Vláda vydrží v současném složení. Přinejmenším do prezidentské volby
Jiří PeheVláda je sice pod vnějšími tlaky a přirozeně v ní bude narůstat i vnitřní napětí, ale nejméně do prezidentské volby zůstane pohromadě. Potřeba nepustit už tandem Babiš-Zeman k moci je naštěstí spolehlivým tmelem.
Ve světle poslední vládní aféry týkající se jmenování Petra Mlejnka do čela rozvědky (Úřadu pro zahraniční styky a informace), která nakonec skončila jeho vynucenou rezignací, se rozhořely v médiích úvahy na téma, zda se vláda Petra Fialy nerozpadne. Přispěl k tomu i obrat Pirátů, kteří nejdříve podpořili společné vládní stanovisko, že má Mlejnek zůstat ve funkci, aby později — i ve světle nově se vynořujících informací — zaujali k Mlejnkovi kritický postoj.
Opozice navíc požaduje navzdory rezignaci Mlejnka i rezignaci ministra vnitra Víta Rakušana, který se v podobě výběru Mlejnka do čela rozvědky zjevně dopustil další chyby ve výběru lidí do důležitých pozic. Požadavek opozice na odchod Rakušana se dokonce stal jedním z hlavních důvodů pro vyvolání hlasování o nedůvěře vládě, které ovšem vzhledem k poměru sil mezi opozicí a koalicí ve Sněmovně skončilo předvídatelným neúspěchem.
Pod palbu kritiky se dostal i ministr průmyslu a obchodu, též nominovaný hnutím STAN, Josef Síkela, za pomalou přípravu strategii pro boj s rostoucími cenami energií. A popularita vlády i premiéra Fialy se postupně propadají v průzkumech veřejného mínění.
Faktor Babiš, faktor Zeman
Komentátoři, kteří předpovídají, že se vláda brzy rozpadne, možná dokonce před koncem funkčního období prezidenta Miloše Zemana, neberou v úvahu důvody, pro které vláda vznikla. Tím hlavním je Andrej Babiš.
Koalice SPOLU a PirStan, které nyní tvoří vládu složenou z pěti stran, vznikly primárně kvůli Babišovi — s cílem zabránit mu, aby se znovu stal premiérem. To se podařilo, jakkoliv těsně.
Odchod (předčasný) Pirátů z vládní účasti by ovšem také mohl znamenat riziko, že poté zmizí v politické bezvýznamnosti. Všechno by záleželo na tom, do jaké míry by skutečně dokázali hrát roli aktivní opozice; tedy mediálně účinně kritizovat vládu, jíž byli nějaký čas sami součástí.
Já pořád nemůžu uvěřit, že bude Babiš kandidovat na prezidenta. Co by na tom Hradě dělal? Je to muž akce, vybudoval a řídí obchodní impérium, vybudoval a řídí soukromou politickou stranu, byl českým premiérem... ... ... na Hradě se sice občas něco děje, ale celkově je to nuda.
Vždyť se jasně rýsuje budoucí vládní koalice ANO + SPD s dominantním postavením ANO a nemusí to trvat až do řádných voleb.
Prostě se mi zdá, že ANO do prezidentských voleb nasadí Schillerovou a Babiš povede ANO k vítězství v parlamentních volbách.....
............ takže bude koalici strašit celou dobu její vlády v časech hospodářské krize, která bezpečně zajistí její příští nevýhru, jak by řekl V.K.
Slovíčkařit není nutné.
Navíc on by ve druhém kole s vysokou pravděpodobností pohořel, to by byl totální antiBabiš a volit bych šel snad i já, i když prezidentskou volbu ignoruji.......... takže viz výše.
Tento název kdysi proslulého románu L. Mňačka je možno použít pro vysvětlení, proč Babiš může toužit po prezidentském postu přesto, že "je tam nuda". Kdo jednou požil drogu moci, ten už se jí nikdy nechce vzdát; naopak chce stále víc a větší dávky. A nedá se nic dělat, pozice hlava státu je 1. nominálně nejvyšší, a 2. té si Babiš ještě neužil, zatímco premiérského postu už ano.
A za další - a na to nelze zapomínat - nad Babišem stále ještě visí Damoklův meč trestního stíhání. A jako prezident by byl ovšem nepostižitelný. Respektive by měl možnost sám sebe amnestovat, tj. aboličním rozhodnutím natrvalo zastavit všechna proti němu běžící trestní řízení.
Pravda pravda, pane Poláčku, na ty kauzy jsem úplně zapomněl. Spravedlnost nedává smysl, když soudy trvají desetiletí...