Evropští politici a unijní špičky Modernizační fond pravidelně vychvalují jako klíč k ozelenění energetiky. Jedná se o jeden z hlavních zdrojů energetických dotací pro třináctku nízkopříjmových členských států.

„Modernizační fond se ukázal jako účinný nástroj, který těmto zemím umožňuje urychlit přechod k obnovitelným zdrojům energie,“ prohlásila v prosinci eurokomisařka Teresa Ribera, která zodpovídá za zelenou transformaci. Ambroise Fayolle, viceprezident Evropské investiční banky podílející se na rozdělování peněz, jej zase označil za „klíčový motor investic do čisté energie“.

Skutečný dopad Modernizačního fondu ale není tak růžový, respektive zelený, jak se tváří představitelé evropských institucí. Spolu s kolegy z Rumunska a Polska redakce Deníku Referendum prozkoumala, na co dotace z fondu v těchto třech státech reálně odcházejí. Právě tyto země totiž fond využívají ze všech třinácti, které na něj mají nárok, zdaleka nejvíce. Zjistili jsme, že značná část prostředků financuje znečišťující energetický průmysl. Ba co víc, z fondu dokonce těží i ruští oligarchové.

Mezinárodní tým novinářů, koordinovaný Deníkem Referendum, prošel přes osm tisíc českých, polských a rumunských projektů podpořených Modernizačním fondem, a analyzoval je případ od případu. Trojice zemí dohromady čerpá čtyři pětiny prostředků fondu. Získali jsme tak unikátní vhled do toho, jak je nakládáno většinou dotačního balíku.

Třetina dotací proudí do „špinavých“ projektů

Z analýzy vyplývá, že za pět let existence fondu získaly energetické projekty využívající technologie s vysokými emisemi skleníkových plynů přibližně 5,3 miliardy eur, což odpovídá zhruba 130 miliardám korun. Jedná se přibližně o třetinu dotací rozdělených v trojici sledovaných zemí.

Přibližně polovina těchto investic — 63 miliard korun — směřuje do výstavby nových plynových elektráren, tepláren, případně do přechodu starších uhelných bloků na plyn a budování navazující infrastruktury. Zemní plyn je přitom fosilní palivo, při jehož využívání uniká do atmosféry významné množství emisí.

Další třetinu „špinavých“ dotací — 39 miliard korun — čerpají spalovny odpadu, které současně vyrábějí elektřinu a teplo. Zbylá miliarda eur, tedy 24 miliard korun, putuje buď do velkých zdrojů spalujících biomasu, nebo do zařízení využívajících směs těchto paliv.

Odborníci varují, že navzdory unijním proklamacím tyto technologie klimatu a životnímu prostředí prokazatelně škodí. Platí to o zemním plynu, energetickém využití odpadu i zdrojích, jež ve velkém spalují biomasu. Dopad jednotlivých technologií na životní prostředí podrobněji rozebíráme v infoboxu.

Nasměrování investic do spalování zemního plynu může navíc také zatížit peněženky domácností a rozpočty firem. „Nedávné energetické krize, kterým Evropa čelila, ukazují, že vůči cenovým výkyvům jsou nejzranitelnější ty země, které jsou nejvíce závislé na dovozu zemního plynu,“ vysvětluje Ana Maria Jaller-Makarewiczová, vedoucí energetická analytička pro Evropu významného think tanku Institute for Energy Economics and Financial Analysis (Institut pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu).

Modernizace energetických systémů by se podle Jaller-Makarewiczové měla zaměřit spíše na rozvodné sítě a elektrifikaci než na investice do plynových projektů. „Jejich dotování členským státům znemožní včas splnit své energetické cíle,“ je přesvědčená analytička. S našimi zjištěními jsme konfrontovali Evropskou komisi, která Modernizační fond zastřešuje a podílí se na vytváření unijních dotačních pravidel, na jejichž dodržování následně dohlíží.

