Využívání fosilních paliv při výrobě elektřiny rychle klesá. Obnovitelná energie je naopak na rekordním vzestupu. Vítr poprvé překonal plyn. Z hlediska konce uhlí jsme v polovině. Transformace energetiky však musí být rychlejší. Tak by se v krátkosti dala shrnout nová studie think tanku Ember, která každoročně sleduje trendy na evropském trhu s elektřinou.

Studie, která vychází z dat od jednotlivých národních provozovatelů přenosových soustav, konkrétně dokládá, že jsme v loňském roce v celé Evropě snížili využívání uhlí a plynu pro výrobu elektřiny o necelých dvacet procent. Využívání uhlí pokleslo dokonce o rekordních šestadvacet procent, a to navzdory hlasům mnoha tuzemských komentátorů, kteří po vypuknutí války na Ukrajině oslavovali renesanci uhlí.

Ve skutečnosti jsme s koncem uhlí na evropském kontinentě na půli cesty, od roku 2016 totiž využívání nejšpinavějšího fosilního paliva kleslo takřka přesně o polovinu. Podobně i využívání plynu loni pokleslo čtvrtý rok v řadě, konkrétně o patnáct procent. Spolu s tím analytici zaznamenali i pokles emisí ze sektoru energetiky, a to přesně o devatenáct procent.

Jedná se o největší číslo ve snižování evropských emisí od roku 1990, překonává dokonce třináctiprocentní pokles emisí v sektoru energetiky, zaznamenaný v roce 2020 v době pandemie covidu-19. Analytici upozorňují také na to, že využívání obou fosilních paliv klesá souběžně, tudíž v sektoru elektřiny prozatím nedochází k výraznějšímu přepínání z uhlí na plyn.

Nástup čisté energie a energetická krize

Podle studie je hlavní příčinou rychlý nástup obnovitelných zdrojů, zejména slunečních a větrných. Obnovitelným zdrojům se daří, přičemž dokonce vítr poprvé v historii překonal plyn. Vítr se na výrobě elektřiny podílel z osmnácti procent, zatímco plyn ze sedmnácti. Společně se sluneční energií se pak jen tyto dva obnovitelné zdroje postaraly o více než čtvrtinu veškeré evropské elektřiny.

Výrazný byl také nárůst výroby vodních elektráren, které poskytly o patnáct procent větší produkci než v roce 2022, a to díky mírnějším projevům sucha v některých státech. Takřka zanedbatelnou mírou pak ústup fosilních paliv zapříčinila i vyšší výroba v jaderných elektrárnách, které loni poskytly oproti předminulému roku o necelá dvě procenta více elektřiny.

Klíčovým aspektem struktury evropské energetické produkce je pak pokles spotřeby, který je nutné dát do souvislosti s nárůstem energetické chudoby v době energetické krize. Právě pokles spotřeby energie by se měl v příštích letech zastavit, jelikož ceny energií již klesají blízko k úrovni zaznamenané před vypuknutím války na Ukrajině.

Celkově nejvíce klesala spotřeba energie na Slovensku a v Rumunsku, tedy ve státech silně postižených energetickou chudobou. Za nimi následují Finsko, Slovinsko a Rakousko. Spotřeba elektřiny rostla jen v Portugalsku, Irsku a na Kypru. Analytici ale také hovoří o pozitivním vlivu zvyšování energetické efektivity budov.

Příklady jednotlivých zemí

Studie vysvětluje změny v evropské energetice i na příkladu jednotlivých zemí. Trend nižšího využívání uhlí dává do souvislosti s významným úbytkem exportu uhlí ze zemí, jako je Bulharsko nebo Česká republika. Španělsko dokázalo díky nárůstu sluneční energie snížit své emise oproti předchozím letům až o čtvrtinu. Nizozemsko zase investicemi do elektřiny z větru snížilo emise o šestnáct procent.

