První půlrok vládnutí třetí Babišovy vlády, tvořené třemi krajně pravicovými stranami, ANO, SPD a Motoristé sobě, představuje případovou studii demontáže demokracie systematickým rozkladem institucí, prohlubováním polarizace společnosti, stupňovanými útoky na svobodná média, menšiny i občanskou společnost. A také snahy o zkrocení či eliminaci nepoddajných složek státu. Deník Referendum přináší přehled základních kroků směřujících proti demokratickým základům státu, které vláda za první půlrok své existence podnikla.

1. Zrušení služebního zákona

Již krátce po nástupu vlády do funkcí v prosinci loňského roku vládní poslanci překvapivě předložili návrh na úplné zrušení služebního zákona, který sice oslabovaly už minulé vlády, ale přesto posud zajišťoval bazální a formálně zakotvenou ochranu státní správy před politizací. Zatímco spolupředkladatelka návrhu, poslankyně Zuzana Ožanová (ANO) hovořila o nutnosti větší flexibility státní správy, další předkladatel, poslanec SPD Libor Vondráček (Svobodní), netajil záměr zbavit úřady osob údajně dosazených předchozí vládou Petra Fialy (ODS). Poslanec Jiří Mašek (ANO) zase na svých sociálních sítích změnu zdůvodňoval tak, že služební zákon prý chrání „pohodlí, neodvolatelnost a aroganci úřednické kasty“.

„Poslaneckou iniciativou návrh šel, protože spěcháme. Nemůžeme se dožít časů, když ministr Vojtěch chodil na ministerstvo zdravotnictví, chtěl něco měnit, a jeho státní tajemník se mu vysmíval,“ zdůvodňoval záměr svým charakteristicky zmatečným způsobem v lednu na tiskové konferenci premiér Babiš.

Úmysl vedle opozice ostře kritizují odbory i odborníci. „Způsob zpracování a předložení takto zásadního materiálu … hodnotíme jako diletantský hazard s celým systémem státní služby,“ uvedl v prohlášení předseda Odborového svazu státních orgánů a organizací Pavel Bednář. „Přijetí návrhu by znamenalo návrat České republiky o třicet let zpět — do období, kdy se pozice ve státní správě obsazovaly na základě rozhodnutí stranických elit, politických kmotrů a různých zákulisních aktérů,“ varoval již dříve v DR politolog Marek Rybář z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Přes odpor opozice Sněmovna návrh v červnu schválila ve třetím čtení a účinný má být od listopadu. Předtím ale musí ještě projít Senátem, v němž má většinu opozice, a musí jej podepsat prezident Petr Pavel. U obou lze očekávat, že předlohu sněmovně vrátí k novému projednání. Sněmovna však může obě instituce přehlasovat, tudíž se celý proces nejspíše jen zpomalí.

„Zrušení služebního zákona považuji za velký problém a za příznak snah o oslabení demokracie. Nezávislá státní správa také patří k nejefektivnějším protikorupčním opatřením. Pokud si někdo stěžuje na neefektivitu úředníků, problém není ve státní správě, ale v zákonech, neboť podle nich úředníci postupují,“ řekla Deníku Referendum politoložka Vladimíra Dvořáková z Českého vysokého učení technického.

2. Čistky a dosazování vlastních lidí do státní správy

Babišova vláda ale nečeká na zrušení služebního zákona a od svého nástupu do úřadů provádí čistky ve státní správě, které podle některých odborníků přesahují i míru změn ve státní správě na ministerstvech řízených hnutí ANO za vlády Bohuslava Sobotky (tehdy ČSSD) a Babišových prvních vlád. Vláda přitom využívá v rámci dosud platného služebního zákona institutu systemizace, který má sloužit k občasným koncepčním úpravám na základě změn programových priorit, nikoliv jako nástroj personální politiky.

Velké změny se uskutečnily krátce po nástupu nové vlády také v resortech zahraničí a životního prostředí, do nichž nastoupil předseda Motoristů sobě Petr Macinka. Ten vedl ministerstvo životního prostředí pouze provizorně několik týdnů, stačil zde však zrušit odbor klimatické politiky. Na ministerstvu zahraničí pak pod jeho vedením zaniklo oddělení globálních rizik a odolnosti.

