Hřeben Krušných hor zakrývají mraky. Mlha a chlad se valí ze smrkových lesů do rašelinných luk. Že je léto, připomínají jen rosou obtěžkané luční květy a neutuchající zpěv ptáků. Přímo pod hřebenem se rozprostírá koruna smrkového lesa. Za ní stojí nepropustná bílá hradba mlhy.

Když konečně mlhu rozežene poryv větru, otevře se nám výhled na podhůří Krušných hor. Sloupec dýmu až vysoko do nebe vypadá, jako by napájel temná mračna. Hledíme na hnědouhelnou elektrárnu Ledvice. Kousek od ní zeje v zemi obrovská jáma — uhelný důl Bílina.

Uhlí určovalo dění ve zdejších horách a širokém okolí po dlouhou dobu. Kraj doplácel zdravím lidí i přírody na energetické potřeby zbytku republiky. Nyní, když jsou těžba i využívání uhlí už na ústupu, se zrodily plány na těžbu lithia.

V zemi pod horskou osadou Cínovec leží skála obsahující právě tento chemický prvek — a vůbec nejlehčí kov na Zemi —, který je klíčovým materiálem pro výrobu baterií do vozů s elektrickým pohonem.

Budou Krušné hory svým nerostným bohatstvím znovu doplácet na celou republiku, možná i celou Evropu?

Zlaté tele pod Cínovcem

Zastavujeme na jednom z vyasfaltovaných odpočívadel u silnice spojující město Dubí s česko-německou hranicí. Zdravíme se s Kamilou Vítek Derynkovou, předsedkyní spolku Cinvald, což je název odvozený od německého jména obce Cínovec.

„Jsme jen pár metrů od místa, kde má vzniknout vstup do dolu,“ ukazuje nám po krátkém výstupu do kopce březový hájek uprostřed smrkového lesa. Svah před námi podle údajů těžařů obsahuje v průměru 0,19 procenta lithia. Může se to zdát málo, jde však o jedno z nejvýznamnějších evropských nalezišť.

Společnost Geomet, která by zde chtěla těžit, odhaduje, že by zde mohla získávat až 2,3 milionu tun rudy ročně po dobu dvaceti osmi let. Z té chce ročně zpracovat 25 tisíc tun využitelného lithia, což je v hrubých odhadech Evropské komise polovina předpokládané evropské poptávky po lithiu v roce 2030. Taková produkce by stačila pro výrobu až 800 tisíc elektrických automobilů ročně.

Evropská poptávka po lithiu bude dle odhadů Evropské komise v roce 2030 osmnáctkrát vyšší, než byla v roce 2020. Aktuálně je hlavním světovým zpracovatelem lithia a z něj vyrobených technologií Čína. Špičky evropské politiky a průmyslu proto vyvíjejí tlak na otevírání nových ložisek v členských zemích Unie.

„Z portálu na svazích Krušných hor, asi čtyři kilometry od města Dubí, povede pod povrch více než kilometr dlouhá štola,“ popisuje Kamila Vítek Derynková způsob, jak chce těžební společnost Geomet dostávat svá těžební zařízení k lithiovému ložisku.

Firmu Geomet kontroluje skupina ČEZ s jednapadesátiprocentním majetkovým podílem. Zbytek vlastní australsko-britská skupina European Metal Holdings se sídlem v australském Perthu.

Jako těžit v hoře ementálu

Podle údajů dostupných z procesu posuzování vlivu na životní prostředí chce Geomet z podzemí pod Cínovcem vytěžit dohromady 55 milionů tun rudy. „Tak obrovské množství lze těžit hlubinným způsobem jen prostřednictvím odtěžování velkých hranolů horniny, čímž vzniknou velké podzemní komory,“ vysvětluje Deníku Referendum ložiskový geolog Zdeněk Zícha během rozhovoru v Praze.

Zícha z regionu pochází a upozorňuje, že má jít o projekt ohromných rozměrů. Podle informační brožury těžařů má těžká technika v hloubce 150 až 450 metrů vyrubat systém různě dlouhých komor o výšce dvaceti a šířce šestnácti metrů. Komory tak lze zhruba přirovnat k sedmipatrovému panelovému domu.

Podle Zíchy by bylo pro těžaře nejvýhodnější těžit takové objemy horniny povrchovou těžbou. „To by ale znamenalo devastaci obce Cínovec i chráněných přírodních oblastí v okolí,“ upřesňuje. Velké těžební komory má od povrchu dělit přibližně sto metrů skály.

„Hora pod našimi domy na Cínovci je jako ementál,“ stěžuje si Kamila Vítek Derynková. Ostatně název Cínovec nese horská osada právě po stovky let dlouhé těžbě nerostných surovin, především cínu.