Speciální kategorií je Německo, které loni dokázalo snížit emise z energetického sektoru o rekordních jednadvacet procent, a to díky kombinaci uzavírání uhelných elektráren a nárůstu obnovitelných zdrojů. Analytici Emberu však poukazují na fakt, že větrná energie u našich sousedů neroste takovým tempem, jak by bylo možné a potřebné. Jiní analytici zase připomínají, že německé snižování emisí brzy narazí na své limity, pokud tento stát nezačne řešit emise z dopravy, budov a zemědělství, stejně tak pokud podcení rozvoj distribučních sítí pro čistou energii.

Významné posuny lze vidět i v Polsku, kde využívání uhlí v elektřině kleslo na jednašedesát procent, což je pro evropského uhelného giganta rekordní minimum. Vítr a slunce našim východním sousedům dodaly jednadvacet procent veškeré elektřiny, což je pětiprocentní nárůst oproti roku 2022. Analytici Emberu, kteří k situaci v Polsku vydali speciální studii, si navíc od nové polské vlády slibují urychlení těchto trendů.

Stačit to nebude

Ačkoliv Ember převládající trendy odchodu od fosilních paliv v Evropě kvituje, současné tempo nebude ani zdaleka stačit k odvrácení nejhorších dopadů klimatické krize. Například solární energie v loňském roce zaznamenala rekord, její nárůst ale nebyl tak velký jako v roce 2022. Nadto je potřeba zmínit, že splnění klimatických cílů předpokládá, že v příštích šesti letech poroste větrná energie tempem patnáct procent každý rok.

Stejně tak se v příštích letech nedá počítat s podobným poklesem spotřeby elektřiny, k jakému byli lidé po celé Evropě přinucení v minulých letech vlivem vysokých cen energií. Loni v říjnu přestala spotřeba elektřiny poprvé od vypuknutí energetické krize klesat a její využívání pomalu narůstá. Spotřeba roste u domácností i v průmyslu. Ember očekává v letošním roce nárůst spotřeby o tři procenta.

Konec uhlí jistý, ústup plynu nejistý

Očekávat se dá pokračování konce uhlí. V příštích dvou letech by měly státy odpojit další pětinu současné uhelné kapacity, polovinu z toho v Německu. Státy jako je Slovensko nebo Španělsko se stanou na elektřině z uhlí zcela nezávislé. Mnoho elektráren má skončit také v Polsku, Itálii či Řecku.

Ember očekává pokračování poklesu i u plynu, a to zejména z toho důvodu, že největší plynové státy, jako je Itálie, Španělsko nebo Nizozemsko, ve velkém investují do čisté energie. Rizikem však jsou pokusy fosilních firem zvrátit tento vývoj výstavbou nové plynové infrastruktury.

Jak ukazují data ze studie Energy Monitoru, po celém světě je v současnosti ve výstavbě nebo v přípravné fázi 134 gigawattů plynových elektráren. Na Evropu z toho připadá sedmnáct gigawattů, což v kombinaci s výstavbou velkého množství LNG terminálů a plynovodů může trend ubývání plynu zvrátit. Větší problém než ve výrobě elektřiny však jistě bude znamenat nahrazování uhlí plynem v sektoru teplárenství.

Ačkoliv tedy Evropa od fosilních paliv zřetelně ustupuje, je jasné, že současné tempo nebude k odvrácení nejhorších dopadů klimatické krize dostačující. Navíc fosilní průmysl se všemožnými způsoby snaží ústup uhlí zastavit a podpořit využívání plynu. Ať už výstavbou LNG terminálů a plynovodů, či novými projekty na těžbu plynu v Černém a Severním moři.

Máme-li myslet energetickou transformaci vážně, musíme jakýkoliv rozvoj fosilní infrastruktury zarazit a výrazně přidat v investicích do čisté energie. A taky se začít vážněji zabývat otázkou spotřeby energie, bez jejíhož snižování nezvládneme regulovat emise skleníkových plynů dostatečně rychle — abychom si zkrátka jen na papíře neodškrtávali úspěšné snižování spotřeby, zatímco miliony lidí budou upadat do energetické chudoby.