„Vlna veder s označením Kerberos si v Evropě zřejmě vyžádala první oběť. V Itálii měl zemřít pracovník, který zkolaboval při vyznačování přechodu pro chodce. Lékaři mu už nemohli pomoci,“ psalo se na webu CNN Prima News v textu věnovaném extrémně silné vlně veder, která zasáhla Evropu letos v červenci.

Nebohý zemřelý muž jistě nebyl první obětí, je však jedním z mála, u koho můžeme na souvislost mezi úmrtím a horkem poukázat přímočaře. Obecným problémem reflexe zdravotních dopadů klimatické krize totiž je, že spíše zhoršuje existující zdravotní problémy, než že by přinášela kompletně nové a nevídané.

Dopad horka na zdraví častěji znamená příslovečnou poslední kapku, která u člověka s chronickým onemocněním a vyčerpanými rezervami způsobí prudké zhoršení stavu, nebo dokonce úmrtí. Na konkrétním příkladu se ale těžko dokazuje, co všechno k nemoci či úmrtí vedlo. Na populační úrovni se to ovšem měřit dá. Víme, jaká nemocnost nebo úmrtnost je v daném období dlouhodobě normální. V případě vln horka pak opakovaně zřetelně vidíme, že úmrtnost roste.

Horka v roce 2003 připravila jen v Evropě o život zhruba 70 tisíc lidí. Následně řada zemí ‒ například tehdy velmi postižená Francie ‒ přijala opatření, která měla tak závažným dopadům horka předcházet. Patřily mezi ně systémy včasného varování nebo lepší informovanost zranitelných skupin obyvatel o tom, jak se během nadprůměrně teplých dnů chránit.

V dalších letech zřejmě i díky těmto opatřením úmrtnost během vln horka klesla. Nedávno publikovaná studie zkoumající rekordně teplé léto v roce 2022 však prokázala, že loni v důsledku extrémního horka předčasně zemřelo 62 tisíc Evropanů, tedy téměř tolik jako v roce 2003. Mezi nejvíce zasažené země tentokrát patřily Itálie, Španělsko a Německo.

Je tedy zřejmé, že současná opatření na ochranu obyvatel nestačí. A to zejména proto, že planeta se dále ohřívá. Jak navíc upozorňuje Efi Rousiová z univerzity v Postupimi, Evropa má několikanásobně vyšší riziko výskytu vln horka než jiná odpovídající místa severní polokoule.

Co vlastně horko s lidským zdravím dělá?

Na horko naše tělo reaguje tak, že zvýší průtok krve kůží, což je vlastně snaha zbavit se tepla vyzařováním do okolí. Je-li okolní ale teplota srovnatelná nebo vyšší než teplota našeho těla, stává se opravdu zásadním mechanismem pocení. Každá molekula vody, která se z naší kůže odpaří, přináší tělu ochlazení.

Jenže efektivita pocení je závislá na vlhkosti vzduchu. Čím vyšší je vlhkost vzduchu, tím hůř pocení funguje ‒ a tím nebezpečnější horko je. Při stoprocentní vlhkosti vzduchu jsou i pro zdravé lidi vysoce nebezpečné už teploty nad 30 °C. A pokud se lidské tělo přehřeje, může dojít k nezvratným změnám a ke smrti. Proteiny, na kterých stojí buněčné procesy držící nás při životě, totiž při teplotách nad 40 °C mění svou strukturu a přestávají fungovat.

Horko ovšem není nebezpečné pro všechny stejně. V rámci Evropy jsou nejohroženější skupinou lidé nad 65 let a lidé s chronickými chorobami jako je cukrovka, obezita nebo nemoci srdce, cév, plic a ledvin, které se navíc často vyskytují společně. Tady je souvislost celkem intuitivní: zvýšený průtok krve kůží v horku klade vyšší nároky na srdce, pocení zase vede ke ztrátám vody a minerálů, což je v konečném důsledku opět problém pro srdce.

Lidé se zmíněnými chorobami navíc obvykle užívají léky na snižování krevního tlaku, z nichž některé potlačují pocit žízně nebo zvyšují močení, přičemž ovlivňují i množství minerálů v našem těle. Takové snižování nároků na srdce a cévy je samozřejmě žádoucí, horko ale může dlouhodobě dobře nastavenou rovnováhu vychýlit do nebezpečných poloh až příliš nízkého tlaku a dehydratace.

To může být fatální pro mozek, protože nemocné cévy nedokážou při sníženém množství krve v cévách udržet potřebný průtok krve a tedy i zásobení kyslíkem, což může vést až k mozkové mrtvici.

Horkem jsou ohrožené i těhotné ženy nebo malé děti. U těhotných během vln vedra stoupá riziko předčasného porodu. Velmi přitom záleží na jejich společenském statusu ‒ čím chudší tyto ženy jsou, tím vyšší je riziko nepříznivého vývoje, typicky kvůli nižší kvalitě bydlení a hůře dostupným možnostem, jak se ochladit.

Další ohroženou skupinou jsou lidé, kteří pracují venku. Jejich práce je navíc často fyzicky namáhavá, což zranitelnost vůči horku dále zvyšuje. Mnoho z nich je krom toho během práce vystaveno znečištění či přímo toxickým látkám. Dále jsou mezi nimi ve zvýšené míře zastoupení cizinci, jejichž přístup ke zdravotní péči je obecně horší a mnohdy nemají potřebné pojištění.

