Vláda Andreje Babiše chystá jednu z největších privatizací veřejného majetku od konce devadesátých let: transformaci skupiny ČEZ. Média, politici i vlivní hráči v energetice celou operaci nepřesně označují za „zestátnění“. Ve skutečnosti jde o privatizaci až devětačtyřiceti procent ziskové distribučně-zákaznické části ČEZu do rukou soukromých investorů, zatímco stát vykoupí investory z takzvané výrobní části ČEZu, ve které se ale ukrývají rizika spojená s koncem uhlí, revitalizací dolů, a především s enormními investicemi do nových elektráren.

Babišův kabinet výkup ČEZu obhajuje již ve svém programovém prohlášení snižováním cen energií a výstavbou jaderných elektráren. Podle Jana Osičky, experta na energetickou politiku z Masarykovy univerzity, ale samo zestátnění výrobní části ČEZ nemůže mít na ceny energií vliv.

„Velkoobchodní cena silové elektrické energie u nás kopíruje ceny na Lipské burze, přičíst musíte poplatky za distribuci a síťové služby, nakonec marži obchodníka,“ vysvětlil Osička Deníku Referendum a dodal, že pokud by vláda chtěla snížit ceny energií, smysl by naopak mělo zestátnit distribuční soustavu a snížit poplatky.

Analýza ekonoma Jana Rosenowa z Oxfordské univerzity to potvrzuje. Ceny elektrické energie snižuje výstavba obnovitelných zdrojů spojená s umenšením závislosti na plynových zdrojích, ale především pak změny distribučních poplatků a snížení zdanění energetických surovin. Podle Rosenowa je ale nesmyslné soustředit snahy o zlevnění energií jen na budování či kontrolu výroby; stále důležitější jsou naopak distribuční a síťové služby.

I přesto má podle Osičky vládní plán jistý smysl, pokud jde o výstavbu nových zdrojů energie. Zejména u jaderných elektráren podle Osičky platí, že v současnosti nelze stavět nové zdroje bez přístupu k levnému kapitálu, který může zajistit pouze stát prostřednictvím garantovaných půjček.

Stavba jaderných elektráren ale není v souladu s ambicí snížit ceny energií. Systém postavený na jaderných zdrojích bude podle Osičky velmi pravděpodobně dražší než energetika obnovitelných zdrojů. To potvrzuje i každý pohled na vývoj cen energií dodávaný jednotlivými typy zdrojů. Jádro ceny spotřebitelům nesníží, zatímco obnovitelné zdroje ano.

Podle Jaromíra Baxy, ekonoma z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, není proto vůbec jasné, co vláda selektivní privatizací ČEZ sleduje. „Stát možná získá kontrolu nad elektrárnami, ale zároveň chce investovat miliardy do starého modelu energetiky, přičemž aby to mohl udělat, vyplatí akcionářům v čele s uhlobaronem Pavlem Tykačem stamiliardy z privatizace klíčové distribuční sítě,“ řekl Baxa Deníku Referendum. „Nazývat takovou transakci zestátněním je absolutní nesmysl,“ dodal.

Andrej Babiš i ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček chtějí celou transakci stihnout do konce volebního období této vlády. ČEZ i zástupci vlády ale odmítají sdělit podrobnosti o ní; jde údajně o „cenotvorné informace“. Neexistuje dopadová studie, a především není jasná cena, za kterou chtějí vykoupit soukromé akcionáře.

Podle předsedkyně protikorupční organizace Oživení Šárky Zvěřiny Trunkátové lze již sám fakt, že veřejnost nemá jasné informace o transakci, považovat za korupční riziko. „Pokud vláda plánuje stamiliardové převody veřejného majetku, měla by dodat daty podložené analýzy i vysvětlení chystaných transakcí,“ sdělila Zvěřina Trunkátová Deníku Referendum.

Spekulace za miliardy

V současnosti vlastní český stát bezmála sedmdesát procent akcií skupiny ČEZ. Zbylých třicet procent připadá na stopadesát tisíc soukromých akcionářů — přičemž rozhodující úlohu mezi nimi nemají ani tak drobní investoři jako zahraniční kapitálové fondy, banky nebo uhlobaron Pavel Tykač. Tuto vlastnickou strukturu chce stát změnit.

