Společnost Geomet, v níž drží většinový podíl ČEZ společně s britsko-australskou firmou European Metals Holdings, postoupila v přípravách těžby lithia na Cínovci v Krušných horách. Geomet na konci loňského roku dokončil studii proveditelnosti a Ministerstvo životního prostředí minulý týden zveřejnilo podklady pro proces posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) plánovaného důlního díla i návazné infrastruktury.

Geomet nyní čeká na stanovisko Ministerstva životního prostředí k případnému vydání souhlasného závazného posudku. Po schválení akcionáři, bude projekt následně usilovat o další nezbytná povolení, včetně změny zásad územního rozvoje, posouzení dopadů na vodní režim, vytyčení těžebního prostoru a povolení výstavby důlních zařízení, přepravní infrastruktury a zpracovatelského závodu.

Podle analytičky Centra pro dopravu a energetiku Hedy Čepelové je celý proces povolování dolu na začátku. „Investor, stát, kraj i místní si zatím rozestavují figurky v pomyslné šachové partii, ve které půjde o to, zda důl vůbec vznikne a pro koho nakonec bude těžba lithia prospěšná,“ uvedla Čepelová pro Deník Referendum.

Komu se těžba vyplatí?

Korporace ČEZ uvádí, že projekt těžby lithia realizovaný společností Geomet bude jednou z největších investic v historii České republiky s předpokládanou hodnotou 42 miliard korun. „Těžba a sofistikovaný závod na zpracování lithia přinesou napřímo přibližně dva tisíce kvalifikovaných pracovních míst, další dva tisíce pracovních míst vznikne v navazujícím dodavatelském řetězci“ uvedl generální ředitel Geometu Martin Pohlodek v tiskové zprávě. Právě nové pracovní příležitosti přispějí podle Pohlodka k rozvoji celého ústeckého regionu.

Podle Hedy Čepelové je však přínos těžby lithia pro strukturálně znevýhodněný Ústecký kraj problematický: „Háček je v rozdělování výnosů z těžby. Například obec Dubí, na jejímž katastru se bude těžit, získá do svého rozpočtu opravdu významné částky, zatímco kraj jen asi sedm milionů korun ročně, což pro něj činí takřka zanedbatelný příjem.“

Podle Čepelové by bylo možné nastavit rozdělení příjmů tak, aby z těžby plynuly prostředky i na řešení strukturálních problémů regionu, jako je dostupnost zdravotnictví, vzdělávání či dlouhodobá nezaměstnanost části obyvatel.

Analytička zároveň upozorňuje i na obecnější riziko. Bez zapojení bateriové továrny a recyklační linky podle ní hrozí, že „cínovecké lithium si s vážnými dopady na přírodu a obyvatele vytěžíme, pošleme ho do Číny či jiných států, kde vyrábějí baterie, čímž přijdeme o podstatnou část nejen výnosů, ale i bezpečnostních výhod a případně snížených emisí skleníkových plynů.“ Podle ní dává těžba smysl pouze tehdy, pokud vznikne celý domácí dodavatelský řetězec výroby baterií.

Lithium navíc není jedinou surovinou, ze které lze vyrábět baterie. „Lithium potřebujeme z prostého důvodu: chceme zachránit průmysl vyrábějící rychlá a velká auta s dlouhým dojezdem,“ vysvětlila Čepelová a dodala, že naprostá většina poptávky po lithiu směřuje do baterií pro elektromobily. U bateriových úložišť nebo vozidel s menším dojezdem lze uvažovat i o alternativních technologiích s využitím jiných surovin, například sodíku.

Podle Čepelové je především zavádějící uvažovat o těžbě lithia jako o projektu, který České republice přinese astronomické zisky. Ceny lithia na globálních trzích totiž od roku 2022 výrazně klesly a rostou jen pozvolna. Důvodem je podle ní masivní rozvoj těžby a zpracování lithia v Čínou kontrolovaných dodavatelských řetězcích, ale také rychlý vývoj alternativních technologií.

Očekávat „dva tisíce miliard“, jako v roce 2017 uváděl Andrej Babiš, je podle Čepelové naivní. Daleko pravděpodobnější je, že projekt bude vyžadovat významnou státní podporu. Ostatně už nyní Geomet obdržel dotaci 800 milionů korun z programu Spravedlivé transformace a ještě na podzim minulého roku přislíbila projektu tehdy končící vláda Petra Fialy dotaci ve výši 8,8 miliardy korun.

Dopady na přírodu i odpor místních

S projektem lithiového dolu jsou navíc spojena rizika pro přírodu i místní obyvatele. Těžba má probíhat jen několik desítek metrů pod osadou Cínovec a v blízkosti několika krušnohorských rašelinišť. Vytěžená ruda má být následně dopravována z vrcholu Krušných hor do údolí pomocí zhruba dvanáct kilometrů dlouhého visutého pásového dopravníku, který by vedl přes ptačí oblast.

Z dokumentace EIA vyplývá, že při naplnění všech kompenzačních opatření by projekt neměl mít „zásadní negativní vliv“ na chráněná území přírody. Mezi navrhovaná opatření patří například přesun živočichů, budování tůní nebo dlouhodobý monitoring dopadů těžby a související důlní činnosti na okolní prostředí.

Nejisté zůstávají závěry posudků týkající se dopadů na vodní režim. Podle dokumentace lze očekávat úbytek či zhoršení kvality povrchových vod, což by měla kompenzovat výstavba vodovodu do osady Cínovec. Rizikem je také možný vliv na statiku staveb v oblasti plánované těžby. Právě těchto dopadů se obávají místní obyvatelé sdružení ve spolku Cinvald, kteří se do povolovacího procesu těžby lithia chystají zapojit.