Hned dvě zprávy z posledního týdne ukázaly, že nejbohatší oligarchové chtějí pokračovat v obírání obyčejných lidí. První zprávu přinesla energetická firma Sev.en Pavla Tykače, která oznámila, že o rozdělení dlouho diskutovaných peněz z rekultivací severočeským obcím rozhodne sama bez zprostředkování státem. Druhou pak vydala Evropská komise, která posvětila plán české vlády zavést kapacitní mechanismy na nově stavěné elektrárny. Oba příklady s palčivou naléhavostí připomínají, že stát za mocí oligarchů výrazně zaostává.

O případu sporu o peníze z rekultivací po těžbě uhlí jsem v minulosti už psal a dost zevrubně se jim věnuje i podcastová série Tykačův svět od Zdislavy Pokorné. Ve zkratce v něm jde o to, že stát pomohl ušetřit Tykačově firmě Sev.en osm set milionů z rekultivací, přičemž s firmou uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, ve které se ji pokusil zavázat k darování peněz několika severočeským obcím, které poškodila těžba uhlí.

Od té doby se Sev.en z povinnosti vyplatit celou částku snaží vyvléct. Nejprve chtěl obcím poslat o půl miliardy méně, a navíc ještě od celkové částky odečíst výrazně nadsazenou cenu pozemků, které chtěl předat státu. V pondělí pak firma oznámila, že v otázce vyplacení peněz obcím kompletně vynechá stát a domluví se s obcemi napřímo. Což vzhledem k mocenskému rozložení sil v severočeském regionu prakticky znamená, že obce z přislíbených peněz neuvidí takřka nic, případně o ně budou muset poníženě škemrat a přijmout podmínky energetické firmy.

Zpětně se ukazuje, že ministerstvo životního prostředí ještě za úřadování lidoveckého ministra předchozí vlády Petra Hladíka nedokázalo s energetickým gigantem uzavřít smlouvu, která by Sev.en k vyplacení konkrétní částky obcím právně zavazovala. Jestli za tím stojí Hladíkova naivní víra v Tykačovu dobrou vůli nebo jeho neschopnost dostat do dohod vymahatelné páky vůči energetické firmě, ať posoudí kompetentnější.

Zpupnost Tykačovy firmy alespoň probudila z letargie současnou vládu, která k celému sporu dosud mlčela. Babiš zřejmě pochopil, že odrbávání obcí miliardáři nevypadá před jeho voliči dobře a podle serveru Neovlivní seřval současného šéfa resortu životního prostředí Červeného (Motoristé sobě). Ten následně vydal nezajímavé prohlášení, ve kterém slíbil, že bude iniciovat další jednání. Jasné však je, že všechny důležité karty má v ruce Tykač a Motoristé nemají žádný velký zájem se mu vzpouzet. Oligarcha Tykač tak českému státu dává zkrátka na frak.

Kapacitní mechanismy na účtech za elektřinu

Druhým příkladem slabosti státu vůči oligarchům je zavádění kapacitních mechanismů, které nová vláda slíbila v programovém prohlášení a taky jejich podobu velmi záhy představila. V zásadě se jedná o peníze, které stát vyplácí energetické firmě, aby udržovala v akceschopném provozu vybrané elektrárny pro období, kdy je potřeba více energie. Firma se tak stará o elektrárnu, která vyrábí elektřinu jen pár měsíců v roce, nejčastěji v zimě, a ušlý zisk dorovná stát.

Český model mechanismu, který funguje i v mnoha jiných státech Evropské unie, přitom kompletně zaplatíme my všichni na cenách energií. Ačkoliv tedy už na svých účtech za elektřinu neuvidíme poplatek za obnovitelné zdroje, který vláda převedla na státní rozpočet, a budeme jej tedy nově platit skrze daně, nově se tam objeví položka kapacitních mechanismů. Odhadované celkové náklady jsou podle Evropské komise pětasedmdesát až sto padesát miliard, v závislosti na tom, jaká bude úspěšnost aukcí, v nichž se výsledná hodnota státního příspěvku soutěží.

Smyslem celé akce je zajistit stabilitu energetické sítě. Nicméně jak jsem psal už v minulosti, kapacitní mechanismy primárně posilují vliv fosilních paliv v energetice a soukromým firmám zajišťují ziskovost mnohdy ztrátových provozů. Existují přitom čistší varianty řešení flexibility sítě, jako jsou energetická úložiště, investice do infrastruktury kabelů propojující evropské státy nebo mechanismus flexibilní práce s poptávkou.

Česká vláda tak bez boje kapitulovala před zájmy energetických gigantů, kteří z kapacitních mechanismů těží nemalé zisky. Například Křetínského EP Group čerpá z kapacitních mechanismů suverénně nejvíc peněz mezi energetickými firmami z celé Evropy. Od vlád v Itálii, Spojeném království a Irsku má přislíbeno přes čtyři miliardy eur.

A právě Křetínského tuzemské elektrárny jsou společně s elektrárnami ČEZu těmi nejzpůsobilejšími k čerpání peněz z kapacitních mechanismů. Není divu, že lobbistické svazy zahrnující tyto firmy na zavedení kapacitních mechanismů čile tlačí, jak ukazují i data z nového registru lobbistů. Celkový účet pak zaplatíme my všichni.

Nadále tak platí stav, že Česká republika je v područí nejbohatších oligarchů a jejich náporu nedokáže a často ani nechce vzdorovat. Na obrodnou sílu, která při současném rozložení politických sil může vzejít snad jen z občanské společnosti, stále čekáme.