V dubnu ministerstvo životního prostředí rozvázalo spolupráci například s právníkem Martinem Abelem, který předtím veřejně kritizoval vládního zmocněnce pro Green Deal Filipa Turka. Krok potom na dezinformační XTV Turek vysvětloval mimo jiné tak, že Motoristé sobě vyhledávají ve státní správě ty, kdo se tam údajně dostali v rámci neomarxistického „dlouhého pochodu institucemi“.

Po nástupu Motoristy Igora Červeného do funkce ministra životního prostředí byl také de facto odvolán ředitel Krkonošského národního parku Robin Böhnisch, který měl přitom spory s političkou a sponzorkou Motoristů sobě Klárou Sovovou, majitelkou podniku Luční bouda, i s dalším motoristickým sponzorem, podnikatelem Richardem Kirnigem.

Zejména na motoristických resortech jdou změny ve státní správě ruku v ruce s dosazováním spřízněných lidí. Na ministerstvu životního prostředí tak v minulých měsících začali pracovat dva krajně pravicoví influenceři: osmnáctiletý čerstvý maturant Adam Šejna, který si říká „český Charlie Kirk“, jako správce sociálních sítí, autor dezinformačního média Incorrect František Kubásek zase přišel do rozpočtového oddělení.

Na místo ředitele Krkonošského národního parku byl vybrán patrně nejproblematičtější kandidát z účastníků řízení, lesník Petr Moravec. Novým ředitelem České inspekce životního prostředí se stal Pavel Straka, o němž není známo, že by měl jakékoliv zkušenosti s veřejnou správou nebo ochranou životního prostředí, zato byl významným sponzorem Motoristů sobě.

3. Destrukce vybraných oblastí veřejné politiky

První půlrok Babišova vládnutí provází i drakonické škrty ve vybraných veřejných politikách či jejich přímá likvidace. Kroky se zpravidla zdůvodňují nutností úspor, zároveň jsou ale zpravidla směřované proti občanskému sektoru. Toho se totiž reorganizace úřadů i omezení dotačních výzev převážně dotýká, ačkoliv důsledky s odstupem pocítí především potřební a zranitelní.

Naposledy v červnu vzbudil silné odmítavé ohlasy úředníků i odborné veřejnosti přesun agendy lidských práv a oblasti prevence i léčby závislostí z Úřadu vlády na čtyři ministerstva. Na ministerstvu zdravotnictví tak například vznikne nová sekce pro duševní zdraví a protidrogovou politiku, kam se mají přesunout příslušní úředníci z Úřadu vlády.

Agenda rovnosti žen a mužů se přesunula na ministerstvo spravedlnosti, národnostní menšiny pod ministerstvo kultury a záležitosti romské menšiny a zdravotně postižených pod ministerstvo práce. Reorganizační kroky premiéra Babiše a vedoucí jeho kabinetu Tündhe Barthy ostře kritizovala opozice, ale i občanské organizace, jejichž zástupci na protest hromadně rezignovali na své posty ve vládních radách a výborech. Odbory Úřadu vlády ve snaze změny zvrátit stávkovaly, avšak neúspěšně.

Již v dubnu Zuzana Mrázová (ANO) na ministerstvu pro místní rozvoj sloučila Agenturu pro sociální začleňování s odborem politik bydlení, propustila patnáct úředníků a skončit museli i oba původní ředitelé úřadů. V zásadním ohrožení se tak ocitly všechny služby poskytované příslušným útvarem státní správy, jelikož Agentura pro sociální začleňování roky pomáhala zlepšovat podmínky ve vyloučených lokalitách po celé republice.

Vedle rušení celých odborů na ministerstvech sem však patří v Deníku Referendum už dříve popsané vládní škrty s konkrétními vážnými dopady. Na ministerstvu kultury například škrty napříč oblastmi v dotačních programech ohrozily nezávislá divadla, literární periodika i knižní festivaly. Ministerstvo spravedlnosti škrtalo v dotačních programech na prevenci kriminality a korupčního jednání.

