Těžbu lithia pod obcí Cínovec v Krušných horách zařadila Evropská komise mezi čtyřicet sedm nových strategických projektů. Důvodem je rostoucí poptávka velkého průmyslu po surovinách nutných v rámci transformace výroby směrem k technologiím, které nevypouštějí skleníkové plyny. V případě lithia z Cínovce se uvažuje o využití především ve výrobě baterií pro osobní automobily na elektrický pohon.

„Evropa je v dodávkách surovin, které nejvíce potřebujeme, závislá na třetích zemích,“ okomentoval rozhodnutí komise její místopředseda pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphane Séjourné a dodal, že Evropa „musí zvýšit vlastní produkci, diverzifikovat dodávky z mimoevropských zemí a vytvořit si zásoby“.

Názor sdílí i česká vláda, která rovněž prohlásila projekt těžby na Cínovci za „strategický“. „Díky těžbě lithia na našem území a připravovaným investicím v České republice můžeme vybudovat celý dodavatelský řetězec pro výrobu baterií do elektromobilů,“ komentoval v tiskové zprávě rozhodnutí české vlády a Evropské komise ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček. „Tyto kroky zvýší naši konkurenceschopnost, nakopnou ekonomiku a vytvoří nová pracovní místa. Zároveň tím snížíme závislost na dovozu z třetích zemí, zejména Číny a Jižní Ameriky,“ slibuje ministr.

Projekt těžby lithia však vyvolává také ostrou kritiku. „Těžaři nyní neberou v potaz závažná rizika, které těžba a přeprava materiálu přinese, odmítají šetrnější varianty a nekomunikují s veřejností transparentně a včas,“ uvedla pro Deník Referendum Kamila Vítek Derynková, předsedkyně spolku Cinvald, jenž sdružuje místní obyvatele. „Těžaři místo komunikace s místními tlačí na brzké zahájení projektu a využívají k tomu ministra průmyslu a obchodu, vládu i Evropskou komisi,“ dodala.

Nina Djukanović, výzkumnice na Univerzitě v Oxfordu a expertka Asociace pro mezinárodní otázky, specializující se na globální kontext těžby kritických surovin, pro Deník Referendum upozornila na to, že „současná podoba energetického přechodu na nízkoemisní technologie, pro které je těžba lithia stěžejní, necílí přímo na boj proti změně klimatu“. Podle Djukanović „je daleko větší důraz nyní kladen na záchranu zisků velkých korporací, na digitalizaci, militarizaci a na nekonečný ekonomický růst“.

Rozsah těžby

S projektem těžby lithia přišla společnost Geomet. Ta je vlastněná z 51 procent polostátní skupinou ČEZ, ze zbývajících 49 procent australsko-britskou korporací European Metals Holdings. Od roku 2027 chce společnost Geomet ročně těžit 3,2 milionu tun horniny z hlubinného dolu pod hřebenem Krušných hor a území obce Cínovec po dobu dvaceti let.

Dle těžařů se pod Cínovcem nachází až tři procenta světových zásob lithia. Dohromady jde o přibližně 695 milionů tun horniny, jež obsahuje 0,1 procent lithia. Pro Deník Referendum údaje potvrdil geolog Petr Rambousek z České geologické služby. Pro srovnání: devět milionů tun hnědého uhlí každý rok vytěží společnost Severočeské doly kontrolované společností ČEZ v povrchovém lomu Bílina jen několik desítek kilometrů od Cínovce.

ČEZ plánuje v lokalitě nejen těžit, ale také materiál zpracovat a vyrábět z něj baterie. Tvrdí přitom, že v závislosti na bateriové technologii a velikosti vozu může roční produkce důlního projektu poskytnout lithium do baterií pro 400 až 800 tisíc osobních automobilových vozů s elektrickým pohonem.

