Francouzský odvolací soud v úterý 7. července rozhodl, že vůdkyně krajní pravice Marine Le Penová je vinna ze zneužití veřejných prostředků. Tím se primárně potvrdila vina Marine Le Penové a jedenácti dalších odsouzených z řad její strany, včetně současných poslanců a europoslanců.

Odvolací soud podtrhl extrémní závažnost případu jedenáct let trvající zpronevěry veřejných prostředků, jež spočívala v zaměstnávání asistentů pro potřeby strany Národní Fronta, dnes nesoucí název Národní Sdružení. Přesto soud pozměnil výši trestu, což umožnilo Marine Le Penové kandidovat na post francouzské prezidentky.

Trest nevolitelnosti a prezidentská kandidatura

Na konci března 2025 prvoinstanční trestní soud Le Penovou odsoudil ke čtyřem letům vězení, z nichž dva roky měla odpykat pod elektronickým monitorováním pomocí náramku, k zaplacení pokuty sto tisíc eur, a také k pětiletému zákazu kandidovat ve volbách, tedy trestu nevolitelnosti, a to s okamžitou platností.

Trest nevolitelnosti existuje ve francouzském právním řádu od roku 1992. Samotná Le Penová byla jeho velkou zastánkyní a dokonce navrhovala exemplární trest v podobě doživotní nevolitelnosti. Jenže tehdy se to samozřejmě týkalo jiné strany.

Trest nevolitelnosti pro Le Penovou znamenal, že byla zbavena místního mandátu, nikoli však poslaneckého mandátu, neboť Ústavní rada odebírá mandát jen v případě, že je trest definitivní.

Vášnivé debaty ve francouzské společnosti vyvolala délka trestu a rozhodnutí prvoinstančního soudu o okamžitém aplikování trestu. Tím totiž prvoinstanční soud de facto zablokoval cestu Le Penové do Elysejského paláce.

Kamenem úrazu se stala právě nemožnost kandidovat ve volbách, a to především v prezidentských.Vše ostatní jakoby šlo stranou: kauza asistentů se vytratila, trest odnětí svobody se opomenul a pokuta jako by neexistovala. Proto byl vymyšlen plán B, že v prezidentských volbách bude kandidovat nový šéf strany Jordan Bardelly.

Nicméně Marine Le Penová se nevzdala a podala několik odvolání, aby mohla již počtvrté kandidovat na post prezidentky. Konečný verdikt vydal odvolační soud 7. července.

Rozsudek odvolacího soudu

Odvolací soud primárně potvrdil zásadní roli Marine Le Penové v systému, který strana Národní sdružení zavedla k odvádění peněz z Evropského parlamentu. Marine Le Penová v kauze figurovala nejen jako šéfka strany, ale i jako právnička, která si byla jednoznačně vědoma toho, co dělá. Samozřejmě hrála roli i skutečnost, že Le Penová míří na nejvyšší metu francouzské politiky, tedy na funkci prezidentky Francouzské republiky.

Soud nicméně zmírnil původní trest: kromě pokuty 100 tisíc eur Le Penová nesmí být zvolena po dobu 45 měsíců, z toho 30 měsíců podmíněně. Od prvního odsouzení již uběhlo a patnáct měsíců, a tak zůstal pouze podmíněný trest nevolitelnosti. Jednoduše řečeno, odvolací soud tímto zmírněným trestem Le Penové zdánlivě uvolnil ruce, aby mohla kandidovat na prezidentku na jaře 2027.

Také trest odnětí svobody odvolací soud zmírnil na jeden rok nepodmíněně a dva podmíněně navíc, který musí podstoupit hned, pakliže se neodvolá ke kasačnímu soudu. Le Penová se ale odvolala, čímž se situace značně změnila v politické rovině.

Trest odnětí svobody, hlavně v podobě jednoho nepodmíněného roku za použití elektronického náramku, je o dost větší problém, než se zdál být před rokem.