Aby tak mohl učinit, musí soukromé akcionáře vykoupit. A to bude rozhodující. „Pavel Tykač roky spekuluje s akciemi ČEZu tak, aby získal co nejvíc peněz od státu,“ komentuje okolnosti připravované transakce výzkumník platformy pro sociálně-ekologickou transformaci Re-set Radek Kubala.

Uhlobaron Tykač se sice přihlásil k vlastnictví asi tří procent akcií, podle odhadů ale může prostřednictvím různých prostředníků a se svými obchodními partnery kontrolovat i více než deset procent akcií.

Tím by Tykač dokázal efektivně zablokovat celou transakci. Dokud stát nezíská alespoň devadesát procent akcií, nebude moci zbývající akcionáře vytěsnit, a tedy ani ČEZ ovládnout. „Pavel Tykač vlastní akcie i uhelné elektrárny a doly; to mu dává moc vydírat stát s cílem zvýšit cenu akcií,“ vysvětlil Kubala Deníku Referendum.

Na jedné straně tak stojí vláda a management ČEZu, na druhé spekulující menšinoví akcionáři, kteří chtějí za své akcie dostat co nejvíc peněz. Jak to chtějí ČEZ a vláda vyřešit? Privatizací.

Krok po kroku

V prvním kroku — v souladu s rozhodnutím valné hromady ČEZu ze začátku června — management vydělí z celé skupiny takzvanou distribuční a zákaznickou část. Tím vznikne dceřiná společnost ČEZ Energy.

Distribuční segment ČEZu spravuje elektrická vedení, rozvodny a infrastrukturu na takzvaných nižších hladinách napětí. Jsou to menší elektrická vedení v obcích a regionech, kterými se energie dostává ke spotřebitelům z velkých energetických uzlů — transformátorů, do kterých energii dodává přenosová síť z elektráren.

ČEZ takto zásobuje energií přibližně dvě třetiny všech odběrných míst elektrické energie u nás. Za přenos energie vybírá poplatky. Jelikož jde o přirozený monopol — zákazník si nemůže vybrat, zda energie poteče dráty jiného provozovatele —, reguluje distribuční provoz Energetický regulační úřad, který stanovuje strop poplatků za distribuci. Jde tak o jistý a dlouhodobě předvídatelný byznys.

Ostatně distribuce elektrické energie a plynu vydělala ČEZu v roce 2025 odhadem jednačtyřicet miliard korun. A po segmentu jaderných elektráren je nejziskovější částí skupiny.

Zákaznický segment ČEZu je běžným prodejcem energií, který na trhu soutěží s dalšími dodavateli. S více než třemi miliony zákazníků v prodeji elektrické energie a více než 600 tisíci odběrateli plynu dominuje ČEZ českému trhu s energiemi. Jen za minulý rok vydělal zákaznický segment ČEZu přibližně 13 miliard korun. Mezi takto vyčleněné části ČEZu patří i firma ČEZ ESCO, která nabízí energetická řešení od zateplení až po instalaci solárních panelů pro domácnosti, instituce či podniky.

V druhém kroku nabídne vedení ČEZu až devětačtyřicet procent vlastnického podílu v této dceřiné společnosti k odkupu; může akcie nabídnout na burze, ve hře je i přímý prodej velkým kapitálovým fondům nebo výměna akcií se stávajícími akcionáři. Celkově by z prodeje distribučně-zákaznické části měla skupina ČEZ získat prostředky v odhadované hodnotě 190 až 270 miliard korun.

V posledním kroku získané miliardy představenstvo ČEZu využije k výkupu soukromých akcionářů. Jejich akcie může následně se souhlasem valné hromady zrušit. Tím se zvýší i státní vlastnický podíl. Jakmile ten dosáhne devadesáti procent akcií, a tedy i hlasovacích práv na valné hromadě, může stát zbylé akcionáře vytěsnit za přiměřenou náhradu, kterou podle zákona určí znalec.