Za staletí zde horníci vytvořili dosud ne zcela zmapované bludiště chodeb a štol, které jsou zčásti zatopené a zavalené. Díky tomu jsou dnes relativně stabilní. Místní se ale podle Vítek Derynkové obávají, co se stane v případě těžby lithia se statikou domů, vodou v studních a zdrojem pitné vody nedaleko za osadou.

Společnost Geomet v informačních materiálech ujišťuje, že žádné narušení povrchu nehrozí. Těžební komory chce postupně zaplnit „tuhnoucí betonovou směsí“. Dle studie vypracované v roce 2023 agenturou Integra Consulting v rámci procesu aktualizace Zásad územního rozvoje Ústeckého kraje nezpůsobí hlubinná těžba „zásadní deformace“ na povrchu. Studie odhaduje pokles terénu „v řádu jednotek centimetrů.

Podobně je to i s úbytkem vody ve studnách i zdrojem pitné vody pro horskou osadu, který je jen pár stovek metrů za Cínovcem. Autoři studie nicméně nevyloučili, že zdroj pitné body může v důsledku těžby zaniknout. Obavy místních tedy mají reálný základ.

Lithiová lanovka

Hlubinná těžba je jen jednou z částí celého projektu. Kromě samotného dolu má vzniknout i překladiště vytěžené rudy nedaleko obce Újezdeček, odkud má ruda dále putovat po železnici do dnes nevyužité průmyslové zóny v areálu elektrárny Prunéřov. Tam chce Geomet vybudovat zpracovatelský závod s továrnou na baterie.

Právě plán vybudovat celý výrobní řetězec od těžby po výrobu finálního produktu — tedy baterie — považuje skupina ČEZ i česká vláda za největší pozitivum celého projektu. Kritici projektu ale vidí zásadní problém v záměru svážet obrovské množství nezpracované horniny do údolí. To se totiž neobejde bez destrukce jedné z přírodně nejcennějších lokalit v Krušných horách.

Podle Zdeňka Zíchy jsou k přírodě a dění na povrchu nejšetrnější doly, které dokáží provést většinu procesů spojených s těžbou a zpracováním rudy přímo pod zemí. Nic takového se však pod Cínovcem neplánuje.

Geomet navrhuje pro přesun rudy ze svahů hor dvě varianty: závěsný pásový dopravník nebo materiálovou lanovou dráhu, slovy společnosti jakousi „obdobu lyžařských sedačkových lanovek“.

Pás nebo lanovka mají přesouvat rudu přibližně sedm kilometrů dlouhým a dvanáct metrů širokým průsekem v lesích chráněných soustavou evropsky významných lokalit Natura 2000. Infrastruktura by navíc stála v sousedství ptačí oblasti. Na celém území přitom chce ministerstvo životního prostředí vyhlásit Chráněnou krajinnou oblast Krušné hory.

Podle závěrů studie agentury Integra Consulting bude vliv přepravníku lithiové rudy na okolní ekosystémy „přímý, krátkodobý i dlouhodobý, nevratný“. Průsek a na něm zbudovaná lanovka či závěsný dopravní pás uškodí zdejším bukovým a smrkovým lesům, včetně jejich obyvatel. Studie rovněž upozorňuje na riziko nárazů ptáků do lan a zařízení dopravníku.

Podle vyjádření mluvčího skupiny ČEZ Romana Gazdíka pro Deník Referendum umístění celého zpracovatelského závodu do podzemí Geomet „detailně prověřoval“ a došel k závěru, že je takový záměr „nereálný“. Proč?

Na to Geomet odpovídal již dříve spolku Cinvald. Redakce DR má plné znění odpovědi k dispozici. Geomet považuje podzemní variantu za náročnou především kvůli manipulaci s rozemletou rudou. Šlo by totiž o velmi jemný materiál, který je údajně „ekologičtější“ zpracovat v samostatné hale s protiprachovými filtry v údolí než ho drtit a zpracovávat v podzemí dolu.

Zdeněk Zícha s tvrzením těžařů nesouhlasí. Geomet a obě společnosti, které za ním stojí, jsou podle něj komerční subjekty a je jasné, že chtějí především snížit náklady těžby na minimum. Případný zpracovatelský závod zbudovaný přímo v podzemí by podle něj náklady těžby navýšil.