Technicky vzato, kdyby se Le Penová rozhodla podstoupit trest odnětí svobody doma s náramkem a možností se pohybovat pouze v relativně omezeném prostoru, po několika měsících by díky klasickému zkrácení trestu za dobré chování byla volná.

Takovým rozhodnutím by ovšem uznala vinu, již dodnes odmítá vehementně. Současně by byla až do podzimu značně omezená ve své kampani, protože by pokaždé musela podávat žádost soudci. Ten by jí nejspíš vyhověl, ale symbolicky by byl dohled pro ní nepříjemný.

Svým způsobem dal odvolací soud Le Penové velkou šanci se celé kauzy zbavit, ale ona jí nevyužila. Musela by totiž uznat svou vinu. Trest nevolitelnosti vypršel tím, že jej soud zkrátil, stačilo tedy zaplatit pokutu a podstoupit de facto po několika měsících omezení svobody. Ovšem Le Penová avizovala již předem, že s elektronickým náramkem na prezidentku kandidovat nebude Po rozhodnutí odvolacího soudu nakonec přišla s úplně novým plánem.

Nekradla prý pro sebe. A navíc „jen“ z evropských peněz

Zatím hypotetická otázka zní, zda by jí výkon trest odnětí svobody ve volbách ublížil: její image je totiž částečně postavená na fikci, podle které je obětí systému. Trest v podobě monitorovacího náramku a omezení pohybu by jí tak mohl teoreticky pomoci. Velmi rychlé průzkumy veřejného mínění po oznámení verdiktu odvolacího soudu potvrdily, že i poté, co soudy opakovaně prokázaly vinu Le Penové, její podpora ve společnosti sílí.

Podobně jako jiní politici dříve odsouzení za zpronevěru veřejných prostředků, se i Le Penová hájí, že nekradla přeci pro sebe, pouze „brala peníze“ pro dobrou věc, a sice pro fungování strany.

K osobnímu obohacení opravdu nedošlo, ostatně to rodina Le Penů nepotřebuje od té doby, co otec Jean-Marie získal tučné dědictví od obdivovatelky. Nicméně díky ukradeným veřejným prostředkům „pro dobrou věc“ mohla Le Penová a další kandidovat a získat nemalé peníze za mandát.

Každopádně faktem dvakrát potvrzeným soudem je, že Le Penová financovala stranu nezákonným způsobem. Le Penová v kasační stížnosti několik hodin po zveřejnění verdiktu odvolacího soudu vsadila na argument, že veřejné prostředky nebyly francouzské, ale „jenom“ evropské.

Marine Le Penová dosud hrála hru, která otevřeně nepodlamovala právní stát, byť jednoznačně výrazně tlačila na francouzské soudnictví — například požadavkem, aby o takových záležitostech mohl vyjádřit lid, nikoliv soud…

Le Penová a její přívrženci se rovněž podivovali nad rychlostí, se kterou francouzské soudy řešily její případ, zatímco „běžný občan“ takovou rychlost nepozná.

Faktem je, že odvolací soud se skutečně vyjádřil nadprůměrně rychle. Také kasační soud již oznámil, že bude schopný se k věci vyjádřit do jara 2027, respektive nejpozději do dubna 2027, tedy než proběhne první kolo prezidentských voleb.

Hra o čas

Marine Le Penová chce za jakoukoliv cenu kandidovat na prezidentku, a rozhodla se proto pro dvojsečné řešení. Podáním kasační stížnosti sice oddálila aplikaci trestu odnětí svobody, tedy nošení náramku mimo vězení, ale s obrovským rizikem, že kasační soud rozsudek potvrdí a povinnost nosit elektronický náramek se završí těsně před volbami.

Zjevně však ani samotný tábor Le Penové příliš nevěří, že kasační soud zruší rozsudek. Nejspíš se pouze hraje politicky o čas: šance, že Le Penová tentokrát konečně vyhraje volby, jsou totiž relativně vysoké a jen a pouze o to jde.

