Babiš prolomil až příliš hlasité vládní ticho k prohlubujícímu se suchu. Ze severu povolal svého nejvěrnějšího lokaje, hejtmana Ústeckého kraje Richarda Brabce, majitele stranické legitimace ANO číslo 002. Ten má vzbudit dojem, že odteď začne vláda palčivý problém sucha konečně řešit. Je to však hlavně PR krok a zatáhnutí za ruční brzdu v době, kdy motoristická nekompetentnost i ideologická slepota vůči dopadům klimatické krize bijí do očí.

Brabec totiž sucho úspěšně nevyřešil ani v době, kdy úřadoval jako ministr životního prostředí. Pro Babiše navíc dlouhodobě dělal černou práci při zakrývání dopadů jeho byznysu na životní prostředí. Nejpalčivěji to bylo vidět v případě otravy řeky Bečvy.

Uklidit motoristický nepořádek

V době, kdy ministerstvo vedou motorističtí tmáři, kteří navzdory vysychajícím potokům a řekám na historických minimech aktivně prosazují stavbu jezu na Labi v místě, jež lze dnes téměř přejít suchou nohou, se povolání Brabce může zdát jako logické řešení a krok vpřed.

Babišovi to přinejmenším umožňuje dávat na sociální sítě videa, která svým vyzněním připomínají legendární promluvu Marselluse Wallace z kultovního Pulp Fiction (čtěte hlasem Václava Vydry): „Nemáš vůbec žádnej problém, vole. O všechno se postarám. Hoďte se všichni pěkně do klidu a počkejte na Brabce, kterej už je na cestě.“

A Brabec postavu Winstona Wolfa v mnohém připomíná. Stejně jako on totiž pro svého bosse sehrává hlavně roli uklízeče, který hasí Babišovy problémy. Takovou roli sehrál v kauze otravy Bečvy, kde dělal vše pro to aby smetl i jen ždibíček podezření směřující na Babišovu DEZU. Stejně tak to byl právě Brabec, za jehož ministrování se do vedení institucí podřízených ministerstvu začali ve velkém dostávat lidi loajální Babišovi a Agrofertu.

Stačí vzpomenout bývalého ředitele České inspekce životního prostředí Erika Geusse, který do úřadu účinně implementoval selektivní slepotu vůči prohřeškům podniků spadajících pod Agrofert. Brabec na ministerstvo přivedl také Bereniku Peštovou, dnešní poslankyni za ANO a spojenkyni Motoristů sobě, o níž se říká, že právě ona pomohla Macinkovi v rychlé orientaci na ministerstvu, což výrazně zefektivnilo motoristické čistky. Brabec tak na Ministerstvu životního prostředí pomáhal připravit podmínky, které dnes Motoristům sobě pomáhají účinně prosazovat zájmy oligarchů a dalších znečišťovatelů. Na to je třeba nezapomínat.

Brabec sucho nevyřešil ani minule

Richard Brabec vždycky mohl úřadovat jen v prostoru vymezeném zájmy Andreje Babiše, kterým se nesměl postavit. A když bylo potřeba, musel je s veškerou silou hájit. Právě proto také nikdy nemohl účinně bojovat se suchem. Přitom právě v této oblasti si vybudoval pověst odborníka, kterého dnes může předseda vlády představovat jako spasitele.

Stačí se ale podívat o šest let zpátky, kdy jsme zažívali drastické sucho už pátý rok v řadě. Tehdy jsem psal o suchu celý seriál, ve kterém se odborníci shodovali na jednoznačném závěru: vláda o řešení sucha hodně mluví a umí si kolem něj vytvořit skvělou komunikační kampaň, její výsledky v dané oblasti jsou však tristní.

Brabec se tehdy zaklínal strategickými dokumenty, jako byla Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky a Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR. Tyto dokumenty, schválené ještě za vlády Bohuslava Sobotky, byly zpracovány kvalitně. Brabcovo ministerstvo — a do velké míry pak ani Hladíkovo — ale nedokázalo tyto strategie účinně naplňovat.

Brabec tehdy dokola vyzdvihoval úspěšný program Dešťovka, tedy dotace na zachytávání a využívání dešťové vody, a zdůrazňoval také opatření v krajině zaměřená na zvýšení její odolnosti vůči suchu. Problémem však bylo, že vytváření mokřadů, remízků a malých rybníků, dílčí revitalizace vodních toků či výsadba stromů postupovaly za Brabce extrémně pomalu. Rychlost těchto opatření tehdy trefně shrnul expert Greenpeace Jan Freidinger: „Takovým tempem budeme potřebovat přes tisíc let, abychom současný nevyhovující stav napravili.“

Navzdory hlasům odborníků tehdejší vláda prosazovala betonování krajiny novými přehradami a nesmyslnými opatřeními, jako byl již opuštěný projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe či již zmiňovaný jez na Labi. Brabec nepokročil ani v řešení historického problému zemědělských meliorací, které odvodňují krajinu. Podzemní trubky, pozůstatek zejména komunistického zemědělství, stále protkávají více než milion hektarů české krajiny a odvádějí z ní vodu.

Účinné řešení sucha v krajině totiž předpokládá zásah do převládajícího modelu intenzivního zemědělství, na němž vydělávají velké agrokorporace včetně Agrofertu. Znamená také postavit se zájmům stavebních společností, jejichž zisky jsou spojeny s litím betonu do krajiny. Nic z toho Brabec z titulu své funkce dělat nemohl — a nic z toho zjevně nemá v úmyslu dělat ani nyní.

Je chybou velké části zdejšího mediálního provozu i podstatné části ekologických organizací, že Brabec nebyl takto vykreslován po celou dobu svého působení na ministerstvu životního prostředí. Díky této nemístné vlídnosti si mohl vybudovat obraz úspěšného ministra, kterého dnes může Babiš vytahovat jako krizového manažera zachraňujícího Českou republiku před suchem.

Babiš dnes Brabce vytahuje ze zoufalství jako svého nejvěrnějšího lokaje, který má budit zdání, že vláda se suchem něco dělá. To něco ale nikdy nepůjde proti zájmům Babišova Agrofertu, a proto už z principu nemůže řešit systémové problémy české krajiny. Až zaprší a sucho ustoupí, Brabec se zdekuje zpátky na sever a krajina bude strádat dál. Ideologická zaslepenost a zoufalá nekompetentnost Motoristů sobě by neměly zakrýt prostý fakt: Babišův krizový manažer z Wishe sucho vyřešit nedokáže. Nevyřešil ho totiž ani minule.