Už zase doplácet na někoho jiného

„Místní tu mají s těžbou rozsáhlé a veskrze negativní zkušenosti,“ vypráví ve své kanceláři mladý starosta Dubí Jiří Kašpar, zvolený za Občanskou demokratickou stranu. Těžba v minulých dekádách pohltila i část katastru dnešního města Dubí. „Lidé se museli vystěhovat, nikdo jim pořádně nedal žádnou náhradu — kromě dvou tisíc korun dávky lidově označované jako pohřebné. Celý kraj byl zamořený toxickou mlhou z elektráren a průmyslu,“ vypráví starosta.

„A teď, když už se to všechno obrací k lepšímu, přijde Geomet s těžbou lithia,“ kroutí hlavou starosta.

Podhůří Krušných hor se podle Jiřího Kašpara začíná dařit především díky turistickému ruchu. Dubí dostalo status lázeňského města, příroda se zazelenala a obec se připravuje na zřízení chráněné krajinné oblasti.

Starosta Kašpar přitom nevěří, že lithiový důl a případný zpracovatelský závod regionu výrazně pomohou s nezaměstnaností. „Většina horníků je před důchodem. Jejich specializací navíc ani není hlubinná těžba,“ vysvětluje.

Se starostou Kašparem souhlasí Kamila Vítek Derynková. Sedíme v proskleném salonku horské chaty Pomezí na hřebeni Krušných hor a shlížíme na lesy, nad kterými má viset dopravník lithiové rudy.

Ukazuje nám fotografie zdejších lesů z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Les na černobílé fotografii je zničený kyselými dešti z neodsířených elektráren. Zbytky stromů trčí jako sirky.

„Kdo bude mít z těžby lithia prospěch?“ ptá se stejně jako každý, kdo zde žije.

Samotnou společnost Geomet sice ovládá skupina ČEZ kontrolním podílem ve výši padesát jedna procent. Případné zisky z těžby tak možná poputují ČEZu a jeho podílníkům, mezi něž patří především český stát, ale rovněž i menšinoví akcionáři od malých investorů po uhlobarona Pavla Tykače, skupinu PPF rodiny Kellnerových či třeba dceřinou firmu německé společnosti Deutsche Börse.

Čtyřicet devět procent Geometu dále vlastní australsko-britská firma European Metal Holdings. Případný zisk tedy odplyne i na opačnou stranu Země.

„Už zase budeme doplácet na ostatní,“ povzdechne si Kamila Vítek Derynková.

Ekologický projekt? Nebo spíš injekce pro automobilky?

Spory mezi společností Geomet a místními nejsou jen lokální pří o nový lithiový důl. V tomto případě tlak vychází především od automobilového průmyslu a českých i evropských politiků.

Spolu se zástupci vlády oznámila společnost ČEZ v březnu tohoto roku zařazení dolu mezi strategické projekty, které umožní vytvoření celého výrobního řetězce aut s elektrickým pohonem v České republice.

Na krok vlády navázala jen o několik dní později i Evropská unie, když v souvislosti s přijetím Evropského aktu o kritických surovinách zařadila cínovecký projekt spolu s dalšími takřka padesáti projekty napříč Evropou mezi „strategicky významné“.

Co to v praxi znamená? Evropská komise chce ve spolupráci s členskými státy těmto projektům „urychlit“ a „usnadnit“ povolovací řízení. V případě těžebních projektů unie ručí, že do dvaceti sedmi měsíců dostanou investoři rozhodnutí o případném povolení těžby.

Nadto se komise zavázala, že projekty podpoří i finančně. Investoři mohou získat dotační podporu z veřejných rozpočtů nebo výhodné úvěry od Evropské banky pro obnovu a rozvoj.

Na cínovecký projekt společnost Geomet již od české vlády obdržela dotaci z Operačního programu Spravedlivá transformace v hodnotě 800 milionů korun. Konkrétně mají tyto peníze padnout na výstavbu zpracovatelského závodu v Prunéřově. Projekt přitom za sebou nemá ani proces vyhodnocování dopadů na životní prostředí.

ČEZ, česká vláda i Evropská komise tlačí na co nejrychlejší zahájení těžby. Argumentují přitom „přechodem na čisté technologie“, „zelenou transformací“ a zajištěním konkurenceschopnosti evropských ekonomik v globální soutěži.

„Ve skutečnosti však zaměňují prosperitu celé Evropy za prosperitu automobilového průmyslu, kterému kvůli neochotě ke změně a investicím do nových technologií ujel vlak,“ myslí si Agnes Gagyiová, socioložka a výzkumnice působící na Univerzitě v Göteborgu, kde se zabývá klimatickou politikou.

Evropské automobilky zaostávají za čínskými výrobci. Ti dnes dokáží vyrobit levné auto, které nevypouští emise skleníkových plynů, přitom se v dojezdu a dalších uživatelských vlastnostech vyrovná vozům se spalovacím motorem.

