Letošní první vlna veder zasáhla západní Evropu už na konci května. V červnu padaly teplotní rekordy v Německu, Dánsku i České republice a podle předběžných odhadů si vedra vyžádala v Evropě kolem dvaceti tisíc životů. Na začátku července následovala další horká epizoda ve Velké Británii. Vedra po sobě zanechávají vysušenou krajinu, zvyšují riziko rozsáhlých požárů a způsobují obrovské škody na úrodě i ekosystémech.

Podle klimatologů by bez masivního spalování fosilních paliv a jím způsobené změny klimatu podobně intenzivní a časté vlny veder nebyly možné. Průměrná teplota na Zemi je dnes přibližně o 1,4 stupně Celsia vyšší než před průmyslovou revolucí. Klimatologové očekávají, že míříme k oteplení přinejmenším o 2,5 stupně Celsia do konce století. Zpráva Organizace spojených národů z loňského roku varuje, že dosavadní opatření nestačí k udržení globálního oteplení v přijatelných mezích.

Fosilní lži

Vedra a rozvrat klimatu nejsou náhodné přírodní katastrofy, které se „prostě dějí“. Mají konkrétní viníky a oběti. To, že nyní budou stovky milionů lidí v Evropě a miliardy lidí po celém světě trpět v důsledku extrémních veder, je důsledkem desetiletí spalování fosilních paliv, z něhož dál profitují vlastníci fosilních korporací. Jejich odpovědnost spočívá v tom, že navzdory vědeckému poznání a dostupným alternativám pokračují v činnosti, která klimatickou krizi prohlubuje.

Většina lidí na planetě dnes v nějaké míře využívá energii z uhlí, ropy nebo plynu. Z toho vzniká snadný závěr, že za klimatickou změnu může lidstvo jako celek. Jenže takový pohled stírá zásadní rozdíl mezi spotřebou jednotlivců a rozhodnutími fosilních korporací, které na těžbě a spalování fosilních paliv založily svůj byznys. Tyto společnosti přitom po desetiletí vynakládaly prostředky na to, aby odpovědnost za klimatickou krizi přesunuly na jednotlivce a jejich spotřební chování.

Příkladem je kampaň ropného gigantu British Petroleum, který financoval kampaně na popularizaci konceptu „uhlíkové stopy“. Úvaha korporací byla jednoduchá: když si bude každý jednotlivec zjišťovat, jak emisně náročné je jeho cestování, strava nebo vytápění domácnosti, přestane se starat o miliardové zisky, které fosilní průmysl na rozvratu klimatu vydělává.

Faktem ale je, že fosilní společnosti již od konce padesátých let minulého století vědí o rizicích spojených s masivním spalováním uhlí, ropy a plynu. Samy korporace si vypracovaly řadu předpovědí růstu globálních teplot v závislosti na množství spálených fosilních paliv: jejich předpovědi ze sedmdesátých let se dnes naplňují jen s nepatrnou odchylkou.

Fosilní korporace navíc i dnes plánují rozšiřovat těžbu ropy a plynu. Do roku 2030 ji podle analýzy Centra pro klimatickou transformaci při Londýnské škole ekonomie a politických věd plánují navýšit asi o čtrnáct procent. Zatímco po světě přibývá extrémních projevů počasí způsobených spalováním fosilních paliv, fosilní korporace plánují dál rozšiřovat těžbu a čerpat z klimatické krize další zisky.

Podle Mezinárodní energetické agentury ale není nutný žádný převratný vynález, abychom naprostou většinu lidských potřeb spojených s užíváním fosilních paliv zajistili pomocí šetrnějších alternativ. Stejně tak Mezivládní panel pro změnu klimatu již v roce 2022 potvrdil, že všechny dostupné technologie ke snížení emisí na polovinu do roku 2030 máme: obnovitelné zdroje, ukládání energie, elektrifikovanou či hromadnou dopravu, přírodě blízké zemědělství. To vše lze využít, pokud budou mít politici a byznys vůli ke změně.

Je proto namístě změnit i samotnou povahu naší materiální a energetické spotřeby — zejména omezit spotřebu nejbohatších obyvatel planety tak, aby byla slučitelná s udržením obyvatelného klimatu. Jedno procento nejbohatších lidí totiž odpovídá za stejné množství emisí skleníkových plynů jako chudší polovina lidstva. Soukromé tryskáče, jachty ani investice do fosilních společností nejsou lidským právem, ale výsadou, která prohlubuje klimatickou krizi a ohrožuje podmínky pro život na Zemi.

To všechno fosilní korporace odmítají. Místo toho, aby pomáhaly klimatickou krizi řešit, investují prostředky do zpochybňování vědeckých poznatků, relativizace vlastní odpovědnosti a podpory politiků a hnutí, které brání přechodu k čisté energetice. Český příklad podpory hnutí Motoristé sobě a Okamurovy SPD ze strany Pavla Tykače mluví za vše. Fosilní průmysl přitom po celém světě financuje krajně pravicové politické síly, v nichž vidí spojence v boji proti klimatickým opatřením.

Co dělat

Česká veřejná debata příčinnou souvislost mezi fosilním průmyslem, tedy i aktivitami Pavla Tykače a Daniela Křetínského, a teplotami přesahujícími čtyřicet stupňů Celsia zcela ignoruje. Debata vázne na nekonečném vyvracení lží většiny politiků a profesionálních popíračů změny klimatu, kteří dominují politice i médiím. Jako úspěch nám pak přijde i to, když se veřejnoprávní Česká televize odhodlá spojit změnu klimatu s vlnou veder. O tom, kdo na zhoršování podmínek k životu vydělává, ale česká média i politici mlčí.

Nutnou podmínkou pro odvrácení katastrofy je změnit způsob, jakým na vlny veder a klimatickou krizi reagujeme. Technologické možnosti k zásadnímu snížení emisí už máme. Víme také, jak nové technologie využít tak, aby zároveň přispěly ke spravedlivější společnosti. Až vedra přejdou, měli bychom si z nich odnést jasný závěr: klimatickou krizi nelze vyřešit bez omezení moci fosilních korporací. V českých podmínkách to znamená začít u Tykačova Sev.enu a Křetínského EPH.