„Úkolem státu není financovat provoz občanských organizací bez jasného dopadu na veřejnost,“ komentoval to následně ministr Jeroným Tejc (za ANO).

Ministerstvo zahraničí, jež vede vicepremiér Petr Macinka (Motoristé sobě), seškrtalo o sedmdesát procent humanitární pomoc, což znamená „úsporu“ 115 milionů korun. Rozpočet na zahraniční rozvojovou spolupráci se snížil o čtyřicet procent, tedy o 228 milionů, a na transformační spolupráci o sedmdesát procent, tedy o 70 milionů. O půl miliardy Macinka seškrtal rovněž humanitární pomoc Ruskem napadené Ukrajině.

4. Snaha ovládnout média veřejné služby

Vláda Andreje Babiše (ANO) v půli června představila nový návrh změn financování veřejnoprávních médií, tedy České televize a Českého rozhlasu. Návrh obnáší skokové snížení rozpočtů obou veřejnoprávních médií, a to na úroveň z roku 2024.

Vláda přes odpor obou médií, veřejnosti, opozice, Senátu i prezidenta usiluje záměr rychle schválit s účinností již od příštího roku, bez zjevného zájmu o veřejnou, odbornou či politickou diskusi či jednání s vedením obou médií. Sám premiér se v červnu na tiskové konferenci kupříkladu chlubil, že se mu částku navrhovanou pro veřejnoprávní média podařilo až do poslední chvíle utajit i před jejich řediteli. „Mohli jsme médiím neschválit výroční zprávy a vymést to úplně,“ odmítl premiér — takto svérázně — obavy, že vláda chce veřejnoprávní média zlikvidovat.

„Rozhodnutí vlády považuji za nepřátelský krok s cílem média veřejné služby destabilizovat a následně oslabit. Nelze to vnímat jinak než jako mstu za to, že děláme svou práci dobře,“ uvedl ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Jak on, tak generální ředitel České televize Hynek Chudárek varovali před masivním propouštěním, omezováním produkce a možnou destabilizací vyplývající z neschopnosti plnit závazky.

Záměr změnit financování veřejnoprávních médií přitom přichází od vlády, která na veřejnoprávní média i jednotlivé redaktory dlouhodobě útočí. Vládní poslanec Josef Nerušil (SPD) se ostatně nedávno v Českém rozhlase nechal slyšet, že nad vysíláním veřejnoprávních médií by měla existovat rovněž obsahová kontrola. Jiný vládní poslanec Libor Vondráček (Svobodní) zase přiznal, že konečným cílem jeho strany je úplné zrušení médií veřejné služby.

Jinou pohnutku než k autoritářství směřující snahu ovládnout obsah veřejné debaty záměr mít ani nemůže. Jak opakovaně upozorňují odborníci, plán zrušit poplatky v momentě, kdy je platební morálka občanů vysoká a instituce fungují se stabilním financováním, nedává nejmenší smysl ani z hlediska nezávislosti, ani ekonomicky, jelikož změna by dále zatížila státní rozpočet.

5. Útoky na ústavní pravomoci prezidenta

Další ukázkou přístupu vlády k nabyté moci je spor s prezidentem Petrem Pavlem, který trvá prakticky od vzniku kabinetu. Nejprve se jednalo o právně nejednoznačný spor o to, zda může Petr Pavel odmítnout jmenovat motoristického poslance Filipa Turka ministrem.

Vyjasnit situaci mohl Ústavní soud, což sám prezident navrhoval, ale Babišova vláda podat kompetenční žalobu odmítla. Vicepremiér a předseda Motoristů sobě Macinka zato prezidentovu poradci Petru Kolářovi poslal již proslulé noční textové zprávy, v nichž hlavu státu varoval před „extrémní kohabitací, která vejde do učebnic politologie“.

Další spor se začal vést o účast na červencovém summitu NATO v Ankaře. Přestože byl dle dosavadní zvyklosti prezident členem, respektive vedoucím delegace, vždy až na rok 2022 při zdravotních obtížích tehdejšího prezidenta Miloše Zemana, vláda rozhodnutí o prezidentově účasti dlouho odkládala, a zároveň dávala najevo, že prezidenta na summitu nechce.

