Majitel energetické skupiny Sev.en Pavel Tykač minulý týden oznámil ukončení provozu uhelných elektráren Chvaletice, Počerady a teplárny Kladno. Tykač uvedl, že se zisky těchto zdrojů meziročně propadly, a proto není ekonomicky smysluplné je nadále komerčně provozovat. V podcastu Štěpení pak prohlásil, že elektrárny rád prodá „třeba i za korunu“.

Tykačovu výzvu vyslyšely ekologické organizace: platforma Re-set a Hnutí DUHA nabízejí převzetí jeho elektráren k 1. lednu 2027 — tedy k datu, na které skupina Sev.en chystá ukončení jejich provozu. Ekologové slibují, že po převzetí elektrárny neprodleně uzavřou a poskytnou jejich někdejším zaměstnancům peníze, které po odstavení, likvidaci a prodeji pozemků elektráren zbudou. Podle občanských organizací Hnutí DUHA a Re-set však není Tykačovým skutečným úmyslem uzavření elektráren, ale jde jen o formu nátlaku na český stát.

Rozhodnutí Pavla Tykače je podle nich součástí dlouhodobé kampaně, v níž on sám, s ním spřízněné osobnosti, média a vlivové struktury kritizují obnovitelné zdroje energie, systém emisních povolenek a vyvolávají strach z výpadků proudu. Dlouhodobě tak vyvolávají dojem, že uhelné elektrárny jsou tím jediným, co brání Českou republiku před „zelenou katastrofou“.

V kombinaci s Tykačovým vlivem na politické strany a ochotným přebíráním jeho názorů oligarchizovanou mediální scénou získává uhlobaron moc, kterou se snaží přimět českou vládu k poskytnutí státní podpory pro provoz elektráren skupiny Sev.en. To je totiž poslední Tykačova možnost, jak u zastaralých a špinavých zdrojů, jež nebyly dostatečně modernizovány, dosáhnout ještě nějakého zisku.

Nepotřebnost Tykačových elektráren

Podle Pavla Tykače uhelný byznys negativně ovlivňuje systém emisních povolenek a rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů. Vyšší podíl čistých zdrojů v české a evropské energetice vede k nižšímu počtu vydaných emisních povolenek, což zvyšuje jejich cenu a zároveň náklady na spalování uhlí. Výnosy z emisních povolenek měly být použity na modernizaci energetiky; mechanismus byl zaveden státy Evropské unie v roce 2005.

Pavel Tykač vlastní elektrárnu Chvaletice už dvanáct let, Počerady šest let. Během této doby mohla skupina Sev.en i s pomocí prostředků z výnosů emisních povolenek zmodernizovat své elektrárny. Neučinila tak a obě elektrárny nyní patří k největším znečišťovatelům atmosféry v republice. To ukazuje, že hlavním cílem Tykačova podnikání v energetice je maximalizace okamžitého zisku.

Netratí však jen na výnosech z emisních povolenek — každý funkční solární panel nebo točící se větrná elektrárna omezuje prostor pro spalování uhlí. S rychlým růstem výroby z obnovitelných zdrojů se zvyšuje počet dní, kdy počasí umožňuje vyrábět energii čistě a za nízkou cenu, a v těchto obdobích není ekonomicky efektivní vyrábět elektřinu z uhlí. Uhelné elektrárny tak generují zisk pouze v době, kdy slunce nesvítí a vítr nefouká.

Klíčovou otázkou však je, zda jsou zdroje skupiny Sev.en skutečně potřebné v době, kdy obnovitelné zdroje nevyrábějí elektřinu. Energetický expert Oldřich Sklenář z Asociace pro mezinárodní otázky uvedl pro Deník N, že většina výroby těchto elektráren směřuje na export, tudíž domácí poptávka může být pokryta jinými zdroji.

A to nejen z pohledu celého roku, ale i v jeho jednotlivých částech, kdy lze případný nedostatek vyřešit dovozem energie ze zahraničí. Provozovatel energetické soustavy ČEPS v minulosti konstatoval, že se bez elektráren skupiny Sev.en obejde. Ukazují to i propočty energetických expertů Hnutí DUHA Karla Polaneckého a Jiřího Koželouha.

Nepotřebnost Tykačových elektráren pro stabilitu české energetické sítě potvrzuje i reakce trhu. Energetický expert Michael Macenauer z poradenské společnosti EGU uvedl, že pokud by tyto zdroje byly nezbytné, oznámení o jejich zastavení by vyvolalo výrazné výkyvy cen energií. Podle jeho vyjádření pro ČTK jsme však žádné takové výkyvy nezaznamenali.

Specifickým příkladem je teplárna Kladno, třetí ze zdrojů, jejichž uzavření Sev.en oznámil. Přestože ji firma označuje za „teplárnu“, většina jejího výkonu slouží k výrobě elektřiny. Pouze menší část kapacity je určena pro výrobu tepla, jehož dodávky jsou však dlouhodobě smluvně zajištěné. To znamená, že provoz teplárny bude muset být zachován bez ohledu na obchodní zájmy majitele — buď jej s podporou státu zajistí samotný Sev.en, nebo bude Energetickým regulačním úřadem určen náhradní provozovatel.

