„Ještěže jsme se připravovali. Evidentně je ale třeba dělat víc.“ Přibližně takto lze shrnout závěr debaty, která se ve Francii vede během letošního léta ohledně dopadů klimatické změny na život ve velkých městech, zvláště pak v Paříži. Francouzská metropole podnikla v posledních letech z hlediska adaptace na oteplování mnohé. Za vlády minulé starostky Anne Hidalgové vytěsnila z centra velkou část autodopravy. Vytvořila více než 1200 „chladných ostrovů“, nechala instalovat stovky fontánek i dalších vodních prvků a zaplatila výsadbu 150 tisíc nových stromů. Nyní však zažívá již čtvrtou vlnu mimořádných veder za aktuální rok a ukazuje se, že ani tak robustní opatření stávajícímu tempu nárůstu teplot nestačí.

„Naše adaptační strategie směřovala k roku 2050, kdy jsme chtěli mít město uhlíkově neutrální (...) A mnohé se daří. Paříž žije dnes ekologičtěji (...) Na vedra letošního rozsahu ale město připraveno není. Pokračovat dalších pětadvacet let stejným stylem zjevně není možné,” uvedl v rozhovoru pro Le Monde nový starosta Paříže Emmanuel Grégoire už na konci června.

Pařížská zkušenost s vedry je specifická i v evropském kontextu. Jednak jde o obrovskou, hustě zalidněnou aglomeraci, kterou krom dvoumilionového jádra tvoří ještě jedenáctimilionový prstenec. Kumuluje se v ní tak horko z dopravy, budov i lidí. Beton a asfalt teplo udržují. Hustá zástavba omezuje ochlazování volně proudícím vzduchem.

Dále se město muselo vypořádat s dědictvím šílené vlny veder v roce 2003, která je zastihla zcela nepřipravené. V metropoli tehdy zkolaboval zdravotní systém, přičemž zpětné statistiky vykazují patnáct tisíc nadbytečných úmrtí — zvýšení úmrtnosti o více než čtyřiapadesát procent.

Od roku 2003 proto Paříž každoročně vypracovává aktualizovanou strategii zaměřenou na adaptaci na důsledky vln veder a sucha. Právě v jejím rámci vznikla ona síť více než dvanácti set „chladných ostrovů“ v podobě stromů a zeleně, vodních ploch, mlžných zařízení, fontán s pitnou vodou či klimatizovaných prostor.

Město investovalo také do plošné obnovy vegetace, zvrácení procesu zpevňování půdy a tvorby stinných míst. Skrze program Éco-rénovons podpořilo i transformaci soukromých obytných budov na šetrnější vůči životnímu prostředí.

Paříž má rovněž svůj plán pro fungování správy a institucí při vedrech, který koordinuje subjekty veřejné služby a informuje obyvatelstvo o rizicích vysokých teplot. Občané nad pětašedesát let a osoby se zdravotním postižením se mohou registrovat do databáze REFLEX, která poskytuje pomoc ve formě ventilátorů a klimatizačních zařízení.

Od éry progresivní starostky Hidalgové (2014—2024) je součástí městské politiky na zvládání veder i poskytování pomoci lidem bez domova skrze terénní programy a otevírání veřejných klimatizovaných prostor a sprch.

Kvůli letním olympijským hrám v roce 2024 též město vyčistilo Seinu a díky tomu vznikla na řece tři nová volně přístupná koupaliště.

Problémy trvalé i letos odhalené

Letošní vlny veder udeřily na Francii skutečně drtivě, a to i na připravené hlavní město. Zřejmé to bylo i v zahraničí ze zpráv o přeplněných pařízských nemocnicích, ale též z celofrancouzského sporu o klimatizace. Ty ve francouzských budovách často chybějí — zčásti z tradice, zčásti kvůli ochraně historického rázu budov, ale zčásti i vinou zanedbání. Nejcitelněji to bylo tentokrát patrné u pečovatelských domů pro seniory a pak právě u zdravotnických zařízení, kde se pacienti tisínili u provizorních větráků.

Příležitosti se ihned chopili populisté, přičemž lídryně Národního sdružení Marine Le Penová přímo slíbila, že když se po volbách příští rok stane prezidentkou, zajistí klimatizace všem potřebným.

Na nutném doklimatizování pečovatelských zařízení panuje ve Francii vcelku shoda. U rozsáhlejší distribuce typu slibu Le Penové se však namítá, že situaci v posledku ještě zhorší. Klimatizace totiž sice ochlazují vnitřní prostory, mimo budovu ale vypouštějí další horký vzduch.

Podobně vážným problémem jsou tradiční konstrukční prvky ve francouzských budovách. Jak upozorňuje Francesca Barcová z francouzského Voxeurop, zvláště v severní části země byly domy tradičně stavěny tak, aby teplo uchovávaly, ne naopak. Více slunce propouští také klasický francouzský typ okna a kapitolou samou pro sebe jsou střechy v Paříži — z osmdesáti procent zinkové a břidlicové, což je další tepelná past.

Právě na doklimatizovávání ústavů a přestavbu budov v souladu s potřebami měnícího se klimatu se chce zaměřit pařížská radnice v nejbližších letech přednostně. Navíc se letos ukázalo, že některá adaptační opatření se realizovala jen povrchově. Mnohá též — a to je problém zejména příprav financovaných francouzskou vládou — byla slavnostně vyhlášena, následně ale přišla o dotaci a byla dokončena jen v neúplné podobě, nebo vůbec.

Vláda prezidenta Macrona je v tomto kontextu kritizována za to, že zemi na důsledky klimatického rozvratu nepřipravila lépe. V parlamentu musela kvůli tomu podstoupit i hlasování o nedůvěře.

Sám Macron a jeho stávající premiér Lecornu se hájí poukazem na mimořádnost letošní situace. Jejich ministr životního prostředí současně revidoval národní strategii pro přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku do výrazně ambicióznější podoby.

I zde ovšem trvají obavy ohledně zajištění financování. Plán ve stávající podobě vyžaduje investice ve výši osmdesát miliard eur ročně, přičemž vláda už tento rok část zeleného fondu zmrazila. V posledních dvou letech navíc fond prošel i výraznými škrty.