Přestože Pavel veřejně deklaroval, že by se na summitu řídil mandátem vlády, premiér Babiš hovořil o prezidentově odlišném názoru na vládní politiku výdajů na obranu a připomínal, že o jedné z hlavních postav summitu, americkém prezidentovi Trumpovi, Pavel během své prezidentské kampaně prohlásil, že se jedná o „odpudivou lidskou bytost“.

Když vláda koncem června rozhodla, že do Ankary prezident nepojede, a místa v delegaci obsadí krom premiéra Babiše a ministra zahraničí Macinky ještě ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD), prezident obratem podal kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Ten o věci rozhodne až na podzim, vydal však předběžné opatření, že vláda nemá účasti prezidenta na summitu bránit, dokud se vše vydáním konečného rozhodnutí neprojasní.

Premiér Babiš s výzvami, aby prezident svou účast na summitu přehodnotil, neboť ho tam vláda „nechce“ a „nepotřebuje“, nepochodil. Přítomnost prezidenta v Ankaře pak provázely další vládní naschvály.

„Oproti dřívějším sporům vlády a prezidenta je novinkou snaha vlády o porušování zaběhnutých zvyklostí. Ze strany Andreje Babiše se jedná o snahu podrobit si složky státní moci, jež mu dosud nepodléhají,“ říká politolog Aleš Michal z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

6. Obcházení standardních parlamentních procesů

Některé zásadní návrhy s dalekosáhlými dopady vláda předkládá jakožto poslanecké, a ignoruje tak institut takzvaného meziresortního připomínkového řízení. To probíhá standardně u návrhů předložených vládou a zahrnuje podněty a námitky ze strany ministerstev a dalších úřadů, které jsou následně vypořádány.

Celý proces přijímání nového zákona se tím sice citelně prodlužuje, ale také je transparentnější a důkladnější, předchází se možným chybám a nezamýšleným důsledkům, jako je například nesoulad s jinými již existujícími zákony. Návrhy předkládané poslanci meziresortním řízením neprocházejí — a v ideálním případě by tak měly být vyhrazeny opozici, případně jednotlivým vládním poslancům prosazujícím změnu, na níž v koalici není shoda.

Obchází-li ale vláda jako celek standardní proces a navrhuje-li zákony formálně skrze své poslance, může to mimo jiné indikovat, že si je předkladatel vědom problematických pasáží a nechce, aby při transparentním řízení vyšly najevo. Typickým příkladem je právě návrh na zrušení služebního zákona, který se jako poslanecká novela zjevil ve sněmovně mezi vánočními svátky, jen pár dnů po jmenování nové vlády, která ještě ani nedisponovala důvěrou Sněmovny.

Původně vládní poslanci chtěli jeho účinnost již od června, jelikož však předlohu Sněmovna stihla v závěrečném třetím čtení schválit teprve před několika týdny, zamýšlená platnost návrhu se přesunula až na listopad. Jedná se přitom o zásadní změny s dopadem na pracovní podmínky desetitisíců státních úředníků, jejich ochranu před politickým tlakem, což je zásadní předpoklad udržení demokracie.

Už loni v prosinci byla poslaneckou novelou předložena další zásadní změna — novela stavebního zákona. Předkladateli se formálně stala desítka výrazných představitelů koalice včetně předsedů tří koaličních stran Andreje Babiše (ANO), Tomia Okamury (SPD) a Petra Macinky (AUTO).

Poslaneckou novelou se koalice, než od záměru po rozsáhlé kritice ustoupila, snažila také prosadit změny zákona o střetu zájmů. Vzhledem k výraznému zúžení definice střetu zájmů, které novela obnášela, mohl holding Agrofert, stále úzce propojený s předsedou vlády Babišem, bez překážek čerpat dotace. Mezi předkladateli byli poslanci Radek Vondráček (ANO), David Pražák (ANO), Marie Pošarová (SPD) a Filip Turek (za AUTO).

K účelovým poslaneckým novelám se vláda také uchyluje při plánovaných změnách ve financování veřejnoprávních médií. Již v květnu byla skupinou vládních poslanců v čele s místopředsedou sněmovny Patrikem Nacherem (ANO) předložena poslanecká novela osvobozující od placení poplatků část dosavadních poplatníků.