Lobby automobilového průmyslu v čele s Evropskou asociací automobilových výrobců na začátku roku prosadila u předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové sérii opatření, která zrušila některé regulace týkající se ochrany životního prostředí, práv pracujících i lidského zdraví.

„Místo tlaku na navýšení výroby čistých, pro běžné uživatele dostupných technologií a rapidního snížení produkce výrobků ničících přírodu i klima planety Evropská unie a členské státy ve skutečnosti jen kompenzují propad zisků automobilového průmyslu, který si ale za své problémy může sám,“ dodává Agnes Gagyiová.

Je lithium svatý grál?

Lze vůbec s čínskou konkurencí soupeřit i jinak než vytěžením lithiového ložiska uprostřed cenné přírody? Oldřich Sklenář, expert na energetiku a zelenou transformaci z Asociace pro mezinárodní otázky, si myslí, že ano. Je ale potřeba kombinovat více rozmanitých řešení.

„Už dnes je Čína zdaleka největším importérem elektrických aut do Evropy a tento podíl bude do budoucna dále narůstat. Lithium, které je v bateriích těchto automobilů obsaženo, tu zůstává. Kromě jiného bychom se proto do budoucna měli zaměřit i na recyklaci tohoto a jiných materiálů pro domácí účely,“ vysvětluje Sklenář.

Existují ale i bateriové technologie, které k výrobě nepotřebují tak velké množství kritických surovin. Například sodíkové články. „Sodík je poměrně hojně dostupný, což činí sodíkové baterie přibližně o třetinu levnější než lithiové varianty,“ říká Jan Fousek z české Asociace pro akumulaci energie Aku-Bat.

K výrobě těchto baterií není potřeba těžit a zpracovávat vzácné kovy jako kobalt či nikl, nutná je především sůl, jíž je Evropa předním producentem a lze ji získávat těžbou či odpařováním mořské vody. To by snížilo dopady na přírodu i evropskou závislost na nestabilních dodavatelských řetězcích. „Sodíková technologie je příležitostí pro Evropu, která má minimální vlastní těžbu vzácných kovů,“ myslí si Fousek.

Sodíkové články ovšem mají i nevýhody, zejména menší kapacitu a životnost oproti lithiovým. „Myslím, že sodíkové baterie budou na trhu existovat spíše vedle lithiových článků, než že by je zcela nahradily,“ dodává Fousek.

Základní otázkou ale samozřejmě zůstává, zda je nutné vyrábět stejný počet osobních automobilů jako nyní, jen s jinou technologií pohonu. Tým profesorky Thei Riofrancosové z univerzity v americké Providence spočítal, že ve Spojených státech je možné dosáhnout bezemisní dopravy i  s minimálním nárůstem spotřeby lithia, přičemž celkový objem dopravy lze zvýšit.

Nutnou podmínkou je však zásadní omezení dopravy velkými osobními automobily, posílení hromadné dopravy a využití menších aut s bateriemi, které neobsahují lithium.

Na Cínovci se rozhoduje o podobě zelené transformace

O kombinaci různých strategií při proměně automobilového sektoru zástupci ČEZ, české vlády a Evropské komise však mlčí nebo jim nevěnují pozornost. Evropská komise podle vyjádření své tiskové mluvčí pro Deník Referendum očekává zahájení těžby pod Cínovcem k roku 2029.

Konečné rozhodnutí ale závisí na globálních cenách lithia, které klesly a od té doby zůstávají stabilní. Je tedy vůbec otázka, zda bude hlubinná těžba na Cínovci v porovnání s těžbou lithia na solných pláních v Chile nebo Argentině vůbec výhodným podnikem.

To vše společnost Geomet nyní vyhodnocuje a podle slov mluvčího ČEZ Romana Gazdíka majitelé Geometu pracují na závěrečné studii proveditelnosti, která má ziskovost projektu vyhodnotit. Přesto však ČEZ podle Gazdíka v rentabilitu projektu věří a připravuje další kroky v procesu vyhodnocování dopadů na životní prostředí.

O budoucnosti skal pod Cínovcem nicméně nemusí rozhodnout jen vývoj na světových trzích s lithiem. Obyvatele Krušných hor čeká zápas podobný tomu, který vedli jejich sousedé jen o několik desítek kilometrů dál v obcích ohrožených prolomením limitů těžby uhlí.

Obyvatelé Horního Jiřetína a s nimi i velká část české občanské společnosti svým bojem proti těžbě uhlí dosáhli přehodnocení budoucnosti české energetiky. Podobný zápas se může odehrát i pod Cínovcem. Hrát se v něm bude o spravedlivou a k přírodě co nejšetrnější společensko-ekonomickou transformaci.