Portugalskem začátkem listopadu otřásl skandál, když premiér Antonio Costa náhle odstoupil kvůli vyšetřování korupce spojené s výstavbou lithiového dolu Barroso na severu země a vodíkového projektu a mega datového centra ve městě Sines. Tamní environmentální skupiny, které roky bojují proti výstavbě lithiového dolu, nyní volají po zastavení a přezkoumání všech lithiových projektů v zemi.

Barroso v Portugalsku se mělo stát prvním velkým lithiovým dolem Evropy. Portugalsko by zaujalo lithiové prvenství poté, co se loni v lednu podařilo aktivistům v Srbsku po měsících protestů přimět vládu ke zrušení projektu vedeného těžařským gigantem Rio Tinto. Místo toho představuje Barroso stejně jako projekt Jadar v Srbsku další problematickou těžbu kritických surovin v Evropě.

Kromě Srbska a Portugalska existují lithiové projekty také v Rakousku, Německu, Finsku, Španělsku — a v České republice. Stejně jako jinde v Evropě, plánovaná těžba lithia na Cínovci v Krušných horách budí stále více emocí. „Ústecký kraj i ČR se díky tomu stane lithiovou velmocí Evropy,“ řekl premiér Petr Fiala (ODS) při své návštěvě Ústeckého kraje v září tohoto roku.

Zatímco společnost GEOMET, která lithiový projekt na Cínovci vede, slibuje pracovní příležitosti a ekonomický rozvoj pro Ústecký kraj, místní obyvatelé se obávají dopadu na životní prostředí a jsou nespokojeni kvůli netransparentnímu jednání společnosti. GEOMET je z 51 % vlastněn Skupinou ČEZ skrze její dceřinou společnost Severočeské doly a ze 49 % australskou společností European Metals Holding (EMS).

Lithium je klíčovým prvkem pro elektrifikaci automobilové dopravy a tedy pro plánovanou zelenou transformaci. Ruská agrese na Ukrajině navíc odhalila hloubku surovinové závislosti Evropské unie, což zdůraznilo potřebu domácí těžby. Důkazem toho je i právě projednávaný Evropský akt o kritických surovinách, který má za cíl posilovat domácí dodavatelské řetězce. Ovšem těžební průmysl doprovází kontroverze všude po světě. Evropa ani Česká republika z toho nejsou výjimkou.

Rostoucí poptávka po lithiu a ekologické kontroverze

Česká republika má podle odhadů 10. největší zásoby lithia na světě a 2. největší v Evropě po Německu. Samotná velikost zásob toho ale nevypovídá mnoho o proveditelnosti nebo ekonomické výhodnosti těžby. Podle údajů International Energy Agency (IEA) pochází přes 90 % světové produkce lithia ze tří zemí: Austrálie, Chile a Číny. Čína dominuje světovému trhu, zpracovává 65 % lithia a vyrábí převážnou většinu lithium-iontových baterií. Západní státy se tak obávají nové závislosti na Číně.

Dekarbonizace a energetická transformace vyžadují velké množství kritických surovin, mezi něž patří měď, lithium, nikl, kobalt, grafit, prvky vzácných zemin a další. Z těchto kritických surovin je to právě lithium, po kterém podle odhadů do roku 2050 poroste poptávka nejvíce — až 26krát. To znamená obrovský nárůst těžebního a zpracovatelského průmyslu a s tím i tlak na životní prostředí a místní komunity.

Břímě těžby a znečištění za suroviny, které spotřebováváme v Evropě, nesou z velké části státy globálního Jihu. Ovšem budoucí modely poptávky po lithiu ukazují, že těžba na Cínovci nebude znamenat zastavení nebo zpomalení těžby jinde. Lithia bude potřeba (a to především k elektrifikaci automobilové dopravy) tolik, že se bude muset těžit všude.

Vytěžit lithium v srdci Evropy?

I přesto, že se na Cínovci těžilo již ve středověku, masová těžba wolframu a cínu zde začala až po druhé světové válce. Důl uzavřel své brány v roce 1991, dva roky po Sametové revoluci a protestech za čistý vzduch, které začaly v Teplicích 11. listopadu 1989.