7. Útoky na občanskou společnost

Bezprostředně po volbách začali politici napříč všemi vládními stranami operovat s termínem „politická neziskovka“, jehož genezi lze vystopovat do kruhů okolo exprezidenta Václava Klause, který ještě ve vrcholných politických funkcích varoval, že působení občanských organizací prosazujících „humanrightismus“ či „ekologismus“ představuje vážné ohrožení pro demokracii.

Ve vládním programovém prohlášení se objevil slib, že pro organizace, které „vyvíjejí politickou činnost“ a jsou financované ze zahraničí, zavede vláda povinnost tuto skutečnost transparentně označovat. Záměr přitom nápadně připomíná obdobné pokusy o šikanu organizací občanské společnosti v jiných zemích postkomunistické východní Evropy. V zemích, jako je Rusko, Gruzie či Maďarsko, prosazení zákona proti „zahraničním agentům“ tvořilo zásadní krok při nástupu autoritářství.

„Nám neleží v žaludku neziskovky, ale chceme, aby politické neziskovky transparentně ukázaly, jakým způsobem jsou financovány, aby se nejednalo o nějaké praní špinavých peněz ze zahraničí,“ uvedl nedlouho po volbách loni v listopadu první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček pro TV Nova.

Jak jsme již dříve popsali, „politická neziskovka“ představuje vágní pojem, jenž umožňuje vytvářet dojem zásadního problému — údajného plýtvání veřejnými prostředky na „neziskovky“ a „líné aktivisty“, kteří prý na státu parazitují, aniž by přinášeli reálný společenský užitek. Jsou líčeni jako nástroje indoktrinace obyvatelstva v „progresivistickém“ duchu.

Jedná se přitom zpravidla o organizace, které působí ve veřejném zájmu. Prostor pro jejich svobodnou činnost je explicitně postulován ústavou a je naplněním základních občanských a lidských práv. Ataky na ně zdůvodňované zástupnými účelovými argumenty mají svůj pravý účel ve snaze odbourat veřejnou kontrolu výkonu státní moci, kterou občanské organizace v rámci svého působení vykonávají.

Vládní strany se přitom neshodnou, kdo by do kategorie „politická neziskovka“ měl spadat. Zatímco politici SPD hovořili nejčastěji o humanitární organizaci Člověk v tísni a o spolcích pořádajících mediální či vztahovou osvětu na školách, Motoristé sobě o klimatických hnutích a politici ANO zase o protestní iniciativě Milion chvilek pro demokracii. Případně o médiu Investigace.cz novinářky Pavly Holcové.

Prvních kontur záměr prosadit zákon proti „zahraničním agentům“ nabyl v březnu, když Seznam Zprávy zveřejnily návrh, na němž pracovalo několik vládních poslanců včetně Jindřicha Rajchla (PRO) a Radka Vondráčka (ANO) a také Babišova poradkyně pro oblast svobody projevu Natálie Vachatová. Uniklé znění návrhu počítalo s podrobnou registrací v nově zřízené databázi při hrozbě likvidační pokuty ve výši až patnáct milionů korun.

Definice subjektů, jichž by se zákon měl týkat, byla tak široká, že by kromě občanských organizací zřejmě mohla zahrnout i obce čerpající dotace, univerzity působící s grantovou podporou nebo církve se sídlem v zahraničí. V reakci na silnou veřejnou kritiku vláda uznala, že takovýto poslanecký návrh je neakceptovatelný a že jej proto připraví sama vláda, konkrétně ministerstvo spravedlnosti. Další osud záměru není v tuto chvíli znám.

8. Obsazování státní správy ultrakonzervativní lobby

Nebývalého sluchu i míst ve státní správě se s nástupem třetí Babišovy vlády dostává organizacím, které slouží jako intelektuální a vlivové pozadí tuzemské krajní pravice a jež programově bojují proti liberální demokracii. Premiér Babiš učinil svou poradkyní pro svobodu slova někdejší analytičku Společnosti pro obranu svobody projevu, již zmíněnou Natálii Vachatovou.

