Valná většina komentářů ke kauze fiktivních asistentů francouzského Národního sdružení (do roku 2018 Národní fronty) se zabývá tím, zda se Marine Le Penová bude moci znovu — už počtvrté — ucházet o prezidentskou funkci. Hlavní sdělení se v tom ztrácí: Marine Le Penová byla uznána vinnou nezávislým soudem — společně s dalšími obviněnými — za nezákonné zaměstnávání parlamentních asistentů v letech 2004 až 2016.

Marine Le Penová a osm dalších europoslanců bylo odsouzeno za zpronevěru veřejných prostředků spolu s dvanácti poslaneckých asistentů za přijímání zpronevěřených veřejných prostředků, další tři členové strany byli odsouzeni za spoluúčast a jeden obžalovaný byl zproštěn viny. Celkově byla způsobená škoda vyčíslena na čtyři miliony eur z kapes evropských daňových poplatníků.

Fiktivní asistenti sice ve většině případů pracovali, ale ne tak, jak by měli. Formálně byli najati do rolí parlamentních asistentů, ale pracovali pro stranu — Národní sdružení — a její předsedkyni, což odporuje právnímu řádu.

Kauza se zprvu řešila na úrovni Evropského parlamentu, francouzská policie a potažmo justice se kauzou začala zabývat v prosinci 2016. Samotný soud začal v březnu 2024 a proběhl standardním způsobem, zejména co se týče dodržení práv obviněných, kteří dostali prostor pro řádnou obhajobu. Jasno mohlo být už dříve, kdyby Marine Le Penová a Národní sdružení nepoužily zdržovací taktiku. Le Penová dostala pokutu a hlavně čtyři roky odnětí svobody, z toho dva roky nepodmíněně.

Rozsudek jménem republiky

Největší pozornost se ovšem věnuje jejímu potrestání nevolitelností s okamžitou platností. Francouzský právní řád tuto možnost zná od roku 1992. Několikrát byl takto potrestán otec Le Penové Jean-Marie Le Pen — ale nikdy tak krátce před prezidentskou volbou jako nyní jeho dcera. V roce 2016 se dokonce zákonodárci shodli na tom, že aplikace tohoto trestu musí být u závažných činů, včetně zpronevěry, automatická.

Okrajová debata se v posledních dnech týkala otázky, zda byl tento princip aplikovatelný — vzhledem k tomu, že kauza vznikla před schválením zákona. Nicméně u Le Penové nešlo o automatické uplatnění, soud odůvodnil okamžitou aplikaci nevolitelnosti odkazem na závažnost trestního činu a odmítnutí Le Penové uznat chybu.

Debata se rovněž vede o samotné možnosti použití takového trestu — ve francouzském právu označeného jako komplementární, protože doplňuje hlavní trest — a jeho možného nesprávného použití v případu Marine Le Penové, právě protože je v současné době kandidátkou pro příští prezidentské volby. Mnoho politických komentátorů proto tvrdí, že poslední slovo mají dostat voliči.

Volič má ovšem jinou úlohu než soudce a nemůže ji suplovat. Ponecháme-li stranou, že Marine Le Penová už třikrát v prezidentských volbách neuspěla, faktem zůstává, že voliči na svých právech kráceni určitě nebudou, jelikož za Národní sdružení může kandidovat někdo místo ní, jelikož samotná strana zakázaná nebyla.