Po více než třiceti letech se má na Cínovci znovu těžit, tentokrát však lithium. Ovšem podle společnosti GEOMET bude mít podzemní těžba tentokrát jen velmi malý dopad na životní prostředí. Na studii Vyhodnocení vlivu na životní prostředí (EIA), která by měla zmapovat dopady projektu konkrétně, se čeká, a měla by být zpracovaná v průběhu následujícího roku.

Ložisko lithia se nachází na českoněmecké hranici, s asi dvoutřetinovou většinou na českém území. GEOMET plánuje těžit pevnou lithnou slídu cinvalditu, která je obsažena v granitové hornině a nachází se 150—450 metrů pod povrchem. Ruda se má dále drtit v podzemí a přepravovat pásovým dopravníkem do zpracovatelského závodu. Ačkoliv se v médiích už objevily spekulace o hodnotě lithia na Cínovci, jeho tržní cena se neustále vyvíjí, a věrohodný údaj tak zatím neexistuje. GEOMET slibuje, že studie proveditelnosti bude hotová do konce roku a s ní i finanční model těžby.

Plánovaný začátek výstavby je v roce 2027, s plnou produkcí o rok později. Kromě těžby lithia v Ústeckém kraji plánuje ČEZ také výstavbu gigafactory na výrobu baterií v Prunéřově u Chomutova. Celkově společnost slibuje vytvoření 1500—2000 pracovních míst kolem těžby a zpracování a dalších 3000 v gigafactory. Podle průzkumu veřejného mínění provedeného v září 2023 pro Skupinu ČEZ si mírná většina obyvatel Ústeckého kraje myslí, že těžba lithia může být prospěšná. Hlavním důvodem jsou slibovaná pracovní místa. Ovšem veřejná prezentace projektu v Dubí taktéž ze září letošního roku vypovídala hlavně o obavách místních obyvatel.

Například starosta města Dubí se prezentujících z GEOMETu dotázal, zda si nemyslí, že několik desítek milionů z vytěžené horniny za rok spolu s daní z nemovitosti je pro město, vzhledem k zátěži na místní obyvatele i životní prostředí, málo? A to hlavně v kontextu několika desítek milionů ročních odměn pro vrcholné manažery ČEZu. „Žádná cena není dost vysoká za zničené životní prostředí,“ dodal hlas z publika za potlesku účastníků.

Klíčovými otázkami zůstávají doprava vytěžené rudy, zpracovatelský závod a ukládání jaloviny. Obavy ze znečištění ovzduší například budí plánovaný dopravní pás přes Košťany a Újezdeček. GEOMETu je také vytýkána netransparentnost a nedostatek informování jak místních obyvatel, tak starostů a obcí. O tom vypovídá také to, že infocentrum v Dubí otevřelo teprve začátkem listopadu tohoto roku.

Individuální elektromobilita jako falešné řešení klimatické krize?

Zatímco tzv. klimaskeptici odmítají těžbu lithia kvůli své podpoře fosilním palivům, environmentální a ekologické skupiny se zdráhají zaujmout kritický postoj, vědomy si významu kritických surovin pro zelenou transformaci. Ovšem nekritické přijímání těžby je problematické samo o sobě. Klíčové jsou nejen otázky, jak bude případná těžba probíhat, s jakým dopadem na životní prostředí a jak budou přerozděleny zisky, ale také na co by vůbec mělo být vytěžené lithium použito.

Ačkoliv je lithium potřebné také pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů, za téměř 90 % poptávky mají být v roce 2040 zodpovědné elektromobily. GEOMET plánuje ročně těžit 1,7—2,3 milionů tun rudy, což by mohlo poskytnout materiál pro výrobu baterií pro 400 000—800 000 elektromobilů ročně, a společnost se netají tím, že právě baterie pro elektromobily mají být jejím hlavním produktem.

Vyrobit elektrické auto může vyprodukovat až o 80 % skleníkových plynů více, než je tomu v případě auta se spalovacím motorem — právě kvůli těžbě a zpracování surovin na baterie. Hlavním zdrojem emisí elektrických aut je energie, kterou se baterie nabíjejí, ovšem množství emisí se liší dramaticky napříč zeměmi a bude se snižovat s nárůstem obnovitelných zdrojů.