Všechny tyto faktory jejich zranitelnost vůči horku zvyšují. Ostatně, v úvodu zmíněný muž je dobrým příkladem. Jeho smrt ukazuje, že v ochraně lidí pracujících venku máme co dohánět.

Méně zjevné je ohrožení, které horko přináší lidem s duševním onemocněním. V létě roku 2021 proběhla na západě Kanady doslova šokující vlna horka s teplotami přes 40 °C. Tým vedený Sarah Hendersonovou následně zkoumal, jaké nemoci zvyšovaly riziko, že člověk během vlny horka zemře.

Podle očekávání to byly nemoci srdce (o 18 % vyšší riziko úmrtí) a ledvin (o 36 % vyšší riziko úmrtí), ale na plné čáře tuto smutnou statistiku „vyhrála“ schizofrenie. Riziko, že člověk s touto nemocí během horkých dnů zemře, je třikrát vyšší než ve dnech s normální teplotou.

Důvodů je víc: schizofrenie může narušovat fungování části mozku zvané hypotalamus, kde sídlí centrum pro regulaci tělesné teploty. Některé léky užívané na tuto chorobu navíc mohou tělesnou teplotu zvyšovat. A schizofrenie samozřejmě může zhoršovat schopnost dobře se o sebe postarat. Lidé s duševním onemocněním navíc často žijí sami, nebo dokonce na ulici, což jejich možnosti chránit se před horkem dále snižuje.

Na městech záleží

Ze všech dat, která o zdravotních dopadech vln veder máme, jasně plyne, že fatálním dopadům horka na zdraví a životy lze předcházet. Klíčová je v tomto ohledu role měst, která se ve vedru přehřívají nejvíce a zároveň v nich žije největší podíl populace.

Když přemýšlíme nad tím, co je k ochraně obyvatel měst potřeba, užijme optiku osamělého seniora s vysokým tlakem a cukrovkou, který žije v paneláku. Takový člověk potřebuje mít k dispozici základní služby, jako je lékař či potraviny, v docházkové vzdálenosti. Potřebuje, aby cesta k nim byla stíněná a aby na ní byly lavičky, kde si může odpočinout.

Potřebuje, aby ho jeho praktická lékařka poučila o tom, jak má v horkých dnech upravit dávky léků a kolik má za den vypít vody. A potřebuje, aby mu jeho blízcí častěji zavolali ‒ a pokud je nemá, tak aby ho po očku sledoval domovník nebo sousedé. Potřebuje také vědět, jak má udržet teplotu ve svém bytě na únosné míře, k čemuž hodně pomůžou nové venkovní rolety, jejichž instalaci město podpoří ze svého fondu na adaptaci na změnu klimatu.

Stejnou myšlenkovou operaci můžete provést s matkou malých dětí, člověkem bez domova či s pracovníkem na stavbě.

Vedle sázení stromů (a následné adekvátní péče o ně), budování pítek a mlžítek nebo zastiňování hřišť i ulic je důležité také snižování znečištění vzduchu ve městech zklidňováním dopravy. Horký vzduch a sluneční záření totiž zhoršují smogovou situaci a podporují vznik dráždivého ozónu, který zase zvyšuje riziko dechových obtíží zejména u lidí s astmatem a dalšími chorobami plic.

Řada měst systém včasného varování vyvinula: New York má mobilní aplikaci, jejímž prostřednictvím informuje o aktuálních problémech a rizicích včetně horka. Během vln veder navíc otevírá ochlazovací centra pro zranitelné lidi, včetně těch bez domova. Město také nabízí materiály informující o tom, jak se ve vedru chránit, a rozběhlo program „Be a buddy“ (buď parťák), který staví na sousedské pomoci zranitelným lidem.

Velká Británie má svůj „Heat Plan“, který obsahuje návody pro veřejnost i pro zdravotní profesionály. Obojí v České republice znatelně chybí. Ministerstvo zdravotnictví zdravotní dopady klimatické krize fakticky neřeší. Koordinovaný plán přípravy nemocnic, zdravotních a sociálních zařízení na vlny horka a další problémy, které s sebou klimatická krize přináší, zde neexistuje.

Ač jsou tedy vlny horka u nás jistě velký problém, máme dobré předpoklady je zvládnout. Zdravotní péče je u nás dostupná a kvalitní, stejně tak systém dalších služeb. Je jen klíčové svůj potenciál dobře využít.

O poznání hůř rozdané karty mají v tomto ohledu jižněji položené oblasti. Podle některých odhadů budou kolem rovníku do konce století po většinu roku podmínky neslučitelné se životem, a to právě kvůli výše popsané kombinaci vysokých teplot a vlhkosti vzduchu. Lidé, kteří tam dnes žijí, se tak budou muset přesunout ‒ a my se na jejich příchod potřebujeme připravit.

Není totiž jejich chybou, že se narodili v místě, které se vlivem spalování fosilních paliv stává neobyvatelným. Mají stejný nárok na život jako my. Je to výzva, ve které potřebujeme uspět, abychom si zachovali to, na co jsme jako evropská civilizace tak hrdí a v čem tak často selháváme ‒ totiž svobodu a demokracii.