Společnost pro obranu svobody projevu, jejíž hlavní tváří je herní vývojář a influencer Daniel Vávra a z níž vzešla třeba také současná poslankyně Motoristů sobě Gabriela Sedláčková, je seskupení vzývající příchod konzervativní kontrarevoluce proti dosud údajně vládnoucím liberálním progresivistům. Tuto svoji naději spojují zejména s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a neformální krajně pravicovou internacionálou sestavenou z jeho stoupenců.

Vachatová se dlouhodobě věnuje rozkrývání údajného spiknutí organizací občanské společnosti, které mají s využitím peněz z Evropské unie nebo od George Sorose šířit progresivistický světonázor: sám Babiš je s touto její úlohou srozuměn a její instalaci do funkce pro Blesk zdůvodnil tak, že se Vachatová „vyzná v tom deep statu“.

Výrazného posílení svého vlivu se s nástupem nové vlády může těšit ultrakonzervativní Aliance pro rodinu, organizace dlouhodobě spojená s Janou Jochovou a bojující proti rovnoprávnosti LGBTQ lidí, zejména proti manželství pro všechny, právům trans lidí nebo proti jakékoliv tematizaci existence queer lidí ve školách. Některé „politické neziskovky“ Babišově vládě evidentně nevadí.

Někdejší místopředseda Aliance pro rodinu Jan Gregor se tak stal vedoucím poradců ministra práce a sociálních věcí Aleše Juchelky (ANO). Nominanta Aliance pro rodinu Petra Brozdu zase koalice svými hlasy zvolila do Rady České televize, k níž tento spolek v posledních letech podával opakované stížnosti, kdykoliv se na dětském kanálu ČT :D objevila zmínka o LGBTQ lidech.

Vicepremiér Petr Macinka (Motoristé sobě) zase tým svých poradců složil i z členů Institutu Václava Klause, včetně jeho předsedy Jiřího Weigla. Autorská produkce kolektivu Institutu Václava Klause, která pravidelně směřuje i na dezinformační server Protiproud, zahrnuje boj proti progresivistům a jejich údajnému deep state, Evropské unii i zelené politice.

V neposlední řadě jsou někteří členové vládní garnitury viditelnými členy spolku Svatopluk, jejž společně založili politolog Petr Drulák, aktivista Michal Semín a ekonomka Ilona Švihlíková a jenž si klade za cíl spojovat národoveckou levici i pravici v boji proti liberalismu. Členem Svatopluku je kromě poslance Tomáše Doležala (SPD) i náměstek působící na ministerstvu spravedlnosti Zdeněk Koudelka (Trikolora).

9. Polarizace a šíření nenávisti vůči novinářům, úředníkům i menšinám

Vládní strany ANO, SPD i Motoristé sobě svou politiku zčásti staví na projevech nenávisti, polarizaci a na podpoře dezinformačního prostředí. To je důvodem, proč vláda na boj proti volnému šíření dezinformací a projevům nenávisti zcela rezignovala.

Premiér Andrej Babiš mimo jiné soustavně útočí na veřejnoprávní i soukromá média i jednotlivé redaktory, které systematicky a bez předložení důkazů obviňuje ze lží a manipulací, přičemž nejčastěji míří na Seznam Zprávy a Novinky.cz. Předseda vlády po vzoru Donalda Trumpa opakovaně hovoří o údajném českém „deep statu“, jehož součástí mají být média, justice i občanské organizace a jehož cílem má být Babiše skrze soustavnou kritiku i skrze trestní stíhání v kauze Čapí hnízdo dostat z politiky.

Na novináře útočí přední politici všech stran vládní koalice. Vicepremiér Macinka má nejvíce spadeno na Deník N, poslanec SPD Jindřich Rajchl (PRO) zase média pravidelně označuje výrazy jako „žumpa“ a vyvěšuje na svých sociálních sítích fotografie konkrétních novinářů a novinářek, které v příspěvcích zpravidla vulgárně uráží a zpochybňuje jejich novinářskou integritu.

Vládní SPD spolu s předsedou sněmovny Tomiem Okamurou pokračuje ve svých nenávistných a rasistických výpadech vůči lidem s odlišnou barvou pleti či vůči Ukrajincům. Za své předvolební plakáty byla jeho strana přitom pro podněcování k nenávisti odsouzena — prozatím nepravomocně — k třímilionové pokutě.

