Nejvyšší průmyslovou stavbou v České republice je elektrárna Ledvice 6 ze skupiny ČEZ. Od ostatních uhelných elektráren v zemi se odlišuje na první pohled, patří totiž k nejnovějším, její poslední blok v lokalitě byl spuštěn až v roce 2017.

Ve stejném roce byly v Evropské unii po dlouhých jednáních a pod silným vlivem průmyslu schváleny nové emisní limity pro velká spalovací zařízení. Vůbec poprvé byl zaveden limit pro rtuť, toxický těžký kov poškozující u dětí vývoj mozku a nervové soustavy.

ČEZ musí snížit emise rtuti

Přesto elektrárna Ledvice limit pro rtuť stále neplní. Kromě čtyřleté lhůty na adaptaci do roku 2021, individuální výjimky do konce června tohoto roku, dostala nyní ještě rok k dobru. To jen ukazuje, že spalování uhlí zkrátka není technologicky slučitelné s aktuálními požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí.

ČEZ slíbil, že do 30. června příštího roku sníží emise pod stanovený limit a už nyní je znatelně omezil. Nebylo to ovšem jen z dobré vůle ani zodpovědného přístupu, ale výsledkem jednání ve správním řízení.

Jako účastníci řízení o výjimce expertní skupina Frank Bold a ekologická organizace Hnutí DUHA úspěšně prosadily zpřísnění limitu pro emise rtuti z původních 22 na 17 mikrogramů na metr krychlový spalin. Zároveň se podařilo zkrátit platnost výjimky do konce června 2026, namísto původně provozovatelem požadovaného termínu až do konce příštího roku. Díky tomu elektrárna do ovzduší vypustí o 156 kg méně rtuti.

Pro představu se jedná o obdobné množství rtuti, jaké by vzniklo rozbitím 252 500 rtuťových teploměrů. Vzhledem k dosaženým úpravám výjimky a krátké době jejího trvání nevyužily nevládní organizace svého práva na odvolání, prodloužená výjimka tímto vstupuje v platnost. Kromě toho, že výsledek konkrétně přispívá k ochraně zdraví a životního prostředí, má také dva obecnější dopady na celý systém.

Dva modely. Tykačovy Počerady se nechtějí řídit ani jedním

Za prvé potvrzuje, že zapojení spolků do správních řízení má významný dopad. Bez jejich účasti by elektrárna mohla vypouštět více škodlivých látek a po delší dobu. Úřady, které mají chránit naše zdraví a životní prostředí, na tento úkol samy nestačí, i přestože mají pravomoc rozhodovat a opírají se o příslušné zákony. Nevládní organizace přispívají zejména svou odborností a odvahou prosazovat veřejný zájem, což jsou nezbytné podmínky pro efektivní ochranu životního prostředí.

Za druhé může řízení sloužit jako vzor pro další elektrárny. Pokud chcete dál vyrábět elektřinu, musíte výjimku splnit hned nebo za krátkou dobu. Vedle toho existuje ještě možnost udělit výjimku na dožití. Takovou má uhelná elektrárna Prunéřov 2 — i když má výjimku udělenu až do roku 2029, jsou s ní spojeny přísné emisní stropy, tedy nejvyšší množství rtuti, které může elektrárna vypustit, aniž by překročila povolenou hranici dopadu na životní prostředí.

Jinými slovy, elektrárna je místo plnění limitu nucena omezit provoz. To je klíčové, protože výjimka obsahuje i pevný a závazný termín odstavení elektrárny, i kdyby limit plnit začala — a to 31. prosince 2030. Tím je zaručena energetická bezpečnost, naplánován konec spalování uhlí a ochráněno zdraví lidí.

Vznikly tedy dva možné modely, jak mohou provozovatelé uhelných elektráren postupovat: buď mohou investovat do filtrů a pokračovat v provozu, pokud to bude ekonomicky výhodné třeba až do roku 2033, kdy má dle závazného českého klimaticko-energetického plánu skončit spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla. Nebo mohou naplánovat konec už v tomto desetiletí, peníze ušetřit a investovat například do obnovitelných zdrojů.

A pak je tu skupina Sev.en kontroverzního miliardáře Pavla Tykače, která usiluje o kombinaci obou modelů — tedy ušetřit peníze pro zisk svého majitele, ale neomezovat se termínem ukončení provozu. Pro uhelnou elektrárnu Počerady chce rozsáhlou výjimku do roku 2029 a následně pokračovat s pálením uhlí dle možností, což bezpochyby koresponduje s Tykačovým úsilím získat státní dotace na uhlí. Zbývalo by jen v roce 2029 prosadit další výjimku.

Pokud žijeme v právním státě, který nikomu nenadržuje a na prvním místě chrání veřejný zájem, nesmí něco takového Krajský úřad Ústeckého kraje ani Ministerstvo životního prostředí dopustit.