Poslední Barnierovo tango
Josef BrožKdyž Emmanuel Macron rozpustil parlament, neoslabil tak Národní sdružení Marine Le Penové, ale vyvolal tak duchy minulosti. Jeho jmenování Michela Barniera premiérem je dalším marným krokem ukazujícím krizi prezidentské legitimity.
Nebyl v první řadě, přesto rozhodnutí prezidenta Emmanuela Macrona jmenovat Michela Barniera, veterána domácích i evropských politických bitev, novým francouzským premiérem, vypadá na první pohled docela uvážlivě — přichází solidní, seriózní a skromný premiér…
Třiasedmdesátiletý politik, který v minulosti Macrona nezřídka kritizoval, se náhle ocitl v první linii. Elysejský palác poněkud uštěpačně oznámil, že tentokrát nepůjde o „soužití“ prezidenta a premiéra, jak tomu bylo v dějinách Páté republiky dříve, ale o „náročné soužití“. Malý sémantický úkrok se zdá být téměř nepodstatným, kdyby nešlo o víc.
Nastává období, v němž krokové variace na francouzské politické scéně budou opravdu důležité. O tom, zda bude „prezident předsedat“ a „premiér vládnout“, jak stojí v článku 20 francouzské ústavy, se ale zatím můžeme jen dohadovat. Tanec se patrně nebude podobat láskyplnému romantickému valčíku, ale s ohledem na místní zvyklosti spíše divokému tangu, u něhož nemalou roli hraje publikum, v tomto případě lid v ulicích. Již první dny po Barnierově nominaci přinesly o minulém víkendu úvodní pískot, křik a mobilizaci.
Schváleno, odbaveno? Sotva.
Postavení Barniera a Macrona v tomto novém tanečním pořádku rozhodně nebude snadné. Nejen kvůli tomu, že stále mladý prezident Macron má za partnera Barniera, zkušeného politika z tábora Republikánů, několikanásobného ministra dvou bývalých prezidentů — Jacquese Chiraca a Nicolase Sarkozyho — a naposledy i vyjednavače pro Brexit, ale i proto, že tanec bude pod dozorem, a to zejména požíračného, všudypřítomného radikálně-nacionalistického Národního sdružení, nejpočetnější strany, jíž v Národním shromáždění předsedá Marine Le Penová.