„Vlna veder s označením Kerberos si v Evropě zřejmě vyžádala první oběť. V Itálii měl zemřít pracovník, který zkolaboval při vyznačování přechodu pro chodce. Lékaři mu už nemohli pomoci,“ psalo se na webu CNN Prima News v textu věnovaném extrémně silné vlně veder, která zasáhla Evropu letos v červenci.

Nebohý zemřelý muž jistě nebyl první obětí, je však jedním z mála, u koho můžeme na souvislost mezi úmrtím a horkem poukázat přímočaře. Obecným problémem reflexe zdravotních dopadů klimatické krize totiž je, že spíše zhoršuje existující zdravotní problémy, než že by přinášela kompletně nové a nevídané.

Dopad horka na zdraví častěji znamená příslovečnou poslední kapku, která u člověka s chronickým onemocněním a vyčerpanými rezervami způsobí prudké zhoršení stavu, nebo dokonce úmrtí. Na konkrétním příkladu se ale těžko dokazuje, co všechno k nemoci či úmrtí vedlo. Na populační úrovni se to ovšem měřit dá. Víme, jaká nemocnost nebo úmrtnost je v daném období dlouhodobě normální. V případě vln horka pak opakovaně zřetelně vidíme, že úmrtnost roste.

Horka v roce 2003 připravila jen v Evropě o život zhruba 70 tisíc lidí. Následně řada zemí ‒ například tehdy velmi postižená Francie ‒ přijala opatření, která měla tak závažným dopadům horka předcházet. Patřily mezi ně systémy včasného varování nebo lepší informovanost zranitelných skupin obyvatel o tom, jak se během nadprůměrně teplých dnů chránit.

V dalších letech zřejmě i díky těmto opatřením úmrtnost během vln horka klesla. Nedávno publikovaná studie zkoumající rekordně teplé léto v roce 2022 však prokázala, že loni v důsledku extrémního horka předčasně zemřelo 62 tisíc Evropanů, tedy téměř tolik jako v roce 2003. Mezi nejvíce zasažené země tentokrát patřily Itálie, Španělsko a Německo.

Je tedy zřejmé, že současná opatření na ochranu obyvatel nestačí. A to zejména proto, že planeta se dále ohřívá. Jak navíc upozorňuje Efi Rousiová z univerzity v Postupimi, Evropa má několikanásobně vyšší riziko výskytu vln horka než jiná odpovídající místa severní polokoule.

Co vlastně horko s lidským zdravím dělá?

Na horko naše tělo reaguje tak, že zvýší průtok krve kůží, což je vlastně snaha zbavit se tepla vyzařováním do okolí. Je-li okolní ale teplota srovnatelná nebo vyšší než teplota našeho těla, stává se opravdu zásadním mechanismem pocení. Každá molekula vody, která se z naší kůže odpaří, přináší tělu ochlazení.

Jenže efektivita pocení je závislá na vlhkosti vzduchu. Čím vyšší je vlhkost vzduchu, tím hůř pocení funguje ‒ a tím nebezpečnější horko je. Při stoprocentní vlhkosti vzduchu jsou i pro zdravé lidi vysoce nebezpečné už teploty nad 30 °C. A pokud se lidské tělo přehřeje, může dojít k nezvratným změnám a ke smrti. Proteiny, na kterých stojí buněčné procesy držící nás při životě, totiž při teplotách nad 40 °C mění svou strukturu a přestávají fungovat.

Horko ovšem není nebezpečné pro všechny stejně. V rámci Evropy jsou nejohroženější skupinou lidé nad 65 let a lidé s chronickými chorobami jako je cukrovka, obezita nebo nemoci srdce, cév, plic a ledvin, které se navíc často vyskytují společně. Tady je souvislost celkem intuitivní: zvýšený průtok krve kůží v horku klade vyšší nároky na srdce, pocení zase vede ke ztrátám vody a minerálů, což je v konečném důsledku opět problém pro srdce.

Lidé se zmíněnými chorobami navíc obvykle užívají léky na snižování krevního tlaku, z nichž některé potlačují pocit žízně nebo zvyšují močení, přičemž ovlivňují i množství minerálů v našem těle. Takové snižování nároků na srdce a cévy je samozřejmě žádoucí, horko ale může dlouhodobě dobře nastavenou rovnováhu vychýlit do nebezpečných poloh až příliš nízkého tlaku a dehydratace.

To může být fatální pro mozek, protože nemocné cévy nedokážou při sníženém množství krve v cévách udržet potřebný průtok krve a tedy i zásobení kyslíkem, což může vést až k mozkové mrtvici.

Horkem jsou ohrožené i těhotné ženy nebo malé děti. U těhotných během vln vedra stoupá riziko předčasného porodu. Velmi přitom záleží na jejich společenském statusu ‒ čím chudší tyto ženy jsou, tím vyšší je riziko nepříznivého vývoje, typicky kvůli nižší kvalitě bydlení a hůře dostupným možnostem, jak se ochladit.

Další ohroženou skupinou jsou lidé, kteří pracují venku. Jejich práce je navíc často fyzicky namáhavá, což zranitelnost vůči horku dále zvyšuje. Mnoho z nich je krom toho během práce vystaveno znečištění či přímo toxickým látkám. Dále jsou mezi nimi ve zvýšené míře zastoupení cizinci, jejichž přístup ke zdravotní péči je obecně horší a mnohdy nemají potřebné pojištění.

Všechny tyto faktory jejich zranitelnost vůči horku zvyšují. Ostatně, v úvodu zmíněný muž je dobrým příkladem. Jeho smrt ukazuje, že v ochraně lidí pracujících venku máme co dohánět.

Méně zjevné je ohrožení, které horko přináší lidem s duševním onemocněním. V létě roku 2021 proběhla na západě Kanady doslova šokující vlna horka s teplotami přes 40 °C. Tým vedený Sarah Hendersonovou následně zkoumal, jaké nemoci zvyšovaly riziko, že člověk během vlny horka zemře.

Podle očekávání to byly nemoci srdce (o 18 % vyšší riziko úmrtí) a ledvin (o 36 % vyšší riziko úmrtí), ale na plné čáře tuto smutnou statistiku „vyhrála“ schizofrenie. Riziko, že člověk s touto nemocí během horkých dnů zemře, je třikrát vyšší než ve dnech s normální teplotou.

Důvodů je víc: schizofrenie může narušovat fungování části mozku zvané hypotalamus, kde sídlí centrum pro regulaci tělesné teploty. Některé léky užívané na tuto chorobu navíc mohou tělesnou teplotu zvyšovat. A schizofrenie samozřejmě může zhoršovat schopnost dobře se o sebe postarat. Lidé s duševním onemocněním navíc často žijí sami, nebo dokonce na ulici, což jejich možnosti chránit se před horkem dále snižuje.