Kruh se uzavřel. Zdeněk Bakala se chce vrátit k energetice. Tentokrát namísto uhlí v solárním byznysu. A kde jinde než na Karvinsku. Tady mu přece všechno vždycky prošlo, a tak má zřejmě za to, že mu zde také vždycky všechno projde.

Je přitom bizarní, že právě Karviná je dnes poslední baštou sociální demokracie. Je smutné, že občané nikdy nezúčtovali s politiky, kteří v lepším případě přihlíželi rozvratu OKD i vyvedení bytů a pozemků — a v horším případě šli Bakalovi na ruku.

Nač by někdo přijímal politickou či jinou odpovědnost, když se vlastně krom úpadku Karvinska nic nestalo? Z místa se to jeví jako občanský stockholmský syndrom. I tady se projevuje zvláštní pozitivní emoční vazbou oběti k pachateli a její závislostí na něm.

Někdo by si mohl říct: a co má být? Po „majstrštyku“ s OKD si chce pan miliardář na poddolovaném území staré Karviné prostě postavit obří solární pole. Investuje. Vyměnil přece špinavé uhlí za čistou energii… Proč tohle Pirátka z Karviné kritizuje? Protože, pokud to nezastavíme, bude z toho podobný průšvih, jako když se Bakala zmocnil OKD.

V roce 2022 si Bakalova společnost Asental Land založila rovnou sedm firem AG Solar. A letos už se mění územní plán. Když slyším soláry a dotace, hned mě napadá, jestlipak si může každá z těch sedmi Bakalových firem žádat o dotaci na solární elektrárny z Modernizačního fondu? Zdeněk Bakala by nešel do nejistého byznysu. Počítat umí dobře, ještě lépe ale využívat děr v zákonech a balancovat na jejich hraně.

Jen solární elektrárna v Křemenci přitom má být jednou z deseti největších v České republice. Vedle ní na dohled od Šikmého kostela má vyrůst obří průmyslová zóna.

V plánu jsou ale i další plochy, které Karviná původně plánovala využít třeba ke sportu. Kraj i město už přitom změny schválily. Žádná diskuze s veřejností se nevedla, ani novináři zájem neprojevují, s výjimkou jednoho článku v irozhlase.

Náš spolek S.O.S. Karviná a spolek Stará Karviná podaly připomínky, kterými se ale vlastně nikdo nemusí moc zaobírat. A jede se dál.

Přitom když si o změnu územního plánu požádá jiná soukromá firma, musí hradit náklady a vleče se to i roky, město podává spoustu připomínek, řeší se dopad na krajinu a lidi. Tady se navíc jedná o lokalitu, která měla být vyhrazena k rozvoji pohornické krajiny založeném na turistice, mluvilo se o navrácení staré Karviné zpět k využívání lidem. Když ale přijde Bakalův Asental, vše je najednou jinak.

Špatná energetická koncepce je hazardem s důvěrou ve spravedlivou transformaci

Modernizační fond vznikl díky emisním povolenkám, kterými Green Deal údajně likviduje těžký průmysl i náš oprašovaný energetický skanzen. Místo původních 154 miliard určených na modernizaci průmyslu a energetiky fond nakonec České republice nabídne neuvěřitelných 500 miliard korun.

Porcovat se tedy bude pořádný medvěd a všichni staří velcí hráči chtějí být u toho. Co na tom, že energetičtí magnáti odchod od uhlí ze všech sil brzdili. Teď, když se změny zaplatí z velké části z dotací, podobně jako dříve ekologizace provozů, chtějí se znovu na dotace přisát.

To je byznys, panečku! Když jste středně velký nebo malý podnikatel a máte zastaralou technologii, která neodpovídá požadavkům státu a moderním trendům v jakémkoliv jiném odvětví, nikdo to za vás nevyřeší a nezaplatí. Musíte si to hlídat a investovat. Když přijde na největší a nejsilnější, natožpak v energetice, to je najednou jiná, mají nás jako svá rukojmí.

A tak posloucháme nářky uhelné lobby a kopance do Green Dealu, zatímco se z něj sypou do provozů fosilní oligarchie miliardy veřejných peněz. Uhlobaroni jsou přitom ti poslední, kdo by měl mít na takové prostředky nárok. Zbohatli na regionech, které jsou dnes na chvostu kvality života v českých zemích. A my teď musíme platit jejich obnovu.