Už nyní jsou celkové emise elektrického auta během jeho životnosti nižší než u aut se spalovacím motorem a není tak sporu o tom, že z klimatického pohledu je vhodnější variantou. Stále rostoucí individuální elektromobilita ovšem zdaleka nepředstavuje nejefektivnější řešení pro emise z dopravy. Naopak, je součástí problému.

V evropských zemích je auto nadále dominantním dopravním prostředkem a to i na krátké vzdálenosti a pro tzv. městskou mobilitu. V Německu se auto používá na téměř 70 % celkových denních vzdáleností ve městě, a to bez ohledu na den v týdnu. Průměrná obsazenost aut v EU se pohybuje mezi 1,2 a 1,9 cestujícími. Zároveň jsou osobní auta 95 % času zaparkovaná, což znamená, že průměrné využití veškeré kapacity sedadel činí méně než dvě procenta.

Celkové snížení poptávky po osobní automobilové dopravě je nejspolehlivější strategií na snižování emisí. Pokud by se podařilo snížit celkové množství kilometrů ujetých autem o pouhých 10 %, mohlo by to znamenat o 200 milionů méně aut na světových silnicích. Podpora chůze a cyklistické nebo veřejné dopravy jsou klíčové klimatické politiky, díky kterým se sníží jak emise, tak poptávka po lithiu. Stejně tak je potřeba minimalizovat vzdálenosti ujeté autem, podporovat jejich sdílení a zaměřit se na jejich velikost.

„Vyrábět menší elektromobily je ta nejlepší věc, jakou můžeme udělat, abychom omezili naši spotřebu bateriových surovin,“ říká Julia Poliscanova z organizace Transport and Environment. To je ovšem přesný opak současných trendů. Loni představovala auta typu SUV 46 % světového prodeje aut, s největším růstem ze Spojených států, Indie a Evropy. Z toho 16 % byla elektrická SUV, která zároveň činila více než polovinu všech prodaných elektrických aut.

Nejproblematičtější na těžbě na Cínovci je tak její zobrazování coby součásti řešení klimatické krize, aniž by občané měli od těžební společnosti či od státu jasné a konkrétní garance, že lithium bude použito pro ty nejvíce efektivní klimatické politiky.

Jak může vypadat spravedlivá zelená transformace v ČR

Řešení klimatické krize si žádá střízlivé a efektivní politiky, a to i v případě, že to znamená zpochybnit a zbourat takovou přirozenost, jako je individuální automobilita. Stále rostoucí počet aut znamená více těžby ať už v České republice nebo jinde a těžba lithia není samospásná.

„Lithium […] má ekologii a udržitelnost vepsanou ve svém rodokmenu,“ stojí na stránkách Geometu. Taková tvrzení ale naznačují, že je „ekologie“ vrozenou součástí lithia, a nikoliv něčím, co je závislé na efektivním a spravedlivém využívání zdrojů. Představovat těžbu lithia na Cínovci jako řešení klimatické krize pro celou Evropu je v nejlepším případě zavádějící a v nejhorším případě obyčejný greenwashing.

Lidstvo má největší šanci na úspěch v řešení klimatické krize, pokud se soustředí jak na rozvoj zelenější nabídky, tak na snižování celkové poptávky. Důraz musí být kladen na efektivní využívání lithia a dalších zdrojů, které jsou rovněž omezené, a to například pro veřejnou dopravu. Stejně tak je nutné maximálně podporovat recyklaci, opravu a znovuvyužití materiálů.

Místní obyvatelé, kteří mají bohaté zkušenosti s těžbou i znečištěním, jsou postupy GEOMETu právem zklamáni. „Nechceme si znovu nechat zničit přírodu,“ stojí v petici proti těžbě a zpracování lithia. Respektování jejich práv a jejich aktivní účast na rozhodovacích procesech jsou klíčové, má-li dojít k realizaci projektu. Stejně tak je nezbytné zajistit spravedlivé přerozdělení zisků tak, aby převážná část směřovala zpět do regionu a pro jeho obyvatele, kteří by nesli největší riziko spojené s těžbou.

Ačkoliv těžba na Cínovci může být „obrovská šance pro celý ústecký region a pro celou ČR,“ kterou „nesmíme promarnit,“ jak uvedl premiér Fiala, co rozhodně nesmíme promarnit, je šance na kritickou evaluaci klimatických politik České republiky i Evropy.