Kasační soud může na jaře 2027 rozhodnout několikerým způsobem: od odmítnutí stížnosti (verdikt ze 7. července bude platit a bude muset být vykonán), částečného odmítnutí stížnosti nebo naopak uznání pochybení odvolacího soudu (soud by pokračoval).

Pokud však kasační soud uzná, že odvolací soud jednal podle práva, a tím verdikt odvolacího soudu potvrdí, Marine Le Penová bude muset nosit náramek a bude značně omezená ve své kampani. To ovšem zabere nějaký čas a konkrétní způsob výkonu trest určí soudce odpovědný za výkon trestu.

Nicméně volby už budou velmi blízko, a pokud je Le Penová vyhraje, bude podle ústavy chráněná nedotknutelností a náramku bude zbavena. Pokud volby nevyhraje, nejspíš si „odsedí“ trest doma s náramkem na noze a její politická kariéra bude touto prohrou nejspíš završená.

Další neznámou je ale i to, zda se ke kauze dostane ještě ústavní soud, který stanoví, kdo úspěšně splní kritéria pro kandidování. Co to udělá s prezidentskou volbou, je zatím ve hvězdách.

Solidarita rodinného klanu a zklamaný Bardella

Klíčem celé kauzy je jediná věc: naplnit rodinný úděl a stát se konečně prezidentkou. Roli hraje i očividná dlouhodobá neochota hrát druhé housle a přenechat prostor mladému Jordanovi Bardellovi, jehož politické faux-pas začala být hodně vidět.

„Přirozené lídryni“ nebyl po chuti ani jeho pragmatismus, zejména jeho koketování s umírněnou pravicí, zatímco ona zůstala věrná otcově odkazu „ani-ani“, tedy ani pravice, ani levice. Teď tedy lze oficiálně budovat koncept prezidentka Le Penová — premiér Bardella, což v opačném gardu nebylo možné.

Navíc v době, kdy se rodina konečně semkla, zejména sestra Marie-Caroline, v jejímž volebním obvodu začala Marine kampaň, neteř Marion Maréchal-Le Penová, navrátivší se od Erica Zemmoura, a další neteř, Nolwenn Olivierová, bývalá snoubenka Bardelly a nově vedoucí komunikace kandidátky Marine. Vidina vítězství je hodně silná...

Samotný Bardella nedokázal skrýt velké zklamání, byť se z bojovnosti Le Penové oficiálně radoval. Její výsadní pozice není pouze genetická: na rozdíl od mladičkého a v mnoha ohledech nezkušeného Bardelly vyniká Le Penová dlouhodobou zkušeností, neboť poprvé kandidovala už v roce 2012. Také je nesrovnatelně zdatnější v rétorice.

Mladičký Jordan Bardella sice zaujme jako partner urozené Marie-Caroliny Bourbonsko-Sicilské, ale komunikačně jednoznačně zaostává daleko za dcerou zakladatele strany. „Plán „B“ šel stranou a Bardella se teď musí spokojit s hypotetickou premiérskou funkcí.

Zápas o nezávislé soudy a demokracii

Jestliže soudy byly do 7. července letošního roku pod obrovským tlakem, kasační soud je teď ještě v mnohem těžší situaci. Uvidíme, co se bude dít, až přijde odpověď na otázku, zda pro politiky ve Francii platí stejné povinnosti a pravidla jako pro Francouze v Evropském parlamentu.

Le Penová o sobě šíří příběh „obětované“ politické osobnosti. Na novém plakátu oslavujícím její „znovuzrození“ pózovala dokonce s rozpaženýma rukama jako Kristus na kříži. A teď jasně prohlásila, že „když kandidujete, musíte mít volný pohyb“.

Cesta, pro kterou se nyní Le Penová rozhodla, je spojená s velkým rizikem nejen pro její kandidaturu, ale i pro francouzský právní stát a demokracii. Právní skulinka, o které se zde hraje, může mít obrovské dopady a kompletně rozložit francouzskou politiku.