„Rozhodování o využití dotací na konkrétní projekty řídí úřady jednotlivých členských zemí v souladu s unijními pravidly státní podpory,“ odpověděla mluvčí pro oblast klimatu a energetiky Ana Crespo Parrondová.

Doplnila také, že „Evropská komise se neustále snaží členským státům představovat příklady dobré praxe a alternativní řešení, jako je například využívání energie z obnovitelných zdrojů pro vytápění a chlazení.“ Rovněž upozorňuje, že v následujících letech začnou platit pravidla, jež financování infrastruktury zemního plynu z Modernizačního fondu postupně omezí.

České plynové prvenství

Česká republika rozděluje ze všech tří analyzovaných států na projekty poškozující životní prostředí zdaleka nejvíce peněz. Podrobně se tomuto tématu budeme věnovat v samostatném textu, základní fakta jsou ale tato:

Více než 41 procent prostředků z českého Modernizačního fondu podporuje přechod od uhlí k novým zdrojům na zemní plyn, odpad či biomasu. Jde o téměř 90 miliard korun. Největší část tohoto balíku financuje přechod českého teplárenství při výrobě tepla a elektrické energie z uhlí na plyn.

Z celoevropského pohledu je český přístup alarmující. Srovnáme-li české výdaje na špinavé projekty s celkovým objemem fondu pro všech třináct zemí — jedná se přibližně o 20,7 miliardy eur —, vychází z toho, že zhruba každé šesté euro vyplacené z fondu na evropské úrovni končí v českých projektech poškozujících klima.

„Modernizační fond měl Evropě pomoct v tom, aby se zbavila závislosti na zemním plynu, místo toho však utratil veřejné prostředky na výstavbu dalších plynových elektráren,“ poukazuje Pascoe Sabido z organizace Corporate Europe Observatory, která sleduje dopady lobbingu korporací na unijní politiku.

Polsko staví spalovny, Rumunsko se chystá těžit plyn

Data z Polska ukazují podobně vysoký podíl veřejných prostředků pro znečišťující zdroje jako u nás, konkrétně 33 procent, tedy asi 19 miliard korun. Většina těchto peněz směřuje formou přímých dotací a úvěrů na stavbu patnácti nových spaloven odpadu. Ty přitom často narážejí na odpor místních obyvatel.

„Spalovny nezvýší úspory energie ani nesníží emise,“ tvrdí Krzysztof Pietruszewski z polské sítě ekologických organizací Polish Green Network.

Podle odborníků spalovny škodí životnímu prostředí hned třemi způsoby. Přispívají ke klimatické změně uvolňováním skleníkových plynů při spalování plastů a k chemickému znečištění a úbytku biodiverzity emisemi těžkých kovů, persistentních organických látek či látek PFAS, takzvaných věčných chemikálií.

„Desítky miliard z fondu určeného na ochranu klimatu v Polsku a České republice směřují k dekádám závislosti na špinavé technologii, která bude vyžadovat neustálý přísun odpadu ke spálení,“ varuje Nikola Jelínek, odbornice na toxické látky v životním prostředí z české občanské organizace Arnika.

V Rumunsku situace na první pohled působí o poznání lépe. Většina dotací země směřuje do rozvoje nových čistých obnovitelných zdrojů energie či do rozvodných sítí. Tento obraz však může být zkreslený tím, že rumunská ministerstva neposkytla tak kvalitní data jako jejich české a polské protějšky, jak vysvětlujeme v metodologickém infoboxu. Skutečný rozsah prospěšných projektů tak může být v konečném důsledku i výrazně menší.

Některé projekty i tak v Rumunsku vyvolávají obavy. Přestože pouze třináct procent finančních prostředků nateklo do projektů v oblasti zemního plynu, organizace zabývající se ochranou klimatu se obávají dlouhodobého dopadu v podobě uvěznění Rumunska v závislosti na fosilních palivech.

