Sucho dosáhlo extrémních hodnot na většině území České republiky. Listnaté dřeviny na mnoha místech žloutnou, hnědnou a zbavují se listí. Jehličnaté dřeviny shazují část jehličí a některé nadobro usychají. Evropa je nejrychleji se oteplující kontinent. Středozemní moře má u severní Itálie 29 stupňů. V České republice padá jeden teplotní rekord za druhým.

Stejně jako dosáhlo extrémních hodnot sucho, na nejvyšší stupeň se dostalo i riziko požárů. Riziko požáru je zkrátka závislé na suchu. Sucho je závislé na teplotě a na množství vody v půdě. Se zvyšující se teplotou se vypařuje více a více vody. A zvyšující se teplota jde ruku v ruce s rostoucími koncentracemi skleníkových plynů pocházejících ze spalování fosilních zdrojů.

Déšť má navíc čím dál častěji podobu přívalu, který z krajiny rovnou odtéká. Paradoxem ale je, že ač se celkový objem srážek (s výjimkou tragického letoška) vlastně nemění, i voda z dlouhotrvajících dešťů se do půdy a odtud do podloží, kde by tvořila zásobárny, příliš nevsakuje. Abychom oddálili a zkrátili epizody sucha, musí být dostatek vody nikoli v přehradách, rybnících a v uměle zahrazených malých vodních tocích, ale právě v půdě a podloží.

Vsakování dešťové vody do půdy ovlivňuje především sklon svahu, mikroreliéf (různé kopečky a prohlubně), půdní typ a půdní druh, stav půdy (její zhutněnost a množství uhlíku), vegetace, ale třeba i lesní cestní síť — ta často odvádí vodu nejen z cesty, ale i z půdy, kterou cesta prořezává. Voda pak proříznutým půdním profilem teče do cestního příkopu a odtud do nejbližšího vodního toku.

Lesy proti suchu

Významnou úlohu při zadržování vody v krajině hraje hospodaření v lesích. Co jsme dříve pokazili bychom nyní měli napravit. A mnohá opatření nejsou nijak složitá. Například tvar mikroreliéfu lze měnit třeba ponecháváním vývratů a silného dřeva k zetlení. Zhutněnost můžeme v lesích odbourat snížením pojezdu techniky, respektive striktním dodržováním přibližovacích linek. Množství uhlíku můžeme zvýšit ruku v ruce se zlepšením mikroreliéfu, tedy ponechávání odumřelé biomasy.

A jelikož jak vsakování, tak vypařování vody silně ovlivňuje vegetace, je namístě zabývat se druhovým složením dřevin, ale i jejich strukturou. Například řídké koruny stromů v horním patře lesa podporují jeho vertikální pestrost a snižují nežádoucí výpar vody z korun stromů.

Dobrou praxi nemusíme hledat daleko. Takovýto postup adaptace na sucho můžeme vidět v Masarykově lese ve Křtinách, v lesích Pro Silva Bohemica nebo v obecních lesích Horních Životic. Všechny tři příklady ukazují, že adaptace na sucho nemusí být nutně prodělečná a že ve střednědobém časovém horizontu je dokonce rentabilnější než neadaptované smrkové hospodářství.

Je prokázané, že aby požár vzplál a oheň se začal šířit, samo sucho nestačí. Aby požár vznikl, musí něco — častěji bohužel někdo — zapálit suchý jemný hořlavý materiál, jako je tráva, hrabanka či drobné větvičky.

Právě způsob hospodaření může tyto aspekty rozhodujícím způsobem ovlivnit. A nejde přitom rozhodně o to zbavovat lesy mrtvého dřeva. To by totiž mohlo mít efekt přesně opačný. Množství jemného suchého paliva můžeme snížit pěstováním druhově a vertikálně pestrých porostů. Zkuste se projít v lese, kde je vyrostlá bříza a osika a pod nimi dub, buk, javor a jedle o výšce deset centimetrů až dva metry, a porovnejte to s porostem, kde je cíleně pěstován výhradně smrk — zpravidla mezi ním totiž uvidíte souvislý porost suché trávy, ideálního paliva.

