Jeffrey Winters o tom, jak majetek oligarchů podlamuje demokracii
Petr BittnerProč demokracie nedokážou zastavit rostoucí ekonomické nerovnosti? Nad touto otázkou se v poslední letošní epizodě podcastu Screenshot zamýšlí expert na elity a oligarchii Jeffrey A. Winters. Moc nejbohatších je podle něj bezprecedentní.
Volíme, diskutujeme a vedeme spory o hodnoty, identitu, kulturu nebo práva. Jakmile však přijde na rozdělení bohatství, vliv většiny lidí je téměř nulový. Americký politolog Jeffrey A. Winters tento stav označuje za éru participativní nerovnosti: hlas má téměř každý, ale vliv na míru ekonomické nerovnosti však jen málokdo.
Winters popisuje svět, v němž vedle sebe existují svobodné volby, otevřená politická soutěž i extrémní majetková nerovnost. Co když je největším problémem současné demokracie to, že funguje přesně tak, jak to vyhovuje držitelům skutečné ekonomické moci?
Oligarchie podle Winterse nemusí demokracii rušit, aby ji ovládala. Stačí, když dokáže chránit majetek před zdaněním, regulací a přerozdělováním. Americký politolog v podcastu vysvětluje, proč bychom neměli sledovat pouze příjmy, ale především vlastnictví majetku. Koncentrace bohatství v rukou nejbohatších podle něj dnes překonává i poměry známé ze starověkého Říma.
Nejde přitom o závist vůči bohatým. Jde o otázku, co se stane s demokracií ve chvíli, kdy si nejmajetnější mohou kupovat média, politický vliv a nakonec i samotná pravidla hry.
Podcastem provází publicista Petr Bittner. Hlas Jeffrey A. Wintersovi v českém znění propůjčil Petr Pěknic.
Zvláštní -- česká SPD vlastně velmi dobře chápe, co Winters říká. Jen se jim stala taková "nehoda", že ten princip, který ovládá státy všeobecně, rozdělila na zlý nadnárodní kapitál, a dobré "naše lidi". A naši lidi to jsme my všichni, ti na horizontální ose, i ti na té vertikální, jak to líčí Winters. Proto třeba takový odpor k neziskovým organizacím, které berou peníze z venku. Ale zároveň SPD sedí ve vládě oligarchů.
Nacionalismus je tedy vlastně taky jeden ze způsobů, kterým oligarchie chrání sama sebe.
Jako terč zbývá protestním stranám jenom někdo zvenčí, Brusel, nadnárodní elity, Soros, ilumináti, globalisti.
A zároveň je globalistická. Hrdý patriot Musk prodává celému světu.
Takže skutečná levice, která by chtěla a dokázala změnit poměry, nemůže být ani nacionálistická, ani globalistická, ale musí být internacionalistická.
Jedině tudy vede cesta --- Nevyřeší to globální demokratické hnutí, ani nacionalistická konzervativní levice, která vidí nepřítele pouze v cizím. Až když se zkoordinují levicové síly co největšího počtu zemí, bude to reálná moc. Čím víc zemí, tím míň globálního prostoru pro oligarchii.
Když to tak člověk vezme, tak Jeffrey Winters dokonale definuje tzv. hluboký stát.
Protože co jiného je hluboký stát než struktura, která tak říkajíc ze stínu, neviditelně manipuluje demokracií ve svůj prospěch?
Existoval vlastně odjakživa a jsou za ním velké majetky. Vždyť představa, že ne miliardáři, ale akademik Jeffrey Winters nebo neziskovka Evropské hodnoty mají moc ohýbat demokracii, je úplně směšná.
Takže dovedeno do důsledků, teď, když hluboký stát vystoupil ze stínu a Donald Trump se prohlásil za největšího bojovníka s ním, je jasné, že třeba SPD nebo spolek Svatopluk jsou jeho nevědomé nástroje.
SPD nebo Svatopluk jsou užiteční idioti hlubokého státu.
Howgh.
"Oligarchie podle Winterse nemusí demokracii rušit, aby ji ovládala. Stačí, když dokáže chránit majetek před zdaněním, regulací a přerozdělováním."
Je vždy téměř až dojemné sledovat, jak v nové době někdo s velkou slávou "objeví" něco, co už před téměř dvěma stoletími popsal Karel Marx. A tak si porovnejme to co zde světu sděluje americký politolog s tím, co napsal Marx ve své "Židovské otázce":
"Třída buržoazie může s klidem vládu v parlamentech přepustit dělnické třídě. Neboť dokud buržoazie bude nadále ovládat materiální podmínky života dělníků, potud bude ona faktickým vládcem."
Jinak řečeno: už Marx naprosto jasně viděl, že politická moc není primární, nýbrž pouze sekundární silou ve společnosti, v jejích reálných mocenských strukturách a vztazích. Je sice dozajista potěšitelné a uznání hodné, že i novodobý americký politolog nakonec dospěje k tomu samému závěru; ale zároveň je to dokladem, jak dalece už bylo zapomenuto celé učení Karla Marxe. Který ostatně mocenské struktury kapitalismu analyzoval mnohem hlouběji, nežli jak to může učinit jakýkoli politolog.