Klíčové jsou v tomto ohledu projekty rumunské státní společnosti Transgaz, jež v zemi provozuje plynovody. Firma získala přes 100 milionů eur, tedy asi 2,4 miliardy korun, pro výstavbu několika významných plynovodů, včetně koridoru k ložisku v Černém moři. Tam má v roce 2027 začít masivní těžba, která by z Rumunska mohla udělat největšího producenta plynu v Unii.

Odborníci z nezávislého think tanku European Roundtable on Climate Change and Sustainable Transition (Evropský kulatý stůl pro změnu klimatu a udržitelnou transformaci) odhadují, že z vytěženého plynu by se v příštích dvou desetiletích mohlo uvolnit nejméně 209 milionů tun CO2. To je více, než objem emisí vyprodukovaný celým českým energetickým sektorem za šest let. Maximální prognózy think tanku ale odhadují, že to může být dokonce až dvakrát více.

Z evropských dotací těží i ruští oligarchové

Rumunští partneři této investigace také odhalili, že z Modernizačního fondu si na své přicházejí i ruští oligarchové. Jedním z největších podpořených projektů v Rumunsku je hnědouhelná elektrárna Išalnica, která bude s dotací 250 milionů eur, čili 6 miliard korun, přestavěna na paroplynovou. Nové kotle na zemní plyn v elektrárně staví polostátní společnost CE Oltenia společně s firmou ALRO Slatina, což je jeden z největších výrobců hliníku v Evropě.

Většinovým akcionářem společnosti ALRO je kyperská společnost Vimetco PLC spojená s ruským oligarchou Vitalijem Maščickým. Ačkoli nebylo žádným tajemstvím, že Maščickij společnost vlastnil, tuto vazbu již nešlo od roku 2022 jasně doložit. Sídlo firmy se totiž po ruské invazi na Ukrajinu přesunulo z Nizozemska na méně transparentní Kypr, čímž se tato vazba zastřela.

Rumunští partneři DR ale Maščického trvající vliv potvrdili pomocí internetových platforem Kleptotrace a YC World, které umožňují zkoumat korporátní struktury firmy. Kleptotrace dokládá, že Vitalij Maščickij do období těsně po ruské invazi na Ukrajinu kyperskou společnost řídil. Databáze také ukazují, že jeho syn Pavel Maščickij i nadále zůstává jedním z koncových majitelů kyperské společnosti.

Mladší Maščickij z vedení ALRO společně s dalšími ruskými členy představenstva firmy formálně odstoupil ve snaze navodit dojem, že se majitel a jeho ruští spolupracovníci od společnosti distancují. Šlo pochopitelně o krok, který měl zastřít ruské nitky a uchránit firmu před hrozícími ruskými sankcemi. V představenstvu však nadále zůstává Igor Higer.

Higer, který se narodil v Minsku, je sice ve výročních zprávách a rumunských médiích prezentován jako izraelský občan, analýza databází ale ukazuje, že je také dlouholetou Maščického spojkou. Se skupinou ALRO má vazby již od roku 2005 a podle databází Kleptotrace a North Data působí také jako ředitel v kyperské mateřské společnosti Vimetco PLC.

Společnost ALRO ale už v Higerově životopise a oficiálních dokumentech nezmiňuje jeho zapojení do ruských projektů v jiných zemích. Higer se objevuje jako klíčová postava v projektu Darwendale Platinum v Africe, nakonec neuskutečněné spolupráci mezi Zimbabwe a Ruskem, zaměřené na těžbu jednoho z nejvýznamnějších ložisek platiny na kontinentu. Projekt měl být financován společností Afromet JSC — což je součást Maščického Vi Holdings — prostřednictvím zimbabwské dceřiné společnosti Great Dyke Investments, ve které Igor Higer působil jako generální ředitel.

Postava Igora Higera tak dobře ilustruje spojení mezi vedením dotované společnosti ALRO a oligarchou, který se od ní pokusil formálně distancovat. Mluvčí Evropské komise Crespo Parrondová na zjištění, že z Modernizačního fondu těží i ruští oligarchové, nereagovala.

Poznámka: Šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka je členem Rady poradců organizace Corporate Europe Observatory.