Od konce července do 5. srpna bylo v ČR nahlášeno čtrnáct lesních požárů. Konkrétně v jihočeském Kájově, v Jiřetíně pod Jedlovou na Děčínsku, 17 jednotek hasičů a vrtulník hasily u obce Šimanov u Klatov, 35 jednotek hasičů a dva vrtulníky hasily v Křečovicích na Benešovsku. Dále hořelo v obcích Lípa a Kámen na Vysočině, u Trutnova, u Ctětína na Chrudimsku. Čtrnáct hasičských jednotek a vrtulník hasily u obce Nažlovice ve středních Čechách, menší požár byl uhašen u Řídelova na Jihlavsku, u Rosic a Tetčic na Brněnsku na Brňensku, u Ludvíkova na Svitavsku a 21 jednotek a vrtulník hasily u Nového Vrbna.

Příklady z praxe

Abych ale jen nestavěl na obecných, jakkoli plně pádných argumentech, zajel jsem se na dvě z nedávných požářišť podívat. Konkrétně k obci Šimanov na Klatovsku a ke Kájovu. Co jsem viděl?

U Šimanova hořela především suchá tráva a opad. Hořely borovice a smrky až do korun, tedy zhruba do patnácti metrů. Hořel zde i velký suchý jasan zhruba do tří metrů. Hořelo listí řídkého podrostu lísky a javoru pod borovicemi a smrky. Pařezy, větve a suché tlející dřevo jen ohořely. Oheň přešel přes asi pět metrů širokou silnici.

Nehořela výsadba buku, ale hořela suchá tráva mezi ní. Nehořel maliník. Z bukové výsadby oheň přes zhruba dva metry širokou cestu do listnaté oplocenky nepřešel. Na místě travnatého porostu mimo les nehořely jednotlivě se vyskytující listnaté dřeviny, jako je bříza, jasan, třešeň, ořešák či osika. Pozoruhodné je, že na shořelé půdě už byla semínka břízy.

Požár z 5. srpna u obce Kájov hořel uprostřed lesa dál od cesty. Hořela hrabanka do hloubky několika centimetrů pod dospělou borovicí a smrčky o výšce zhruba 2,5 metru. U smrkového náletu shořely spodní jehlice, „živé“, jemné větvičky neshořely. A nehořelo ani ležící suché borové dřevo o průměru zhruba deset centimetrů.

Co z toho vyvodit? Jednoznačně to, že hoří především tráva a hrabanka a že jehličnaté dřeviny hoří ochotněji než listnaté. Je-li požár silnější, u jehličnatých dřevin hoří i koruny, z nichž se může požár šířit na větší vzdálenosti. Naopak zmlazení pod porostem si drží vyšší vlhkost dřeva díky zastínění dospělým porostem. Silnější suché dřevo pouze ohořelo, a na šíření požáru se proto nepodílí.

Oba příklady z praxe tak potvrdily obecně doporučovaná opatření odborníků, která jsou zpracována například v metodikách pro Ministerstvo vnitra a Ministerstvo životního prostředí nebo se řeší na úrovni Evropské unie třeba v iniciativě FoRISK, která funguje jako centrum pro výměnu společných znalostí o lesních požárech.

Vláda vše jen zhorší

Základem pro snížení rizika požáru je zkrátka především udržet maximum vody v půdě, netěžit dřevo holosečně, proředit koruny dospělých stromů a tím i podpořit zmlazení. Vznikne-li už holina, je potřeba místo co nejdřív zalesnit nejlépe náletem klidně i „plevelných dřevin“ — pozorování ukázalo, že třeba bříza osidluje požářiště bezprostředně. Tam, kde nálet není, využít k zalesnění sazenice převážně listnatých dřevin.

I když letos v srpnu začíná schnout listí i u břízy klenu nebo u osiky a lípy, je to pořád lepší než mít na místě suchou trávu od začátku července.

Co z této palety opatření pro adaptaci na sucho a na riziko požáru řeší Babišova vláda? Co dělá pro odolnost naší krajiny? Ministerstvo zemědělství ruší erozní vyhlášku, díky které se mělo mimo jiné zlepšit i vsakování vody do půdy a do podloží. Ministerstvo životního prostředí zcela nepodloženě a nesmyslně prohlašuje za viníka lesních požárů silné tlející dřevo.

Babišův kabinet nadále podporuje velkoplošné hospodaření, výsadby jehličnatých dřevin či odvoz veškerého dřeva z lesa a pod pojmem zadržování vody si dokáže představit jedině přehrady — jak velké na řekách, tak malé na malých vodních tocích. Hrozí proto nejen, že budeme stagnovat, ale dokonce, že vláda bude situaci dále zhoršovat.

Obávám se, že na další blouznění oligarchických politiků nemá už naše krajina žádnou zbývající kapacitu.