Každopádně přechod k moderní energetice by se sumou 500 miliard neměl být problém, že ano? To by ovšem Česká republika musela mít připravený dobrý plán, přenosovou soustavu a strategii decentralizace. Nic z toho tu ale není.

Komunitní energetika a agrovoltaika donedávna neměla ani právní rámec, přestože solární boom začal už v roce 2008 a druhá vlna kulminovala loni. Potřebný zákon konečně prosadila až tato vláda.

Stále ovšem nemáme novou státní energetickou koncepci, která by měla určit v energetice priority. Aktuální energetická koncepce Moravskoslezského kraje je úplně mimo realitu, protože dvě ze tří variant počítaly, že se v Moravskoslezském kraji ještě v roce 2044 bude v elektrárnách a teplárnách spalovat přibližně polovina dnešního množství uhlí.

OKD přitom končí za dva roky a odchod od uhlí je plánován na rok 2033. Podle čeho se tedy má rozhodnout, kam peníze v energetice správně investovat?

Sama solární pole totiž rozhodně nejsou řešením. Slunce svítí hlavně v létě a chybí nám nástroje, jak přebytky akumulovat a energii uchovat. Máme hodně solárů, ale málo baterek, protože velké solární elektrárny nemají povinnost úložiště řešit.

Když Správce české přenosové soustavy, státní firma ČEPS, při přetlaku energie ze solárů přestane elektřinu odebírat, stát pak vlastníkům solárních elektráren vyplácí kompenzace. To se již stalo letos v dubnu. Účet byl v jednotkách milionů korun a zaplatili ho hlavně obchodníci.

Co se ale bude dít až se výkon ztrojnásobí a takových dnů bude přibývat? Už jednou se tu nesmyslně dotoval solární boom, na kterém zbohatla pouze hrstka podnikavců často Bakalova střihu. Nesmíme to zopakovat, protože tím bychom definitivně pohřbili důvěru veřejnosti v Zelenou dohodu a s tím i potřebnou proměnu průmyslových regionů, jejímž cílem má být nejen zlepšit životní prostředí, ale ruku v ruce s tím také kvalitu života lidí v regionech, jako je Karvinsko.

Transformace pro oligarchy, ne pro lidi

Jedno začíná být jisté, pohornická krajina Karvinska se už nemá vrátit lidem. Bakalův Asental to nehodlá dovolit. Hodlá ji podruhé zpeněžit. Znovu ji máme obětovat průmyslu, energetice.

Karviná se má dál rok co rok prát s Orlovou o poslední místo v žebříčku kvality života a sledovat, jak z ní mladí a perspektivní lidé odcházejí. Zatímco ve městě bobtnají neřešené sociální problémy, město i kraj řeší hlavně touhy průmyslu.

Nepotřebujeme velkého investora, který Karvinou spasí. Nechci, aby závislost na uhlí nahradila závislost jiná, třeba na automobilovém průmyslu. Nejlépe totiž prosperují regiony, kde je od všeho trochu, kde se dobře žije, kde se nedusíte smogem a nekoukáte na komíny ani nekonečné solární parky vedle jedinečných památek, jako je Šikmý kostel.

Ostatně důkazem, že závislost na velkém podniku znamená vždycky velké riziko, je krachující ostravská huť Liberty. Nalili jsme do ní za pět let asi pět miliard ze státního a teď jsou fuč. Podnikavec vlastnící ocelárnu Sanjeev Gupta má opět pětadvacet tisíc lidí jako rukojmí a my opět nevíme, co dělat. Víme, že peníze někam zmizely a dějí se tam špatné věci, ale nikdo neví, co dělat. Stejně jako kdysi s OKD.

Mrzí mě, že jsme se z divokých devadesátých let nepoučili a nenašli způsob, jak vést k odpovědnosti nejen ty dole, co třeba nezaplatí jednou složenku, ale i ty nahoře, co stáhli dolů na desítky let celý region. Desítky miliard, které nám posílá Evropská unie na pomoc lidem zasaženým odchodem od uhlí, bychom neměli utrácet za megalomanské projekty velkých hráčů s nejistým přínosem, ale řešit skutečné problémy a potřeby místních lidí.

Nesmíme dovolit, aby se dotovaný solární park Zdeňka Bakaly stal synonymem transformace Karvinska. Lidé už ji pak nikdy nebudou vnímat jako spravedlivou. Škoda, že v České republice se podnikavci balancující na hraně zákona, ale daleko za hranou etiky tak málo trestají. Pořád tu bohužel platí, že přísnost musí být… hlavně na chudé.