Píše se středa 10. září, deset hodin ráno. Vystupuji na Gare du Nord, proslulém Severním nádraží, sevřeným mezi pitoreskním, masovým turismem souženým Montmartrem a čtvrtěmi s vysokým podílem migrantského obyvatelstva obzvláště z Afriky. V porovnání se zbytkem Paříže v okolí Severního nádraží nadměrně často dozoruje policie nebo revizoři i v obyčejné dny.

V tento — pro mnoho Francouzů a Francouzek neobyčejný — den pak kordon těžkooděnců, jimž nasazené přilby s plexiskly jako by ubíraly na lidskosti, zcela blokuje východ z nádraží směrem do ulice Rue du Faubourg-Saint-Denis. Ven z nádraží se dostávám pouze díky novinářské kartě.

Před nádražím čekají desítky aktivistů, kteří přes prosklenou stěnu komunikují očima s desítkami lidí uvězněných uvnitř za řetězcem těl v uniformách. Mnozí aktivisté schovávají své tváře pod rouškou či šátkem a přiléhavými brýlemi, s budoucí policejní represí zahrnující slzný plyn se takřka počítá. Skandují se klasická antifašistická a protipolicejní hesla „Každý nesnáší policii“ nebo „A.C.A.B.“. Tři lidé si roušky stahují pod bradu, aby přítomné napětí zředili hrou na saxofony a trumpetu.

Původně mělo v tuto hodinu začít občanské shromáždění takzvaného Hnutí 10. září, které se ve Francii zformovalo na sociálních sítích v reakci na asociální návrh státního rozpočtu a na královské manýry prezidenta Emmanuela Macrona. Obyvatelstvo se dnes mobilizuje napříč zemí od brzkého rána: blokuje se doprava a školy, demonstruje se a kdo může, stávkuje.

Vytváříme chaos — to je pro začátek dobré

Na občanském shromáždění chtěli lidé původně rozhodnout, jak v okolí Severního nádraží postupovat. Úspěšná snaha policie rozdělit aktivisty na několik skupin však mezi přítomné vnáší chaos. Dáváme se do kroku. Kam? „Nevím, asi jdeme něco zablokovat,“ odpovídá mi kdosi.

Čelo průvodu zahýbá z Rue du Faubourg-Saint-Denis doleva směrem k nádraží. V tu se ozve tlumená rána, vzduch je náhle štiplavý. Ti, kdo již nemají obličeje chráněné, si přes nos přetahují triko a křečovitě stisknou oční víčka — byl použit slzný plyn. Vracíme se do ulice Rue du Faubourg-Saint-Denis.

Atmosféra těžkne, občas se část davu rozeběhne tu jedním, tu druhým směrem, zatímco jiní na ně naléhají: „Opatrně!“ či „Zůstaňme spolu!“ Za několik minut se však pohyb stává nemožným. Policejní kordony nás v ulici z obou stran úspěšně sevřely. „Vypadá to, že budeš mít dost času popovídat si se všemi přítomnými,“ směje se třicátník v černé kšiltovce, který se představuje pod přezdívkou Scolaim a kterého jsem jakožto reportérka požádala, aby se se mnou podělil o dojmy.

Pro Scolaima, který se včera zároveň podílel na dobrovolnickém vaření jídla pro aktivisty, je to vůbec poprvé, kdy se občansky angažuje. „Během Žlutých vest jsem se necítil připravený. A kdyby se politici alespoň trochu pokoušeli předstírat, že nám naslouchají, zřejmě bych tu nebyl ani dnes,“ vysvětluje.

Policie odmítá pustit kohokoliv ven po dobu dvou a půl hodin, a to včetně novinářů. Dopravu tak nakonec paradoxně blokuje nikoliv občanské hnutí, ale represivní aparát státu. „Hlavně ať už nepoužívají slzák! Že jsme tu zaseknutí? Vytváříme chaos — to je pro začátek dobré. Pokud chceme dosáhnout změny, musíme být trpěliví,“ krčí rameny Audrey, která se úsměvnou shodou náhod před měsícem vrátila z Brna, kde studovala ekotoxikologii.

V jednu hodinu odpoledne se policejní kordony beze slov rozestupují. Lidé se dávají do kroku zprvu poněkud opatrně, brzy však naplno propuká euforie. Dav tleská a skanduje „Siamo tutti antifascisti“, zatímco několik lidí se pokouší dav instruovat, aby zamířil metrem na centrální náměstí Châtelet, kde zrovna začíná masová demonstrace.

Party místo revoluce

Pohled na dominantu náměstí Châtelet, Palmovou fontánu s palmovým listím a zmenšenými napodobeninami sfingy, postavenou na počest Napoleonových vítězství, zakrývají ve vzduchu vlající červené vlajky odborové organizace CGT. Na náměstí se srocují tisíce lidí: někteří bubnují, jiní tančí, další polehávají na silnici, jiní píší černou tagovkou vzkaz mocným na reklamní vitríny: třeba „Macron — caca“, tedy „Macron — hovínko“.