Z důlního prostoru v bezprostřední blízkosti hřebene Krušných hor, chráněných celků Natura 2000 a obce Cínovec má vytěžený materiál přesouvat hornická lanovka dlouhá sedm kilometrů do překladiště Dukla. Odtud materiál přepraví po železnici do zpracovatelského závodu v areálu bývalé teplárny Prunéřov, kde vznikne i továrna na bateriové články. Nevyužitou horninu hodlá Geomet uložit v dole Nástup — Tušimice.

„Celý projekt klade důraz na citlivý přístup k životnímu prostředí a životu místních obyvatel,“ tvrdí o rozsáhlém projektu „lithiového parku“ manažer skupiny ČEZ a generální ředitel společnosti Geomet Martin Pohlodek. „Proces výroby lithia na Cínovci je připravován tak, aby byl co nejtišší a s co nejmenším dopadem na okolí. Většina prací bude i proto probíhat hluboko pod povrchem. Hlavní investor, Skupina ČEZ, je zárukou toho, že projekt bude realizován společensky odpovědně, s minimálním vlivem na životní prostředí a s ohledem na to, aby se hodnota ložiska promítla do zlepšení životních podmínek místních obyvatel,“ uvádí Pohlodek.

„Rozsah plánované těžby je bezprecedentní: 3,2 milionu tun ročně!“ zdůraznila pro Deník Referendum Kamila Vítek Derynková ze spolku Cinvald. Podle ní si kvůli tomu „nikdo z místních nemůže být jistý, zda nedojde k deformacím povrchu, propadům a poškození našich domů a majetku. A to je pouze jeden pohled, který se týká lidí. Další negativní dopady zasáhnou okolní přírodu a krajinu.“

Podle posudku ekologických dopadů vypracovaného soudním znalcem a profesorem ekologie Vladimírem Bejčkem nemá projekt těžby a zpracování lithia na Cínovci „v žádné navržené variantě významný negativní vliv na celistvost a příznivý stav předmětů ochrany žádné Ptačí oblasti a Evropsky významné lokality“.

Posudek však hodnotil pouze dopady na již existující oblasti ochrany přírody, nikoliv celkový záměr a jeho dopady na ekosystémy Krušných hor, upozorňuje pro Deník Referendum předsedkyně spolku Cinvald Vítek Derynková.

„Těžbu odmítáme, protože negativní dopady, které přinese, budou převyšovat jakékoliv možné přínosy,“ dodává. Zmiňuje přitom především hluk, prašnost, nedostatek vody a narušení krajiny Krušných hor, kterou má navíc brzy začít chránit chystaná nová chráněná krajinná oblast. „Plánovaná těžba lithia, ani ve spojení s gigafactory, nespasí náš kraj ani Českou republiku,“ míní Vítek Derynková.

O lithiu rozhodne geopolitika

Projekt těžby lithia na Cínovci není ojedinělý. „Na globální úrovni začala honba za takzvanými kritickými surovinami,“ uvedla pro Deník Referendum výzkumnice Nina Djukanović. V rámci tohoto „honu“ označila Evropská komise za strategické dalších několik desítek dolů a zpracovatelských závodů na lithium, nikl, kobalt, mangan nebo grafit. Již v roce 2023 přijala Evropská unie Akt o kritických surovinách, který má zajistit dostatek vybraných surovin a jejich bezpečnější dodávky.

Podle Niny Djukanović jsou dva úzce související důvody aktuálního tlaku na otevírání nových zdrojů surovin. „Jednak je to způsobeno energetickou transformací; nízkouhlíkové technologie jsou totiž závislé na celé řadě surovin. Dobrým příkladem je právě lithium, které již dnes využíváme v bateriích svých mobilů nebo počítačů, avšak do roku 2040 má při aktuálních trendech globální poptávka astronomicky narůst,“ uvedla Djukanović pro Deník Referendum.