Skutečné řešení. Celý ČEZ opravdu zestátnit. Za peníze oligarchů

Vstup veřejného sektoru do energetiky má určitou logiku. Podle Jana Krčála, energetického analytika think-tanku Fakta o klimatu, vyžaduje naprostá většina investic, které česká energetika potřebuje, nějakou formu státní podpory. „Tržní návratnost skoro jakékoliv investice do nových zdrojů, ať už jsou to solární parky, paroplynové elektrárny nebo jaderné zdroje, je dnes krajně nejistá,“ řekl Krčál Deníku Referendum. Bez státní garance ve formě rozdílových smluv nebo jiné formy provozní podpory tak takřka nelze získat úvěr v bankách a tím se ekonomika nových elektráren rozpadá.

Také energetický analytik Oldřich Sklenář z Asociace mezinárodních otázek vnímá rizika spojená se stavbou nových zdrojů jako jeden z hlavních důvodů, proč soukromí akcionáři nechtěli bez státních záruk nechat ČEZ investovat do nových zdrojů energie. „Jsme nyní ve stavu, kdy se dvacet let takřka nestavěly žádné nové velké řiditelné zdroje; česká energetika přitom potřebuje dozdrojovat a nahradit končící uhelné elektrárny,“ řekl Sklenář Deníku Referendum.

Podobně důležitá je i role veřejného sektoru v distribuční soustavě. O připojení větrné turbíny nebo solární elektrárny už dnes rozhoduje kapacita distribuční sítě. A stát může privatizací distribuční části ČEZu ztratit významnou část kontroly nad touto klíčovou infrastrukturou.

Podle Zvěřina Trunkátové transakce plánovaná vedením ČEZu a Babišovým kabinetem nebezpečně připomíná privatizaci vodohospodářských služeb z devadesátých let. „Tato zkušenost jasně ukazuje, že slibovaný cíl, tedy nižší cena energií, vůbec nemusí po prodeji distribuční části ČEZu nastat,“ upozornila předsedkyně Oživení Šárka Zvěřina Trunkátová.

Česká republika má po privatizaci vodohospodářských společností jednu z nejvyšších cen vody v Evropě. A totéž nyní reálně hrozí s elektrickou energií.

„Vůbec není jasné, kdo se distribuční části ČEZu zmocní,“ varuje Radek Kubala z platformy Re-set. Možné je podle něj i to, že stejně jako nyní akcionáři ČEZu blokovali velké investice do nových zdrojů, může soukromý sektor, ovládající 49 procent nového distribučně-zákaznického segmentu, zastavit přechod na čisté zdroje energie.

Analytici se tak shodnou, že významnější vstup veřejného sektoru do české energetiky by umožnil nové investice do čistých zdrojů i modernizaci sítí. Zřejmě „nejčistším“ řešením by tak bylo zestátnit celou skupinu ČEZ tak, jak je. Šlo by o investici v řádu stovek miliard korun. Nutné prostředky získat lze získat prostřednictvím daně z nadměrného bohatství.

Bohatství fosilních oligarchů v uplynulých letech stouplo o stovky miliard korun, stejně tak majetek jednoho procenta těch nejbohatších. Vysoké zisky zaznamenaly i banky a finanční instituce. Vše se děje v době, kdy od roku 2020 v České republice prakticky stagnují reálné mzdy a mírně klesá majetek poloviny nejméně majetných obyvatel České republiky.

Vláda může další bohatnutí již bohatých zdanit a výnos použít na zespolečenštění ČEZu. Dostala by tím nástroj k realizaci skutečné transformace energetiky i snížení poplatků za distribuci, které již dnes tvoří podstatnou část účtů za energie. „Místo vládou chystaných investic do drahých jaderných a plynových zdrojů lze investovat do čisté energetiky, komunitního a veřejného vlastnictví elektráren a posilování energetických sítí,“ předestřel alternativní plán ekonom Jaromír Baxa.

K takovému kroku se však Andrej Babiš a vláda podporovaná uhlobaronem Pavlem Tykačem nikdy neodhodlají. Babiš by totiž musel jako miliardář nakonec zdanit i sám sebe. A Pavel Tykač by ztratil miliardové zisky, které mu tečou z veřejných rozpočtů.