Liknavost českého státu

Problém s uhelnými zdroji je však mnohem širší. Jejich provoz není dlouhodobě ziskový ani pro vlastníky dalších uhelných elektráren, například skupinu ČEZ nebo holding EPH Daniela Křetínského. Je tedy otázkou času, kdy i tyto zdroje skončí, přičemž český stát momentálně nemá připravenou žádnou náhradu.

Současná situace je důsledkem absence komplexního plánu pro odchod od uhlí a nedostatečné výstavby nových zdrojů, za což nesou odpovědnost předchozí vlády Andreje Babiše i dosluhující vláda Petra Fialy. Česká energetika by již mohla být poháněna obnovitelnými zdroji ve vlastnictví veřejných společností, obcí a komunit a modernizovaná tak, aby byla připravena na dopady systému emisních povolenek.

Místo toho se prosazují nereálné plány na výstavbu jaderných bloků. Ve výsledku tak fascinace jádrem umožnila uhlobaronům včetně Pavla Tykače a Daniela Křetínského i společnosti ČEZ vydělávat na provozu starých uhelných elektráren.

Španělsko například v období 2019—2025 zdvojnásobilo instalovaný výkon větrných a solárních elektráren, což umožnilo tamní vládě odstavit značnou část uhelných zdrojů. Podle analytické společnosti Ember vysoký podíl obnovitelných zdrojů ve Španělsku přispívá jak ke snižování emisí skleníkových plynů, tak k nižším cenám energií pro spotřebitele.

Rychlý vývoj sledujeme i v sousedním Polsku. Podle dat poskytnutých Deníku Referendum energetickou expertkou Klaudií Janikovou z polského Reform Institutu instalovali v Polsku od roku 2019 4,5 gigawattů výkonu větrných elektráren, tedy ročně přibližně 900 megawattů. Za jediný rok tak v Polsku zprovozní výkon větrných turbín odpovídající dvojnásobku celkového výkonu všech turbín v České republice.

Nic nebrání tomu, aby i Česká republika ve velkém rozvíjela větrné a solární zdroje doplněné bateriovými úložišti. Potenciál je značný: větrná energetika může pokrýt až 28 procent roční domácí spotřeby elektřiny a solární zdroje umístěné na střechách či fasádách dalších 27 procent. Tyto projekty navíc lze realizovat v relativně krátkém čase, vyžadují nižší investiční náklady než fosilní zdroje a jejich provoz nevede ke klimatického rozvratu a četnějším bouřím, záplavám nebo vlnám veder.

Souboj o demokratické instituce

O osudu tří Tykačových zdrojů nyní rozhoduje stát. Správce přenosové soustavy ČEPS do šedesáti dní musí vyhodnotit, zda lze udržet síť a dostatečné dodávky energie i bez Tykačových elektráren. Následně rozhodne Energetický regulační úřad o dalším postupu.

Jednou z variant je, že úřad odsouhlasí konec elektráren na přelomu let 2026 a 2027, čímž tyto zdroje prostě skončí. Úřad ale může nařídit provoz elektráren za podmínek „přiměřeného zisku“, jehož výši úřad určuje. Pokud by Tykač o takový režim požádal, náklady na pokračující provoz elektráren by nesli daňoví poplatníci.

Rozhodování by mělo být nezávislé a založené na veřejném zájmu. Formálně jde jak u Energetického regulačního úřadu, tak u provozovatele přenosové soustavy ČEPS o nepolitické, expertní instituce. V praxi však jejich nezávislost není absolutní: předsedu rady Energetického regulačního úřadu i její členy jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu.

Není náhoda, že Tykač oznámil konec tří uhelných zdrojů právě teď. Začíná zima, tedy období, kdy Chvaletice i Počerady dodávají do sítě velké množství energie. Ještě důležitější však je politický kalendář: vláda Petra Fialy končí a Tykač s ní — jak sám přiznal v jednom z rozhovorů — nedokázal vyjednat provozní dotace.

O to netrpělivěji vyhlíží kabinet Andreje Babiše, v němž by usedli i zástupci Motoristů a SPD, tedy stran, které Tykač dlouhodobě podporuje. Ostatně bývalý šéf elektrárny Chvaletice Marcel Dlask v roce 2021 kandidoval za SPD do poslanecké sněmovny a předseda Motoristů Petr Macinka spoluřídil Tykačem sponzorovaný Institut Václava Klause.

Tykač svým krokem dostal vedení Energetického regulačního úřadu pod značný tlak. Jediným rozhodnutím může totiž úřad z jeho elektráren udělat buď ekonomicky nepotřebný šrot, nebo naopak zdroj vysokých garantovaných zisků. A pokud by úřad rozhodl v neprospěch provozu elektráren, musí jeho vedení počítat s tím, že jej může nová vláda kdykoli odvolat.

To, co nyní probíhá, není jen příběhem o konci zastaralého energetického zdroje. Je to útok fosilní oligarchie na demokratické instituce českého státu — a je pravděpodobné, že nejde o ojedinělý ani poslední případ.