Rovněž upozornila, že „dle dat Mezinárodní energetické agentury bude přes osmdesát procent této poptávky v roce 2040 tvořit výroba baterií pro elektrická vozidla, z nichž drtivou většinu tvoří osobní automobily.“

Druhým faktorem tlaku na dobývání kritických surovin je podle Djukanović rostoucí geopolitické napětí: „S postupující mírou digitalizace, především v oblasti umělé inteligence, nebo s militarizací v důsledku zvyšujícího se rizika válečných konfliktů chtějí státy bezpečné dodávky surovin k zajištění digitální a vojenské infrastruktury.“ To roztáčí „geopolitickou bezpečnostní spirálu“, v níž státy směřují k větší a větší těžbě, a tedy i destrukci životního prostředí.

„To nutně povede k čím dál ostřejším konfliktům s místními komunitami, které po celém světě bojují proti takovýmto devastujícím projektům,“ upozorňuje Djukanović. Dobrým příkladem je stále populárnější a širší ekologické hnutí v Srbsku. Tamní občané kladou odpor těžařské korporaci Rio Tinto, která chce těžit lithium s podporou srbské vlády autoritativního prezidenta Aleksandera Vučiće i s podporou Evropské unie. K zařazení projektu Rio Tinto na seznam strategických projektů se má Evropská unie teprve vyjádřit.

Vučić je přitom v posledních měsících ve své zemi vystaven zásadnímu celospolečenskému tlaku, a naopak se těší podpoře Evropské komise a německé vlády, kterou si Vučić zajistil právě svou ochotou štědře podpořit těžbu lithia v Srbsku.

Má smysl těžit?

Klíčovým aspektem, který zřejmě rozhodne o tom, zda se na Cínovci skutečně začne těžit, bude globální poptávka po lithiu. Podle Niny Djukanović ale není jisté, zda bude vůbec možné následujících dekádách vytěžit tolik surovin, abychom uspokojily masivní růst poptávky vyvolaný energetickým přechodem na nízkoemisní technologie, digitalizací a militarizací.

„Otevření několika dolů v Evropě bude jen kapkou v moři obrovské poptávky po surovinách, které budeme svědky v ekonomice tažené logikou kapitalistického nekonečného růstu,“ uvedla pro Deník Referendum Djukanović.

Tým vedený Theou Riofrancosovou z univerzity Providence Colledge ve Spojených státech zveřejnil studii, dle které lze vybudovat dopravní režim poskytující uživatelům větší mobilitu i bez využití fosilních paliv a bez větší těžby kritických surovin, jako je například lithium. Řešení podle týmu představuje „aktivní a hromadná doprava, snížení velikosti elektrických vozidel i baterií a jejich výroba z šetrně získávaných a recyklovaných surovin.“

„Osobní automobilová doprava je extrémně neefektivním způsobem přepravy lidí. Automobily jsou vysoce materiálově a energeticky náročné v poměru na přepravenou osobu, většinou času stojí zaparkované nebo v nich sedí jen jeden člověk,“ doplňuje Nina Djukanović.

Obecně tak platí, že sektor dopravy v nynější podobě je velmi obtížné dekarbonizovat. Jde o jediný významný ekonomický sektor, kde v Evropě nepoklesla produkce emisí v porovnání s devadesátými léty. „Podpora těžby kritických surovin spojená s podporou individualizované elektromobility je tak především snahou o záchranu automobilového průmyslu,“ říká pro Deník Referendum Djukanović.

Je tudíž nutné snižovat poptávku po kritických surovinách přijetím transformačních opatření. „Podpora dostupné veřejné a aktivní dopravy, úprava měst ve prospěch chodců a cyklistů, sdílení aut nebo veřejná taxi služba učiní dopravu dostupnější pro všechny. Zároveň sníží emise i celkovou materiálovou náročnost dopravy, a tedy i nutnost těžit,“ vypočítává možnosti spravedlivé transformace a jejich výhody Djukanović.