Říjnové volby do sedmadvaceti senátních obvodů jsou obvykle prezentovány jako skoro jistá změna poměru sil v horní komoře parlamentu. Občas lze dokonce zaslechnout, že by v nich v případě mimořádného úspěchu mohlo hnutí ANO získat většinu křesel.

To je ale v podstatě nemožné. Hnutí ANO má v současnosti v Senátu dvanáct senátorů. A i se třemi senátory, kteří byli zvoleni za jiné subjekty, ale s hnutím ANO sympatizují, má senátorských klub ANO jen patnáct členů. Je tak jisté, že ani v případě zcela mimořádného volebního vítězství nedosáhne na většinu jednačtyřiceti senátorů, protože by muselo zvítězit ve všech obvodech.

Existuje přitom hned několik obvodů, zejména v Praze, kde jsou šance kandidátů hnutí ANO mizivé. Úspěchem v těchto obvodech bude, když se kandidáti ANO dostanou do druhého kola.

Jinými slovy: volby do Senátu mohou samozřejmě změnit poměr sil v horní parlamentní komoře, ale ANO a jeho spojenci v nich zatím nedosáhnou na většinu. Z koaličních partnerů ANO ve vládě se přitom Motoristé sobě rozhodli senátní kandidáty vůbec nepostavit.

Hnutí SPD se nedohodlo s ANO na společných kandidátkách, takže nasazuje v řadě obvodů vlastní kandidáty. To, že voliči SPD budou volit vlastní kandidáty i proti kandidátům ANO, ovšem může v konečném důsledku znamenat oslabení kandidátů ANO.

O obhajobu nejvíce křesel — jedenácti — usilují Starostové. Devět současných mandátů obhajuje ODS s TOP 09 a tři KDU-ČSL. Stejně je na tom frakce SEN 21 s Piráty.

Hnutí ANO obhajuje jen jedno křeslo, což je jistá výhoda. Jenže to také znamená, že jeho kandidáti budou čelit soupeřům, kteří už jsou v daném obvodě známi jako stávající senátoři.

Test pro prezidentské volby

Hnutí ANO, konkrétně jeho předsedu Andreje Babiše, bude ale zajímat na senátních volbách nejen to, o kolik ANO v horní komoře případně posílí. Senátní volby budou do určité míry také testem šancí Babiše při jeho případné kandidatuře na prezidenta.

Má-li reálně pomýšlet na úspěch v prezidentských volbách, potřebuje ukázat, že jeho hnutí ANO dokáže ve druhém kole senátních voleb získat na svou stranu i příznivce jiných stran lépe, než tomu bylo v minulosti. V posledních několika senátních volbách sice kandidáti za hnutí ANO postupovali často do druhého kola, ale tam se proti nim spojovali voliči tradičních stran ve jménu podpory liberální demokracie a zakotvení České republiky v západních strukturách.

V posledních senátních volbách v roce 2024 byli už v prvním kole zvoleni dva senátoři za ANO a devatenáct dalších postoupilo do kola druhého, ale nakonec ANO získalo jen osm senátorů. Babiš přitom potřebuje ukázat, že toto prokletí druhého kola prolomil.

Dvoukolový většinový systém používaný v senátních volbách je podobný tomu, který se používá v prezidentské volbě. V minulých prezidentských volbách, v roce 2023, získali v prvním kole Petr Pavel a Babiš téměř stejný počet hlasů — Pavel 35,4 procenta hlasů. zatímco Babiš 34,99 procenta. Ve druhém kole ale získal Pavel 58,32 procenta hlasů, zatímco Babiš 41,67 procenta.

Chování voličů bylo tedy podobné tomu ze senátních voleb. I v nich kandidáti ANO často v prvním kole dosahují výsledků okolo volebního potenciálu hnutí ANO, zatímco hlasy pro kandidáty tradičních stran se často rozdělí mezi několik kandidátů. Ve druhém kole se ale voliči těchto stran ve většině obvodů spojují proti ANO.

Pokud má mít Babiš v případné prezidentské volbě šanci dopadnout jinak než minule, mělo by se to projevit už v nadcházejících v senátních volbách tak, že voliči ve druhém kole nebudou kandidáty ANO většinově odmítat. Jenže i když hnutí ANO získalo ve volbách do Poslanecké sněmovny v posledních volbách, v roce 2025, více hlasů než v těch v roce 2021, nic nenaznačuje, že by voliči liberálních stran chtěli v druhém kole senátních voleb ve větší míře podpořit kandidáty ANO.

Problémy ANO

ANO bude čelit několika těžko překonatelným výzvám. Jednou z nich je skutečnost, že ještě více než v minulosti postrádá v řadách svých kandidátů do Senátu skutečné osobnosti. Chce svoje kandidáty portrétovat jako lidi, kteří „makají“.

Zato mnozí senátoři, kteří reprezentují jednu ze současných opozičních stran, si už určitou známost na veřejnosti získali. Anebo jako známé osobnosti už kandidovali.

Problémem také je, že se ANO nepokusilo vybudovat volební koalici s jinými politickými subjekty, zejména s těmi, s nimiž tvoří vládu. Je samozřejmě pochopitelné, že se Babišovo hnutí nechtělo příliš spojovat s SPD, protože by se mohlo podporou pro kandidáty SPD takříkajíc „ušpinit“.

V prvním kole tak budeme svědky konkurence mezi ANO a SPD. Voliči SPD, kteří obecně k senátním volbám příliš nechodí, budou pak mít ještě menší motivaci než obvykle dostavit k druhému kolu senátních voleb a podpořit kandidáty ANO. A jelikož SPD spíše spolupracuje na vzájemné podpoře s ministranami PRO, Svobodní a Trikolóra, nemusejí nakonec k druhému kolu přijít ani voliči těchto stran.

Motoristé, jak už bylo řečeno, se rozhodli nekandidovat do Senátu vůbec. To ovšem znamená, že i jejich voliči budou mít slabou motivaci k senátním volbám, zejména během druhého kola, vůbec chodit.

Pokud tedy Babiš doufá ve výsledek, který by mohl prezentovat jako velké vítězství, totiž že by ANO dosáhlo v druhém kole dobrého výsledku i díky podpoře voličů jiných stran, je to skoro jistě doufání zcela marné. Babišovi zatím nevychází ani snahy poškodit reputaci prezidenta Pavla pomocí soustředěné kampaně proti němu.

V situaci, kdy Babiš může vnímat senátní volby jako test svých vlastních prezidentských šancí, je ovšem současně nešťastné, že opoziční strany nebyly schopné dohodnout se na společných kandidátech často o nic lépe než ANO, Motoristé a SPD. Dokonce by se dalo říci, že neodpovědně plýtvají osobnostmi.

Zejména v několika pražských obvodech proti sobě v prvním kole kandidují s podporou různých opozičních stran osobnosti, které by měly šanci v jiných obvodech šanci postoupit do druhého kola a tam porazit kandidáty ANO.

I tak volby do Senátu Babišovi rozhodování, zda kandidovat na prezidenta, příliš neulehčí. Široká voličská koalice, kterou by k tomu potřeboval, v senátních volbách nevznikne. Pokud bude Babiš nakonec přece jen kandidovat v naději, že se mu ještě podaří takovou koalici vytvořit, bude mít před sebou v roce 2027 náročný úkol.