Soustavnou strategii prohlubování polarizace prostřednictvím nenávistných a provokativních prohlášení si osvojili zejména Motoristé sobě. Letos na jaře Turek za Macinkova přizvukování hovořil ve vysílání internetové televize XTV o tom, že Motoristé sobě na svých resortech — zahraničí, životního prostředí a kultury — „deratizují levicové, zelené a progresivistické parazity“.

V obdobném duchu v dubnu pro Deník.cz označil Macinka spekulace o odvolání ministra kultury Klempíře za „vlhké sny spojené kulturní levicové fronty, která ministra kultury nenávidí, protože jim bere peníze a ukončuje lehkoživkovství našich neziskových vyžírek“. Je to rétorika odpovídající fašistické politické mobilizaci.

10. Útoky na nezávislost stěžejních institucí právního státu

Premiér Babiš i ve své funkci pokračuje ve svých výpadech na justiční systém i konkrétní soudce, když tvrdí, že v tuzemsku si lze objednat trestní stíhání a že příkladem takovéto účelové kauzy je právě Čapí hnízdo, v níž figuruje on a europoslankyně Jana Nagyová (ANO). Sněmovna jej přitom nevydala ke stíhání.

Útoky však vládní politici směřují i na jiné složky justičního systému. Zejména Motoristé sobě zhusta útočí na Ústavní soud. Předseda strany Macinka opakovaně zpochybňuje jeho legitimitu. Když počátkem roku odmítl možnost podat na prezidenta kompetenční žalobu kvůli nejmenování Turka ministrem, zdůvodňoval to hrozbou, že by Ústavní soud rozhodl v prezidentův prospěch, jelikož právě prezident jmenoval většinu jeho současných členů — přesně jak ústava předpokládá.

Předběžné opatření Ústavního soudu ve věci prezidentovy účasti na summitu v Ankaře Macinka označil nepravdivě za „pokus o ústavní puč“. Poslanec Turek zase rovnou přišel s nápadem, že Ústavní soud by měl být zrušen.

Vedle Ústavního soudu se Babišova vláda snaží zasahovat do chodu dalších ústavních institucí. Takovým příkladem je Česká národní banka, která představuje dle Ústavy orgán, do jehož působení lze zasahovat pouze na základě zákona.

Jsou-li Ústavou vymezené instituce, podobně jako Nejvyšší kontrolní úřad nebo třeba místní samosprávy, na základě principů dělby moci autonomní a nezávislé, vyplývá z toho nutně i možnost provádět politiku, která nesleduje záměry momentální vlády, nebo je s nimi dokonce v rozporu. Premiér Babiš přitom v květnu vyzval guvernéra České národní banky Aleše Michla, aby instituce snížila úrokové sazby, ačkoliv podobné úkoly zadávat šéfovi jiné ústavní instituce na základě zákona nemůže. Na svých sociálních sítích také Babiš uvedl, že jej guvernér centrální banky kvůli své neochotě následovat názor vlády „neskutečně rozčiluje“.

Bankovní rada ČNB v červnu rozhodla k Babišově hněvu naopak o zvýšení úrokových sazeb. „Bankovní rada ČNB se nenechá nikým ovlivňovat. Jejím hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu,“ uvedl k tomu guvernér Michl, který byl dříve Babišovým spojencem a jehož do funkce instaloval předchozí prezident Miloš Zeman.

„Vypadá to všechno jako nesouvisející výkřiky tu jednoho politika, tu druhého, ale v úhrnu to sleduje zjevný cíl oslabování základních institucí právního státu. V soudobém světě se zkrátka demokracie neboří nutně ozbrojeným převratem, kdy můžeme přesně vymezit datum, kdy končí demokracie a vzniká autokratický režim. Změny provádí legitimně zvolená reprezentace, a to postupně a zprvu takřka neviditelně, právě třeba systematickým oslabováním důvěry v nezávislé instituce a kontrolní mechanismy,“ řekla k tomu Deníku Referendum politoložka Vladimíra Dvořáková.