Auto jako zbraň. Následky neopatrné jízdy se stále bagatelizují

Michal Kalina

Milovníci rychlých vozů včetně europoslance Turka porušováním předpisů ukazují naprostou lhostejnost nejen k pravidlům, ale také ke svému okolí, pro které představují nebezpečí.

Statisticky je nepřiměřená rychlost nejtragičtější příčinou dopravních nehod. Foto PxHere

Kontroverzní zpěvák Daniel Landa kdysi natočil film Auto je zbraň. Ať si o kvalitě snímku myslíme cokoliv, záměr špatný nebyl. Vystihuje podstatu problému, kterou si řada řidičů a řidiček neuvědomuje nebo ji záměrně vytěsňuje — totiž fakt, že většina nehod způsobených autem ve vyšších rychlostech končí smrtí. Ať už posádek aut, nebo nejvíce zranitelných účastníků dopravního provozu — chodců či cyklistů.

Statisticky je nepřiměřená rychlost nejčastější příčinou tragických dopravních nehod. Podle analýzy Centra dopravního výzkumu kvůli ní na tisíc nehod zemřou čtyři lidé a osm jich utrpí těžká zranění. Je tomu tak i v případech, kdy si dotyční myslí, že mají vše pod kontrolou a vědomě porušují předpisy. Je přitom jedno, jestli na dálnici či ve městě.

Přesně to je případ nedávné kauzy europoslance Filipa Turka (Motoristé). Kromě obvyklých výmluv, že záběry pocházejí z Německa, obhajoval extrémní překračování rychlosti i snahou poukázat na údajnou zbytečnost rychlostních limitů. Jde o zářný příklad zvrácené logiky: pravidla nejsou třeba, protože si myslím, že všechny možné kolize zvládnu.

A nemyslí si to jen Turek. Jak ukázal pravidelný průzkum České asociace pojišťoven, řidiči některá pravidla skutečně vědomě porušují, především ta týkající se rychlosti. Jako hlavní důvod uvádějí spěch a nepozornost. Statistiky pak doplňují, že nepřiměřená rychlost způsobila v posledních patnácti letech přes dvě stě pět tisíc nehod a stála život více než tři tisíce lidí.

Nehody samozřejmě způsobují všichni, kdo se pohybují, včetně cyklistů a chodců. Jen je třeba mít na paměti, že nikoli s tak vážnými následky a hlavně ne v takové míře jako řidiči, kteří překračují rychlost. Tento fakt bychom měli přijmout, stejně jako zodpovědnost za ostatní účastníky silničního provozu — a podle toho se za volantem chovat. Nikoliv realitu zlehčovat.