Jako „v lepším případě chatrné“ označuje nová zpráva, kterou vydala síť ekologických organizací ve střední a východní Evropě CEE Bankwatch, dosavadní úspěchy Modernizačního fondu. Ten je klíčovým zdrojem veřejných prostředků pro přechod k bezemisnímu hospodářství v nízkopříjmových zemích Evropské unie, včetně České republiky.

Nezdary fondu dokládá nová analýza, jež zkoumala nakládání s dotačními prostředky napříč přijímacími státy. Hlavní selhání Modernizačního fondu spatřuje ve velmi objemné dotační podpoře pro plynové zdroje, spalovny a další projekty, jež budou nadále poškozovat klima.

„Příliš mnoho finančních prostředků směřuje do investic, které zjevně nejsou v souladu s cíli EU v oblasti klimatu, životního prostředí a energetiky,“ shrnuje zpráva důvody, proč je podle ní nakládání se zdroji z Modernizačního fondu v rozporu s deklarovaným cílem fondu.

Čtvrtina prostředků proti klimatu

Deník Referendum již v únoru doložil v podrobné datové investigaci, že více než třetina dotací z českého Modernizačního fondu se doposud soustředí na účtech tří fosilních korporací — polostátního ČEZu, francouzské Veolie a Energetického a průmyslového holdingu Daniela Křetínského. Peníze putují především na projekty, které budou nadále poškozovat klima.

Naše analýza ukázala, že jde o výsledek špatně nastaveného systému rozdělování dotací, který navíc nadržoval velkým zavedeným teplárnám. Podobné závěry — nejen o České republice — nyní přináší i nová analýza CEE Bankwatch, jejímž hlavním autorem je chorvatský výzkumník Gligor Radečić. Na základě dat publikovaných Evropskou investiční bankou na webových stránkách Modernizačního fondu spočítal, že nejméně 4,2 miliard eur (asi 105 miliard korun) — či 27 procent celkových prostředků — státy vymezily na projekty, které budou nadále poškozovat klima.

Řeč je především o plynové infrastruktuře a spalovnách odpadu, ale rovněž třeba o velkých teplárnách, jež budou spalovat biomasu. Samotné spalování plynu pro výrobu elektrické energie a tepla sice produkuje méně emisí než uhlí, jak ale dokládají nedávné studie, emise metanu unikající během těžby, zpracování, přepravy a skladování fosilního plynu může zatěžovat atmosféru skleníkovými plyny mnohem více, než se dosud předpokládalo — a to dokonce i více než uhlí.

Rovněž energetické využívání odpadu produkuje na vyrobenou jednotku energie srovnatelné emise jako uhlí. A konečně i spalování biomasy v průmyslovém rozsahu označují v posledních letech vědci za neudržitelné.

Autor studie ukazuje, že naprostou většinu prostředků z Modernizačního fondu — 89 procent — využívá trojice států: Česká republika, Rumunsko a Polsko. První dvě země z fondu ve velkém podporují výstavbu plynové infrastruktury. A stejně jako Polsko rovněž v České republice rozdělujeme výrazné prostředky na nové spalovny.

Je přitom velmi pravděpodobné, že podpora z Modernizačního fondu pro škodlivé technologie je ve skutečnosti ještě rozsáhlejší. Může dosahovat až 6,8 miliardy eur (asi 170 miliard korun), tedy čtyřiačtyřicet procent všech doposud vymezených prostředků. Přesnou cifru se autorovi nepodařilo určit, protože u části investičních schémat není předem zřejmé, jaký typ technologie v konečném důsledku podpoří. Je však velmi pravděpodobné, že velká část z nich zafinancuje škodlivé projekty.

„Mělo by to vyvolat poplach mezi zodpovědnými orgány v Evropské unii i na úrovni jednotlivých členských zemí,“ píše ve zprávě Radečić. Mluvčí Evropské komise Ana Crespo Parrondová v odpovědi na otázku Deníku Referendum odmítla zprávu komentovat. Podle ní je „výběr investic, které mají být podporovány z fondu, v první řadě na členských státech“.

Mluvčí rovněž tvrdí, že změna pravidel, jež vešla v působnost loni, pomáhá nyní lépe sladit Modernizační fond s evropskými klimatickými cíli. Skutečný význam této změny však výzkumník Gligor Radečić rozporuje. Investice do škodlivých zdrojů podle jeho zjištění totiž od uvedení nových pravidel nijak nepolevují.

Nedostatečné investice do čistých alternativ

O poznání lépe si podle autora vede Modernizační fond v podpoře čistých alternativ. K úspěchům fondu řadí především financování energetických úspor například v rezidenčním bydlení. Podle Radečiće je ale i zde prostor pro zlepšení.

Upozorňuje, že právě snižování poptávky po energii skrze modernizaci budov je nejefektivnějším způsobem, jak uskutečnit přechod k bezuhlíkové energetice. To obzvláště platí ve střední a východní Evropě, protože zdejší budovy podle dostupných studií trpí velmi nízkou energetickou úsporností a je zde tedy i významný prostor pro jejich renovace. S ohledem na tuto skutečnost jsou podle Radečiće současné investice stále ještě nedostatečné.

Zásadní selhání pak autor spatřuje v tom, že většina prostředků na přeměnu teplárenství směřuje nadále do fosilního plynu a spalování odpadu a biomasy. Zelenější alternativy, jakými mohou být třeba průmyslová tepelná čerpadla, solární teplárny či využití odpadního či geotermálního tepla, jsou převážně opomíjená. „Systémový přístup k čistému teplárenství se nedostavuje,“ shrnuje výzkumník. I tyto závěry potvrzují dřívější zjištění Deníku Referendum v České republice.

Státy Modernizační fond dosud také nedostatečně využívají na posílení elektrizační soustavy. To je nutné, aby byla síť připravena na nové zdroje a byla zajištěna její stabilita. Podle zprávy právě nové obnovitelné zdroje energie a technologie na uchovávání energie skrze bateriové a jiné systémy akumulace trpí v rámci Modernizačního fondu nedostatkem financování.

Naprostá většina prostředků na budování obnovitelných zdrojů byla vymezena v Rumunsku a České republice. Podle Radečićových propočtů byly nejobjemnější prostředky v dotačních schématech na obnovitelné zdroje vymezeny právě u nás — a to přibližně pětatřicet miliard korun. Jak ale ukazuje naše dřívější datová analýza, českému státu se reálně podařilo na dotacích zatím rozdat mnohem menší částku, přibližně šestnáct miliard. Data o předem alokovaných částkách zpracovávané analýzou jsou tedy v tomto případě spíše optimistická.

„Financování by mělo upřednostňovat elektrifikaci, energetickou účinnost a skladování energie před energetickými systémy založenými na fosilních palivech,“ vysvětluje ve zprávě Gligor Radečić, jakým směrem by se dekarbonizační investice měly ubírat.

Doporučuje proto ukončit financování škodlivých technologií z fondu, upravit pravidla a navýšit financování ve prospěch zelených alternativ či posílit logistické podpory členským zemím, aby byly schopné nabízenou podporu smysluplně využít.