Procházíme si katastrofou. Podle portálu Intersucho Akademie věd České republiky chybí v hloubce jednoho metru pod povrchem voda na dvou třetinách republiky. Vysychají řeky. Příroda i lidé trpí opakovanými vlnami veder, které si v Evropě vyžádaly již desetitisíce obětí.

To vše je přitom stále jen příznakem zhoršujícího se klimatického rozvratu: vedra a sucha budou jen horší, pokud bude pokračovat masivní spalování fosilních paliv. Nenechme se mást: klimatická změna nepřináší žádný „nový normál“. Dokázali jsme totiž jen zpomalit růst každoročních emisí; jejich celkové množství ale stále roste. Letošní vedro a sucho jsou proto dost možná mírné ve srovnání s tím, co nás v blízké budoucnosti čeká.

Mocní této země k probíhající katastrofě mlčí. Motoristická poslankyně Gabriela Sedláčková v červnu radila krizi — způsobenou mimo jiné spojencem Motoristů sobě, uhlobaronem Pavlem Tykačem — vydržet pobytem ve stínu a pitím vody. Ministr životního prostředí Igor Červený — také za Motoristy sobě — předkládá „Akční plán adaptace na změnu klimatu“ plný líbivých frází o vracení vody do krajiny, aby zároveň propagoval nesmyslnou stavbu jezu u Děčína, která znamená lití tun betonu do koryta vysychajícího Labe.

O systémovém řešení sucha a přípravě na postupující klimatický rozvrat ale od oligarchické vlády Andreje Babiše a lidí hájících zájmy uhlobaronů neuslyšíme. Důvod je nasnadě: skutečné řešení by vyžadovalo ukončení byznysu jak Babiše, tak uhlobaronů podporujících krajní pravici.

Ignorace ze strany mocných je záměrná

O suchu a vedrech se v médiích běžně mluví. Co chybí, je spojení probíhající katastrofy s klimatickou změnou — natožpak zmínka o tom, že zásadní díl odpovědnosti za celou situaci nese fosilní průmysl a agrobaronské vykořisťování české krajiny. Nejde přitom o náhodu. Ve společnosti, jejíž klíčové komunikační kanály a média vlastní, kontrolují a ovlivňují oligarchové a jejich politické figury, bude pozornost vždy směřovat kamkoliv jinam, jen ne k realitě a příčinám naší krize.

Ignorace je záměrná. Česká republika má krajně pravicovou vládu postavenou na mocenském paktu uhlobaronů a agrobaronů. Zatímco menšinové vládní strany — Okamurova SPD a Motoristé sobě — hájí zájmy Pavla Tykače a fosilních korporací, Babišovo hnutí ANO je prodlouženou rukou holdingu Agrofert, který vydělává na drancování české krajiny.

Uhlobaron Pavel Tykač je nestorem a dlouhodobým sponzorem celého krajně pravicového prostředí, z něhož vyrůstají Motoristé sobě i Okamurova SPD. Okamura nominoval bývalého zaměstnance Tykačova Sev.enu Marcela Dlaska na ministerstvo průmyslu a obchodu, zatímco Turek s Macinkou a ministrem životního prostředí Červeným se mohou přetrhnout, aby zastavili rozvoj obnovitelné energetiky a pomohli Tykačovi dál vydělávat na spalování hnědého uhlí. Není divu, že tito politici, sloužící zájmům fosilní oligarchie, o katastrofě, kterou jejich chlebodárci způsobují, raději mlčí.

Na ignoraci sucha má zájem i Andrej Babiš. Agrofert patří mezi největší soukromé vlastníky půdy v zemi a další desítky tisíc hektarů kontroluje prostřednictvím pachtovních smluv. Podobně jsou na tom i další agrobaroni spojení s představiteli krajní pravice. Pro Babišův byznys je tak výhodné, aby velké a odvodněné lány dál dominovaly české krajině — přestože právě tento způsob hospodaření patří k hlavním důvodům, proč klimatická změna přináší do České republiky tak katastrofální sucha.

Nutno dodat, že ani politici současné opozice ze stran bývalé Fialovy vlády pro českou krajinu mnoho neudělali. Místo přírodě blízkých řešení prosazovali — v čele s lidovci — další stavbu betonových přehrad a ze slibované „deagrofertizace“ nebylo nakonec vůbec nic. Přinejlepším vlažný byl přístup Fialovy vlády také ke konci fosilních zdrojů a rozvoji čisté energetiky. Kdyby na rozvoj obnovitelných zdrojů netlačila Evropská unie, česká politika jako celek — současná vláda i opozice — by žádnou klimatickou politiku vůbec nepřijala.

Vedro je politické

Krajina plná velkých lánů, rovných řek spoutaných koryty a prostá míst pro nerušený život opylovačů, zvěře a přírody obecně nedokáže vzdorovat postupujícímu klimatickému rozvratu.

Probíhající vedra a sucha proto nejsou jen přírodními událostmi. Jejich rozsah a dopady jsou také výsledkem politických rozhodnutí. Jakýkoli pokus odvrátit další zhoršování veder a sucha proto musí zahrnovat i boj s mocenskými strukturami, které tuto katastrofu umožňují. Až vedra opadnou a znovu zaprší, bude na místě požadovat investice do čisté energetiky — abychom mohli ukončit masivní spalování fosilních paliv, na němž vydělávají uhlobaroni.

Stejně tak je nutné předložit pozemkovou reformu, která rozbije mocenský monopol agrobaronů nad půdou a vytvoří podmínky pro posílení odolnosti české krajiny.

Nestačí tedy spojovat probíhající sucho a vedra se změnou klimatu. Nestačí proto mluvit o změně klimatu — musíme mluvit i o těch, kteří současný stav udržují a těží z něj.