měny; a spolu s částí lidovců je osamocena i v postojích k Maďarsku.

Druhým jsou kulturně-politická témata, jako jsou manželství lidí stejného pohlaví a Istanbulská smlouva, která dělí strany koalice nikoliv podle pravolevých linií, ale štěpí ji podle konzervativních a liberálních postojů. Zde jsou na jedné liberální lodi Piráti spolu s většinou TOP 09 a STAN, zatímco na té konzervativní jsou spojenci ODS a lidovci.

Pokud zmizí tlak na to, aby koalice za každou cenu vydržela pohromadě, obnaží se znovu také rozdíly mezi oběma volebními koalicemi. A koalice PirStan navíc definitivně zmizí z politické scény i jen jako možný scénář pro budoucí spolupráci obou subjektů.

Scénáře rozpadu

Pokud by se vládní koalice začala drolit, protože by se už nemusela bát návratu Babiše k moci, nebo by se alespoň nemusela strachovat o to, jak se zachová v případě vládních změn prezident, lze si představit několik scénářů. Tím nejpravděpodobnějším je odchod Pirátů z koalice, což by znamenalo, že koalice by ještě stále měla většinu 104 hlasů. Vládní změny by se tak mohly uskutečnit takříkajíc za pochodu — bez pádu vlády.

Pro Piráty může v případě rostoucích problémů — způsobených do značné míry ideologickým pojetím ekonomické politiky ze strany ODS — lepší být opoziční stranou. Se čtyřmi poslanci by sice byli zdánlivě slabou opoziční stranou, ale vzhledem k tomu, že ANO a SPD jsou nesystémové subjekty, mohli by jako jediní hrát roli konstruktivní, demokratické opozice.

To by mohl pro příští volby být lepší vklad, než se potácet na chvostu vládní politiky určované ODS.

Vládní koalice by se ale také mohla rozpadnout podle linie, kterou určil předvolební boj. Tedy tak, že by ve vládě zbyly strany koalice SPOLU, zatímco Pirátská strana a hnutí STAN by z ní odešly společně. Pokud by tento odchod byl doprovázen srozuměním, že Piráti a STAN nenechají při případném hlasování o nedůvěře menšinovou vládu SPOLU padnout, bude-li bude vyvoláno ANO a SPD, mohla by Fialova vláda dovládnout až do konce volebního období.

Co by odchod do opozice znamenal pro Piráty, už bylo nastíněno výše. Pro STAN by to možná byla příležitost k vnitřnímu úklidu a přeměně spíše horizontálně poskládaného konglomerátu různých lokálních a regionálních funkcionářů ve skutečnou stranu.

Téměř jisté ale je, že až do druhé poloviny ledna, kdy budou známy výsledky prezidentské volby, vládní koalice přežije v nezměněné podobě. A to i kdyby v důsledku energetické krize čelila silným sociálním nepokojům a ještě hlubšímu propadu popularity než nyní.

Návrat dua Zeman-Babiš k moci, i třeba jen na krátkou dobu, by mohl být za současné krizové situace skutečnou katastrofou. Politici vládní koalice si to, zdá se, dobře uvědomují.